5 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 181 864,86 Kč s příslušenstvím Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 181 864,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 183 394,86 Kč od 28. 12. 2021 do 10. 1. 2022 a z částky 181 864,86 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, a dále společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 175 Kč, a to vše v pravidelných splátkách ve výši 7 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 181 864,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 5. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovaným č. 1 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce reg. [číslo]. Žalobkyně vedla žalovanému č. 1 účet stavebního spoření a poskytla mu na základě smlouvy překlenovací úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný č. 1 se ve smlouvě zavázal úvěr 200 000 Kč spolu s úrokem 5,58 % ročně splatit měsíčními splátkami ve výši 630 Kč, současně se zavázal vkládat měsíční vklady 600 Kč na účet stavebního spoření. Na základě smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 25. 5. 2018 žalovaná č. 2 přistoupila k dluhu žalovaného č. 1 a zavázala se splnit za žalovaného č. 1 jeho dluh vyplývající z výše uvedené smlouvy. Žalovaní byli z úvěrové smlouvy zavázání společně a nerozdílně. Úvěruschopnost žalovaných byla posouzena na základě žádosti žalovaného č. 1 o překlenovací úvěr, jeho příjem 24 530 Kč měsíčně byl přezkoumán dotazem žalobkyně u jeho zaměstnavatele, žalovaný č. 1 měl závazky v celkové výši 11 887 Kč měsíčně, žalovaná č. 2 byla nezaměstnaná, současně bylo mezi výdaje započteno životní minimum žalovaných. Dále byli žalovaní lustrováni v registru BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, CEE apod. Vyhláškou Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo oznámeno, že téhož dne bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného č. 1 jako insolvenčního dlužníka. Žalovaný č. 1 tím porušil podmínky úvěrové smlouvy, došlo k okamžitému zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy a žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky do 27. 12. 2021. Žalovaná č. 2, na výzvu k zaplacení reagovala tak, že se s žalovaným č. 1 rozvedla a na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů měla být z úvěru vyvázána. Jde-li o zmíněnou dohodu žalovaných coby bývalých manželů, tato bez dalšího nemá vůči žalobkyni účinky, žalovaná 2. nebyla ze závazku„ vyvázána“ a je ve věci zavázána společně s prvním žalovaným. Dne 11. 1. 2022 byla na zesplatněný dluh žalovanými uhrazena částka 1 530 Kč, žalobkyně se proto po žalovaných domáhá částky 181 864,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 183 394,86 Kč od 28. 12. 2021 do 10. 1. 2022, zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 181 864,86 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách minimálně 7 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný č. 1 se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaná č. 2 ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala s tím, že návrh žalobkyně je nedůvodný. Uvedla, že byla manželkou žalovaného č. 1 a v rámci rozvodu s ním uzavřela dne 1. 10. 2020 dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný závazek se dle dohody stal výlučným závazkem žalovaného č. 1 dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Dle dohody byl žalovaný č. 1 povinen do 3 měsíců zajistit vyvázání žalované č. 2 z úvěrové smlouvy. Žalovaná 2. dále namítla, že žalobkyně úvěr zesplatnila předčasně s poukazem na zahájené insolvenční řízení vůči žalovanému 1. Přitom pouhé zahájení insolvenčního řízení na základě návrhu žalovaného č. 1 nedokládá zhoršení jeho finanční důvěryhodnosti, tj. nebylo ohroženo splacení dluhu žalovaným č. 1, žalovaný č. 1 neměl žádnou exekuci, jak vyplývá z katastru nemovitostí. Kromě toho byl jeho návrh na zahájení insolvenčního řízení po třech týdnech odmítnut. Žalobkyně měla před zesplatněním úvěru vyhodnotit i finanční důvěryhodnost žalované č. 2, její finanční důvěryhodnost rovněž nebyla zhoršena, neměla žádné exekuce. I po zesplatnění úvěru navíc stále byly žalovanými hrazeny splátky 1 530 Kč měsíčně. Výzva k zaplacení dluhu byla nadto žalované č. 2 doručena až po jeho zesplatnění.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z žádosti o poskytnutí PÚ ke smlouvě o stavebním spoření č. [bankovní účet] ze dne 4. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný č. 1 požádal žalobkyni o poskytnutí překlenovacího úvěru 200 000 Kč k rekonstrukci bytové jednotky. Žalovaný č. 1 v žádosti uvedl, že je ženatý s žalovanou č. 2, je zaměstnaný s příjmem 24 530 Kč měsíčně (k tomu bylo doloženo potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, potvrzení ze dne 20. 4. 2018 o spokojenosti zaměstnavatele s pracovním výkonem žalovaného č. 1) a že žalovaná č. 2 je nezaměstnaná. Žalovaný č. 1 měl závazky v celkové výši měsíčních splátek 11 887 Kč. Dále bylo k úhradě životních potřeb žalovaných v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti počítáno s částkou životního minima dle zvláštních právních předpisů.

6. Žalobkyně a žalovaný č. 1 spolu uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce reg. [číslo] ze dne 25. 5. 2018, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému č. 1 překlenovací úvěr ve výši 200 000 Kč do doby přidělení cílové částky stavebního spoření za účelem modernizace bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [obec]. Žalovaný č. 1 se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 5,58 % ročně, a to splátkami 930 Kč měsíčně a současně se zavázal ukládat měsíčně vklady na účet stavebního spoření 600 Kč, který žalobkyně žalovanému č. 1 vedla. V článku VIII. bodu 1 a 2, odst. 2.6 smlouvy bylo dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna výzvou požadovat jednorázové splacení celého dluhu, a to v případě hrozícího úpadku, insolvenčního řízení žalovaného č.

1. Současně byla dodatkem doplněna dříve uzavřená smlouva o stavebním spoření žalovaného č. 1., když dle části B bodu 2 v případě zahájení insolvenčního řízení žalovaného č. 1, byla banka oprávněna požadovat jednorázové splacení celého dluhu žalovaného č.

1. Žalobkyně byla v takovém případě oprávněna ukončit účet stavebního spoření žalovaného č. 1 a použít finanční prostředky z účtu na snížení dluhu žalovaného č. 1 ze smlouvy o úvěru. Dle bodu III. odst. 1 smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě splatné pohledávky vůči žalovanému č. 1 k jejímu uhrazení započíst veškeré pohledávky žalovaného č. 1 za žalobkyní. Z internetové informace o bytové jednotce [číslo] v k. ú. [obec], [list vlastnictví], bylo zjištěno, že tato je ve výlučném vlastnictví žalovaného [číslo].

7. Ze smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že se žalovaná č. 2 jako přistupitel ve smlouvě vůči žalobkyni zavázala, že splní za žalovaného č. 1 jeho dluh z úvěrové smlouvy reg. [číslo] ze dne 25. 5. 2018, stala se novým dlužníkem vedle žalovaného č. 1 a byla spolu s ním zavázána plnit společně a nerozdílně. Žalovaná č. 2 prohlásila, že byla seznámena s ustanoveními uvedené úvěrové smlouvy. Oběma žalovaným byly poskytnuty i informace před uzavřením smlouvy o stavebním spoření a o zřízení účtu nebo smlouvy o úvěru [číslo].

8. Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 19. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 10. 2020. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů, společného bydlení pro dobu po rozvodu a vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manželi ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že závazek ze smlouvy reg. [číslo] ze dne 25. 5. 2018 se stane výlučným závazkem žalovaného č. 1 dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalovaný č. 1 byl povinen do 3 měsíců ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství zajistit vyvázání žalované č. 2 ze smlouvy.

9. Žalovaný č. 1 podal ke Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 8. 12. 2021 s tvrzením, že má více než dva závazky, které jsou po době delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a víc jak tři měsíce není dlužník tyto závazky schopen plnit. Řada závazků je dlouhodobě neúspěšně vymáhána v exekucích. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného č. 1 bylo zjištěno, že vyhláškou Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo oznámeno zahájení insolvenční řízení vůči žalovanému [číslo]. Následně usnesením Krajského soudu Brně ze dne 6. 1. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], byl insolvenční návrh žalovaného 1. odmítnut z důvodu, že žalovaný 1. na výzvu soudu nedoplnil insolvenční návrh o požadované informace a listiny.

10. Z obratů na úvěrovém kontě soud zjistil, že žalovaný č. 1 čerpal úvěr 200 000 Kč dne 1. 6. 2018, dne 9. 12. 2021 byl žalovaný č. 1 vyzván k okamžité úhradě dluhu a ke dni 31. 1. 2022 zůstal žalovaný č. 1 žalobkyni dlužen částku 183 352,17 Kč.

11. Žalovaný č. 1 byl výzvou ze dne 9. 12. 2021 vyzván ke splacení dluhu z důvodu zahájení insolvenčního řízení a jeho hrozícího úpadku, dluh měl být uhrazen do 27. 12. 2021, výzva byla žalovanému č. 1 doručena dne 16. 12. 2021. Žalovaná č. 2 byla vyzvána ke splacení dluhu do 27. 12. 2021 výzvou ze dne 9. 12. 2021, která jí byla doručena dne 10. 1. 2022. Přípisem ze dne 17. 1. 2022 žalovaná č. 2 sdělila žalobkyni, že je se žalovaným č. 1 rozvedená, připojila dohodu o vypořádání společného jmění manželů, společného bydlení pro dobu po rozvodu a vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manželi ze dne 1. 10. 2020 12. Provedené důkazy hodnotil soud podle ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný č. 1 uzavřel se žalobkyní smlouvu o účelovém překlenovacím úvěru v souladu se zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena schopnost žalovaných úvěr splatit. Na základě smlouvy byl žalovanému č. 1 poskytnut překlenovací úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný č. 1 zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a současně se zavázal hradit vklady na účet stavebního spoření, který pro něj vedla žalobkyně ve smyslu zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření. Žalovaná č. 2 přistoupila ke shora specifikovanému dluhu žalovaného č. 1 ve smyslu § 1892 o. z., který stanoví, že„ kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.“ Žalovaný č. 1 dne 8. 12. 2021 podal ke Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že má více dluhů po lhůtě splatnosti a není schopen je dlouhodobě splatit. V důsledku toho byla žalobkyně v souladu s článkem VIII. bod 1 a 2 odst. 2.6 oprávněna požadovat jednorázové splacení celého dluhu, který se stal splatným k datu 27. 12. 2021.

13. Podle názoru soudu nebylo zesplatnění úvěru předčasné, jak argumentovala žalovaná č. 2, neboť insolvenční návrh podal samotný žalovaný č. 1 (a nikoliv třetí osoba, u níž by bylo možno případně posuzovat, zda podaný návrh není šikanózní a zneužívající právo), sám žalovaný č. 1 poukazoval na svou nepříznivou finanční situaci vedoucí k tomu, že není dlouhodobě plnit své závazky. Uvedené skutečnosti tedy mohly u žalobkyně vyvolat důvodnou obavu ohledně budoucího uspokojení své pohledávky vůči žalovaným z důvodu zhoršení finanční důvěryhodnosti na straně žalovaného 1. Bylo sice právem žalovaného č. 1 podat insolvenční návrh, nicméně pokud tak učinil, musel být srozuměn s tím, že na sebe bere veškeré důsledky z toho vyplývající včetně případné aktivace článku VIII. bod 1 a 2 odst. 2.6 úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní. Zahájení insolvence u žalovaného č. 1 bylo z pohledu žalobkyně nepříznivým jevem, a aby tento měl co nejméně poškozující dopad na práva žalobkyně, přistoupila žalobkyně zcela důvodně k zesplatnění celého dluhu, a to i vůči žalované č. 2, která přistoupila k dluhu a je spolu s žalovaným č. 1 zavázána vůči žalobkyni společně a nerozdílně, bez ohledu na to, že ona sama nebyla v exekuci a dle svých slov byla finančně důvěryhodná. Podle § 1872 odst. 1 o. z. totiž platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Na shora uvedeném závěru o důvodnosti zesplatnění úvěru konečně nic nemění ani skutečnost, že insolvenční návrh byl posléze z formálních důvodů odmítnut, neboť samotné prohlášení žalovaného č. 1, že není schopen dlouhodobě hradit své závazky vůči více věřitelům, je dostatečným důvodem k okamžité ochraně majetku ze strany žalobkyně.

14. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalované č. 2, že dle dohody žalovaných jako bývalých manželů o vypořádání společného jmění manželů měla být ze závazku vůči žalobkyni„ vyvázána“. Nutno poukázat na to, že taková dohoda není pro třetí strany závazná, vypořádání dluhů má podle § 737 o. z. účinky jen mezi manžely a vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby, v daném případě žalobkyně (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3435/2011).

15. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu dlužné jistiny ve výši 181 864,86 Kč. Žalovaní zesplatněný dluh vůči žalobkyni řádně a včas neuhradili, tím se dostali do prodlení s úhradou svého dluhu, žalobkyni proto vznikl také nárok na zaplacení úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Úrok z prodlení byl žádán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to 8,5 % ročně z částky 183 394,86 Kč od 28. 12. 2021 do 10. 1. 2022 a z částky 181 864,86 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení (když dne 11. 1. 2022 byla na původní dluh 183 394,86 Kč žalovanými uhrazena částka 1 530 Kč).

16. S přihlédnutím ke stanovisku žalobkyně, která navrhla, aby žalovaná částka byla postupně splácena splátkami v minimální výši 7 000 Kč měsíčně, uložil soud podle § 160 o. s. ř. povinnost žalovaným 1. a 2. zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení společně a nerozdílně ve splátkách tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Soud vyšel z toho, že pokud žalobkyně sama navrhla možnost úhrady ve splátkách, pak úhrada žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení tímto způsobem není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně.

17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a § 142a občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 175 Kč Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 7 275 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za tři úkony po 300 Kč – návrh ve věci samé, výzva k plnění a vyjádření ze dne 6. 10. 2022.