5 C 165/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 48 277,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 29 677,4 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1243,57 Kč, úroku ve výši 88 % ročně z částky 18 600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Opatrovníkovi žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 12 197 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované k rukám České republiky - Okresnímu soudu v Hodoníně 71 % celkových nákladů státu, a sice částku 8 660 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně se právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalované nepřiznává.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 48 277,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne 12. 7. 2020 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splatit zápůjčku (např. v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 či Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020), a to na základě informací a dokladů od žalované, jejichž pravdivost potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalovaná byla lustrována v registrech a databázích BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, interní databázi předchůdkyně žalobkyně atd. Její občanský průkaz byl lustrován v evidenci neplatných dokladů, adresa byla lustrována v evidenci adres obecních úřadů. Skutečnosti doložené žalovanou byly porovnávány s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti a dále se statistickými, demografickými a historickými daty dle ekonomických modelů. Po důkladné analýze veškerých informací nevznikly věřiteli žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle vrácení jistiny zaplatit rovněž poplatek ve výši 21 673 Kč, zahrnující v sobě úrok ve výši 88 % ročně, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a dále poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 65 týdenních splátkách po 642 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když od uzavření smlouvy uhradila pouze 1 400 Kč dne 16. 7. 2020. Žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, nadále dluží 18 600 Kč na jistině, 18 777,40 Kč na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru, dále smluvní pokutu kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022 v částce 10 000 Kč a sankční poplatky ve výši 900 Kč (za zahájení vymáhání dluhu a za upomínky). Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 243,57 Kč k 1. 2. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 88 % ročně z částky 18 600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Vzhledem k tomu, že pobyt žalované není znám, soud usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 5 C 165/2022-71, ustanovil žalované opatrovníkem pro toto řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

3. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka namítla, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly náležitě zjištěny majetkové poměry žalované. Při posuzování tzv. bonity žalované nelze plně vycházet z tvrzených„ dalších příjmů“ domácnosti, k nimž nebyly zjišťovány další okolnosti. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovaná označila za nezodpovědné a riskantní. Navrhla proto, aby byla zavázána pouze k úhradě dosud nezaplacené jistiny včetně zákonného úroku z prodlení.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 12. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 19 723 Kč, který představuje úrok ve výši 13 089 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 88 % ročně), odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 134 Kč a dále s poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, splatit v pravidelných 65 týdenních splátkách ve výši 642 Kč (poslední splátka činila 585 Kč). Na druhé straně smlouvy bylo uvedeno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále nárok na poplatky za zaslané upomínky a za zahájení vymáhání dluhu v případě prodlení žalované. Žalované byly poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že má základní vzdělání, žije v nájmu, pobírá starobní důchod ve výši 6 760 Kč, další, nijak nespecifikovaný, čistý příjem, domácnosti činil 10 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované představovala částka 3 000 Kč.

7. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila dvě poštovní poukázky, ze kterých plyne, že jí byl v květnu 2020 vyplacen důchod ve výši 6 817 Kč a v červnu 2020 pak ve výši 6 644 Kč. Žalovaná rovněž předložila občanský průkaz.

8. Žalovaná nehradila stanovené splátky řádně a včas, a proto ji původní věřitelka dne 10. 2. 2022 vyzvala k okamžitému zaplacení dluhu výzvou s tím, že pokud tak neučiní do 17. 3. 2022, stane se dluh okamžitě splatným. Výzva byla odeslána 11. 2. 2022.

9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022, odeslanou 24. 5. 2022.

10. Z tabulky výpočtu smluvní pokuty a tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, jakým způsobem byla vypočtena žalovaná smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení ke dni 1. 2. 2022.

11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud vzal po hodnocení provedených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 12. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku 20 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi),“ a žalobkyně je tudíž aktivně legitimovaná k vymáhání předmětné pohledávky.

17. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

18. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit ani tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu bez dalšího učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, nikoliv pouze k částce poskytnuté jistiny.

19. V posuzované věci žalovaná obdržela částku 20 000 Kč, přitom se zavázala s poplatkem a pojištěním vrátit celkem 41 673 Kč, tedy dvojnásobek poskytnuté jistiny. Podle soudu se zde nejedná o bagatelní částku, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná byla důchodkyní s příjmem tvořeným pouze starobním důchodem. Co se týče příjmů, žalovaná doložila, že obdržela starobní důchod ve výši 6 644 Kč a 6 817 Kč. V zákaznické kartě sice poukázala na další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč, dle soudu ale nelze tuto částku při posuzování schopnosti žalované dostát svým závazkům ze smlouvy plně zohlednit, neboť z ničeho neplyne, že by tuto částku bylo v plné (či jakékoliv jiné) výši možné zahrnout do disponibilních příjmů žalované. Žalobkyně nedoložila žádné podklady, na jejichž základě by bylo možné na danou částku nahlížet jako na průkazný ukazatel příjmové stránky žalované. I pokud by se jednalo o příjmy osoby spolužijící, je třeba vyjít z toho, že pokud poskytovatel úvěru započítává tuto částku do disponibilních příjmů žalované, je třeba ji mít za prokázanou a podloženou relevantními dokumenty. Tak se tomu ovšem v posuzované věci nestalo, a proto soud považoval za zdroj příjmů žalované jen její starobní důchod.

20. Soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně měla při zjištěných poměrech žalované blížeji zkoumat její výdajovou stránku. Není příliš pravděpodobné, aby žalovaná měla měsíční výdaje jen 3 000 Kč měsíčně, tedy, že by se jednalo o částku zahrnující jak náklady na bydlení, tak i stravu a další nezbytné pravidelné výdaje. Tato skutečnost podle soudu měla v předchůdkyni žalobkyně vzbudit objektivní pochybnosti o správnosti tvrzené výše výdajů. Ta však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti odstranila a soudu tak ani žalobkyně nedoložila doklady, z nichž by bylo možné zjistit cokoliv konkrétnějšího o jejích faktických dalších pravidelných a očekávatelných výdajích. Poskytovatel úvěru přitom podle soudu nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace o výdajích jsou úplné a pravdivé. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že spotřebitelé jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje.

21. Jestliže žalobkyně odkazovala na pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví („ EBA“), soud nezpochybňuje, že se finanční instituce má takovými pokyny řídit, to ji ale nezbavuje povinnosti jednat v souladu s judikaturou soudů ČR. Obecné pokyny EBA neobsahují taxativní výčet všech vhodných postupů ke splnění povinností dotčených subjektů. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, které pokyny blíže nerozvádí, se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na rozsudek Rakouského Nejvyššího soud dvora, tento pro zdejší soud není závazný, stejně jako žalobkyní poukazovaná rozhodnutí českých soudů, které se nevztahují k případům se skutkově obdobným základem.

22. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit majetkové poměry žalované a tedy, aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných a pravidelných výdajů (zejména za ubytování, stravu apod.) a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky spotřebitelského úvěru. Ze všech shora uvedených důvodů považuje soud předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná obdržela částku 20 000 Kč, přičemž dosud vrátila částku 1 400 Kč a nadále tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 18 600 Kč.

23. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 18 600 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 10. 2. 2022, ve které jí byla určena lhůta k úhradě do 17. 3. 2022. Soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou a stanovenou v souladu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků, a proto se od 18. 3. 2022 žalovaná ocitla v prodlení.

24. Ve zbývajících požadavcích, jdoucích nad rámec dlužné jistiny a souvisejícího příslušenství, soud žalobu zamítl, jelikož se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.

25. Soud závěrem poukazuje, že neprovedl žalobkyní navržený důkaz svědeckým výslechem [jméno] [příjmení], která coby obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně sjednala s žalovanou předmětnou smlouvu. Ačkoliv byla soudem z procesní opatrnosti předvolána, z jednání se omluvila. Soud nepodmiňoval vynesení rozhodnutí ve věci samé svědeckým výslechem, navíc ani žalobkyně na jednání soudu na tomto důkazním návrhu netrvala. Podle soudu by se nemohlo jednat o zásadní důkaz, který by sám o sobě byl schopen objasnit konkrétní majetkové poměry žalované. Je to přitom přímo žalobkyně, kdo je povinen doložit řádné zkoumání tzv. bonity spotřebitele. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo zákonnou povinností předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení její způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Splnění této povinnosti nelze přenášet na obchodní zástupkyni skrze její„ ústní“ svědeckou výpověď.

26. Výrokem III. tohoto rozsudku soud v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. (podle kterého„ byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát“) rozhodl o odměně a náhradě nákladů ustanoveného opatrovníka žalované stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tato sestává z částky 3 060 Kč za každý ze tří vykonaných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 18. 8. 2023) uvedených v § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) této vyhlášky včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH. Celkem tedy soud ustanovenému opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování ve výši 12 197 Kč.

27. Výrokem IV. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř. (podle kterého„ zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování“) tak, že přiznal žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku i s příslušenstvím zaplacení částky 75 902,56 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 21 707,60 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 29 % a z 71 % neúspěšná. Soud proto uložil žalobkyni nahradit žalované náhradu nákladů řízení z 71 % z celkové výše nákladů řízení, tj. v částce 8 660 Kč. S odkazem na § 149 o. s. ř. soud žalobkyni uložil, aby náhradu nákladů řízení uhradila ve prospěch České republiky, na účet nadepsaného soudu, jelikož je to právě stát, kdo hradí náklady na zastoupení žalované a má tak nárok na jejich nahrazení ze strany méně úspěšné žalobkyně (k tomu viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008).

28. Výrokem V. soud nestanovil vůči žalované povinnost nahradit České republice náklady řízení, které platila, neboť po žalované nelze požadovat, aby se v poměru svého neúspěchu, tj. co do 29 %, podílela na nákladech státu, jelikož účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, i když neměl ve věci (plný) úspěch, tyto náklady neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008, uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).