5 C 18/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 000 Kč od 16. 7 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 63 815,30 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 500 000 Kč s odůvodněním, že uvedenou částku poskytla dne 18. 4. 2018 žalobkyně žalované jako zálohu na úhradu kupní ceny nemovitostí. K podpisu kupní smlouvy mezi účastníky však následně nedošlo. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení zálohy na kupní cenu písemnou výzvou s termínem zaplacení do 15. 7. 2019, což žalovaná neučinila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nepopírala nárok žalobkyně na zaplacení částky 500 000 Kč. Podle žalované však nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky, neboť žalovaná byla připravena žalobkyni finanční prostředky vrátit, pokud současně žalobkyně vrátí originál směnky na částku 500 000 Kč, jíž bylo poskytnutí této částky zajištěno. Žalobkyně toto odmítla, proto jsou strany vzájemně v prodlení a žalobkyni by neměl být přiznán úrok z prodlení. Žalovaná dále poukázala na e-mailovou komunikaci účastníků, z níž vyplývá dohoda, že povinnost žalované zaplatit předmětnou částku byla vázána na vyklizení pozemků ze strany žalobkyně v termínu do 31. 10. 2019. K uvedenému datu byly pozemky vyklizeny, počátek prodlení žalované tedy případně nastal až od data 1. 11. 2019.

3. Soud provedl dokazování listinami – rezervační smlouvou [číslo] ze dne [datum] s přílohami k této smlouvě, dvěma písemnými návrhy smlouvy o koupi nemovitých věcí, směnkou vystavenou dne [datum], výzvou k uzavření kupní smlouvy ze dne 3. 7. 2019, předžalobní výzvou k plnění ze dne 11. 12. 2019, čestným prohlášením [jméno] a [jméno] [příjmení] ze dne 24. 3. 2000, e-mailovou komunikací účastníků, návrhem smlouvy o advokátní úschově, návrhem smlouvy o svěřenectví finančních prostředků a listin a písemným prohlášením žalobkyně, žalované a [jméno] [příjmení], na jehož základě zjistil následující skutkový stav: dne [datum] byla mezi účastníky podepsána rezervační smlouva s tím, že žalobkyně chce koupit ve smlouvě blíže popsané nemovité věci v k. ú. [obec] u [obec], které jsou ve vlastnictví žalované. Smluvní strany se dohodly, že uzavřou kupní smlouvu nejpozději do 28. 2. 2019. V příloze č. 1 k rezervační smlouvě prodávající prohlásila, že za předmětnou nemovitost převzala od strany kupující peněžitou zálohu ve výši 500 000 Kč, kterou stvrdila podpisem směnky vlastní. Ze směnky vystavené dne [datum] bylo zjištěno, že tuto vystavil uvedeného dne v [obec] dlužník ze směnky [jméno] [příjmení] s tím, že za tuto směnku zaplatí„ bez protestu“ sumu 500 000 Kč [celé jméno žalobkyně] s datem splatnosti 15. 6. 2018. Jako směnečný rukojmí byla na směnce uvedena [jméno] [příjmení]. Z písemného, blíže nedatovaného prohlášení žalobkyně, žalované a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jmenovaní se dne 18. 4. 2018 dohodli na základě podepsané směnky, že dlužná částka bude použita na odkup označených pozemků v k. ú. [obec] u [obec]. Směnka v hodnotě 500 000 Kč bude vrácena v den podpisu smlouvy o koupi. Písemnou výzvou ze dne 3. 7. 2019, která byla dne 8. 7. 2019 předána poště k přepravě, byla žalovaná vyzvána k uzavření kupní smlouvy vyplývající z rezervační smlouvy v termínu nejpozději do 15. 7. 2019. Žalovaná byla rovněž upozorněna na povinnost vrátit žalobkyni částku 500 000 Kč, na niž byla vystavena směnka, nedojde-li k podpisu kupní smlouvy. K úhradě dlužné částky 500 000 Kč byla žalovaná vyzvána také předžalobní výzvou ze dne 11. 12. 2019.

4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Provedené důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uzavřeli rezervační smlouvu na koupi nemovitých věcí, ani že žalovaná převzala od žalobkyně částku 500 000 Kč jako zálohu na kupní cenu. Nebylo rovněž sporu o tom, že k uzavření následné kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo. Žalovaná rovněž nepopírala nárok žalobkyně na vrácení předmětné finanční částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť bylo plněno z důvodu, který následně odpadl.

8. Spor mezi účastníky však přetrvával v otázce placení úroku z prodlení a zejména v určení počátku prodlení žalované, která tvrdila, že v prodlení jsou obě strany, neboť zaplacení částky 500 000 Kč bylo podmíněno povinností žalobkyně vrátit předmětnou směnku, což žalobkyně neučinila. Podle žalované se jednalo o vzájemné plnění a žalobkyně neposkytla součinnost k vrácení směnky ve prospěch žalované. V tomto kontextu se soud zabýval také otázkou, zda se strany dohodly, že povinnost žalované zaplatit předmětnou částku bude vázána na vyklizení pozemků ze strany žalobkyně v termínu do 31. 10. 2019, na což žalovaná rovněž poukazovala. K posouzení shora uvedených námitek žalované provedl soud důkaz e-mailovou komunikací účastníků v období od 15. 8. 2019 do 31. 10. 2019, avšak dle názoru soudu, z jejího obsahu taková dohoda o odkladu termínu splatnosti částky 500 000 Kč nevyplývá. Odhlédneme-li od skutečnosti, že s žalobkyní nekomunikovala přímo žalovaná, ale její manžel, z jeho e-mailové korespondence (konkrétně e-mail ze dne 19. 9. 2019) týkající se záležitosti spojené s vyklizením suti z předmětných pozemků, lze vyvodit, že je to pouze on, který jednostranně podmiňuje složení peněz vyklizením pozemku s tím, že termín na vyklizení posunou do 31. 10. 2019. Z žádné následné písemné reakce žalobkyně nevyplynulo, že by žalobkyně takový návrh akceptovala a že by v tomto směru byla uzavřena dohoda, navíc za situace, kdy žalovaná byla již od data 16. 7. 2019 v prodlení se zaplacením, jak bude vysvětleno níže. Lze také poukázat na to, že ani z obsahu rezervační smlouvy nevyplývá ujednání o tom, že by povinnost žalované vrátit zaplacenou zálohu na kupní cenu v případě, že nebude kupní smlouva uzavřena, byla přímo vázána na povinnost žalobkyně vyklidit předmětný pozemek. Proto dle názoru soudu požadavek žalované na odstranění suti z pozemku neměl žádnou spojitost s její povinností vrátit žalobkyni zaplacenou zálohu na kupní cenu z titulu vypořádání nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované jako smluvní straně z rezervační smlouvy muselo být zřejmé, že neuzavřením kupní smlouvy ve sjednaném termínu (a ani později na základě písemné výzvy žalobkyně ze dne 3. 7. 2019) jí vznikla povinnost vrátit přijaté finanční prostředky a také, že je v prodlení s jejich vrácením, neučinila-li tak ani ve lhůtě do 15. 7. 2019, stanovené v této výzvě. Ode dne následujícího, tj. od 16. 7. 2019 je žalovaná v prodlení s plněním svého dluhu a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat po žalované vedle plnění i úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

9. Soud rovněž nevyhověl požadavku žalované, aby povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč byla uložena oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované originál směnky vystavené dne [datum]. Podle názoru žalované se jednalo o vzájemné plnění. Nová právní úprava daná § 2993 o. z. sice předpokládá, že soud bude k oboustrannosti plnění přihlížet toliko v případě uplatnění námitky vzájemného plnění ze strany žalovaného (což žalovaná uplatnila) a shledá-li ji opodstatněnou, promítne danou skutečnost do svého výroku, aniž by žalobce musel měnit žalobu a uzpůsobovat petit této obraně ze straně žalovaného, v projednávané věci však má soud za to, že vystavenou směnku (která byla v dané věci pouze zajišťovací instrument) oproti nároku na vydání bezdůvodného obohacení nelze považovat za vzájemné plnění, které by bylo možno vyjádřit ve výroku rozhodnutí. Nutno zdůraznit, že žalobou uplatněný nárok nebyl nárokem na plnění ze směnky, k jehož projednání by mimochodem okresní soud ani nebyl příslušný, ale nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně zaplatila žalované zálohu na kupní cenu, aniž by se jí dostalo protiplnění v podobě převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť samotná kupní smlouva nebyla následně uzavřena.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 25 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 36 050 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 3 úkony právní služby po 10 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání soudu – žaloba, účast na jednání soudu) a za jeden úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši ½ sazby odměny (jednoduchá výzva k plnění), dále náhrada hotových výdajů ve výši 1200 Kč po 300 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu ve výši 600 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 6 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 137 km jízdy, při spotřebě benzínu 98 pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 8,4 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednání soudu dne [datum] představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 31,50 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy částku 965,30 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 63 815,30 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za doplnění žaloby ze dne 25. 3. 2020 a za repliku žalobkyně ze dne 4. 6. 2020, neboť skutečnosti zde uvedené mohly být již součástí žaloby, resp. v případě repliky jej mohla žalobkyně prezentovat na jednání soudu. Nebyla přiznána ani odměna za mediační řízení, za sepis právních listin pro účely mimosoudního vyřešení sporu ani za vyjádření žalobkyně, v němž informuje o pokroku v mediačním řízení, neboť jmenované úkony advokáta nespadají pod ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za něž by mu náležela odměna v nalézacím řízení. Soud rovněž nepřiznal odměnu za jeden celý úkon právní služby advokáta za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť předžalobní výzva žalobkyně ze dne 11. 12. 2019 je svým obsahem jednoduchou výzvou k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) této vyhlášky.