5 C 188/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI), přičemž jí nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel na bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka], které se zavázal splatit do [datum], a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný z dlužné částky ničeho neuhradil. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhala zaplacení celé dlužné částky ve výši [částka] včetně úroků z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které se zavázal vrátit společně s poplatkem za zápůjčku ve výši [částka], celkem tedy [částka], do [datum]. Tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, a to tak že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, následně obdržel SMS kód, který mu umožnil vstoupit do klientské zóny, následně klikl tlačítko“ Požádat”, čímž požádal o spotřebitelský úvěr. Ke smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle doloženého potvrzení o platbě původní věřitelka zaslala dne [datum] částku [částka] na účet uvedený žalovaným ve smlouvě, jako specifický symbol bylo uvedeno jeho rodné číslo. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

10. Smlouva byla sjednána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto rozhraní. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je tento jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující.

11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

12. Uvedená povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a dále základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, tedy, že byla provedena lustrace ve shora jmenovaných veřejně dostupných databázích. K tomu však nedoložila žádné výstupy z těchto registrů a ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Z vyjádření žalobkyně vedle toho jakkoliv neplyne, že by původní věřitelka zjišťovala konkrétní výši příjmů a výdajů žalovaného, příp. jeho stávající dluhové zatížení. Žalobkyně nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné ověřit si jednak, že úvěruschopnost žalovaného byla vůbec zkoumána a jednak že žalovaným uvedené údaje o jeho majetkových poměrech (byly-li vůbec vyžádány) jsou správné a celistvé.

14. Z uvedeného nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti prokázat, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a na základě tohoto zkoumání dospěla k závěru, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohl splácet poskytnuté peněžní prostředky, včetně případně sjednaných úroků a poplatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu ze dne [datum] je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení. Požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru je z téhož důvodu naopak nedůvodný.

15. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení od [datum], tedy od prvního dne prodlení odvozeného z absolutně neplatné smlouvy, soud ovšem shledal tento nárok oprávněný až od [datum]. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a kterou žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne [datum]. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. dne [datum], pročež prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení nastalo dne [datum]. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jejich zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, zaplacení částky [částka] (včetně kapitalizovaného úroku z prodlení), přičemž jí bylo soudem přiznáno [částka]. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 66 % a z 34% neúspěšná a náleží jí tak náhrada 32 % jejích nákladů řízení. Náklady řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka [částka] Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí [částka], z níž soud žalobkyni s ohledem na její procesní úspěch přiznal 32 %, tj. částku [částka]. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně u tohoto soudu v obdobných věcech (viz např. věci vedené pod sp. zn. 4 C 276/2021, 22 C 169/2021 či 22 C 237/2021), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.