5 C 193/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované t. č. stát. instituce , ulice a číslo , obec pro zaplacení 59 568,81 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně částky 4 564 Kč se zastavuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 824 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 6. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 7. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 10. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 832 Kč od 16. 12. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ohledně částky 28 180,81 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení částky 59 568,81 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v obci [obec] za období od června 2016 do prosince 2016. Konkrétně žalobkyně žádala zaplacení neuhrazeného nájemného ve výši 26 824 Kč (7 x 3 832 Kč) a dále cenu služeb spojených s užíváním bytu za rok 2016 vyúčtovanou ve výši 32 744,81 Kč. Žalobkyně žádala i zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužného nájemného vždy od data následujícího po datu jeho splatnosti. Protože žalovaní dne 19. 1. 2017 na dlužnou částku uhradili 4 564 Kč, vzala žalobkyně na jednání soudu ohledně této částky svou žalobu zpět.

2. Žalovaná č. 1) se ve věci vyjádřila tak, že dne [datum] se žalovaní z bytu odstěhovali, k předání bytu a klíčů však nedošlo, protože jim pronajímatel neposkytl dostatečnou součinnost. Nárok na dlužné nájemné a nárok na zaplacení služeb spojených s užíváním bytu žalobkyni proto za období od července 2016 žádný nevznikl. Navíc za roky 2015 a 2016 měl vzniknout na službách přeplatek, který nebyl žalovaným nikdy vyplacen a pronajímatel si tak měl, pokud dluh nějaký vznikl, pohledávku uplatněnou žalobou z těchto přeplatků odečíst. Žalovaná č. 1) požádala o zaplacení dluhu ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaný č. 2) se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], jako pronajímatel a žalovaní jako společní nájemci a jejím předmětem byl byt [číslo] který je součástí domu [číslo] ve [obec]. Nájem byl uzavřen na dobu do [datum]. Nájemné bylo v článku III. bodu 3. 3. stanoveno ve výši 3 832 Kč měsíčně. Dle bodu 3. 4. byli nájemci povinni hradit i úhrady za plnění spojená s užíváním předmětu nájmu a s ním související služby. Dle bodu 3. 10. skutečná výše nákladů a záloh za plnění spojená s užíváním bytu se vyúčtuje a vyúčtování se doručí nájemcům vždy za kalendářní rok do 4 měsíců od jeho skončení. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování skutečné výše cen a záloh za jednotlivé služby je splatný do 4 měsíců po oznámení vyúčtování nájemcům. Dle bodu 3. 11. se žalovaný zavázal hradit měsíční nájemné včetně záloh služeb do 15. dne daného měsíce.

4. Žalovaní dle protokolu o převzetí, předání, směně bytu, byt převzali dne [datum].

5. Z evidenčního listu nájemníka bylo zjištěno, že měsíční nájemné činilo 3 832 Kč a záloha za služby představovala částku 4 564 Kč, celkem tak žalovaní měli hradit 8 396 Kč. Z vyúčtování dodávky služeb a tepelných energií za rok 2016 soud zjistil, že náklady spojené s užíváním bytu byly stanoveny na částku 32 744,81 Kč. Z vyúčtování nevyplývá výše záloh zaplacených ze strany žalovaných, je zde uveden pouze souhrn předepsaných záloh ve výši 54 768 Kč. Pokud by žalovaní uhradili veškeré zálohy, vznikl by žalovaným přeplatek ve výši 22 023 Kč. Z vyúčtování za rok 2015 soud zjistil, že skutečné náklady spojené s užíváním bytu byly vyčísleny na 15 854,98 Kč. Z vyúčtování opět nevyplývá výše záloh zaplacených ze strany žalovaných, je zde uveden pouze souhrn předepsaných záloh ve výši 27 384 Kč. Pokud by žalovaní uhradili veškeré zálohy, vznikl by žalovaným přeplatek ve výši 11 529 Kč.

6. Z oznámení o odevzdání předmětu nájmu ze dne [datum] soud zjistil, že byt nebyl žalovanými do data vyhotovení tohoto oznámení předán pronajímateli.

7. Žalovaná č. 1) dále doložila poštovní poukázky, ze kterých vyplývá postupné hrazení plateb nájemného a záloh na služby. V roce 2015 tak bylo žalovanými zaplaceno 29 188 Kč, v roce 2016 a 2017 pak 19 396 Kč. Ohledně období uplatněného touto žalobou žalovaná č. 1) doložila pouze zaplacení částky 4 000 Kč (platba ze dne 15. 11. 2016 ve výši 1 000 Kč, platba ze dne 20. 12. 2016 ve výši 1 000 Kč a platba ze dne 17. 1. 2017 ve výši 2 000 Kč).

8. Z obchodního rejstříku vyplývá, že pronajímatel bytu, společnost [právnická osoba], zanikla bez likvidace v důsledku fúze sloučením s nástupnickou [právnická osoba], s.r.o., která následně změnila právní formu na [obec], [anonymizována dvě slova]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanými postoupena na žalobkyni.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2019 byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky. Upomínka byla odeslána v den jejího vyhotovení.

10. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

11. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2270 odst. 1 o. z. uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. Podle odst. 2 co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak.

13. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

14. Dle § 7 odst. 1, 2, 3 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud hodnotil předložené listinné důkazy podle ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanými byla uzavřena nájemní smlouva, předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovaným užívat předmět nájmu, ze smlouvy žalovaným vyplývala mimo jiné povinnost platit stanovené nájemné a zálohy na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Žalovaní se stali společnými nájemci bytu (§ 2270 odst. 1 o. z.), oba tedy měli práva a povinnosti nájemce (§ 2270 odst. 2 o. z.). Povinnost platit stanovené nájemné však žalovaní řádně neplnili od června 2016 do prosince 2016 a dluží žalobkyni, na kterou byla pohledávka posléze postoupena, na nájemném 26 824 Kč. Soud konstatuje, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum], nájem tedy skončil uplynutím sjednané doby nájmu. V den, kdy nájem skončil, vznikla žalovaným povinnost dle § 2292 o. z. odevzdat byt pronajímateli. Žalovaná č. 1) namítala, že se z předmětného bytu odstěhovali a vyklidili jej dne [datum]. Jak ale sama potvrdila, byt byl předán a klíče od bytu byly pronajímateli odevzdány až v roce 2017. To, že by ke dni [datum] žalovaní byt vyklidili a že by jej předali pronajímateli, resp. že by pronajímatel neposkytl dostatečnou součinnost k předání bytu, žalovaná č. 1) ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Z ustanovení § 2295 o. z. vyplývá, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá, a to i bez ohledu na to, zda ho nájemce užívá (podrobněji k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Vyklizení nemovité věci (bytu) v sobě zahrnuje totiž i odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Protože společní nájemci po skončení nájmu byt neodevzdali a nikomu nesdělili, že byt již nadále neužívají, vzniklo pronajímateli právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z.

17. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok na zaplacení nájemného, resp. náhrady ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. za předmětné období, její žaloba je důvodná, proto jí soud v tomto rozsahu vyhověl. Tím, že žalovaní nezaplatili žalobkyni nájemné (náhrady) ve lhůtě splatnosti, dostali se do prodlení s plněním svého dluhu a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z částek nájemného podle § 1970 o. z. ode dne následujícího po datu splatnosti jednotlivých splátek nájemného, jehož výši stanoví prováděcí přepis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná č. 1) žádala o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách ve výši 500 Kč, více hradit nemohla. Soud jejímu návrhu nevyhověl. Splatnost nároku žalobce nastala již v roce 2016, poslední platba, která byla na dluh uhrazena, byla poskytnuta dne 17. 1. 2017, a to ve výši 2 000 Kč, poté nebylo na dlužnou částku cokoliv hrazeno. Pokud by ale soud přistoupil na splátky navržené žalovanou, byl by dluh žalobkyně uhrazen až za dalšího 4 a půl roku, tj. téměř za 10 let po splatnosti dluhu, což je nepřípustné. Soud proto uložil žalovaným povinnost stanovenou v rozsudku splnit dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

18. Pokud žalovaná č. 1) namítla, že žalovaným vznik přeplatek z vyúčtování za roky 2015 a 2016, k tomu soud uvádí, že žalovanou předložená vyúčtování neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, tato vyúčtování nebyla řádná a nemohl na jejich základě žalovaným vzniknout splatný nárok na zaplacení přeplatku, jak bude podrobněji zdůvodněno níže. Soud k tomu dále dodává, že ani fakticky žalovaným nemohl přeplatek vzniknout, když vyúčtování neobsahuje výši skutečně zaplacených záloh, ale pouze výši předepsaných záloh, přičemž přeplatek by vznikl pouze v případě uhrazení veškerých záloh za příslušný rok, k čemuž však ze strany žalovaných nedošlo. Námitka žalované č. 1) tak není důvodná.

19. Dále se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení ceny za spotřebované služby spojené s nájmem ve výši 55 004,81 Kč. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok v tomto rozsahu nelze žalobkyni přiznat. Předložené vyúčtování služeb totiž nemá náležitosti stanovené zák. č. 67/2013 Sb., když neobsahuje zejména výši žalovanými zaplacených záloh. Vyúčtování obsahuje pouze výši předepsaných záloh. Takové vyúčtování však působí zmatečně, neboť z něj vyplývá, že žalovaným vznikl nárok na zaplacení přeplatku. Za situace, kdy z dokazování vyplynulo, že žalovaní neuhradili veškeré jimi předepsané zálohy, je však vznik přeplatku nemožný. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, zkoumá soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. Pokud vyúčtování zálohových plateb postrádá jednu ze základních náležitostí, kterou je vyčíslení skutečné výše záloh, nejde o vyúčtování řádné, neboť fakticky uvádí pouze výši nákladů za služby pro jednotlivé byty, aniž by byly zohledněny přijaté zálohy a vyčíslen nedoplatek. Takové vyúčtování služeb není řádné a ani splatné. Vzhledem k tomu, že žalobou bylo uplatněno vyúčtování za služby, které nemá náležitosti stanovené zákonem, takové vyúčtování není řádné a nemůže nastat ani jeho splatnost a protože doposud nesplatný nárok nelze rozsudkem přiznat, soud nárok žalobkyně na zaplacení částky 55 004,81 Kč výrokem III zamítnul.

20. Pokud vzala žalobkyně svou žalobu ohledně částky 4 564 Kč zpět, soud řízení v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, navíc nese z procesního hlediska vinu na zastavení části řízení, nárok na úhradu nákladů řízení v poměrné výši by tak měli mít žalovaní. Těm však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.