5 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 822 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 550 Kč od 14. 8. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 272 Kč od 14. 8. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 822 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o půjčce, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě smlouvy číslo ze dne datum žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, které se zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 1 955,56 Kč a žalobkyni tak nadále dluží částku 8 846,96 Kč na jistině a 6 157,48 Kč na souhrnném poplatku. Na základě smlouvy číslo ze dne datum žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti, které se zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 312 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 4 494,44 Kč a žalobkyni tak nadále dluží částku 5 299,01 Kč na jistině a 3 518,55 Kč na souhrnném poplatku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v uvedený den částka 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo ujednáno, že jakékoliv splátky budou použity nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném uhrazení pak na vlastní částku půjčky. Dle čl. 8 smluvních podmínek, v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. právnická osoba a žalovaný uzavřeli dále dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v uvedený den částka 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným z obou smluv postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou dne datum.

4. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který s účinností od 1. 1. 2014 uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

6. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Soud žalobu posoudil jako důvodnou co do dosud nezaplacené části jistiny. Soud naopak žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení neuhrazené částky souhrnného poplatku. Ujednání o souhrnném poplatku považuje soud za neplatné, neurčité a nesrozumitelné a jako takové v rozporu s § 37 odst. 1, § 39 a § 56 odst. 1 obč. zák., neboť není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při uzavírání smluv ke konkrétní výši souhrnného poplatku, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky, pročež ze smlouvy není zřejmé, zda byl úrok vůbec dohodnut a v jaké výši. Smlouva ani smluvní podmínky neobsahují žádné ujednání, které by souhrnný poplatek specifikovalo, a neobsahují ani případné ujednání, z něhož by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na případné dílčí složky souhrnného poplatku. I pokud by souhrnný poplatek v sobě obsahoval zčásti úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí již při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními.

7. Nadto lze dále uvést, že i pokud by souhrnný poplatek představoval pouze úrok za půjčení peněžních prostředků, musel by soud konstatovat, že byl sjednán v nepřiměřené výši a tudíž v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z databází časových řad ARAD, dostupných na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem soud zjistil, že v době sjednání smlouvy o zápůjčce činila průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných od 1 roku do 5 let včetně 13,34 %. Vzhledem k tomu, že původní věřitelka požadovala na souhrnném poplatku - úroku - přibližně 69 % ročně u smlouvy ze dne 22. 11. 2006 a 66 % ročně u smlouvy ze dne 17. 8. 2006, je zřejmé, že taková výše úroku by převyšovala více než pětkrát horní hranici obvyklé úrokové míry.

8. Na základě smlouvy ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 312 Kč. Žalovaným uhrazenou částku 1 955,56 Kč soud započítal na jistinu 10 000 Kč a zaplacenou částku 4 494,44 Kč započítal na jistinu 8 000 Kč, neboť jak už bylo řečeno, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnný poplatek považuje soud za absolutně neplatné. S ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

9. Žalobkyni proto vzniklo z titulu předmětných smluv právo na zaplacení dlužných jistin ve výši 8 044,44 Kč a 3 505,56 Kč, dohromady tedy částky 11 550 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Co do zbylé požadované částky 12 272 Kč (součet souhrnných poplatků 6 960 Kč a 5 312 Kč) a zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak vyplývá z II. výroku tohoto rozsudku.

10. Soud pro úplnost poukazuje, že smlouvy o půjčce byly sjednány za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že poměr úspěchu obou účastníků v tomto řízení byl téměř stejný (úspěch žalobkyně 48 %, úspěch žalovaného 52 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.