5 C 245/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 273,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 273,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 984,70 Kč od 13. 9. 2019 do 30. 1. 2021, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 559,25 Kč od 31. 1. 2021 do 29. 6. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 158,34 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 760,50 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 273,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 12 % ročně minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Před uzavřením smlouvy pak žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], které si ověřovala a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalobkyně také zohlednila částku životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částku normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 17/1995 Sb. a výši měsíčních splátek dosavadních závazků. Po provedeném posouzení žalobkyně žádosti žalovaného o úvěr vyhověla. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a dostal se do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 1. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové splatné částky. Zažalovaná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 49 173,64 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč Vedle toho požadovala žalobkyně také zaplacení kapitalizovaných úroků z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 984,70 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 30. 6. 2021 částkou 1 559,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně 51 158,34 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 12 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 % čerpaného úvěru. V souladu s článkem V. bodem 6. písm. a) smlouvy byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat žalovaného o jeho předčasné splacení, jestliže ze strany žalovaného dojde k porušení smlouvy spočívající dle článku V. bodu 5. písm. c) smlouvy mino jiné v prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky žalovaného vůči žalobkyni nebo dle písm. e) tohoto bodu v překročení úvěrového rámce nebo prodlení s úhradou měsíční splátky. Z doložené platební historie a výpisů ke kreditní kartě vyplývá, jakým způsobem a v jaké výši čerpal žalovaný úvěr, přičemž poslední platbu ve výši 800 Kč poskytl žalobkyni dne 31. 10. 2020. K datu 23. 6. 2021 činila dlužná částka 54 759,84 Kč.

4. Žalobkyně dále doložila žádost žalovaného o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne [datum]. Žalovaný zde uvedl celkový pravidelný měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč. Jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 27 131 Kč, jenž byl ze strany žalobkyně ověřen prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne [datum] o výši příjmu, které žalobkyně doložila. Žalovaný prohlásil, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy.

5. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno, že žalobkyně v důsledku prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 31. 1. 2021. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě celého dluhu do 15. 2. 2021. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 30. 6. 2021, která byla téhož dne předána poště k přepravě.

6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 8. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 9. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 10. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 11. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

12. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“ 13. Soud má za to, že žalobkyně v daném případě dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně vycházela z potvrzení o výši příjmu, které vystavil zaměstnavatel žalovaného. Co se týká výdajové stránky žalovaného, je zde podstatné, že žalovaný měl zjevně u žalobkyně již před poskytnutím úvěru jiné další produkty a žalobkyně tudíž měla detailní přehled o transakcích žalovaného a tedy rovněž o jeho výdajích. Žalobkyně tak disponovala dostatečnými údaji o žalovaném, díky kterým mohla provést řádné porovnání jeho příjmů a výdajů a rozhodnout o možnosti poskytnutí úvěru žalovanému.

14. Žalobkyně svým povinnostem ze smlouvy dostála, když žalovanému umožnila čerpat předmětné finanční prostředky, avšak žalovaný nikoli, jelikož se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyni tak vzniklo právo úvěr zesplatnit, a to na základě § 1931 občanského zákoníku, který stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Jelikož žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žalobkyni pohledávku vzniklou z titulu předmětné smlouvy, soud ho k úhradě této pohledávky zavázal. V souvislosti s prodlením žalovaného pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 052 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 3 180 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 12 760,50 Kč.