5 C 43/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 349 060, 27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 349 060,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 349 060,27 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby byli žalovaní 1) a 2) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 349 060,27 Kč za dobu od 26. 6. 2020 do 19. 2. 2021, se žaloba zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 309,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala určení, že dohoda dědiců, schválená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], kterou žalovaní nabyli rovným dílem zákonný dědický podíl [jméno] [příjmení], je vůči žalobkyni právně neúčinná. Usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. 5 C 43/2020-65, soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně po žalovaných nově domáhala náhrady škody ve výši 349 060,27 Kč s úrokem z prodlení od 26. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že má vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] vykonatelnou pohledávku z titulu směnečného platebního rozkazu č. j. [číslo jednací] vydaného Krajským soudem v Brně. Dlužník ničeho neuhradil a nemá žádný majetek, ze kterého by bylo možné dluh uhradit. Dlužník odmítl nabýt pozůstalost po své matce, pročež id. 1/6 pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], v k. ú. [obec], nabyli žalovaní, strýcové dlužníka. Odmítnutím dědictví dlužník úmyslně zkrátil uspokojení žalobkyně, přestože již probíhalo exekuční řízení. Jelikož žalovaní s účinky ke dni 25. 6. 2020 převedli předmětný spoluvlastnický podíl na třetí osobu, žalobkyně vůči nim následně uplatnila nárok na náhradu škody odpovídající výši dluhu dlužníka ke dni 25. 6. 2020 ve výši 349 060,27 Kč.

2. Oba žalovaní nárok neuznali s tím, že pozůstalost po zůstavitelce nabyli řádně, schválenou dohodou o rozdělení pozůstalosti. Ve věci nejsou pasivně legitimováni, jelikož majetkový prospěch i předmětný dědický podíl nezískali přímým jednáním dlužníka, ale přímo ze zákona, resp. jednáním babičky dlužníka, která dědictví rovněž odmítla. Žalovaní nevěděli o problémech dlužníka ani nejednali s úmyslem zkrátit práva žalobkyně. Rovněž zpochybnili tvrzenou bezúplatnost plnění. Žalovaní nabyli i pasiva dědictví a vznikla jim povinnost uhradit náklady soudního komisaře. Nemohli ani ovlivnit jednání dlužníka, který se vzdal svého práva. Žalobkyně rovněž neprokázala, že hodnota nabytého majetku odpovídá žalované částce s tím, že id. 1/6 nemovitostí měla naprosto jinou tržní hodnotu než celá nemovitost.

3. Soud provedl dokazování listinami – směnečným platebním rozkazem č. j. [číslo jednací], kupní smlouvou z 17. 6. 2020, výpisy z katastru nemovitostí k 11. 2. 2021, 13. 2. 2020 a 24. 2. 2019, vyrozuměním o zahájení exekuce, příkazem k úhradě nákladů exekuce, spisem nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] (konkrétně protokolem o předběžném šetření, plnými mocemi, protokolem o jednání před soudním komisařem a usnesením č. j. [číslo jednací]), spisem nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] (konkrétně žádostí o pověření a nařízení exekuce, pověřením soudního exekutora, exekučním návrhem, rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací]), spisem soudního exekutora [spisová značka] (konkrétně specifikací platby a vyčíslením pohledávky k 20. 1. 2021). Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Směnečným platebním rozkazem ze dne 20. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], byl dlužník [jméno] [příjmení] společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] zavázán uhradit žalobkyni směnečný peníz 250 942 Kč s 6% ročním úrokem z této částky od 16. 2. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 836 Kč a náklady řízení ve výši 47 945,20 Kč. Toto rozhodnutí nabylo vůči [jméno] [příjmení] právní moci i vykonatelnosti dne 18. 10. 2017. [jméno] [příjmení] vznikla tatáž povinnost na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2018, čj. [číslo jednací].

5. Pro vymáhání výše uvedené pohledávky podala žalobkyně dne 7. 1. 2019 exekuční návrh vůči [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení]. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 11. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], byl vedením exekuce pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Dne 14. 1. 2019 byli oba dlužníci vyrozuměni o zahájení exekuce pod č. j. [číslo jednací]. Příkazem ze dne 13. 1. 2019, č. j. [číslo jednací] byl dlužník vyzván k úhradě nákladů exekuce ve výši 6 655 Kč a nákladů oprávněného v částce 12 027,40 Kč. Na náklady řízení bylo částečně hrazeno dne 2. 5. 2019, 3. 6. 2019 a 15. 7. 2019, celkem 13 263,74 Kč. Celková výše peněžní pohledávky k datu 20. 1. 2021 činila 421 387,52 Kč, přičemž povinní dosud uhradili 21 189,24 Kč. Dle vyjádření žalobkyně po tomto datu již nebylo uhrazeno ničeho.

6. Matka dlužníka, [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum], dlužník byl jejím jediným synem. Oba žalovaní, dlužník a [jméno] [příjmení] zplnomocnili [jméno] [příjmení] k zastupování v řízení o pozůstalosti po zemřelé. V rámci jednání před soudním komisařem dne 23. 5. 2019 [jméno] [příjmení] odmítla jménem [jméno] [příjmení] pozůstalost, místo něj měla nastoupit ve II. dědické třídě matka zůstavitelky, [jméno] [příjmení], která rovněž pozůstalost odmítla. Dědicové ve III. dědické třídě – žalovaní – pozůstalost neodmítli a sjednali dohodu o rozdělení pozůstalosti. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že žalovaní obdrží rovným dílem id. 1/6 pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], vše v obvyklé ceně 146 477 Kč. Žalovanému 2) vedle toho připadl zůstatek na osobním účtu pozůstalé v částce 52,94 Kč Čistá hodnota pozůstalosti, při započtení výdajů na pohřeb ve výši 38 000 Kč, činila 108 529,94 Kč.

7. Dle výpisu z katastru nemovitostí, shora specifikované nemovitosti ke dni 24. 2. 2019 vlastnila [jméno] [příjmení] (id. ½), oba žalovaní a [jméno] [příjmení] (každý id. 1/6). Ke dni 13. 2. 2020 vlastnila nemovitosti [jméno] [příjmení] (id. ½) a žalovaní (každý id. ¼).

8. Kupní smlouvou ze dne 17. 6. 2020 žalovaní společně s [jméno] [příjmení] coby prodávající převedli vlastnictví ke shora specifikovaným nemovitostem [jméno] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu 3 630 000 Kč. Ke dni 11. 2. 2021 byli kupující zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí.

9. Žalobkyně z procesní opatrnosti navrhla provedení svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] ohledně toho, jak byla dědici instruována při projednávání dědictví. Soud tento důkazní návrh neprovedl, jelikož skutkový stav potřebný pro rozhodnutí měl za dostatečně prokázaný z již provedeného dokazování, přičemž podstata sporu spočívala primárně na právním posouzení věci. Provádět další dokazování by bylo neúčelné a na výsledku věci by nemohlo ničeho změnit.

10. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

11. Podle § 591 o. z., neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

12. Podle § 592 o. z., stejně jako právní jednání uvedená v § 590 o. z. nebo § 591 o. z. se posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.

13. Podle § 594 odst. 1 o. z., neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

14. Podle § 596 o. z., nabyla-li třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody. Soud hodnotil provedené důkazy podle § 132 o. s. ř. a má za prokázané, že žalobkyně má vykonatelnou pohledávku za dlužníkem [jméno] [příjmení] a tato pohledávka je rovněž exekučně vymáhána. Dlužník následně odmítl nabýt dědictví po své zesnulé matce. Co do aktiv pozůstalost sestávala ze spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] a ze zůstatku na osobní účtu zesnulé ve výši 52,94 Kč. Hodnota aktiv byla určena částkou 146 529,94 Kč a pasiv částkou 38 000 Kč. Dědictví tedy nebylo předluženo. Odmítnutím dědictví nastoupila ze zákona na místo dlužníka jeho babička [jméno] [příjmení], která ovšem rovněž dědictví odmítla a na místo dlužníka tak fakticky a v konečném důsledku nastoupili oba žalovaní. Žalovaní již předtím drželi spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, a to každý o velikosti id. 1/6. Nabytím spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 z titulu dědického řízení se pak každý z žalovaných stal držitelem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼, zbylý podíl o velikosti id. ½ držela babička dlužníka [jméno] [příjmení] Tyto tři osoby pak společně nemovitosti prodali kupní smlouvou ze dne 17. 6. 2020, s účinky zápisu ke dni 25. 6. 2020, za kupní cenu 3 630 000 Kč. K tomuto dni činila výše nároku žalobkyně vůči dlužníkovi 349 060,27 Kč.

15. Účastníci řízení nerozporovali výše vymezený skutkový stav věci, byli však ve sporu ohledně jeho právního posouzení. Žalovaní trvali na tom, že nejsou ve věci pasivně legitimováni, dále argumentovali tím, že vzdání se dědictví dlužníkem nelze považovat za bezúplatné jednání a konečně nesouhlasili ani s výší žalobkyní požadované náhrady škody.

16. Odpůrčí žaloba podle § 589 o. z. a násl. je prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo, popřípadě vymožením odpovídající náhrady nebo náhrady škody. Dovolat se náhrady škody podle § 596 o. z. lze tehdy, pokud se věřitelka - žalobkyně nemůže dovolat neúčinnosti vůči poslednímu nabyvateli a současně pokud se mohla dovolat neúčinnosti právního jednání vůči žalovaným.

17. Tím, že dlužník [jméno] [příjmení] odmítnul nepředlužené dědictví po své zemřelé matce, zkrátil podle soudu možnost uspokojení žalobkyně coby jeho věřitelky. Toto zmenšení (nezvětšení) jeho majetku mělo za následek, že věřitelka nemohla dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv nebýt odmítnutí dědictví, z majetku dlužníka by se mohla uspokojit. Jedná se zde tudíž nepochybně o právní jednání, u něhož se žalobkyně mohla dovolat jeho právní neúčinnosti. Žalovaní v podstatě nerozporovali, že pokud dlužník odmítnul dědictví po své matce, poskytnul tím majetkový prospěch třetí osobě na úkor žalobkyně. Sporu mezi nimi bylo však o tom, kdo je touto třetí osobou, která těžila z odmítnutí dědictví dlužníkem. Zatímco žalobkyně tvrdila, že to byli žalovaní, ti tvrdili, že to byla babička dlužníka [jméno] [příjmení], která v rámci dědické posloupnosti nastoupila ve II. dědické skupině po dlužníkovi. Ta ovšem dědictví rovněž odmítla.

18. Pasivně legitimovaným je v tomto řízení ta osoba, která získala dlužníkem odmítnuté dědictví (tj. oba žalovaní), a nikoliv osoba která dědictví rovněž odmítla, pročež dědictví na ni nikdy nepřešlo a nezískala tak z jednání dlužníka objektivně zjistitelný majetkový prospěch, a to ani nepřímo (babička dlužníka). Splnění podmínek odporovatelnosti je nutno posuzovat k okamžiku, kdy nastupující dědic dal najevo svou vůli dědictví neodmítnout (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3480/2007). To pro posuzovanou věc znamená, že pasivní legitimace ve smyslu ust. § 594 o. z. je dána na straně žalovaných, jelikož to oni, nikoliv babička dlužníka, měli z odmítnutí dědictví ze strany dlužníka přímý majetkový prospěch a jeho jednáním se jim zvýšila výše spoluvlastnického podílu k daným nemovitostem. Dlužník neodmítl dědictví ve prospěch konkrétní osoby (babičky), aby pouze ona získala z takového jednání majetkový prospěch. Tím, že babička dlužníka rovněž odmítla dědictví, hledí se na ni jako by dědictví nikdy nenabyla a jednáním dlužníka se jí ani na okamžik fakticky nerozšířila majetková sféra a v důsledku toho ani nikdy nezískala majetkový prospěch na úkor žalobkyně. Podle soudu není podstatné, kolik dalších možných zákonných dědiců v rámci projednávání pozůstalosti dědictví odmítlo a kolik osob mohlo být před žalovanými povoláno za zákonné dědice. Podstatné je naopak to, kdo pozůstalost v rámci jejího projednání fakticky nabyl a v konečném důsledku tak získal přímý majetkový prospěch. Těmito osobami byli nepochybně žalovaní. Jinou by byla situace, kdyby dědictví nabyla babička dlužníka a ta je následně vlastním právním jednáním převedla na žalované. To se však v řízení nestalo. Stejně tak není ani podstatné to, že žalovaní s dlužníkem přímo právně nejednali.

19. Závěr o splnění podmínek pasivní legitimace nemůže zvrátit ani odkaz žalovaných na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3253/2006 a sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, jelikož z obou shodně plyne, že žaloba musí směřovat vůči osobě, které z odporovatelného úkonu dlužníka vznikl majetkový prospěch, což byli nepochybně žalovaní.

20. Podle názoru žalovaných nelze odmítnutí dědictví dlužníkem považovat za bezúplatné, protože žalovaní nabyli i pasiva dědictví a museli hradit náklady soudního komisaře, pročež bezúplatným není právní jednání, kterým se dlužník vzdává svého práva a které žalovaní nemohli ovlivnit. Soud těmto námitkám nepřisvědčil a naopak konstatuje, že odmítnutí dědictví představuje bezúplatné právní jednání dlužníka ve smyslu § 591 a § 592 o. z. Odmítnutím dědictví se nerozšířila majetková sféra dlužníka, který za ně neobdržel od žalovaných ani od jiné osoby žádné protiplnění, tj. nebyl obohacen. Tímto jednáním dlužník naopak umožnil na svůj vlastní úkor, a ve svém důsledku i na úkor žalobkyně, získat majetkový prospěch právě žalovaným. Bezúplatnost je třeba posuzovat primárně ve vztahu mezi dlužníkem a žalovanými. To, že žalovaní museli uhradit náklady pohřbu coby pasiva pozůstalosti a náklady soudního komisaře, je věcí jinou, zcela nezávislou na jednání dlužníka spočívající v odmítnutí dědictví. Optikou této argumentace by nebylo bezúplatným ani darování, neboť v souvislosti s ním je třeba obecně uhradit darovací daň a také administrativní poplatky v rámci řízení o vkladu do katastru nemovitostí.

21. Jak bylo již uvedeno shora, smyslem odpůrčí žaloby je umožnit věřiteli se domoci uspokojení své pohledávky z toho, co neúčinným právním jednáním dlužníka z jeho majetku ušlo. Za situace, kdy žalovaní s účinky ke dni 25. 6. 2020 převedli spoluvlastnický podíl k nemovitostem na třetí osoby dle kupní smlouvy, nebylo již nadále možné, aby žalobkyně mohla uspokojit svou pohledávku z nabytého majetku (pozůstalosti) a současně se již nemohla nadále domáhat pouze určení neúčinnosti právního jednání (odmítnutí pozůstalosti a schválení dědické dohody). Žalobkyně se proto v souladu se zákonem oprávněně domáhala po žalovaných odpovídající náhradě škody (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2332/2018 a ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 455/2018). S ohledem na zákonnou konstrukci ust. § 596 o. z. (která je ve smyslu § 2895 o. z. speciální úpravou náhrady škody), se v dané věci jedná o objektivní odpovědnost za škodu, kdy pro vznik nároku není podstatný úmysl žalovaných, ale pouze vznik škody spočívající v nemožnosti žalobkyně se uspokojit z pozůstalosti. Výše náhrady škody odpovídá výši prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, tedy hodnotě toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku, přičemž je současně limitována výší získaného prospěchu žalovanými.

22. Soud souhlasí s žalobkyní v tom, že při určení výše náhrady škody bylo třeba vycházet z reálné části kupní ceny, které připadá na spoluvlastnický podíl dříve vlastněný matkou dlužníka, tj. 605 000 Kč (1/6 z kupní ceny 3 630 000 Kč). Tato částka představuje objektivní hodnotu toho, co se, nebýt odmítnutí dědictví, mohlo stát majetkem dlužníka a z čeho mohla žalobkyně uspokojit svou pohledávku. Ačkoliv žalovaní tvrdili, že samotná id. 1/6 podílu na nemovitostech má zcela jinou hodnotou, než celá nemovitost, podle soudu je třeba vyjít z toho, že žalovaní (společně se svou matkou) prodali nemovitost jako celek a nepřeváděli jen to, co nabyli v rámci dědického řízení. Při určení výše nabytého prospěchu je proto třeba vycházet právě z takto poměrně snížené kupní ceny, nikoliv z ocenění aktiv v pozůstalosti v dědickém řízení a není třeba ani samostatně oceňovat samotný spoluvlastnický podíl po zesnulé. Ke dni 25. 6. 2020, tj. k okamžiku, kdy došlo k převodu nemovitostí na třetí osoby a kdy žalobkyně pozbyla práva na uspokojení své pohledávky z pozůstalosti - spoluvlastnického podílu žalovaných, činila pohledávka za dlužníkem celkem 349 060,27 Kč, což žalovaní nezpochybňovali. Jelikož výše pohledávky nepřevyšovala hodnotu prospěchu získaným žalovanými, soud posoudil požadavek žalobkyně na úhradu požadované částky 349 060,27 Kč jako oprávněný.

23. Soud pak pro úplnost konstatuje, že žalovaní se ani nedovolávali výjimek z možnosti dovolat se neplatnosti jednání dlužníka ve smyslu § 591 o. z. věty druhé a ani netvrdili, že by věřitelova pohledávka byla jakkoliv uspokojena ve smyslu § 597 o. z.

24. Žalovaní přiznanou částku dosud nezaplatili, a proto žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 6. 2020, tedy ode dne následujícího po dni, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch třetích osob. Soud nicméně vázal počátek prodlení žalovaných s úhradou škody až na okamžik doručení návrhu na změnu žaloby, ve kterém byli žalovaní poprvé vyzváni k zaplacení náhrady škody ve výši 349 060,27 Kč. Jelikož toto podání bylo žalovaným doručeno dne 18. 2. 2021, žalovaní se při aplikaci § 1958 odst. 2 o. z. ocitli v prodlení dne 20. 2. 2021. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení z žalované částky za dobu od 26. 6. 2020 do 19. 2. 2021.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části vztahující se k jejímu požadavku na přiznání úroků z prodlení již od 26. 6. 2020. Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 17 454 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměny advokáta za zastupování účastníka dle § 7 a § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., advokátního tarifu v celkové výši 17 200 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč, učiněné před tím, než soud připustil změnu žaloby (převzetí a příprava zastoupení, 2 x písemné podání soudu – žaloba a návrh na změnu žaloby) a za 1 úkon právní služby po 9 700 Kč, učiněné po připuštění změny žaloby (účast na jednání soudu dne 24. 11. 2021). Žalobkyni dále náleží v souvislosti s každým úkonem právní služby paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. S ohledem na to, že sídlo advokáta se nachází v místě odlišném od sídla soudu, přiznal soud dále náhradu za promeškaný čas advokáta strávený cestou k soudu dne [datum] ve výši 1 000 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za 10 půlhodin po 100 Kč a náhradu cestovních nákladů ve výši 3 381,80 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 589/2020 Sb. za cestu k jednání soudu uvedeného dne na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 540 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem ES 6,7 litrů na 100 km. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a promeškaného času a cestovních nákladů ve výši 4074 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 309,80 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou stanoveny včetně DPH, a rovněž náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti s účastí advokáta na jednání soudu dne 11. 2. 2021, které žalobkyně nepožadovala.