5 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného : o zaplacení 1 625 123,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 625 123,79 Kč s úrokem ve výši 3 % ročně z částky 1 597 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 597 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 156 909,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 625 123,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3. 11. 2016 smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Následně dne 30. 12. 2016 uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému meziúvěr ve výši 1 597 000 Kč. Žalovaný byl povinen hradit úroky z meziúvěru sjednanými splátkami a současně provádět vklady na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaný však stanovené platby nehradil řádně a včas. Dopisem ze dne 7. 5. 2019 proto žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a pohledávka se stala splatnou ke dni 31. 5. 2019. Žalovanou částku tvoří neuhrazená jistina 1 597 000 Kč a úroky do data odstoupení ve výši 28 123,79 Kč; žalobkyně dále požadovala smluvní úrok 3 % ročně a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně, oboje z částky 1 597 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení.

1. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě namítl, že nároky žalobkyně jsou zjevně nepřiměřené vzhledem k výši jistiny. Smluvní pokuty tvoří v podstatě polovinu původní jistiny. Soud by se podle žalovaného měl zabývat otázkou, zda žalobkyně řádně vyčíslila svou pohledávku, zejména její příslušenství, zda byla smlouva platně uzavřena a zda neodporuje dobrým mravům. Navrhl také, že žalobkyni uhradí její pohledávku formou měsíčních splátek po 20 000 Kč až do úplného zaplacení.

2. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného sdělila, že žádné smluvní pokuty po žalovaném nepožaduje, uplatňuje pouze nárok na smluvní úrok, který vyplývá z článku 6. úvěrové smlouvy a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Nesouhlasila rovněž s navrhovaným splátkovým kalendářem. Uvedla, že by uzavřela s žalovaným smír za podmínky, že bude celá žalovaná částka s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení uhrazena splátkami dle možností žalovaného nejpozději do 12 měsíců.

3. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, se nedostavil k jednání soudu nařízenému na [datum] ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 11. 2016, [číslo] soud zjistil, že žalovaný navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 1 200 000 Kč. Návrh na uzavření smlouvy podal sám žalovaný na zvláštním tiskopisu žalobkyně jako stavební spořitelny. Cílová částka byla následně zvýšena na 1 597 000 Kč, jak vyplývá z návrhu na změnu smlouvy - zvýšení cílové částky ze dne 18. 11. 2016 ve spojení s potvrzením žalobkyně o zvýšení cílové částky ze dne 23. 11. 2016. Dne 18. 11. 2016 podal žalovaný písemnou žádost o poskytnutí meziúvěru ve výši 1 597 000 Kč ke koupi staršího domu. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 29. 12. 2016 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (meziúvěr) do výše 1 597 000 Kč. Žalovaný se zavázal až do přidělení cílové částky stavebního spoření (poskytnutí úvěru) hradit úroky z meziúvěru a pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve sjednaných částkách. V článku 8 smlouvy bylo sjednáno, že v případech porušení uvedených v čl. J odst. 1 obecných úvěrových podmínek (prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, nebo pokud by žalovaní neprováděli sjednané měsíční vklady), měla žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo vyzvat k okamžitému splacení meziúvěru a dalších dluhů ze smlouvy. Odstoupením se stanou nesplacené úroky, úroky z prodlení a další úhrady ke dni účinnosti odstoupení součástí nesplacené jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Na základě příkazu žalovaného bylo dne 23. 1. 2017 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu ve výši 1 597 000 Kč, jak vyplynulo z žádostí o čerpání meziúvěru ze dne 29. 12. 2016 a 16. 1. 2017 ve spojení s oznámením žalobkyně ze dne 26. 1. 2017 o čerpání finančních prostředků. Přípisy žalobkyně ze dne 5. 5. 2017, 4. 5. 2018 a 5. 9. 2018 bylo žalovanému oznamováno zvýšení úrokové sazby a nová výše splátek úroků z meziúvěru.

5. Z výpisů ze systému žalobkyně – bonita a SOLUS, z listiny označené jako kontroly příjmů, z potvrzení o příjmu a údajů o finanční situaci, potvrzení ČSSZ o důchodovém pojištění žalovaného, výplatních lístků žalovaného za období od srpna do října 2016, výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že tímto žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době před uzavřením úvěrové smlouvy svobodný, bez vyživovací povinnosti, dosáhl středoškolského vzdělání a od [datum] byl zaměstnán v pracovním pověru na dobu neurčitou jako administrativní pracovník – [anonymizována dvě slova] s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 18 856 Kč. Jeho výdajové měsíční zatížení činilo 3 963 Kč ze závazku vůči [právnická osoba] Podle výplatních pásek dosahoval žalovaný v období od srpna do října 2016 čistého měsíčního příjmu 19 600 Kč.

6. Výpisem z meziúvěrového účtu byla doložena historie plateb úroků meziúvěru, poplatků za upomínky a dalších sjednaných služeb. Dlužný zůstatek ke dni 31. 5. 2019 činil 1 625 123,79 Kč (na jistině 1 597 000 Kč a na úroku 28 123,79 Kč) Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 7. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu dlouhodobého nehrazení předepsaných splátek ze strany žalovaného. Současně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné pohledávky 1 625 123,79 Kč do 31. 5. 2019. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky také předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 2. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle ustanovení § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Provedené důkazy hodnotil soud v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o stavebním spoření podle zákona č. 96/1993 Sb. a následně také smlouva o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření podle § 2395 a násl. o. z. Důkazy citovanými v odstavci 5. tohoto odůvodnění bylo prokázáno, že žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalovanému meziúvěr ve výši 1 597 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet sjednané úroky z meziúvěru do dne přidělení cílové částky stavebního spoření a současně hradit vklady na účet stavebního spoření. Úroky byly platně sjednány a následně zvyšovány v souladu se smluvními podmínkami. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, proto žalobkyně v souladu s článkem 8 smlouvy ve spojení s obecnými úvěrovými podmínkami odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a současně došlo k zesplatnění dlužné částky 1 625 123,79 Kč ke dni 31. 5. 2019, kterou tvořila jistina úvěru ve výši 1 597 000 Kč a úrok 28 123,79 Kč. Žalovaný shora vyčíslený dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, tím se dostal do prodlení a žalobkyni vznikl rovněž nárok na úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. S odkazem na všechny shora uvedené důkazy tedy lze uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v celém rozsahu vyhověl.

11. Soud se neztotožnil ani s jednou z námitek, které žalovaný vznesl ve svém vyjádření k žalobě. Žalobkyně svou pohledávku včetně příslušenství (úroku a úroku z prodlení) vůči žalovanému řádně vyčíslila a podložila listinnými důkazy. Požadovaný úrok nelze s ohledem na jeho výši poměřovanou k celkové dlužné jistině úvěru hodnotit jako nepřiměřený, úrok z prodlení odpovídá zákonným sazbám. Jak bylo konstatováno výše, smlouva o poskytnutí meziúvěru byla mezi účastníky platně uzavřena s tím, že žalobkyně taktéž řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Smlouva jako celek je tedy v souladu jak s hmotným právem, tak s korektivem dobrých mravů. Namítaným rozporem smluvní pokuty s dobrými mravy se soud blíže nezabýval, neboť nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl předmětem tohoto řízení. Soud rovněž nevyhověl návrhu žalovaného, aby mu byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný ve svém písemném návrhu neuvedl ani nedoložil, jaké jsou jeho aktuální výdělkové a majetkové poměry a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Vzdal se tak možnosti být soudem poučen o povinnosti tyto požadované skutečnosti doplnit a prokázat. Za situace, kdy soud neměl ze strany žalovaného žádné relevantní informace pro případnou úvahu o plnění ve splátkách, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

12. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 156 909,80 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 81 257 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání dne [datum]) a jeden úkon dle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši ½ sazby odměny (jednoduchá výzva k plnění). Zástupci žalobkyně náleží rovněž podle § 14 odst. 2 této vyhlášky náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši ½ mimosmluvní odměny za dostavení se k jednání dne [datum], které se nekonalo z důvodu omluvy žalovaného těsně před začátkem jednání. Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky 14 820 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 1 625 123,79 Kč, neboť bylo sjednáno přirůstání úroků k jistině). Dále náklady řízení žalobkyně tvoří náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky za každý provedený úkon právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k dvěma jednáním soudu dne [datum] a [datum] v celkové výši 600 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 6 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 160 km jízdy, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,8 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednání soudu dne [datum] představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy částku 962 Kč. Za cestu k jednání soudu dne [datum] přiznal soud žalobkyni cestovní náhradu ve výši ½ uvedené částky, tj. částku 481 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně toho dne přijela ke dvěma jednáním zdejšího soudu. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů ve výši 13 129,83 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 156 909,80 Kč. Soud naopak nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby ze dne 20. 8. 2020, neboť skutečnosti zde uvedené mohly být již součástí žaloby. Rovněž jí nepřiznal odměnu za jeden celý úkon právní služby advokáta za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť předžalobní výzva žalobkyně ze dne 14. 2. 2020 je svým obsahem jednoduchou výzvou k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) této vyhlášky.