5 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 020 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 020 Kč od 1. 5. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, kapitalizovaným částkou 2 234,03 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 2 020 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 280 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 1. 5. 2007 do 18. 12. 2020 částkou 18 644,82 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 13 280 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy žalovaná obdržela v uvedený den částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala jistinu společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč zaplatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 640 Kč do 18. 7. 2007. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na zaplacení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině částku 9 194,71 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku 6 105,29 Kč. Žalobkyně, jíž byla pohledávka za žalovanou postoupena, se dále domáhala, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 878,85 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 15 300 Kč od 1. 5. 2007 do 18. 12. 2020) a zákonného úroku z prodlení z částky 15 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Podle čl. 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud zákazník včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným 1. 2. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 odeslaným následujícího dne.

4. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964, občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. S odkazem na obsah uzavřené smlouvy však soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok pouze na zaplacení půjčené jistiny ve výši 20 000 Kč Smluvní ujednání o souhrnném poplatku je dle názoru soudu nutno posoudit jako neplatné ujednání, neboť je neurčité a nesrozumitelné a jako takové je v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. Z předložené smlouvy o půjčce není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při jejím uzavírání ke konkrétní výši souhrnného poplatku, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky, pročež ze smlouvy není zřejmé, zda byl úrok dohodnut a v jaké výši. Smlouva ani smluvní podmínky rovněž neobsahují ani případné ujednání, z něhož by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na jednotlivé složky souhrnného poplatku. I pokud by tedy souhrnný poplatek v sobě obsahoval úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Soud dále poukazuje, že pokud věřitel považoval smluvní vztah za obzvláště rizikový, neměl dlužníkovi danou částku vůbec půjčovat s tím, že ani tato skutečnost neodůvodňuje nárok žalobkyně na úhradu posuzovaného poplatku. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech shora uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné v souladu s § 39 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák.

7. Na základě posuzované smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná na svůj dluh uhradila dle tvrzení žalobkyně 17 980 Kč. Tuto žalovanou uhrazenou částku soud započítal právě na dlužnou část jistiny, neboť jak už bylo řečeno, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnný poplatek považuje soud za absolutně neplatné. Žalované tak zbývá uhradit částku 2 020 Kč. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni též právo na úroky z prodlení v souladu s § 517 odst. obč. zák., které žalobkyně požadovala v zákonné výši od 1. 5. 2007 do zaplacení. Naopak co do částky 13 280 Kč představující souhrnný poplatek se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2007 do zaplacení z ní soud žalobu zamítl.

8. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

9. Soud pro úplnost poukazuje, že smlouva o půjčce byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.