6 C 1/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem, a to k pozemku p.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemku p. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k.ú. [obec] [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracovitě Hodonín, se zrušuje.

II. Pozemek p.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemek p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k.ú. [obec] – [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracovitě Hodonín se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2 670 964 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 11 870,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 4 830 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 6 830 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 1. 2018 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, jež jsou uvedeny ve výroku toho rozhodnutí, a navrhovala, aby spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného bylo k předmětným nemovitostem zrušeno, nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 50 % obvyklé ceny nemovitostí. Svoji žalobu odůvodnila tím, že na základě darovací smlouvy žalobkyně a žalovaný v rámci podílového spoluvlastnictví vlastní nemovité věci, a to pozemek p.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinný dům [adresa], a pozemek p. [číslo] vše pro [územní celek] a k.ú. [obec] [anonymizováno]. Žalobkyně pro neshody s žalovaným neužívá výše uvedené nemovitosti a zároveň má za to, že je třeba podílové spoluvlastnictví k těmto nemovitostem zrušit. Měla za to, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně předmětné nemovitosti výlučně užívá.

2. Žalovaný se ve věci několikráte písemně vyjádřil, když především uvedl, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně k výše specifikovaným nemovitostem zaniklo na základě písemného odvolání daru ze strany žalovaného, kterým odstoupil od darovací smlouvy. Za tímto účelem podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhá vrácení daru.

3. Dále uvedl, že souhlasí s tím, aby nemovitosti byly přiřknuty do jeho výlučného vlastnictví, nicméně v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 občanského zákoníku je třeba hodnotu vypořádacího podílu, kterou by měl žalobkyni zaplatit, razantním způsobem snížit, a to na částku 220 000 Kč až 300 000 Kč, neboť měla-li by žalobkyně dostat plnou výši vypořádacího podílu, považoval by to za rozporné s dobrými mravy. Uvedl, že původně se žalobkyně zavázala prodat byt za částku 850 000 Kč a tuto částku investovat do oprav a rekonstrukce nemovitostí. Za to měl na ni žalovaný převést jednu polovinu předmětných nemovitostí. Následně však k naplnění této dohody mezi účastníky řízení nedošlo a žalobkyně investovala do nemovitosti pouze 220 000 Kč plus prostřednictvím jejího otce byla ještě provedena oprava jedné místnosti a koupelny. Veškeré investice žalobkyně do nemovitosti se tak pohybovaly v rámci 250 000 Kč až 300 000 Kč. Dále uvedl, že žalobkyně v roce 2015 navázala vztah s jiným mužem, opustila společnou domácnost a o nic víc se již nestarala. Navíc po žalovaném nyní žádá zaplacení bezdůvodného obohacení za to, že tento užívá celé nemovitosti. Dále ještě doplnil, že částku 220 000 Kč žalobkyně žalovanému před uzavřením jejich manželství zapůjčila za účelem investování této částky do předmětných nemovitostí, čímž si do budoucna zajistila vrácení těchto finančních prostředků. Tato částka tedy byla nakonec jediná, kterou žalobkyně do nemovitostí investovala.

4. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že oba účastníci jsou ideálními spoluvlastníky ve výši ideální ½ nemovitostí citovaných v úvodu tohoto rozsudku. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 16. 12. 2012 vyplynulo, že žalovaný prohlásil, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a že daruje ideální ½ nemovitostí manželce, tedy žalobkyni, která výše uvedené nemovitosti do svého vlastnictví přijala.

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 6. 2012 žalobkyně, tehdy ještě jako svobodná (pod jménem [jméno] [příjmení]), a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně jakožto věřitel půjčí žalovanému jakožto dlužníkovi částku ve výši 220 000 Kč na dobu neurčitou účelově určenou jako finanční prostředky k dostavbě a dovybavení rodinného domu. Peníze žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti s tím, že žalovaný je povinen předmětnou částku vrátit žalobkyni bezodkladně poté, co jej žalobkyně k vrácení půjčky vyzve. Tato půjčka byla poskytnuta bezúročně. Na této smlouvě jsou úředně ověřeny podpisy účastníků.

7. Dopisem ze dne 3. 3. 2018 žalovaný odvolal dar (odstoupil od předmětné darovací smlouvy) a žádal žalobkyni o vydání daru. V dopise uváděl, že nezájem žalobkyně o jejich společnou budoucnost vyvrcholil v březnu roku 2017, kdy se z předmětné nemovitosti odstěhovala bez dalšího vysvětlení i s dcerou. Rovněž navázala vztahy s jinými muži. Žalobkyni dále vytýká, že se k němu chová zcela nepřiměřeně, záměrně o něm šíří pomluvy, taktéž i o jeho rodičích. Odmítá mu umožňovat styk s dcerou. Žalovaného navíc obviňuje ze zanedbání péče o jejich dceru a udává jej dokonce formou trestního oznámení. Tento dopis žalovaný žalobkyni doručil doporučeně. Poté dne 1. 10. 2018 žalovaný podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal, aby žalobkyně byla povinna vrátit dar, který jí daroval na základě darovací smlouvy ze dne 17. 12. 2016 a to ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na nemovitostech. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6.2020 č.j. [spisová značka], který nabyl dne 8. 7. 2020 právní moci, bylo rozhodnuto tak, že žaloba žalovaného, kterou se domáhal, aby mu žalobkyně byla povinna vrátit dar, se zamítá.

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2018, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Tento rozsudek nabyl dne 22. 2. 2018 právní moci. V odůvodnění tohoto rozsudku se uvádí, že od počátku roku 2017 nastaly v manželství problémy, manželé se začali odcizovat, následně se žalobkyně i s nezletilou dcerou odstěhovala. Manžel uvedl, že za příčinu rozvratu vnímá odmítavý postoj manželky k zachování manželství, když dle jeho názoru se jeho manželka začala věnovat více svým známým a přátelům než rodině.

9. Ze znaleckého posudku č. 4980-120/ 2020 ze dne 16. 10.2020 a jeho doplnění ze dne 25. 5. 2022 soud zjistil, že reálné rozdělení nemovitostí není možné ani vhodné, neboť by nebyl zajištěn přístup k oběma částem nemovitostí, naopak případným rozdělením nemovitostí by došlo ke znehodnocení nemovitostí a nebylo by možné jejich komfortní a plnohodnotné využívání. Dále znalec stanovil obvyklou cenu nemovitostí, když původně k datu 16. 10. 2020 byla stanovena na částku 4 414 816 Kč, dále v doplnění znaleckého posudku ji korigoval na částku 5 341 927,46 Kč. Ve svém posudku pak uvedl, že předmětný rodinný dům je samostatně stojící, nepodsklepený, se dvěma nadzemními podlažími a plochou střechou. Byl postaven a je užíván od roku 1985, opotřebení domu odpovídá jeho stáří. V prvním nadzemním patře jsou patrné lokální poruchy v koupelně a hale jako jsou vlasové trhliny, které jsou patrně způsobeny krátkodobou povodní. Trhliny jsou stabilizované a dále se nerozvíjí.

10. Ve svém doplnění znaleckého posudku pak uvedl, že v době od vypracování znaleckého posudku tedy od října 2020 do května 2022 došlo k razantnímu nárůstu cen nemovitostí, a to v posledním čtvrtletí roku 2021. Ceny pozemků vzrostly za pouhé 3 měsíce o téměř 6 % meziročně, růst přesáhl 23 %. Tempo růstu cen v posledním čtvrtletí místně zpomalil u rodinných domů, ale i tak se domy meziročně zdražily o 17,9 %.

11. Při svém výslechu znalec uvedl, že byl na místě samém dvakrát, při místním šetření zaznamenal poruchy, a to ty které uváděl ve znaleckém posudku, zaznamenal nějaké poruchy i na fasádě, ale toto považuje za běžný jev odpovídající stáří domu. Co se týče žalovaným předložených fotografií, na kterých je vidět plíseň, tato místa při místním šetření vidět nebyla z důvodu, že byla zakryta nábytkem či skříní. Proto když prováděl opakované místní šetření, žalovaný jej na tady tyto skutečnosti upozornil a ukázal mu je, nábytek posunul. V technické místnosti byly vidět problémy s podlahou, respektive s dlažbou, která se lehce vlnila a byla narušena z důvodu, že tam bylo odtržené pojivo. Toto přikládá způsobu, jakým byl dům stavěn a jakými technologiemi. Na stav domu má samozřejmě vliv jeho stáří i provedení. Co se týče samotné ceny má za to, že tato je reálná, naopak pohybuje se v nízké cenové hladině. Její další snížení již není možné. Je třeba zohlednit skutečnost, že dům se nachází sice v okrajové části [obec], nicméně ve velmi příjemné lokalitě pro bydlení. Znalci je známo, a s touto informací také pracoval, že se nachází v zátopovém území. Všechny tyto informace byly pak zohledněny v koeficientu, který znalec stanovil na 1,02. Má za to, že samotné vady předmětného domu byly promítnuty do stanovené obvyklé ceny nemovitosti. Byl-li by dům bez vad, klidně by se mohl prodávat za částku 6 237 000 Kč. Je třeba však podotknout že dům je obývaný, není snížena jeho užitná hodnota, spousta vad je estetického rázu. Znalec nesouhlasil s tím, že by došlo k pohnutí nosné konstrukce, pak by nebyly trhliny ale mezery, do kterých by bylo možno strčit ruku.

12. Z černobílých a barevných fotografií soud zjistil, že byly pořízeny z předmětného rodinného domu, na stěnách je vidět vlhkost a částečně opadaná omítka, dále vlasové trhliny na obkladech a dlažbě, taktéž vlasové trhliny na stěnách domu. Na jedné z fotografií je vidět prasklé zrcadlo. Co se týče fotografií fasády, zde je vidět že se postupně odchlipuje obklad fasády. Nicméně žádná z obkladových kachliček dosud neodpadla.

13. Při právním posouzení věci vycházel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).

14. Dle § 1115 o.z., osoby, jímž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Ustanovení o spoluvlastnictví se použije přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.

15. Dle § 1140 o.z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze –li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dále podle § 1143 o.z., nedohodnou –li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodně o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

16. Podle § 1147 věty první o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

17. Dle § 1149 odst. 2 o.z., při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, dle § 1115 o.z., každý ve výši ideální ½. Žalobkyně žádá toto podílové spoluvlastnictví zrušit, neboť nemůže být nucena v něm setrvávat proti své vůli ve smyslu ustanovení § 1140 o.z. Protože se spoluvlastníci na zrušení spoluvlastnictví nedohodli dle § 1143 o.z., rozhodl o něm na návrh žalobkyně soud a to tak, že předmětné nemovitosti přikázal za přiměřenou náhradu žalovanému dle § 1147 o.z.

19. Mezi stranami nebylo spolu o tom, že každý z nich žádal zrušit podílové spoluvlastnictví a dále že tyto předmětné nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Jedinou spornou otázkou byla mezi stranami výše vypořádacího podílu, který má žalovaný žalobkyni zaplatit.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je možné rozdělení předmětných nemovitostí. Jak ze znaleckého posudku shora citovaného vyplynulo, rozdělení předmětných nemovitostí není možné a není ani vhodné, především by pak nebyl zajištěn přístup k oběma částem nemovitostí a navíc dle názoru znalce by došlo ke znehodnocení nemovitostí, které by pak nebylo možné komfortně a plnohodnotně využívat.

21. Z výše uvedených důvodů proto soud respektoval názor účastníků v tom slova smyslu, že přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného, který s návrhem žalobkyně souhlasil a který také při jednání soudu dne 6. 4. 2021 potvrdil, že má zajištěny prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu vůči žalobkyni. Za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitosti proto soud nechal vypracovat znalecký posudek, který posléze nechal doplnil tak, aby obvyklá cena nemovitostí byla aktuální, tedy odpovídala stavu a cenám ke dni rozhodnutí soudu. Ze znaleckého posudku a jeho doplnění vyplynulo, že obvyklá cena celé předmětné nemovitosti činí 5 341 927,36 Kč, tedy po zaokrouhlení 5 341 927 Kč. Soud je přesvědčen, že znalecký posudek tak, jak byl vypracován, včetně jeho doplnění výslechem znalce, odpovídá nárokům a náležitostem kladeným na znalecké posudky, znalec řádně odůvodnil způsob a samotnou výši obvyklé ceny, kterou stanovil, uvedl skutečnosti, které vzal v potaz při vypracování znaleckého posudku a dále uvedl veškeré relevantní informace, které bylo při vypracování znaleckého posudku třeba zohlednit. Soud tak tento znalecký posudek hodnotí jako odborně způsobilý a řádně odůvodněný. Proto z tohoto znaleckého posudku včetně jeho doplnění, a to mimo jiné i ve formě výslechu znalce, přihlížel a z této částky při výpočtu vypořádacího podílu, jež by měl připadnout žalobkyni, vycházel. Z výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni je třeba na vypořádací podíl zaplatit polovinu takto stanovené ceny nemovitostí, jež představuje po zaokrouhlení částku 2 670 964 Kč.

22. Povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku pak soud žalovanému s ohledem na výši vypořádacího podílu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. prodloužil na dobu dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, kdy má za to, že tato lhůta je dostačující s ohledem na délku samotného řízení pro to, aby žalovaný žalobkyni vypořádací podíl zaplatil, to vše samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že žalovaný uváděl, že má připravené finanční prostředky k vyplacení žalobkyně.

23. K námitce žalovaného, že není souladné s dobrými mravy, aby žalobkyně obdržela vypořádací podíl ve výši odpovídající jejímu zapsanému spoluvlastnickému podílu, soud uvádí, že je v této věci přesvědčen, že žalovaný neuvedl žádná relevantní tvrzení, z nichž by takovýto závěr vyplýval. Naopak z toho, co žalovaný odtvrdil a prokázal, a co ani mezi účastníky řízení nebylo sporné, je to, že žalobkyně od žalovaného ideální polovinu předmětných nemovitostí obdržela darem. Darovací smlouva je zákonný nabývací titul, který sám o sobě nemůže být považován za nemravný způsob získání vlastnictví. Bylo na žalovaném, aby zvážil veškeré okolnosti i důsledky vyplývající z uzavřené darovací smlouvy. Taktéž skutečnost, že žalobkyně žalovanému před uzavřením manželství půjčila částku 220 000 Kč, jakožto prostředky, které mají být použity na rekonstrukci domu, soud nevnímá jako nemravné, kdy opět se jedná o právně předvídaný závazkový vztah, jež plně reflektoval skutečný stav věci mezi účastníky v době uzavření smlouvy o půjčce. Nebylo nikým zpochybněno, že žalobkyně žalovanému skutečně uvedenou částku půjčila vč. důvodu půjčky. Účastníci měli čas i příležitost tento závazkový vztah nějak vyřešit, resp. jej ukončit. Soud tedy shrnuje, že obě smlouvy, jak darovací, tak smlouvu o půjčce považuje za platné a nerozporné s dobrými mravy.

24. Co se týče rozhodnutí žalovaného odvolat svůj dar, tak o této skutečnosti bylo rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu, který byl následně potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, který shledal jako správný názor soudu I. stupně, že nejenže byl špatně formulován žalobní petit, ale navíc by žalobě nebylo možno vyhovět ani v důsledku nedoplnění tvrzení ohledně intenzity jednání žalované, jeho časového rámce a doby doručení výzvy k vrácení daru. Jinými slovy řečeno, žaloba nebyla zamítnuta pouze pro vady petitu, ale proto že neobsahovala relevantní tvrzení ohledně tvrzeného nemravného chování žalobkyně.

25. Skutečnost, že žalobkyně nyní po žalovaném požaduje z titulu bezdůvodného obohacení částku představující její podíl z důvodu, že žalovaný předmětné nemovitosti obývá, je opět zákonným důvodem a soud na této žalobě ničeho nemravného neshledává. Obývá-li žalovaný celé předmětné nemovitosti, aniž by žalobkyni za to něčeho platil, bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohacuje, neboť žalobkyně je stále vlastnicí ideální ½ předmětných nemovitostí, které legálním způsobem od žalovaného obdržela.

26. Navíc soud dodává, že nebylo prokázáno, že by mezi stranami existovala nějaká dohoda o tom, že v případě darování spoluvlastnického podílu ve výši ½, by se měla žalobkyně podílet na opravách a investicích do předmětné nemovité věci. V darovací smlouvě žádná taková skutečnost uvedena není a nebyla ani prokázána žádná ústní dohoda o této záležitosti. Naopak (jak výstižně poznamenal právní zástupce žalobkyně) vzhledem k tomu, že účastníci uzavřeli dne 7. 7. 2012 manželství, lze předpokládat, že se na investicích podíleli společně z prostředků spadajících do společného jmění manželů.

27. Stejně tak soud neshledává za prokázané tvrzení žalovaného, že žalobkyně se vůči němu chová nemravným způsobem tak, jak popisoval, protože z rozsudku o rozvodu manželství vyplývá, že je pravdou, že se žalobkyně ze společné domácnosti i s nezletilou dcerou odstěhovala, jako příčiny rozvratu manželství však sám žalovaný uvedl odmítavý postoj žalobkyně k zachování manželství, neboť manželka se začala více věnovat svým známým a přátelům než rodině. Ničeho jiného z provedeného dokazování soudu nevyplynulo.

28. S ohledem na výše uvedené proto soud další dokazování ve věci neprováděl, další návrhy na provedení dokazování zamítl (jednalo se navržený důkaz na vypracování znaleckého posudku z oboru statiky, důkaz protokolem o ústním jednání ze dne 1. 4. 2021 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], případně jeho přehrání formou zvukového záznamu), když soud uvádí, že další provádění dokazování ve věci považuje za nadbytečné a tudíž neekonomické, pouze zbytečně prodlužující předmětné řízení.

29. Co se týče navrženého důkazu znaleckým posudkem z oboru statiky, zde má soud za to, že tento důkaz je zcela nadbytečný a ze strany žalovaného neodůvodněný.

30. Co se týče navrženého důkazu - protokolu z jednání, případně jeho zvukového záznamu, soud uvádí, že tento důkaz byl navržen až po provedené koncentraci řízení s tím, že soud si je vědom, že dané jednání, z něhož byl protokol, respektive zvukový záznam pořízen proběhl dne 1. 4. 2021, nicméně má se vztahovat ke skutkům, které souvisely se vzájemnými vztahy mezi účastníky řízení, které zde byly před koncentrací řízení. Tedy nebylo nutné čekat až na výpověď žalovaného při jednání dne 1. 4. 2021, ale žalovaný ke skutkům, které se měly odehrát před koncentrací řízení, měl možnost navrhnout jiné důkazy (popř. svůj účastnický výslech), kterými by samotnou skutečnost prokázal. Z protokolu ze dne 1. 4. 2021 měla být jako důkaz čtena výpověď žalovaného, což opět nelze hodnotit jako novum, které by předmětnou koncentraci řízení mělo prolomit.

31. Prolomení koncentrace řízení je možné buď v případě, má-li jít o zpochybnění věrohodnosti provedených důkazních prostředků, což není daný případ, nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Jak soud uvádí, výpověď žalovaného v protokolu ze dne 1. 4. 2021 není případem, který by umožňoval prolomení koncentrace řízení.

32. K požadavku žalobkyně na úhradu separovaných nákladů řízení soud konstatuje, že nařídil na den 2. 10. 2018 v 9:00 hod. jednání, k němuž byli předvoláni oba účastníci řízení. Předvolání k jednání na termín 2. 10. 2018 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 27. 8. 2018.

33. Z protokolu o jednání ze dne 2. 10. 2018 soud zjistil, že k jednání soudu se dostavili jak účastníci řízení, tak jejich právní zástupci. Po zahájení řízení bylo však soudem pouze konstatováno, že soudu byl krátce před jednáním předložen návrh žalovaného na zahájení řízení o vydání předmětných nemovitostí z titulu vrácení daru, a jednání muselo být z tohoto důvodu odročeno na neurčito. Následně bylo řízení usnesením ze dne 5. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka].

34. Z podacího razítka soudu na návrhu žalovaného na vydání věci z titulu vrácení daru soud zjistil, že návrh byl podán dne 1. 10. 2018.

35. Návrhem učiněným při jednání soudu dne 2. 10. 2018, doplněným podáním ze dne 7. 4. 2022, žalobkyně požádala o přiznání separovaných nákladů řízení za zmařené jednání dne 2. 10. 2018 ve výši 21 103 Kč.

36. Podle § 147 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

37. Obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Smyslem využití zásady zavinění je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil, nebo jemuž se přihodila náhoda, která je vyvolala. V takových případech nelze interpretovat použitý termín zavinění v doslovném jazykovém smyslu, ale ve vztahu příčinné souvislosti, v němž příčinou je chování účastníka řízení, eventuálně též náhoda, a důsledkem je vznik nákladů druhého účastníka (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01).

38. Podmínkou aplikace ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř. je tedy příčinná souvislost mezi zaviněním či náhodou na straně účastníka řízení a náklady na straně dalších účastníků, které by jim jinak nevznikly. Je-li tedy v důsledku chování účastníka řízení jednání zmařeno a vzniknou-li v souvislosti s tím ostatním účastníkům náklady, lze takové chování považovat za zavinění, v důsledku něhož vzniká účastníkovi povinnost separované náklady řízení nahradit.

39. V projednávané věci bylo předvolání k jednání o návrhu na vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem doručeno žalovanému dne 27. 8. 2018. Den před jednáním soudu dne 1. 10. 2018 podal žalovaný návrh na zahájení řízení o vydání předmětných nemovitostí z titulu vrácení daru, aniž by však před podáním tohoto návrhu, popřípadě minimálně současně s jeho podáním, požádal rovněž o odročení jednání nařízeného na 2. 10. 2018. Na základě tohoto návrhu muselo být následně dne 2. 10. 2018 jednání v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem odročeno, a tím došlo v důsledku chování žalovaného ke zmaření soudního jednání, neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka] je řešena otázka vlastnického práva účastníků řízení k předmětným nemovitostem, mající zásadní význam pro rozhodnutí soudu v tomto řízení.

40. Soud vyčíslil separované náklady žalobkyně tak, že jí náleží náhrada za promeškaný čas (odměna advokáta) ve výši 9 510 Kč (v rozsahu jedné poloviny mimosmluvní odměny) dle § 8 odst. 5 ve spojení s § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1994 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 2 060,10 Kč.

41. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze separované náklady s tím, že v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp.zn. IV. ÚS 404/22 ohledně zbytku vzniklých nákladů řízení soud dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá dle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak nevyhověl návrhu žalobkyně, aby jí byly přiznány vzniklé náklady řízení (vyjma separovaných), když z průběhu řízení nelze dojít k závěru, že by procesní postup žalovaného byl šikanózním výkonem práva či obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí či snad zneužitím procesních práv. Délka samotného řízení byla do značné míry ovlivněna přerušením řízení.

42. Co se týče vzniklých nákladů státu, zde soud rozhodoval dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého vznikly státu náklady řízení ve výši 13 660 Kč (znalečné 6 292 Kč + 3 486 Kč + 3 882 Kč). Žalobkyně na záloze na znalečné zaplatila částku 2 000 Kč. Z tohoto důvodu proto každý z účastníků má povinnost zaplatit státu polovinu těchto nákladů řízení, jež představují částku 6 830 Kč. Žalobkyně tak má s ohledem na složenou zálohu povinnost zaplatit částku 4 830 Kč.