6 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení anonymizována čtyři slova , PSČ obec o: neplatnost právního jednání

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal určení že ideální ¼ pozemku, stavební parcela [číslo] ideální ¼ stavby [adresa] ležící na tomto pozemku, vše v obci a k.ú. [obec], náleží do vlastnictví žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. dubna 2022 domáhal původně určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 24. 8. 2005 s odůvodněním, že předmětem kupní smlouvy byl prodej ideální ¼ pozemku st. p. [číslo] ideální ¼ budovy [adresa] ležící na tomto pozemku včetně všech součástí a příslušenství v obci a k. ú. [obec] za kupní cenu 155 000 Kč. Takto uzavřenou kupní smlouvu žalobce povaduje za absolutně neplatnou, neboť důvodem uzavření kupní smlouvy byla špatná životní situace žalobce v době uzavření, když žalobce měl výrazné osobní a finanční problémy, a žalovaná byla jedinou osobou, k níž se žalobce mohl obrátit s žádostí o pomoc. Žalovaná tuto svou pomoc podmínila tím, že na ni žalobce převede svůj podíl na uvedených nemovitostech. Žalovaná žalobci slíbila, že se fakticky pro něj nic nezmění a v daném domě může dále pobývat. Ihned po úmrtí matky žalobce, kdy otec žalobce zemřel již dříve, však žalovaná toto ujednání porušila a žalobce donutila dům opustit. Má tedy za to, že žalovaná využila svým jednání tísnivé životní situace žalobce.

2. Později žalobce změnil žalobní návrh tak, že požadoval určení že ideální ¼ pozemku st. [parcelní číslo] a ideální ¼ stavby [adresa] ležící na tomto pozemku v obci a k.ú. [obec] náleží do vlastnictví žalobce. Soud usnesením tuto změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí, když především vznesla námitku promlčení předmětného nároku. Dále uvedla, že je pravdou, že žalobce v době uzavření kupní smlouvy měl velké finanční závazky, které neplnil, proto aby mohl v domě zůstat bydlet, nemohl zůstat spoluvlastníkem, neboť hrozilo, že jeho spoluvlastnický podíl bude postižen exekucí. Navíc žalobce od června 2000 do srpna 2005, ačkoliv v domě bydlel, na jeho běžnou údržbu nepřispíval. Za žalobce platila veškeré dluhy jeho matka a hradila za něj i veškeré náklady spojené s bydlením. Navíc žalovaná před podpisem kupní smlouvy provedla rekonstrukci dvorního traktu, investovala do nemovitosti značnou částku a z tohoto titulu jí byl žalobce povinen částku 130 000 Kč uhradit. Proto došlo k započtení na úhradu kupní ceny, když tento zápočet žalovaná považuje za spravedlivý. Od uzavření napadené kupní smlouvy v srpnu 2005 až do ledna 2022 žalobce v domě bydlel, a to včetně své manželky a dcery, přičemž veškeré náklady spojené s bydlením hradila opět jeho matka. Poté, co tato v prosinci 2021 zemřela, odmítl žalobce náklady hradit a stěhoval se z domu pryč.

4. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil, že žalobce je v insolvenci. Bylo mu povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, nicméně toto oddlužení bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zrušeno a na majetek žalobce byl prohlášen konkurz.

5. Ze shodných tvrzení soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24. 8. 2005 uzavřena kupní smlouva, dle které prodal žalobce žalované ideální ¼ pozemku st. p. [číslo] ideální ¼ budovy [adresa] ležící na tomto pozemku, a to včetně všech součástí a příslušenství v obci a k.ú. [obec], a to za cenu 155 000 Kč. Tato cena měla být žalovanou započtena na dluhy, které za něj zaplatila.

6. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., soud žalobce v rámci nařízeného jednání dne 9. února 2023 poučil o tom, že tento je soudu povinen prokázat že byla uzavřena tvrzená kupní smlouva, dále co bylo jejím obsahem, zda v předmětné smlouvě byla sjednána možnost odstoupení od kupní smlouvy, dále že je povinen odtvrdit a doložit důkazy, že došlo ze strany žalobce k odstoupení od uzavřené kupní smlouvy, kdy se tak stalo a jakým úkonem. Dále že je povinen odtvrdit a prokázat, že kupní smlouva byla ze strany žalobce uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

7. Z doplněných skutkových tvrzení žalobcem soud zjistil, že obsahem kupní smlouvy byl převod části nemovitosti z důvodu, že došlo k zaplacení dluhu žalobce žalovanou. Žalobce má za to, že byl v tísni, neboť byl mladý, měl finanční problémy a myšlenky na sebevraždu. Žalovaná mu nabídla pomoc s tím, že žádala přepsat podíl na nemovitosti. Mělo se jednat o formální přepis. Žalovaná za žalobce uhradila nejpalčivější dluhy, aby se žalobce mohl vzpamatovat. Úhrada těchto dluhů byla v řádech nižších stovek tisíců (tedy 150 000 – 200 000 Kč). V kupní smlouvě nebyla sjednána možnost odstoupení, k odstoupení ze strany žalobce nedošlo, neměl k tomu žádný důvod.

8. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 téhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

9. Při právním posouzení věci proto soud postupoval v souladu s příslušnými ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).

10. Dle § 49 o. z., účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.

11. Dle § 48 odst. 1 o.z. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno, nebo účastníky dohodnuto. Dle odst. 2 téhož, odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

12. Dle § 40 odst. 2 o.z. písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.

13. Dle § 100 odst. 1 o.z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 téhož, promlčují se všechna práva majetková, s výjimkou práva vlastnického.

14. Dle § 101 o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

15. Soud na úvod uvádí, že právní úkon za účinnosti starého občanského zákoníku byl projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a povinností. Právní úkony, jimž se nedostávalo některé náležitosti, posuzoval tento občanský zákoník často jako neplatné, s některými nedostatky náležitostí právního úkonu však neplatnost nespojoval. Náležitostí právního úkonu byla dle starého občanského zákoníku svoboda vůle, takže nebyla-li svoboda vůle dána, byl právní úkon neplatný, a to absolutně. Pokud však byla vůle jednajícího pouze omezena, právní úkon platný byl. Hospodářský, sociální nebo i psychický stav, který omezoval svobodu jednacího subjektu tak, že tento učinil právní úkon, který by jinak neučinil, býval označován jako tíseň (srov. nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 346/96). Jindy se však tíseň považovala pouze za pohnutku k projevu vůle (viz. nález Ústavního soudu České republiky II.ÚS 59/95). Se samotnou tísní však starý občanský zákoník žádné právní následky nespojoval. Teprve pokud k tomuto subjektivnímu stavu tísně přistoupila i objektivní skutečnost, že úkon byl učiněn za nápadně nevýhodných podmínek, zakládá tato vada právního úkonu právo dotčené osoby od smlouvy odstoupit.

16. V daném případě však soud musí konstatovat, že žalobce sice tvrdil, že smlouvu uzavřel v tísni, netvrdil však, že by ji uzavřel za nápadně nevýhodných podmínek. Naopak v doplněných skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaná mu nabídla pomoc tím, že za něj uhradila nejpalčivější dluhy a za tady tento její počin jí žalobce převedl svůj podíl na předmětných nemovitostech. Dluhy, které měla žalovaná za žalobce zaplatit (dle skutkových tvrzení žalobce) byly v řádu nižších stovek tisíců, tedy 150 000 – 200 000 Kč. Sám žalobce v tomto jednání neshledával nápadně nevýhodné podmínky. Pouze se dovolával na tíseň, kterou v tu dobu měl prožívat v podobě své špatné finanční a osobní situace. Soud tak má za to, že nebyla splněna prvotní podmínka daná ustanovením § 49.

17. Dále pak soud uvádí s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 752/99), že při jednání v tísni jde o vadu v pohnutce právního úkonu, kterou je tíseň. V tomto případě neprojevuje jednající zcela svobodnou vůli, nejedná však v podobě fyzického donucení ani bezprávné výhružky. A proto právní úkon není absolutně neplatný. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jednání v tísni nezpůsobuje absolutní neplatnost dle ustanovení § 39 občanského zákoníku tak, jak uváděl žalobce, který odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1993/2001. Soud má za to, že jím uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je v dané věci zcela nepřiléhavé, neboť se týká lichevních smluv, které byly shledány v rozporu s dobrými mravy, a proto byly považovány za absolutně neplatné, což není daný případ.

18. Účastník smluvního vztahu, který tedy uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2095/2017). Pro odstoupení od smlouvy se nevyžaduje obecně žádná zvláštní forma. Byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí že i odstoupení musí být písemné (viz ustanovení § 40 odst. 2 o.z.). Odstoupení od smlouvy je pak adresovaným jednostranným právním úkonem, k jehož účinnosti je třeba, aby došlo do dispozice druhého účastníka smlouvy, a musí obsahovat i údaj o důvodu odstoupení.

19. Ze skutkových tvrzení žalobce soud zjistil, že tento od uzavřené kupní smlouvy neodstoupil.

20. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006 právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době. Namítne-li dlužník důvodně promlčení tohoto práva věřitele, účinky odstoupení od smlouvy vůči němu nenastanou.

21. Ze shodných skutkových tvrzení soud zjistil, že mezi účastníky sporu byla dne 24. 8. 2005 uzavřena kupní smlouva. Právo odstoupit od této smlouvy vznikla žalobci dnem následujícím po dni uzavření této kupní smlouvy, tedy od 25. 8. 2005. Žalobce této možnosti nevyužil, naopak jak ze skutkových tvrzení vyplynulo, v předmětném domě nadále bydlel, a to až do smrti své matky v prosinci 2021, kdy se z této nemovitosti odstěhoval. Právo odstoupit od uzavřené kupní smlouvy se tím ovšem promlčelo, a to uplynutím tříleté promlčecí doby, která uplynula dne 25. 8. 2008 (viz § 100 a § 101 o.z.).

22. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že ze skutkových tvrzení žalované, které žalobce nijak nepopřel, vyplynulo, že žalobce po celou dobu v předmětných nemovitostech bydlel, a to až do smrti své matky v prosinci 2021. Je evidentní, že mu daný stav vyhovoval, s tímto byl srozuměn a nehodlal na něm ničeho měnit. Teprve po smrti své matky, kdy žalovaná požadovala po žalobci úhradu za bydlení, žalobce začal zpochybňovat uzavřenou kupní smlouvu. Soud má za to, že ze strany žalobce je uplatněný nárok nárokem účelovým až šikanózním s cílem vynutit si bezplatné bydlení v cizí nemovitosti.

23. S ohledem na shora uvedené pak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce prokázán nebyl a žalobu z důvodů výše uvedených zamítl.

24. Soud další dokazování ve věci neprováděl, návrhy žalobce zamítl (předložení předmětné kupní smlouvy, účastnický výslech žalobce a výslech svědka Karla Klímy), neboť tyto považoval s ohledem na shora uvedené za nadbytečné, jejich provádění za neekonomické, pouze prodlužující předmětné řízení. Navíc samotná kupní smlouva měla být předložena již se samotnou žalobou, a ani k poučení soudu nebyl žalobce schopen své povinnosti dostát.

25. Dalšími námitkami žalované se soud nezabýval, neboť věc bylo možno posoudit a rozhodnout již na základě výše uplatněné námitky promlčení.

26. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu řízení změnil žalobní nárok, má povinnost v souladu s položkou 4 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doplatit zbytek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, když původně žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, po změně žalobního návrhu byl však povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení jež sestává z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 15 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném, (dále jen a.t.), když soud vycházel z tarifní hodnoty věci 50 000 Kč, přičemž odměna za jeden úkon činí 3 100 Kč. Ve věci bylo učiněno 5 úkonů – převzetí a příprava věci, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 9.5.2022, účast při jednáních soudu dne 16.11.2022 a 9.2.2023 Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za shora uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. Náklady řízení tvoří i 21 % DPH ve výši 3 570 Kč Celkem je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 20 570 Kč.

28. Soud nebyl oprávněn akceptovat žalovanou určenou výši tarifní hodnoty 2 400 000 Kč, když soud uvádí, že žalovanou byly předloženy inzerce realitních kanceláří, jež vůbec nevypovídají o výši kupní ceny v případě prodeje těchto nemovitostí. Rozdíl mezi nabídkou a realizovaným prodejem se obvykle liší. Stejně tak soud nemá žádné podklady, z nichž by mohl zjistit, zda předložené inzeráty se týkají obdobných nemovitostí, jako je nemovitost z předmětné kupní smlouvy. K tomu, aby soud mohl stanovit tarifní hodnotu předmětné nemovitosti by musel nechat vypracovat znalecký posudek, což ovšem považuje v dané věci za neekonomické. Žalovanou předložené materiály tak soud hodnotí jako nepoužitelné.