6 C 136/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 171 836,91 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 19 631,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 4. 9. 2020 a smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 6. 3. 2020, zastavuje.

II. Řízení se co do částky ve výši 3 809,83 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 5. 9. 2020 do 2. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 210,10 Kč za období od 3. 11. 2020 do 4. 12. 2020, smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 7. 3. 2020 do 2. 11. 2020, smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 151 250,10 Kč za období od 2. 11. 2020 do 4. 12. 2020, zastavuje.

III. Žalovaní č. 1) a č. 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 148 395,37 Kč spolu s úrokem ve výši 6,70 % ročně z částky 148 395,37 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 148 395,37 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, přičemž plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní č. 1) a č. 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 53 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 171 836,91 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou č. 1 uzavřela nejprve dne 29. 9. 2008 smlouvu o stavebním spoření a následně dne 25. 11. 2008 na základě žádosti žalované č. 1 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 220 000 Kč. Jednalo se o úvěr na bytové potřeby za účelem změny a údržby rodinného domu zajištěný ručením osobou žalovaného č. 2 na základě jeho ručitelského prohlášení ze dne 25. 11. 2008. Žalovaná č. 1 čerpala na úvěr celkem 220 000 Kč. Žalovaná č. 1 však sjednané splátky úvěru řádně neplatila, a žalobkyně proto dopisem ze dne 6. 8. 2019 odstoupila od smlouvy a celý dluh zesplatnila ke dni 31. 8. 2019. Na žalovaných se domáhala jednak zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 151 705,20 Kč, smluvních úroků ve výši 19 631,71 Kč, poplatků za upomínky ve výši 500 Kč, sjednaného úroku ve výši 6,7 % ročně z částky 152 205,20 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení a zároveň i úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení. K okolnostem uzavření smlouvy, zejména k tomu, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované č. 1 a ručitele žalovaného č. 2, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřovala bonitu obou žalovaných s tím, že ověřovala příjmy a výdaje obou žalovaných a zjištěné údaje byly zaznamenány do žádosti o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a zaznamenány do příloh ke schválení meziúvěru ze stavebního spoření.

2. Podáními ze dne 5. 10. 2020 a 23. 7. 2021 vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 19 631,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 4. 9. 2020 a smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 6. 3. 2020, částky ve výši 3 809,83 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 5. 9. 2020 do 2. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 210,10 Kč za období od 3. 11. 2020 do 4. 12. 2020, smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 7. 3. 2020 do 2. 11. 2020 a smluvního úroku ve výši 6,70 % ročně z částky 151 250,10 Kč za období od 2. 11. 2020 do 4. 12. 2020, a to z důvodu částečné úhrady pohledávky po podání návrhu na zahájení řízení platbami v celkové výši 55 000 Kč v době od 3. 2. 2020 do 4. 12. 2020.

3. Žalovaná č. 1 se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalovaný č. 2 nárok žalobkyně v celém rozsahu odmítl a argumentoval neexistencí ručitelského závazku z důvodu neplatností úvěrové smlouvy pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti žalované č. 1 v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Dále poukázal na to, že byl při sjednání ručitelského závazku úmyslně žalovanou č. 1 uveden v omyl, tím že mu uvedla nepravdivé skutečnosti týkající se splacení úvěru ve lhůtě dvou měsíců od uzavření smlouvy o úvěru.

5. Soud dospěl na základě provedených důkazů k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření číslo ze dne 29. 9. 2008, zaevidování smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 10. 2008 a všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla dne 29. 9. 2008 uzavřena smlouva o stavebním spoření s cílovou částkou 220 000 Kč. Mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou č. 1 jako dlužníkem byla dále dne 25. 11. 2008 uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo na základě které byl žalované č. 1 k její žádosti vyplacen úvěr ze stavebního spoření do částky 136 400 Kč a meziúvěr celkem ve výši 220 000 Kč, a to dle žádosti o čerpání a výpisu z meziúvěrového účtu dne 23. 1. 2009 bankovním převodem částka 143 800 Kč, dne 17. 2. 2009 bankovním převodem částka 74 000 Kč a částka 2 200 Kč jako poplatek za poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření dle článku V. bodu 4 smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Z článku II. bodu 1 smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření vyplývá, že k datu sepsání návrhu smlouvy byla na účtu stavebního spoření žalované č. 1 celkem částka 1 155 Kč a žalovaná č. 1 se zavázala provádět pravidelné měsíční vklady ve výši 635 Kč. V článku II. bodě 4 a 6 téže smlouvy byl sjednán úrok ve výši 6,2 % ročně s možností zvýšení úrokové sazby o 0,5 procentního bodu pro případ nedostatečného provádění vkladů dle smluvních ujednání. V článku III. bodě 1 smlouvy bylo k zajištění splacení pohledávek žalobkyně zřízeno zástavní právo k zůstatku na účtu stavebního spoření a dále ručení třetí osobou žalovaného č. 2 Součástí smlouvy byly obecné úvěrové podmínky právnická osoba a všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření.

6. Žádost o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření byla sepsána s žalovanou č. 1 dne 1. 10. 2008. V obsahu žádosti je jako účel úvěru zaškrtnuta možnost "údržba, změna, modernizace" a dále je zaškrtnuta možnost, že se jedná o "rodinný dům". Ohledně žalované č. 1 je v žádosti uvedeno, že je svobodná, státní příslušnosti České republiky, jako místo trvalého pobytu je uvedena adresa adresa, jako datum nástupu do zaměstnání je udán den 16. 6. 2008 a průměrný čistý měsíční příjem je vyčíslen na 7 795 Kč. Ohledně žalovaného č. 2 je v žádosti uvedeno, že je svobodný, státní příslušnosti České republiky, jako místo trvalého pobytu je uvedena adresa adresa žalovaného, jako datum nástupu do zaměstnání je udán den 1. 5. 2005 a průměrný čistý měsíční příjem je vyčíslen na 10 410 Kč. Průměrné čisté měsíční příjmy žalovaných byly ověřeny potvrzeními o příjmu ze dne 26. 9. 2008 a 1. 10. 2008. Z příloh ke schválení žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 16. 10. 2008 soud zjistil, že žalobkyně ověřila u obou žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy jak měsíční výši závazků, tak nákladů na osobu a domácnost žalovaných.

7. V písemném prohlášení ručitele podle § 303 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ze dne 24. 11. 2008, obsahujícím úředně ověřený podpis ručitele, žalovaný č. 2 prohlásil, že v plné výši uspokojí veškeré pohledávky, které vzniknou ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo která bude uzavřena, jestliže tak neučiní žalovaná č. 1 a že byl řádně seznámen se svými právy a povinnostmi ručitele. Obsahem prohlášení bylo rovněž řádné označení dlužníka, věřitele, ručitele a úvěrové smlouvy, za závazky dlužníka z ní vyplývající bylo ručení převzato.

8. Průběh splácení meziúvěru je zachycen ve výpise z meziúvěrového účtu. Výpisem z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaná č. 1 řádně a včas nehradila sjednané splátky a k datu 31. 8. 2019 činil dluh 181 836,91 Kč.

9. V souladu s částí IV písmeno J odstavec 1) písmeno b) obecných úvěrových podmínek je věřitel oprávněn od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo ji vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady.

10. Přípisem ze dne 6. 8. 2019, odeslaným dle dodejky téhož dne, žalobkyně odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo v důsledku nesplácení úvěru a zároveň vyzvala žalovanou č. 1 k úhradě pohledávky ve výši 181 836,91 Kč ve lhůtě do 31. 8. 2019. Přípisem ze dne 4. 9. 2019, odeslaným dle dodejky téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného číslo k plnění na základě prohlášení ručitele vztahujícího se ke smlouvě o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy a neuspokojení závazků ze strany žalované č. 1 ve stanovené lhůtě do 31. 8. 2019.

11. Žalovaná č. 1 byla vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 17. 1. 2020, odeslanou téhož dne. Rovněž žalovaný č. 2 byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 17. 1. 2020, odeslanou téhož dne.

12. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2017 č. j. KSBR 30 INS 14512/2017 byl zjištěn úpadek žalované č. 1 a bylo povoleno její oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2019 č. j. KSBR 30 INS 14512/2017 bylo oddlužení žalované č. 1 zrušeno a insolvenční řízení zastaveno z důvodu neplnění podstatných povinností dlužníka, nemožnosti splnit podstatnou část splátkového kalendáře a zcela nepostačujícího majetku dlužníka pro uspokojení věřitelů.

13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

14. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

15. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

18. Podle ustanovení § 303 obch. zák., kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem.

19. Podle ustanovení § 304 obch. zák., ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část. Vzniku ručení však nebrání, jestliže závazek dlužníka je neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, o němž ručitel v době svého prohlášení o ručení věděl. Ručením lze zajistit i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.

20. Podle ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák., věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.

21. Podle ustanovení § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

23. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, se tento zákon nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti.

24. Soud předně rozhodl v rozsahu zpětvzetí žalobního návrhu o částečném zastavení řízení. K datu 31. 8. 2019 činila pohledávka žalobkyně celkem 181 836,91 Kč sestávající z jistiny 151 705,20 Kč, smluvního úroku 29 631,71 Kč (snížen následně platbami ze dne 6. 12. 2019 a 9. 1. 2020 v celkové výši 10 000 Kč) a poplatku za upomínky 500 Kč. Platby učiněné za dobu po zahájení řízení v době od 3. 2. 2020 do 4. 12. 2020 v celkové výši 55 000 Kč byly započteny na jistinu 3 809,83 Kč, smluvní úrok 19 631,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 2. 11. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 250,10 Kč za období od 3. 11. 2020 do 4. 12. 2020, smluvní úrok ve výši 6,70 % ročně z částky 152 205,20 Kč za období od 1. 9. 2019 do 2. 11. 2020 a smluvní úrok ve výši 6,70 % ročně z částky 151 250,10 Kč za období od 3. 11. 2020 do 4. 12. 2020.

25. Soud aplikoval ustanovení na ochranu spotřebitele, neboť žalovaní jsou spotřebitelé, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Nevztahuje se však na něj zákon č. 321/2001 Sb․, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jelikož se jedná o úvěr určený k výstavbě, opravě nebo údržbě nemovitosti, přičemž takový úvěr je z působnosti uvedeného zákona na základě shora citovaného ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) tohoto zákona výslovně vyňat.

26. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru je nutné zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.

27. Povinnost soudu jako orgánu veřejné moci aplikovat v případě jejich rozporu právo ES přednostně před českým vyplývá z ustanovení článků 10 a 10a zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/08). Národní soud je proto povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případě i tím, že ze své pravomoci vynechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Za situace, kdy jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady nadány nepřímým bezprostředním účinkem, nelze spotřebitelům upřít práva, která jim konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 jasně a přímo uděluje.

28. Soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém rozhodl takto: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době." Je tedy povinností soudu zabývat se i bez návrhu spotřebitele tím, zda věřitel posoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele. Pokud dojde k závěru, že nikoliv, pak je soud povinen dovodit z porušení této povinnosti věřitele absolutní neplatnost smlouvy.

29. Ústavní soud rovněž v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 upozornil, že " Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka - spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná." 30. Ačkoliv žalobkyni v době uzavření úvěrové smlouvy z žádného zákona přímo nevyplývala povinnost, jakým konkrétním způsobem má před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, mimo ustanovení výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, žalobkyně se majetkovými poměry žalovaných před uzavřením smlouvy podrobně zabývala a soud považuje kroky přijaté žalobkyní za dostačující, a to i s ohledem na skutečnost, že pohledávka žalobkyně byla zajištěna ručitelským prohlášením žalovaného číslo jehož majetkové poměry žalobkyně rovněž posoudila.

31. Na základě předložených listinných důkazů má tedy soud za prokázané, že se žalobkyně na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru zavázala poskytnout žalované č. 1 finanční prostředky ve výši 220 000 Kč určené k financování údržby a změny nemovitosti a žalovaná č. 1 se zavázala poskytnuté prostředky splácet společně s úrokem. Žalobkyně svým povinnostem ze smlouvy dostála, neboť žalované č. 1 poskytla sjednané finanční prostředky, avšak žalovaná č. 1 nikoli, neboť splátky úvěru nehradila řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo v souladu se smlouvou právo od smlouvy o úvěru odstoupit, čehož žalobkyně využila a zároveň vyzvala nejprve žalovanou č. 1 a následně v souladu s ustanovením § 306 odst. 1 obch. zák. na základě platného ručitelského prohlášení rovněž žalovaného č. 2 k úhradě pohledávky v celkové výši 181 836,91 Kč ve lhůtě do 31. 8. 2019. Ručení je subsidiární a akcesorický právní vztah mezi ručitelem a věřitelem, který slouží k zajištění věřitelovy pohledávky z hlavního právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem a jehož obsahem je závazek ručitele uspokojit konkrétním ručením zajištěnou pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník. Tím, že ručitel splní věřiteli dlužníkův dluh, zaniká právo věřitele domáhat se dále úhrady této pohledávky, a to nejen vůči dlužníku, nýbrž i vůči dalším osobám, které tuto pohledávku svým majetkem zajišťovaly. Jinak řečeno, zanikla tím věřitelova pohledávka vůči dlužníku. Ručitel, který uhradil závazek za dlužníka, se stává namísto uspokojeného věřitele novým věřitelem dlužníka v rozsahu, v jakém uhradil závazek. Soud tedy zavázal žalované k povinnosti uhradit závazek žalobkyně společně a nerozdílně, pročež plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého. Toto je vyjádřením akcesorické a subsidiární povahy vztahu dlužníka a ručitele a zároveň vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli. Jelikož žalovaní do dne podání žaloby dlužnou částku neuhradili, zavázal je soud k úhradě jistiny, úroků i poplatků, které byly vyúčtovány v souladu s ceníkem žalobkyně. Z důvodu prodlení žalovaných s úhradou dlužné částky vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 6,7% ročně a v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonného úroku z prodlení za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení.

32. Námitky žalovaného č. 2, že byl uveden při podpisu ručitelského prohlášení žalovanou č. 1 v omyl týkající se splacení poskytnutého úvěru žalovanou č. 1 ve lhůtě 2 měsíců, nemá soud za důvodné, neboť z ručitelského prohlášení žalovaného č. 2 jednoznačně vyplývá, že se tento s obsahem smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo rovněž tedy způsobem a lhůtami splácení úvěru žalovanou č. 1 řádně seznámil.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 233 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 089 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 152 205,20 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 8. 2021 náhrada 961,98 Kč za 160 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 961,98 Kč ve výši 8 182,02 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.