6 C 145/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 276 861,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 147 316,67 Kč, úroku v částce 129 544,47 Kč a úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 276 861,14 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 276 861,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 276 861,14 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 276 861,14 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu číslo na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky celkem ve výši 295 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v rámci konsolidace předcházejících závazků žalovaného ve výši 295 000 Kč a zavázal se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný dosud uhradil částku 18 138,86 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 276 861,14 Kč, úroku ve výši 15,4 % z částky 276 861,14 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 129 544,47 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % z částky 276 861,14 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 147 316,67 Kč Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba S.a.r.l. a dále na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba podepsala se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 295 000 Kč vázané účelově na předčasné splacení peněžitých závazků žalovaného a žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 362 Kč, počínaje dnem datum. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě ve výši 15,4 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. V čl. 44b ve spojení s čl. 44c obchodních podmínek bylo stanoveno, že v případě, že se klient dostane do prodlení s plněním jakéhokoliv závazku vůči bance, má banka právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V čl. IV smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit bance poplatky za poskytované služby, jejichž výše byla stanovena ve smlouvě. V čl. II smlouvy bylo sjednáno pojištění, přičemž pojistné činilo 317 Kč měsíčně.

4. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr dne datum v celkové výši 295 000 Kč. Dle oznámení o zesplatnění se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru a úvěr se stal splatný dne datum.

5. Smlouvou ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na anonymizována dvě slova a žalovanému byla tato skutečnost sdělena dopisem ze dne datum (dle podacího archu odeslán dne datum) a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum.

6. Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému odeslána následující den.

7. Dle žádosti o úvěr ze dne datum měl žalovaný příjmy ze zaměstnání 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti činil 25 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a počet vyživovaných osob byl uveden 1.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

9. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

10. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

14. Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

15. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

16. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

17. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru je nutné zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.

19. Soud aplikoval ustanovení na ochranu spotřebitele, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

20. Povinnost soudu jako orgánu veřejné moci aplikovat v případě jejich rozporu právo ES přednostně před českým vyplývá z ustanovení článků 10 a 10a zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/08). Národní soud je proto povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případě i tím, že ze své pravomoci vynechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Za situace, kdy jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady nadány nepřímým bezprostředním účinkem, nelze spotřebitelům upřít práva, která jim konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum jasně a přímo uděluje.

21. Soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém rozhodl takto:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Je tedy povinností soudu zabývat se i bez návrhu spotřebitele tím, zda věřitel posoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele. Pokud dojde k závěru, že nikoliv, pak je soud povinen dovodit z porušení této povinnosti věřitele absolutní neplatnost smlouvy.

22. Ústavní soud rovněž v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 upozornil, že " Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka - spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná." 23. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřených smlouvy o úvěru celkem částku 295 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouvy o úvěru dle § 39 o. z. neplatná. Jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny. Pokud však má být zachován smysl a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat.

24. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Jedná se o část jistiny ve výši 276 861,14 Kč (295 000 Kč – 18 138,86 Kč). Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne datum. Dle podacího lístku byla výzva odeslána datum.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.