6 C 231/2017

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 497 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 377 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 377 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení a částky 40 085 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 120 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 11 120 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 497 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, Anonymizováno, uzavřela se žalovanou dne 2. 7. 2014 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě níž žalované poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala v den podpisu smlouvy a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně příslušenství. Tuto svoji povinnost si však neplnila a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Následně došlo k několika postoupením, až na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 12 770 Kč, úroku ve výši 972 Kč, poplatku za vyhodnocení rizikovosti ve výši 423 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 522 Kč, poplatku za zprostředkování ve výši 3 783 Kč a smluvní pokuty ve výši 40 085 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 19 497 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 19 497 Kč od 3. 10. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, Anonymizováno, prostřednictvím společnosti právnická osoba. uzavřela se žalovanou dne 2. 7.2014 smlouvu č. hodnota. Na základě ní právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet takto čerpaný úvěr pravidelnými 13 měsíčními splátkami ve výši 1 873 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s finančními prostředky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také úrok ve výši 1 345 Kč, úplatu ve výši 3 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 504 Kč a zprostředkovateli za zprostředkování úvěru 4 500 Kč. Dle smlouvy pokud úvěrovaný poruší svoji povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, tj. v určené výši a ve sjednaném termínu, ztrácí výhodu splátek a celý závazek vzniklý na základě smlouvy se stává okamžitě splatným. V případě porušení povinnosti úvěrovaného zaplatit jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, je úvěrovaný povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % dlužné částky, a to za každý den prodlení. Ke smlouvě byl doložen předpis splátek. Žalované byly předány také standardní informace o spotřebitelském úvěru, tyto standardní informace byly žalovanou podepsány. Z čestného prohlášení vyplynulo, že dala žalovaná souhlas ke zpracování osobních údajů.

6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila pouze 3 880 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2016 společnosti právnická osoba a Anonymizováno včetně přílohy vyplynulo, že právnická osoba. se stala ke dni 17. 9. 2015 jediným věřitelem postoupených pohledávek včetně pohledávky za žalovanou, když původní věřitel Anonymizováno postoupila pohledávku na postupníka Anonymizováno a tento na nového věřitele právnická osoba.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 10. 2016 včetně příloh vyplynulo, že pohledávka za žalovanou byla následně společností právnická osoba. postoupena žalobkyni.

9. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě plnění předžalobní výzvou ze dne 18. 4. 2016, která byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 29. 4. 2016.

10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“ či „občanský zákoník“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 2048 obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 1970 obč. zák., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

16. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou splátek ve lhůtách stanovených ve smlouvě spolu s úroky z úvěru sjednanými ve smlouvě v souladu s § 2395 a spolu s poplatky, jejichž výše byla stanovena ve smlouvě. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni v souladu s § 1879 obč. zák. Soud vzal za prokázané, že žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru.

18. Soud však posuzoval sjednané poplatky a úrok z hlediska přiměřenosti. Ukazatelem, který určuje skutečnou cenu úvěru pro spotřebitele za rok je dle § 10 zákona č. 145/2010 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ZOS“) roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“). Soud na přiměřenou výši RPSN analogicky aplikoval závěry rozhodnutí nejvyššího soudu týkající se úrokové sazby, když RPSN i úroková sazba odrážejí náklady spotřebitele na úvěr, tedy to, co spotřebitel skutečně za získané finanční prostředky věřiteli zaplatí. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn 33 Odo 236/2005 je nejdříve třeba zjistit, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry, a teprve poté je možné učinit závěr o ujednání neplatném pro rozpor s dobrými mravy. Dle časových řad systému ARAD ČNB byla průměrná výše RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu v červenci 2014 ve výši 15,03 %. Ve smlouvě však byla RPSN 145,35 %. Z uvedeného je zřejmé, že sjednané náklady spotřebitele na úvěr téměř 10 krát převyšují ty obvyklé, a tedy zakládají rozpor s dobrými mravy, když výše odměny věřitele neúměrně a nedůvodně překračuje obvyklou výši RPSN. Z tohoto důvodu považuje soud ujednání o odměně věřitele ze neplatné dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

19. Dále soud posuzoval sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně z hlediska jejího souladu s dobrými mravy. V souvislosti s tím soud odkazuje na závěry uvedené v judikatuře obecných soudů, zejména v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 890/2002 a 23 Cdo 485/2009. Dle ustálené judikatury je nutné ujednání o smluvní pokutě posuzovat vždy individuálně ve vztahu k posuzovanému případu. Při posuzování souladnosti ujednání o smluvní pokutě s korektivem dobrých mravů je nutné přihlédnout, krom shora uvedených kritérií (formální správnost ujednání a vzájemné postavení stran), zejména k povaze a funkcím smluvní pokuty, dále k povaze smluvní pokutou zajištěné povinnosti (hodnota a význam zajištěného zájmu), reciprocitě smluvní pokuty (zda dopadá na obě strany smluvního vztahu), skutečnosti zda došlo ke vzniku škody, zda úvěrovaný dodatečně svoji povinnost splnil, zproštění se povinnosti hradit smluvní pokutu a také uplatnění jiných postihů vůči úvěrovanému (např. úroku z prodlení).

20. Smluvní pokuta má funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Preventivní funkci může smluvní pokuta mít pouze tehdy, pokud je její výše sto odradit úvěrovaného od toho, aby smluvní pokutou zajištěnou povinnost dodržel. Z tohoto pohledu se jeví stanovená smluvní pokuta jako nepřiměřeně vysoká. Preventivní funkci by v tomto případě byla schopná splnit bez pochyby i částka výrazně nižší. Sankční funkce smluvní pokuty je pak na preventivní funkci navázána, neboť bez hrozby nastupující sankce nelze o preventivní funkci smluvní pokuty vůbec uvažovat. Sankce by měla být vždy odpovídající zajištěné povinnosti. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je nepřiměřená i z tohoto pohledu. U úvěrovaného nadále zvyšuje podstatným způsobem břemeno z úvěru. Podobně navyšování nesplacených splátek o smluvní pokutu, která výrazně překračuje jejich výši je překročením uvedených mezí. Za situace, kdy v posuzovaném případě smlouvy o úvěru nedochází nesplácením bez dalšího ke vzniku škody na straně úvěrujícího a žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení, má nárok na sjednané poplatky, které jsou skrytým úrokem, tak lze aplikovat uvedené závěry a konstatovat, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je zcela zjevně nepřiměřeně vysoká. Ze všech těchto důvodů soud zhodnotil uvedené ujednání smlouvy o smluvní pokutě jako rozporné s dobrými mravy, přičemž tento rozpor má za natolik významný a zjevný, že příslušná ujednání smlouvy vyhodnotil dle ustanovení § 588 obč. zák. jako neplatná a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 40 085 Kč tak žalobkyni nepřiznal. Nic na tomto závěru nemění ani skutečnost, že žalobkyně nepožadovala celou smluvní pokutu, ale jen 0,2 % denně, neboť dle obč. zák. je ujednání o smluvní pokutě neplatné jako celek a nebylo možno při posuzování přiměřenosti vycházet z nižší částky žalobkyní požadované, neboť tato by se mohla kdykoliv domáhat zaplacení zbývající části smluvní pokuty.

21. Soud proto přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny, od které odečetl již uhrazenou částku žalovanou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením dlužné částky, soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 obč. zák. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem z dlužné částky ode dne zesplatnění, když výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.