6 C 299/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, zda je listina závětí

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala určení, že listina ze dne [datum] vlastnoručně sepsaná a podepsaná [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelým dne [anonymizováno] [rok] posledně bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 11 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 11. 2022 domáhala určení, že listina ze dne [datum] vlastnoručně sepsaná a podepsaná [jméno] [příjmení] je závětí. Svoji žalobu odůvodnila tím, že účastníci tohoto řízení jsou dědici po zemřelém otci [jméno] [příjmení], přičemž řízení o dědictví probíhá u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. V rámci tohoto dědického řízení žalobkyně předložila listinu ze dne [datum], o které se domnívá, že se jedná o závěť. Žalovaný povahu předložené listiny zpochybnil. Proto žalobkyně byla vyzvána k podání předmětné žaloby o určení. Dále ve své žalobě uvedla, že v roce 2017 zůstavitel žalobkyni sdělil, že by si přál, aby byt zůstavitele v budově v části [územní celek], [adresa], postavené na pozemku p.č. st. [číslo] připadl po jeho smrti žalobkyni. Zřejmě v této době vznikla předmětná listina ze dne [datum], o které se žalobkyně dozvěděla až po smrti zůstavitele. Zůstavitel však ještě vícekrát žalobkyni řekl, že chce, aby byt byl žalobkyně. Po smrti zůstavitele žalobkyně s manželem přijela do [obec], kde se v bytě zůstavitele setkala s žalovaným a jeho ženou. V neděli 16. 1. 2022 dopoledne žalobkyně ve skříňce pod televizí našla předmětnou listinu, o jejíž existenci do té doby nevěděla. Ihned volala žalovanému, který do bytu přišel, a listinu mu ukázala. Žalobkyně má za to, že předmětná listina vyjadřuje poslední vůli zůstavitele a je tedy závětí. Z listiny je dle názoru žalobkyně zřejmá vůle zůstavitele směřující k tomu, aby žalobkyně nabyla vlastnické právo k bytové jednotce. Žalobkyně měla se zůstavitelem velmi pěkný vztah, stejně jako rodina žalobkyně. Zůstavitel věděl, že se žalobkyně chce do [obec] později vrátit a že by předmětnou bytovou jednotku neprodala, neboť je to její domov. S žalovaným naopak zůstavitel vycházel spíše podprůměrně. Zůstavitel si na žalovaného často stěžoval, např. že mu žalovaný slíbil nějakou drobnou opravu a nakonec nepřišel a že o něj nemá zájem.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uváděl, že péče o zůstavitele byla v naprosté většině na žalovaném a jeho manželce, docházel za ním jedenkrát až dvakrát týdně, zajišťoval mu nezbytné potřeby v sociální i citové podobě. Zůstavitel žalovanému vždy zdůrazňoval, že nemovité věci budou mít s žalobkyní po jeho smrti rovným dílem. Tento přístup aplikoval po celý život, kdy např. na základě kupní smlouvy koupil zůstavitel pozemek p.č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], jehož součástí je stavba pro rekreaci č. ev. [anonymizováno], a to ve prospěch žalobkyně a žalovaného, kteří se stali podílovými spoluvlastníky chaty, každý ideální jedné poloviny. Po smrti zůstavitele se žalobkyně se žalovaným setkala v předmětném bytě, kdy sama žalovanému sdělila, že byt prodají a rozdělí se. Předmětnou listinu našla žalobkyně následující den. Žalovaný nesporuje, že předmětná listina byla sepsána a podepsána zůstavitelem. Nicméně má za to, že se nejedná o závěť, ale že předmětná listina je zjevně nedokonalou darovací smlouvou inter vivos. Dle názoru žalovaného, pokud by zůstavitel chtěl sepsat závěť, měl odpovídající duševní kapacitu pro to, aby tak učinil.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Dne [datum] zemřel otec účastníků řízení [celé jméno žalovaného]. U zdejšího soudu je pod sp.zn. [spisová značka] vedeno pozůstalostní řízení, v rámci kterého žalobkyně předložila listinu tohoto znění: <i>[obec] 3. 9. 2017.</i> <i>Daruji [celé jméno žalobkyně] (rozené [příjmení]) svůj dvoupokojový byt [číslo] v ulici [ulice a číslo], v [obec].</i> <i>Toto činím při plném vědomí a nikým nedonucen. [celé jméno žalovaného], pod tím podpis zůstavitele.</i> 5. Soud pouze dodává, že mezi účastníky nebylo sporné, že se jedná o pravý podpis zůstavitele.

6. Z obsahu dědického spisu rovněž soud zjistil, že zůstavitel kromě předmětného bytu v hodnotě [částka] ještě zanechal další majetek, a to garáž v hodnotě [částka], ornou půdu v hodnotě cca [částka], stavební spoření ve výši [částka], sbírku známek, cenné papíry u J & T banky v hodnotě cca [částka] a podílové listy u [obec] spořitelny ve výši cca [částka].

7. Z předmětného pozůstalostního spisu rovněž vyplynulo, že usnesením ze dne 19. 9. 2022, č.j. [číslo jednací], zdejší soud uložil žalobkyni, aby do tří měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu o určení, zda listina ze dne [datum] je závětí. Předmětné usnesení nabylo dne 24. 10. 2022 právní moci. Součástí pozůstalostního spisu je i vyjádření advokátní kanceláře JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, ve kterém tento advokát sděluje notářce, že předložená předmětná listina není závětí, ale že se nejspíše jedná o pokus o darovací smlouvu.

8. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně i žalovaný byli každý vlastníkem ideální [anonymizováno] pozemku p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí byla chata č.ev. [anonymizováno] [obec], a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Následně pak kupní smlouvou ze dne [datum] došlo k prodeji pozemku, jehož součástí byla rekreační chata ve prospěch [jméno] [příjmení].

9. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že zůstavil zaplatil zhruba v roce 1997 za ni a za žalovaného kupní cenu za rekreační chatu. Učinil tak zřejmě proto, že se oba zřekli dědictví po mamince. Poté co chatu otec přestal užívat, s žalovaným ji prodali a peníze si rovným dílem rozdělili. Ona žije v [obec] a za otcem jezdívala v období před covidem zhruba jednou za měsíc. V době covidu to bylo složité, do té doby si brali otce k sobě na vánoce s žalovaným na střídačku, po covidovém období otec už nechtěl nikam cestoval, byl na vánoce dvakrát po sobě u žalovaného. Psychicky byl na tom její otec dobře, ve všem se orientoval, měl středoškolské technické vzdělání. Na investice a finanční záležitosti měl kamaráda, který mu radil. Když za ním žalobkyně přijela, udělala mu větší nákup, nákup minerálek a piv mu zajišťoval žalovaný. K doktorům chodil většinou sám. Otec měl žalobkyni velmi rád, stejně jako její dcery. Otec si jí občas stěžoval, že mu žalovaný slíbil nějakou opravu, ale pak že to nedodržel, že s její rodinou je víc než s ním. Mrzelo ho, že ho žalovaný nepozval někam na oběd. Myslí si, že otec žalovanému nevěřil. Jednou jí řekl, že ho žalovaný ošidil na pivech, která koupil v akci a byla proto za nižší cenu. Otec si vše kontroloval. Otec jí zdůrazňoval, že by si přál, aby byl byt žalobkyně. Chtěl, aby se do [obec] vrátila. Neví však o žádném důvodu, pro který by otec měl žalovaného vydědit. Potvrdila, že penzijní spoření nebylo součástí dědictví, neboť toto otec napsal na žalovaného. Po smrti svého otce souhlasila s tím, aby se byt prodal a peníze si rozdělili, sama ovšem napřed navrhovala pronájem bytu, což žalovaným nebylo akceptováno. Má za to, že otec nikomu z nich nedal žádný větší dar, k různým příležitostem jim dával menší finanční částky. Jejím dcerám dal každé 25 000 Kč. Předmětnou listinu našla v neděli ve skříňce s doklady mezi smlouvami o energiích. Ihned volala bratrovi, který přišel, a listinu mu ukázala. Řekla mu, že listinu považuje za závěť, že jí otec řekl, aby měla byt a že si listinu nechá. Žalovaný jí řekl, že listinu nepovažuje za závěť a že by ji roztrhal. V té skříňce byly různé doklady k bytu, ke garáži, smlouvy, věci týkající se stavebního spoření, penzijního pojištění. Také tam bývala alba, ty tam v tu dobu už nebyla, ty si vzal žalovaný.

10. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že nezná žádný důvod, proč by jej měl otec v rámci pozůstalostního řízení nějak z dědictví eliminovat. S otcem měl dobrý vztah, navštěvoval ho jednou, dvakrát týdně. Je však pravdou, že neměl vždy čas na to, aby mu některé věci udělal, to se mu omluvil. Rovněž uvedl, že v roce 2017 měl s otcem zhruba 2 – 3 měsíce zhoršený vztah, neboť v tu dobu žalovaný změnil zaměstnání, byl velmi vytížený a dělal přesčasy. To se také s otcem rozhádal, neboť neměl na svého otce moc času. Pak se situace uklidnila. Jezdil za ním na chatu, dali si pivo, okoupali se, v poslední době u něj pobýval často, pomáhal mu s menšími opravami. V den, kdy jej našel mrtvého v bytě, měli jet spolu pro rybářský lístek do [obec]. Chodil mu nakupovat. K dětem žalovaného měl jeho otec také hezký vztah, dceři dal 50 000 Kč. Svého otce hodnotí jako spravedlivého. Dle jeho názoru byl po psychické a intelektuální stránce v pořádku. V poslední době chodil více za doktory, jednou jej vezl na pohotovost. Ve finančních záležitostech se dobře orientoval, sledoval kurzy, bavil se o kapitálovém zisku. Potvrdil, že ohledně nákupu a prodeje rekreační chaty to bylo tak, jak uváděla žalobkyně. Stejně takto bylo i ohledně nějakých darů. Otec svým dětem dával menší finanční obnosy, nikdy nic velkého. Uvedl, že naopak jeho otec si stěžoval na žalobkyni, která když za ním přijede, bývá často pryč s kamarádkami, takže ji moc nevidí. Potvrdil, že otec na něj napsal penzijní pojištění. Původně se chtěl s žalobkyní o peníze rozdělit, ale poté jak se zachovala, to nechal být. Zároveň nesouhlasí s tím, že by otce na pivech ošidil, vždy mu dával účtenku a vracel drobné. Otec si to kontroloval. Otec se mu zmiňoval, jak si představuje rozdělení majetku po své smrti. Mluvil zejména o bytu, garáži a pozemcích. O penězích se nebavil. Uváděl i hodnotu těchto nemovitostí. Nesouhlasí s tím, že by žalobkyně po smrti otce mluvila o pronájmu bytu, navrhovala jeho prodej a rozdělení peněz. On by naopak souhlasil s tím, aby si byt nechala, zbytek věcí by připadl jemu a žalobkyně by jej finančně dorovnala. Nicméně pak žalobkyně našla tu listinu a tvrdila, že byt je její. Dokonce si do bytu pozvala i znalce. Na svém názoru setrvávala, i když jí notářka říkala, že listina není závětí. Uvedl, že si alba se známkami vzal, byly vesměs jeho, kdy známky sbíral jako malý kluk, jedno album bylo po dědovi, další mu daroval strýc. Žalobkyně jej nařkla z toho, že alba ukradl. Z tohoto důvodu je nechal ocenit, mají hodnotu 1 000 Kč. Uvedl, že žalobkyni sdělil, že kdyby takovou listinu našel on a kdyby to bylo psané na něj, že by ji roztrhal. Předmětnou listinu otec musel dle jeho názoru sepsat, když byl hodně naštvaný. Odpovídá to tomu období, když byli rozhádaní.

11. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že je manželem žalobkyně, s níž má pěkný vztah. S žalovaným je vztah nyní vyhrocený a nekomunikují spolu. Popsal, že po smrti otce žalobkyně přijeli v sobotu do [obec] do bytu po zemřelém. Řešili tam s žalovaným věci kolem pohřbu a také hledali nějaké dokumenty k dědickému řízení. Hovořili o tom, že byt prodají. Samotnou listinu žalobkyně našla v neděli dopoledne ve skříňce, kde hledala nějaké další dokumenty. Volali proto žalovanému, aby přišel, a listinu mu ukázali. Žalovaný uvedl, že dle jeho názoru nemá žádnou váhu a že by ji roztrhal. Svědek s žalobkyní mu oponovali, že když je to napsané, že to asi nějaký důvod má. Na to žalovaný uvedl, že otec musel být nějak nazlobený nebo naštvaný. Jednou v létě roku 2017 byl svědek přítomen tomu, že zůstavitel sdělil žalobkyni, že až zemře, byl by rád, kdyby byt připadl jí. Neví však o tom, že by tchán některé ze svých dětí nějak finančně zvýhodňoval nebo že by se choval nespravedlivě. Dělení chaty proběhlo půl na půl. Stejně tak neví, proč by měl tchán žalovaného v dědictví nějak pominout. S tchánem řešili finanční záležitosti, kurzy, zakládali spolu Sporotrend, bavili se o jeho rybářských aktivitách apod. Ví, že se sepisem nájemní smlouvy ohledně garáže zůstaviteli pomáhala žalobkyně. Kupní smlouva byla uzavřena u právníka. Tchán dle jeho názoru byl spořivý, proto nešel sepsat závěť k právníkovi.

12. Z výslechu svědkyně paní [příjmení] soud zjistil, že je manželkou žalovaného, s nímž má pěkný vztah. Žalobkyně je její švagrová, nyní spolu nekomunikují. Svědkyně uvedla, že žalovaný se o svého otce staral, pomáhal mu s opravami, v době covidu mu nakupovali těžší nákupy. Také ho vozívali k lékařům. Na vánoce býval u nich, docházel i na návštěvu. Tchán dle jejího názoru byl na tom psychicky i intelektuálně velmi dobře, měl svého finančního poradce, veškeré záležitosti si obstarával sám. Rovněž jej hodnotí jako spravedlivého, dělil vše půl na půl, nezaznamenala, že by někomu dal dar větší hodnoty. Vztahy v rodině bývaly vždy normální. Stýkali se i s rodinou žalobkyně cca jednou za čtvrt roku. Tchán byl otevřený, mluvil o tom, že věci mají být půl na půl, nemluvil o tom, co by komu z majetku mělo připadnout. V sobotu, když se všichni sešli v bytě po zůstaviteli, hledala žalobkyně i žalovaný nějaké dokumenty. Žalobkyně byla smutná, proto ji svědkyně utěšovala. Poté co se žalovaný vrátil domů, sdělil jí, že se s žalobkyní dohodli na prodeji bytu. Druhý den pak žalovaný svědkyni říkal, že mu žalobkyně předložila předmětnou listinu a že doufá, že ji roztrhá, protože on by to také udělal, neboť mu přišla neúplná. O tom, že by mezi žalovaným a jeho otcem byly nějaké rozepře, neví, ale žalovaný není nijak sdílný. Přemýšlela, proč asi listina vznikla, snad proto, že se žalobkyně chtěla vrátit zpět do [obec].

13. Při právním posouzení věci soud postupoval dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).

14. Dle § 1491 o.z., pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

15. Dle § 1492 o.z., pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomuto pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.

16. Dle § 1494 odst. 1 o.z., závěť je odvolatelný projev vůle, který zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si podporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Dle odst. 2 téhož, závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

17. Dle § 2063, darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057.

18. Dle § 2055 odst. 1 o.z., darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

19. Dle § 545 o.z., právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe.

20. Dle § 555 odst. 1 o.z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

21. Dle § 556 odst. 1 o.z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 téhož, při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

22. V prvé řadě soud konstatuje, že žalobkyně žalobu podala ve lhůtě stanovené jí usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 9. 2022, č.j. [číslo jednací], jež nabylo dne 24. 10. 2022 právní moci.

23. Dále pak soud posoudil samotnou předloženou listinu a podrobil ji jednak jazykovému výkladu a dále se pak soud zabýval i konkrétními okolnostmi případu, kdy se snažil zjistit pravou vůli zůstavitelovu a okolnosti, za nichž byl projev vůle činěn.

24. Hned zkraje je třeba uvést, že pořízení pro případ smrti není v našem právním řádu žádnou novotou. Naopak jedná se o prastarý a zároveň velmi frekventovaný institut. Je notorietou, že každý průměrně inteligentní a svéprávný člověk ví, co to je závěť, k čemu slouží a jak ji sepsat. Samotná závěť totiž představuje v praxi jednu z nejpoužívanějších forem pořízení pro případ smrti. Je to totiž dědický titul, jehož prostřednictvím se zůstavitel svobodně rozhoduje pořizovat o svém majetku pro případ smrti ve prospěch osob, kterých se nejvíce váží a k nimž má nejhlubší vztah.

25. Závěť je jednostranné právní jednání, které může zůstavitel kdykoli zrušit. Zároveň jsou ale kladeny požadavky na toto právní jednání, kdy zůstavitel musí být především k právnímu jednání plně svéprávný, dále musí být dodržena písemná forma závěti, závěť musí být datována a vlastnoručně podepsána. Co je však neméně podstatné je to, že z listiny musí vyplývat, že se jedná o pořízení pro případ smrti.

26. Někdy proto bývá takové pořízení pro případ smrti nadepsáno jako závěť, někdy jako poslední vůle, poslední pořízení nebo testament. V některých případech však nadpis chybí a až přímo v textu se objevuje sdělení, že zůstavitel„ odkazuje“, popř.„ daruje pro případ smrti“ nějaký majetek vybraným dědicům. Taktéž lze za závěť vnímat i projev vůle zůstavitele, který do listiny vtělí sdělení, ať„ po jeho smrti dostane nebo získá“ majetek určitá osoba. Někteří dokonce pouze sdělují, že„ až tady nebudou“, ať jejich majetek získá konkrétní člověk. Lze se setkat i s případy, kdy zůstavitel uvádí, že„ je jeho vůlí, aby pro případ jeho úmrtí“ majetek získala vybraná osoba. Těch formulací, jak pořídit pro případ smrti, je tedy velké množství. Nicméně soud musí v daném případě uzavřít, že z obsahu předložené předmětné listiny ani při extenzivním výkladu nelze dovodit, že by se v daném případě jednalo o závěť zůstavitele, neboť zůstavitel v předmětné listině (a to je důležité) nenakládá s majetkem mortis cauza.

27. Ani při zohlednění konkrétních okolností případu soud nedospěl k závěru, že by předmětnou listinu bylo možno považovat za závěť. Soud je přesvědčen, že zůstavitel byl duševně i intelektuálně natolik vyspělý a schopný, že by v případě, že by závěť chtěl pořídit, byl schopen tuto sepsat sám nebo se obrátit na odborníka, který by mu s jejím sepisem pomohl. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel měl středoškolské vzdělání, že se pravidelně pohyboval ve finančních transakcích, vstupoval do různých právních vztahů a měl povědomí o finančních záležitostech či o záležitostech veřejného dění. Byl schopen si veškeré záležitosti obstarávat sám. Neměl problém, v případě potřeby, požádat jinou osobu o pomoc či radu (viz např. pomoc žalobkyně při sepisu nájemní smlouvy). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že sepsání závěti (pokud by tak chtěl učinit) bylo zcela jistě v jeho možnostech a schopnostech, byť by třeba bylo učiněno laickým způsobem.

28. Soud rovněž přihlédl k tomu, že zůstavitel byl ke svým dětem spravedlivý a otevřený. Majetek mezi ně dělil vždy rovným dílem. Nikdy žádné ze svých dětí či vnoučat nezvýhodňoval. Se svými dětmi o svém majetku (zejm. nemovitém) hovořil. Pokud tedy někdy žalobkyni sdělil, že by byl rád, kdyby bytovou jednotku získala ona, dá se předpokládat, že tak myslel v rámci rovného vypořádání dědictví mezi ní a žalovaným. Pokud tedy žalobkyně tak toužila po tom, byt si nechat, nic jí nebránilo v tom, aby se s žalovaným dohodla na tom, že si bytovou jednotku ponechá, naopak zbytek věcí a peněz zůstane žalovanému a žalobkyně žalovaného finančně dorovná. Evidentně však žalobkyně do doby, než objevila předmětnou listinu, neměla v úmyslu si bytovou jednotku ponechat. Ihned po smrti se totiž s žalovaným dohodla na tom, že byt prodají a o peníze se podělí. Soud je přesvědčen, že žalobkyně neuvažovala ani o pronájmu předmětného bytu, když toto její tvrzení nepotvrdil při svém výslechu ani její manžel.

29. Neopominutelnou skutečností, jež z provedeného dokazování také vyplynula, je zjištění, že zůstavitel měl s oběma svými dětmi pěkné vztahy, ač se žalobkyně ve své výpovědi snažila soud přesvědčit o opaku. Žalovaný, jakožto člověk, který žil v blízkosti zůstavitele, se o něj staral, tohoto jedenkrát či dvakrát týdně navštěvoval. Potřeboval-li zůstavitel pomoc, pak mu byl žalovaný (až na krátkou roztržku v roce 2017) vždy nápomocen. Žádné ze svých dětí v průběhu svého života zůstavitel nijak neprotěžoval a ani neupozaďoval. S oběma dětmi se pravidelně stýkal. A o tom, že měl k žalovanému důvěru, svědčí např. skutečnost, že penzijní spoření zůstavitel napsal právě na samotného žalovaného.

30. Co se týče sepisu samotné předmětné listiny, zde pak soud považuje za logický výklad žalovaného, který uvedl, že v roce 2017 změnil zaměstnání, v nové práci byl velmi vytížený, pracoval i na přesčasy, a z tohoto důvodu proto nebyl schopen zůstaviteli poskytovat takovou péči, jak by si zůstavitel v tu dobu představoval. Proto také mezi nimi po dobu zhruba dvou až tří měsíců bylo napětí, přičemž v tu dobu také předmětná listina měla vzniknout. Je tedy pravděpodobné, že šlo o reakci ze strany zůstavitele na tento stav, jehož výsledkem byla samotná předmětná listina. Nicméně pokud by zůstavitel trval na tom, aby předmětnou bytovou jednotku dostala žalobkyně, jistě by tak učinil buď darovací smlouvou již za svého života anebo právě sepisem závěti.

31. Další návrhy na doplnění dokazování (výslech svědka [příjmení], předložením nájemní smlouvy k zemědělským pozemkům a ke garáži, předložením alb se známkami či předložením zpráv lékařů) soud neprováděl, tyto zamítl, neboť jejich provádění považoval za zcela nadbytečné, a tudíž neekonomické, pouze zbytečně prodlužující předmětné řízení.

32. Má-li tedy soud zhodnotit předloženou listinu, má za to, že předmětná listina ze dne 3. 9. 2017 je zjevně nedokonalou darovací smlouvou, nikoliv však závětí.

33. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého to byl žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení jež sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 10 000 Kč (4 úkony právních služeb, převzetí věci, vyjádření ve věci a účast na jednání soudu dne 21. 2. 2023 - 2x), dle vyhl. 177/96 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006 (dále jen a.t.), když soud vycházel z tarifní hodnoty věci 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t., přičemž odměna za jeden úkon činí 2 500 Kč Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. Celkem tedy náklady řízení činí částku 11 200 Kč, kterou je žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

35. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, že by odměna advokáta měla být vypočítána z hodnoty bytové jednotky, jež byla předmětem zkoumané listiny. V dané věci šlo o posouzení toho, zda předmětná listina je závětí, a to bez ohledu na to, čeho se týkala.