6 C 320/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni částkou 3 000 Kč měsíčně, se mění tak, že toto výživné se s účinností od 1. 9. 2022 zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit vždy do 15. dne každého měsíce předem k rukám žalobkyně. Nedoplatek na výživném takto vzniklý za období od 1. 9. 2022 do 14. 4. 2023 v celkové výši 7 466 Kč je otec povinen zaplatit k rukám žalobkyně v měsíčních splátkách po částkách 1 000 Kč, vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně se co do požadavku na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022 a co do požadavku na výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2022 do budoucna zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně žádala o zvýšení výživného, jež bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve [obec], č. j. [číslo jednací], částkou 3 000 Kč měsíčně. Uvedla, že studuje 4. ročník [ulice] odborné školy a středního odborného učiliště v [obec], obor Veřejnoprávní činnost. Má za to, že od poslední úpravy výživného uplynuly již tři roky, změnily se její odůvodněné potřeby, její matka má ze zdravotních důvodů omezený příjem, není proto schopna platit většinu výdajů na žalobkyni. Požádala tedy o zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně tři roky zpětně. Později ale upřesnila, že žádá výživné zvýšit od srpna roku 2021. Ke svým poměrům uvedla, že její výdaje spočívají v nákladech na studium spojených s ubytováním na internátu a přípravou k dalšímu studiu na vysoké škole, s nákupem učebnic a dalších pomůcek, účastí na školních vzdělávacích akcích apod. Dále žalobkyně uvedla, že nemá možnost si přivydělat v průběhu školního roku, část finančních prostředků si však opatřuje prázdninovými brigádami. K poměrům žalovaného uvedla, že tento se kromě výživného nijak na její výživě nepodílí, o žalobkyni nejeví žádný zájem.

2. Žalovaný uváděl, že souhlasí se zvýšením výživného, ovšem v částce 4 000 Kč měsíčně s tím, že vznikl-li nějaký dluh na výživném, tento nechť je mu umožněn splácet, neboť nemá žádné prostředky v hotovosti. Nesouhlasí však se zvýšením na částku 5 000 Kč měsíčně, neboť má za to, že žalobkyně je podprůměrnou studentkou, a navíc se k němu nechová hezky, neboť s ním bez důvodu přestala komunikovat, nepopřeje mu k narozeninám, k svátku ani jiné události.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci [datum], soud zjistil, že v tu dobu nezletilá žalobkyně byla svěřena pro dobu po rozvodu do výchovy matky a otci stanoveno výživné vy výši 2 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se mění tak, že otec (žalovaný) je povinen přispívat na výživu v tu dobu nezletilé žalobkyně za dobu od 1.1.2017 do 31.1.2019 a od 1.5.2019 do 31.8.2019 částkou 2 500 Kč měsíčně, a dále od 1.9.2019 do budoucna částkou 3 000 Kč měsíčně.

4. Z internetových stránek Domova mládeže v [obec] soud zjistil, že částka za dvoulůžkový pokoj činí 800 Kč měsíčně, celodenní stravné ve školní jídelně představuje částku 120 Kč/den.

5. Z tvrzení žalobkyně a výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně] vyplynulo, že žalobkyně je ubytovaná v Domově mládeže při [ulice] odborné škole a středním odborném učilišti [obec], [anonymizováno].

6. Žalobkyně dále předložila seznam učebnic s ručně dopsanými cenami, jež ke studiu ve školním roce 2022 [číslo] potřebuje. Jedná se o učebnice v hodnotě cca 3 100 Kč.

7. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně je žákyní 4. ročníku [ulice] odborné školy a středního odborného učiliště [obec], p. o., obor Veřejnosprávní činnost.

8. Z výpisu z účtu matky žalobkyně soud zjistil, že matka žalobkyně platí zálohy na plyn ve výši 1 000 Kč, dále že pobírá nemocenskou dávku v rozmezí 17 000 až 18 000 Kč měsíčně, na elektřině platí na zálohách 8 000 Kč měsíčně, na zálohách za vodu částku 1 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně platí žalobkyni penzijní připojištění ve výši 300 Kč měsíčně, taktéž žalobkyni platí kredit u mobilního operátora.

9. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (partner matky žalobkyně) pobírá počínaje od září roku 2022 invalidní důchod 2. stupně ve výši 9 910 Kč měsíčně.

10. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaný pobíral v období od 5. 7. 2021 do 13.8.2021 a od 16.11.2021 do 4.12.2021 nemocenské dávky. Žalovaný byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 4.11.2010 do 5.9.2013. Žalovaný pracuje a jeho průměrný čistý měsíční výdělek za rok 2020 činil 18 419 Kč, za rok 2021 činil 17 088 Kč a za rok 2022 činil 25 562 Kč.

11. Ze sdělení žalovaného, jež nebylo nikým zpochybněno, má soud za zjištěné, že žalovaný si platí podnájem v bytě ve výši 7 000 Kč měsíčně, taktéž si hradí internet částkou 270 Kč měsíčně, dále platí leasing osobního automobilu ve výši 3 222 Kč měsíčně, splácí úvěr na pořízení spotřebičů v domácnosti ve výši 1 900 Kč měsíčně a telefon ve výši 700 Kč měsíčně. Pravidelně na výživu žalované platí částku 3 000 Kč měsíčně. Jinou vyživovací povinnost žalovaný nemá. V současné době má vztah s přítelkyní, která se stará o své nezletilé dítě, v budoucnu se hodlají sestěhovat do jejího rodinného domu.

12. Z výslechu matky žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že tato má jednu vyživovací povinnost, od května roku 2022 žije v rodinném domě spolu se svým přítelem [jméno] [příjmení] a s žalobkyní. Od července roku 2021 do 12.4.2023 byla matka žalobkyně v pracovní neschopnosti, v současné době je vedená na úřadu práce. Nemocenskou dávku pobírala v průměru 17 000 Kč měsíčně. Přítel matky žalobkyně je v invalidním důchodu 2. stupně, od loňského roku však chodí pracovat a vydělává si zhruba 15 000 Kč měsíčně. Za inkaso v domě platí 10 000 Kč, vyúčtování doposud nedostali, tudíž neví, jaké jsou skutečné výdaje s dodanou elektřinou, plynem a vodou. Partner svědkyně nemá žádnou jinou vyživovací povinnost. Z výživného, které žalobkyně dostává, svědkyně platí internát a stravu ve výši cca 2 500 Kč měsíčně, někdy zbude ještě i na výlety. Svědkyně žalobkyni pravidelně spoří, na stavebním spoření má našetřeno zhruba 100 000 Kč, dále jí platí penzijní připojení částkou 300 Kč měsíčně a taktéž jí hradí tři úrazové pojistky, kdy loni žalobkyně čerpala částku 7 000 Kč, taktéž má tzv. svatební spoření, na které jí platí asi 7 000 Kč ročně. Žalobkyně dle svědkyně žije přes týden na internátě, na víkend se vrací domů. Za cestovné platí 42 Kč za jízdu tam a zpátky, což měsíčně představuje výdaj ve výši asi 200 Kč. Zájmové činnosti žalobkyně nemá, má běžné výdaje. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně není dobrou studentkou, studium jí nejde. Jediné, v čem je dobrá, jsou jazyky (český jazyk, anglický jazyk). Z tohoto důvodu přemýšlí o vysoké škole, kde by studovala některý z těchto jazyků. Svědkyně se jí snaží s učením pomáhat. Žalobkyně letos maturovat nebude, bylo jí doporučeno, ať udělá opravné zkoušky v srpnu a poté buď na podzim udělá maturitu nebo ať si zopakuje celý 4. ročník. Žalobkyně se tedy rozhodla pro druhou variantu, kdy bude opakovat celý 4. ročník. Žalobkyně byla problémová, měla těžkou pubertu, byla s ní i u psychologa. Žalobkyně tři měsíce bydlela u svého otce, a to v době, kdy se měla učit na přijímací zkoušky na střední školu, kdy svědkyně po ní chtěla pevný režim. Žalobkyně si však myslela, že u žalovaného bude mít volnost, nicméně po třech měsících se od žalovaného zase vrátila zpátky, od té doby s ním nekomunikuje.

13. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že je sice studentkou 4. ročníku, nicméně letos maturovat nebude. Po dohodě s matkou maturitu odložila na příští rok, bude opakovat celý ročník. Nestuduje dobře, ve třetím ročníku z jednoho předmětu propadla, následně však udělala opravné zkoušky. Učení jí nejde a nebaví ji. Má v plánu najít si nějakou brigádu, zkoušela pracovat v osmnácti letech v hospodě v [obec], ale práce ji nebavila, jiné typy brigád nezkoušela. Potvrdila, že si žádnou povinnost vůči svému otci neplní, neprojevuje mu respekt ani úctu, ačkoliv si je vědoma toho, že by se k němu měla chovat jiným způsobem.

14. Při právním posouzení věci soud postupoval dle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).

15. Dle § 855 odst. 1 o. z., rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.

16. Dle § 857 odst. 1 o. z., dítě je povinno dbát svých rodičů.

17. Dle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Dle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

20. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná se životní úrovní rodičů.

21. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že výživné naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je zapotřebí zvýšit, neboť není adekvátní současným poměrům žalobkyně. Soud je přesvědčen z níže rozvedených důvodů, že přiměřeným výživným je částka 4 000 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2022.

22. Soud v dané věci bral do úvahu skutečnost, že žalobkyně je dospělá, je jí 19 let a studuje na střední škole. Její výdaje však nejsou nijak vysoké, neboť žalobkyně bydlí na internátě se zajištěným celodenním stravováním, což představuje částku 2 500 Kč až 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je zdravá a nemá žádnou zájmovou činnost, pouze v souvislosti se studiem se účastní školních akcí. Je třeba tedy zhodnotit, že odůvodněné potřeby žalobkyně nejsou nijak vysoké, když navíc je třeba vzít do úvahy skutečnost, že žalobkyně je podprůměrnou studentkou, která studium na střední škole zvládá pouze stěží, takže její středoškolské studium se prodlouží min. o další rok.

23. Na straně druhé pak soud bral do úvahy možnosti a majetkové poměry žalovaného, který je výživným povinen. Soud je nucen konstatovat, že příjem žalovaného v letech 2020 a 2021 byl značně nízký, pohyboval se v roce 2020 v částce 18 419 Kč měsíčně a v roce 2021 dokonce v částce 17 088 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu pak soud dospěl k závěru, že zvýšení výživného přicházelo v úvahu až v roce 2022, kdy se žalovanému zvýšila mzda na průměrných 25 562 Kč měsíčně. Kromě mzdy žalovaný nemá žádný majetek větší hodnoty, žije v pronajatém bytě, splácí osobní automobil na leasing a spotřebitelský úvěr, který se vzal na pořízení domácích spotřebičů. Je evidentní, že žalovaného příjmy vystačí pouze na zajištění základních životních potřeb.

24. Soud při stanovení výše výživného přihlížel i ke skutečnosti, že žalobkyně je zcela pasivní, nemá zájem nijak si přivydělat nějakými drobnými brigádami na své osobní potřeby. Pouze jednou zkusila jako brigádnice pracovat v pohostinství. Práce ji však nebavila, proto pracovat však přestala. I tato skutečnost má vliv na výši výživného, neboť každý dospělý člověk by měl zejména v situaci, kdy jeho rodiče patří do nízkopříjmové kategorie, sám svou vlastní činností přispět buď do společného rozpočtu, nebo alespoň na část svých výdajů či osobních potřeb.

25. Žalobkyně tedy ani řádně nestuduje, její výsledky jsou velmi podprůměrné, díky čemuž dojde k prodloužení jejího studia a tím i dalšímu placení výživného, ani nemá zájem si přivydělat na své osobní výdaje např. formou brigád o prázdninách. Kromě toho se k žalovanému nechová řádně, s úctou a respektem, jak vyžaduje shora citované ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně bezdůvodně a zcela svévolně odmítá s žalovaným komunikovat, když nedodržuje ani základní pravidla společenského chování.

26. Soud rovněž přihlížel k tomu, že byť žalobkyně tvrdí, že její matka má finanční nedostatek, tato přesto žalobkyni poměrně nadstandardně spoří, a to jak ve formě stavebního spoření, tak ve formě penzijního připojištění, tří úrazových pojistek a tzv. svatebního spoření. Je zřejmé, že placení výživného by ale mělo mít přednost před tady těmito úsporami, a není proto možné v případě, že se jeden z rodičů rozhodně takto nadstandardně spořit pro své dítě, přenášet vyživovací povinnost na druhého z rodičů.

27. Jak matka žalobkyně, tak žalovaný mají pouze jednu vyživovací povinnost k žalobkyni, a proto jsou oba dva povinni se na její výživě podílet. Je třeba zdůraznit, že nelze uvažovat o tom, že by matka žalobkyně svůj díl výživného kompenzovala osobní péčí o žalobkyni, když žalobkyně je dospělá a přes týden žije mimo domov. Domů se vrací pouze na víkendy.

28. Z výše uvedených důvodů má proto soud za to, že částka 4 000 Kč měsíčně je přiměřená možnostem a schopnostem žalovaného, a zároveň odráží odůvodněné potřeby žalobkyně. O zvýšení výživného soud rozhodl počínaje dnem 1.9.2022, tedy dnem, kdy žalobkyně postoupila do 4. ročníku střední školy, když se začátkem školního roku jsou u studentů zvýšené výdaje v souvislosti s jejich studiem. Soud je přesvědčen, že pro zvýšení výživného za dobu od srpna roku 2021 do srpna roku 2022 nebyly splněny předpoklady. K nárustu spotřebních cen a zvýšení životních nákladů došlo až v roce 2022. Také mzda žalovaného v letech 2020 až 2021 byla poměrně nízká, a tudíž zvýšení výživného neodůvodňovala. K jejímu nárustu došlo až v roce 2022.

29. S ohledem na uvedené vznikl žalovanému nedoplatek za období od 1. 9. 2022 do data rozhodnutí soudu ve výši 7 466 Kč, jež je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně v měsíčních splátkách po částkách 1 000 Kč, vždy spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, když má za to, že poměry otce neumožňují uhrazení celé dlužné částky naráz. Naopak ve zbytku soud žalobu žalobkyně jako neodůvodněnou zamítl.

30. Závěrem pak soud je nucen konstatovat, že děti nesou životní úroveň svých rodičů. Proto je-li životní úroveň rodičů nízká, pak stejnou životní úroveň musí sdílet i dítě těchto rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Vzhledem k věku žalobkyně a jejím možnostem se pak soudu jeví jako odůvodněný požadavek na občasnou brigádu žalobkyně za účelem zlepšení své životní situace a odlehčení svým rodičům. To vše za situace, kdy žalobkyně sama svými nedobrými studijními výsledky své studium prodlužuje a rodiče tak budou muset platit výživné ještě min. o další rok navíc.

31. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle § 151 o. s. ř., když soud konstatuje, že žádnému z účastníků nevznikly žádné náklady řízení v průběhu předmětného sporu, proto je žádné ze stran nepřiznal.

32. V souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 sb. o soudních poplatcích je předmětné řízení osvobozeno od soudních poplatků.