6 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitostem, a to pozemku st. p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], se zrušuje.

II. Pozemek st. p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek p. [číslo] to vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 83 333 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitosti, a to pozemku st. p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], se zrušuje.

V. Pozemek st. p. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 8 333 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 2 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 7 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 1. 2022 domáhal určení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku st. p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] dále pozemku st. p. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec]. Uvedl, že vlastní ideální podíl ve výši 5/6 těchto nemovitostí, zbylou ideální 1/6 nemovitostí má ve vlastnictví žalovaný. Žalobce uvedl, že reálné rozdělení nemovitostí dle jeho názoru není možné, proto navrhuje, aby veškeré nemovitosti byly přiřknuty do jeho výlučného vlastnictví a sám byl zavázán k úhradě vypořádacího podílu žalovanému v ceně dle znaleckého posudku, který si sám ve věci nechal vypracovat. Uvedl, že disponuje finančními prostředky na úhradu vypořádacího podílu žalovanému.

2. Žalovaný souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, nesouhlasil však s tím, aby nemovitosti byly přiřknuty do výlučného vlastnictví žalobce. Naopak sám požadoval, aby byly přiřknuty do jeho výlučného vlastnictví s tím, nechť je zavázán žalobci uhradit vypořádací podíl ve výši, která odpovídá částce, kterou žalobce uhradil v dražbě. Uvedl, že důvodem jeho nesouhlasu je skutečnost, že svůj podíl přislíbil prodat firmě, která sousedí s uvedenými nemovitostmi a pro kterou se jedná o strategické nemovitosti.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobce vlastní na základě usnesení o udělení příklepu vydaného dne 29. 7. 2020 pod č.j. [číslo jednací] vydaným soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ideální podíl ve výši 5/6 shora uvedených předmětných nemovitostí. Zbylou ideální 1/6 nemovitostí má dle výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaný. Žalovaný dle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] získal předmětný podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu [číslo jednací] ze dne 5. 6. 2014, právní moc ke dni 1. 7. 2014.

5. Ze znaleckého posudku, který si nechal zpracovat žalobce, [číslo] soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí, a to pozemku st. p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] a pozemku p. [číslo] činí 490 000 Kč a obvyklá cena pozemku st. p. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec] činí 12 600 Kč.

6. Ze znaleckého posudku, který nechal vypracovat soud, [číslo] bylo zjištěno, že reálné rozdělení nemovitostí není možné. Znalec pak dále uvedl, že obvyklá cena nemovitostí, a to pozemku p.č. st. [anonymizováno] s rodinným domem [adresa] a pozemku p. [číslo] činí 500 000 Kč a obvyklá cena pozemku p.č. st. [číslo] s nezapsanou stavbou v k.ú. [obec] činí 50 000 Kč. Znalec ve znaleckém posudku uvedl, že na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] je zapsán na pozemku p.č. st. [číslo] nesoulad se skutečných stavem, když na pozemku stojí nezapsaná stavba - garáž. Rovněž uvedl, že zakreslení dvorního křídla stavby [adresa] v katastrální mapě neodpovídá skutečnosti. Znalec konstatoval, že co se týče pozemku p.č. st. [anonymizováno] s rodinným domem [adresa] a pozemek p. [číslo] tak posuzovaná nemovitost vč. rodinného domu je situována jako koncová řadová v centrální části obce, kdy pozemek p.č. st. [anonymizováno] je zastavěná plocha a nádvoří a je zastavěn rodinným domem, zbytek tvoří dvůr. Pozemek p. [číslo] je zastavěný částí dvorního křídla stavby, vedlejší stavbou, přičemž zbytek tvoří dvůr. Nemovitost je odpojena od sítí. Údržba stavby není prováděna, technický stav nemovitosti je velmi špatný. V současném stavu je dům prakticky neobyvatelný. Co se týče pozemku p.č. st. [číslo] s nezapsanou stavbou, tak tento je situován v okrajové části obce, v blízkosti řadové zástavby rodinných domů, přístup k pozemku je po nezpevněné komunikaci přes pozemky jiných vlastníků bez právního zajištění. Na pozemku je postavena stavba garáže, která nemá stavební povolení a není zapsána v katastru nemovitostí. Ve stavbě nejsou žádné vnitřní rozvody, stavba není zcela stavebně dokončena, vnitřní ani venkovní omítky nejsou provedeny.

7. Z výpisu z účtu žalobce za měsíc září tohoto roku soud zjistil, že zůstatek žalobce na tomto účtu představuje 80 021,57 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2021 žalobce vyzval žalovaného k uzavření mimosoudní dohody, v rámci které by došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).

10. Dle § 1115 o.z., osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.

11. Dle § 1140 o.z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu, nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Dle § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Dle § 1147 věta první o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

14. Dle § 1149 odst. 2 o.z., při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

16. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle § 1115 o.z. Žalobce žádal toto podílové spoluvlastnictví zrušit, neboť nemůže být nucen v něm setrvávat proti své vůli ve smyslu § 1140 o.z. Protože se spoluvlastníci na zrušení spoluvlastnictví nedohodli dle § 1143 o.z., rozhodl o něm na návrh žalobce soud a to tak, že nemovitosti přikázal za přiměřenou náhradu žalobci dle § 1147 o.z.

17. Důvody, proč soud přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobce, spočívaly jednak v tom, že žalobce vlastní většinový id. podíl ve výši 5/6 na rozdíl od žalovaného, který je vlastníkem pouze ideální 1/6. Žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž prokázal svou kredibilitu (solventnost) k vyplacení žalovaného předložením výpisu z účtu, na kterém má prostředky odpovídající výši vypořádacího podílu.

18. Dalším kritériem, který hrál při rozhodování soudu roli, je účelně využití předmětných nemovitostí, kdy žalobce prohlásil, že podíl na nemovitostech zakoupil z důvodu využití objektu k rekreačním účelům. Naproti tomu žalovaný uvedl, že předmětné nemovitosti hodlá prodat firmě svého otce.

19. Také má soud za zjištěné, že žádný z účastníků nemá s předmětnými nemovitostmi spojenu bytovou potřebu, nikdo z nich předmětné nemovitosti neobývá, oba účastníci se o nemovitost starali v rámci svých podílů, kdy žalobce i žalovaný společně platili daň z nemovitosti, každý podle výše svého podílu.

20. Stejně tak žádný z účastníků nemá osobní vztah k předmětu spoluvlastnictví, např. v podobě nějaké historické rodinné majetkové vazby na společnou věc. Každý z účastníků získal svůj podíl k předmětné nemovitosti v dražbě.

21. Soud proto s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu, účelné využití věci a solventnost žalobce rozhodl tak, že předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce. Obvyklá cena předmětných nemovitostí, a to k pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] činí 500 000 Kč, tudíž odpovídající náhrada ve výši spoluvlastnického podílu 1/6 pak činí 83 333 Kč.

22. Obvyklá cena pozemku st.p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] činí 50 000 Kč, přičemž odpovídající náhrada ve výši spoluvlastnického podílu 1/6 pak činí 8 333 Kč.

23. Z výše uvedených důvodů je proto žalobce povinen uvedené náhrady jakožto vypořádací podíly žalovanému vyplatit tak, jak je uvedeno ve výroku III. a výroku VI. tohoto rozsudku.

24. Za zcela nepřijatelný a neodůvodněný pak soud považoval návrh žalovaného, aby v případě, že budou nemovitosti přikázány do vlastnictví žalovaného, tento by byl povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši, za kterou žalobce svůj podíl získal.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má totiž povahu tzv. iudicium duplex, tedy řízení, jež lze zahájit k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a všichni účastníci jsou vzájemně postaveni odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kterým z nich byla žaloba podána. Ačkoliv judikatura Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicia duplex nebyla vždy jednotná, nyní se přiklání k principu, že v případě iudicia duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Plný úspěch ve věci jako podmínka aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř. je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku, což není daný případ. Procesní úspěch účastníka tedy nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví a rozhodnutí dle § 142 odst. 3 o.s.ř. bude podmíněno pouze zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. nezájmem účastníka o konstruktivní vyřešení věci, šikanózním výkonu práva či obstrukčním chování účastníka (srov. nález ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. II. ÚS 572/19, nález ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, nález ze dne 5. 4. 2022, sp.zn. IV. ÚS 404/22 a nález ze dne 30. 9. 2021, sp.zn. IV. ÚS 2081/21 včetně disentního stanoviska).

26. Proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 150 o.s.ř. soud vycházel z uvedeného skutkového stavu výše popsaného v průběhu samotného řízení před soudem a obecných východisek pro náhradu nákladů řízení v rámci iudicia duplex a dospěl k závěru, že procesní aktivita ani jedné ze stran sporu znaky šikanózního výkonu práva či nadměrné obstrukce nenaplnila.

27. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci zaplatil znalečné ve výši 15 794 Kč, kdy zálohu na znalečné ve výši 5 000 Kč zaplatil žalobce. S ohledem na typ sporného řízení, tedy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (iudicium duplex), soud rozhodl tak, že každý z účastníků má povinnost zaplatit státu polovinu takto vzniklých nákladů řízení, tedy každý z nich má povinnost zaplatit na nákladech státu částku 7 897 Kč, když žalobci se od této částky odečte složená záloha ve výši 5 000 Kč. Proto žalobce je povinen doplatit zbytek nákladů řízení ve výši 2 897 Kč.