6 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 983,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 983,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 534,65 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 2 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 983,79 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 6. 5. 2019 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované zřízen a veden běžný účet č. , č. účtu, . Na základě smluvního dodatku č. 6 ze dne 23. 12. 2021 byl žalované poskytnut úvěr č. , IBAN, ve výši 54 373 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 17,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč s tím, že poslední splátka úvěru je splatná dne 14. 11. 2024. Žalovaná přestala splácet sjednané splátky úvěru řádně a včas, z toho důvodu žalobkyně úvěr ke dni 5. 8. 2024 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 16 120,38 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 585,94 Kč. Žalovaná po zesplatnění dluhu neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 16 120,38 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 585,94 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 5. 8. 2024 do 15. 9. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení. Na základě smluvního dodatku č. 8 ze dne 26. 1. 2022 byl žalované dále poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč formou přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, , který se žalovaná zavázala splácet průběžně společně s úrokem ve výši 18,90 % ročně, a to přímým měsíčním inkasem z běžného bankovního účtu vedeného u žalobkyně, v závislosti na vyčerpané části kontokorentu. Žalovaná neplnila své povinnosti z kontokorentu řádně a včas, a proto žalobkyně kontokorent ke dni 5. 8. 2024 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 10 000 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 486,04 Kč. Žalovaná ani po zesplatnění kontokorentu neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak po žalované dále požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 486,04 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2024 do 1. 9. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná na svém běžném bankovním účtu č. , č. účtu, dostala do nepovoleného debetu, požaduje žalobkyně po žalované také zaplacení částky 863,41 Kč představující výši nepovoleného debetu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 6. 5. 2019 prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím mobilního bankovnictví, srov. § 1820 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést běžný účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné učiněny obchodní podmínky, ceník. Dle kapitoly nazvané „Vznik rámcové smlouvy“ obchodních podmínek může být rámcová smlouva podepsána a uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví.

4. Dne 23. 12. 2021 byl mezi účastníky prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím mobilního bankovnictví, srov. § 1820 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) sjednán dodatek č. 6 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , na jehož základě poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr (úvěr č. , IBAN, ) ve výši 54 373 Kč, kdy částka 44 373 Kč byla žalované poskytnuta účelově ke splacení jejího dluhu z původního úvěru u žalobkyně, částka 10 000 Kč pak byla žalované poskytnuta neúčelově. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit ve sjednané lhůtě spolu s úroky ve výši 17,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, vždy ke 14. dni v měsíci (dodatek ke smlouvě č. 6, splátkový kalendář). V rámci tohoto dodatku bylo sjednáno taktéž pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, na jehož základě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni měsíční pojistné ve výši 174 Kč. Z dodatku a Podmínek pro používání úvěru dále vyplývá, že bylo sjednáno právo žalobkyně, v případě porušení povinností ze strany žalované žádat předčasné splacení poskytnutého úvěru. Dle kapitoly nazvané „Vznik rámcové smlouvy“ obchodních podmínek může být rámcová smlouva podepsána a uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví, přičemž toto ujednání se přiměřeně použije i pro vznik dodatků k rámcové smlouvě. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulář podmínky pro používání úvěru, kdy oba tyto dokumenty obsahují bližší informace o poskytnutém úvěru. Úvěr ve výši 54 373 Kč byl zaslán žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, dne 23. 12. 2021, téhož dne byla z bankovního účtu žalované odepsána platba ve výši 43 522,82 Kč označená jako „Předčasné splacení půjčky“ (doklad o načerpání úvěru, výpis z bankovního účtu žalované). Dodatkem č. 10 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2022 bylo k žádosti žalované změněno datum pravidelné splátky z každého 14. dne v měsíci na každý 5. den v měsíci. Dodatkem č. 18 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2023 bylo k žádosti žalované změněno datum pravidelné splátky z každého 5. dne v měsíci na každý 15. den v měsíci.

5. Dne 26. 1. 2022 byl mezi účastníky prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím mobilního bankovnictví, srov. § 1820 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku) sjednán dodatek č. 8 k rámcové smlouvě č. , hodnota, , na jehož základě poskytla žalobkyně žalované neúčelový nezajištěný kontokorent (kontokorent č. , Anonymizováno, ) ve výši 10 000 Kč formou možnosti přečerpání běžného účtu žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala kontokorent splácet průběžně v závislosti na výši vyčerpané části kontokorentu, a to společně s úrokem ve výši 18,90 % ročně, nejpozději však do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek žalovaná dostane „do minusu“. Z dodatku a Podmínek pro používání kontokorentu dále vyplývá, že bylo sjednáno právo žalobkyně, v případě porušení povinností ze strany žalovaného žádat předčasné splacení poskytnutého úvěru. Dle kapitoly nazvané „Vznik rámcové smlouvy“ obchodních podmínek může být rámcová smlouva podepsána a uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví, přičemž toto ujednání se přiměřeně použije i pro vznik dodatků k rámcové smlouvě. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulář podmínky pro používání kontokorentu, kdy oba tyto dokumenty obsahují bližší informace o poskytnutém kontokorentu.

6. Dle přehledu plateb k úvěru č. , IBAN, hradila žalovaná splátky úvěru zprvu řádně a včas (v období od 14. 1. 2022 do 15. 5. 2024), avšak splátka úvěru splatná dne 15. 6. 2024 a následující splátky nebyly uhrazeny vůbec, přičemž ke dni 5. 8. 2024 došlo k zesplatnění dlužné částky 16 706,32 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru 16 120,38 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši 585,94 Kč (přehled plateb, výzva k zaplacení dluhu).

7. Dle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaná čerpala kontokorent ve výši celkem 10 000 Kč, přičemž měsíční splátka za období května 2024 a následující splátky nebyly uhrazeny. Ke dni 5. 8. 2024 došlo k zesplatnění dlužné částky 10 486,04 Kč sestávající z dlužné jistiny kontokorentu ve výši 10 000 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši 486,04 Kč (přehled čerpání a splácení, výzva k zaplacení dluhu).

8. Z výpisu z běžného účtu žalované vyhotoveného ke dni 24. 9. 2024 soud zjistil, že tento ke dni vyhotovení výpisu vykazoval záporný konečný zůstatek ve výši -863,41 Kč.

9. Z dokumentu „Přehled žádostí o úvěr – aplikační data“ soud zjistil, že žalovaná o půjčku či kontokorent u žalobkyně žádala v období od 9. 5. 2019 do 26. 1. 2022 celkem dvacetkrát, z toho 15 žádostí bylo zamítnuto a 5 schváleno. Žalovaná před uzavřením dodatku č. 6 (úvěr č. , IBAN, ) i před uzavřením dodatku č. 8 (kontokorent č. , Anonymizováno, ) uváděla, že je svobodná bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, splácí 1 500 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení činí 7 500 Kč, výdaje na léky, jídlo, dopravu pak 7 000 Kč. Tvrdila průměrný pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 20 339 Kč.

10. Dle úvěrové zprávy ze dne 26. 11. 2021 měla žalovaná k tomuto dni jeden existující splátkový kontrakt (kreditní karta splátková bez dluhu po splatnosti). Dle úvěrové zprávy ze dne 26. 1. 2022 měla žalovaná k tomuto dni dva existující splátkové kontrakty (úvěr č. , IBAN, , kreditní karta splátková bez dluhu po splatnosti).

11. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za období od 1. 9. 2021 do 26. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná měla v období bezprostředně předcházejícím uzavření obou dodatků, v rámci nichž byla sjednána jak smlouva o úvěru, tak kontokorent, pravidelný měsíční příjem v průměrné výši 19 984 Kč, přičemž soud do tohoto výpočtu zohlednil i platby ČSSZ žalované v měsíci listopadu 2021 ve výši 3 458 Kč a 4 989 Kč představující dávky nemocenského. Ačkoli z výpisu nevyplývá příjem žalované za měsíc leden 2022, lze s ohledem na data předchozích výplat zaslaných zaměstnavatelem žalované na její bankovní účet (tj. ve dnech 29. 9. 2021, 29. 10. 2021, 30. 11. 2021, 21. 12. 2021) důvodně předpokládat, že příjem žalované ze zaměstnání za měsíc leden 2022 byl připsán na bankovní účet žalované až poté, co došlo k uzavření kontokorentu (tj. po 26. 1. 2022). Z výpisu z účtu současně vyplývají výdaje žalované zejména za potraviny, pohonné hmoty, léky a ostatní běžné výdaje v přiměřené výši. Dne 23. 12. 2021 provedla žalovaná na blíže nespecifikovaný bankovní účet platbu ve výši 30 000 Kč označenou jako „Kauce+první nájem“.

12. Dne 5. 8. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě všech dluhů do 14. 8. 2024 (výzva k zaplacení dluhu). Tato výzva byla žalované zaslána dne 7. 8. 2024 (zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, ).

13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle ustanovení § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni jak dodatku, v rámci něhož byla uzavřena smlouva o úvěru, tj. ke dni 23. 12. 2021, tak dodatku, v rámci něhož byl uzavřen kontokorent, tj. ke dni 26. 1. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy, dodatků nevyplývá, že by jí byl úvěr poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

21. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva o běžném účtu a dále dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedených smluv o úvěru byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky.

22. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání jednotlivých smluv o úvěru posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, OPR-Finance). Soud má za to, že žalobkyně splnila svou povinnost ověřit úvěruschopnost žalované, když měla podrobné znalosti o příjmech a výdajích na běžném účtu žalované, když provedla šetření v dostupných bankovních i nebankovních registrech, a dále údaje sdělené žalovanou konfrontovala s výpisy z účtu žalované za období bezprostředně předcházející uzavření obou dodatků, jejichž obsahem byly učiněny smlouvy o úvěru. Konečně pak uvedené úvěrové zprávy i výpisy z účtu žalované žalobkyně soudu předložila. Soud v této souvislosti podotýká pouze toliko, že uvedla-li žalovaná v rámci žádosti o kontokorent ze dne 26. 1. 2022, že bydlí u rodičů, tato informace se vzhledem k platbě provedené žalovanou dne 23. 12. 2021 ve výši 30 000 Kč označené jako „Kauce+první nájem“ jeví jako nepravdivá. Avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavření kontokorentu kalkulovala s výdaji žalované udávané v celkové výši 7 500 Kč měsíčně na bydlení, tato částka se soudu jeví jako adekvátní i v případě bydlení žalované od prosince 2021/ledna 2022 v nájmu. Je však zapotřebí konstatovat, že do dne 26. 1. 2022 nebyla za měsíc leden 2022 dle předloženého výpisu z účtu žalované žádná taková další platba provedena.

23. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru žalobkyně náležitým způsobem posoudila schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet. Žalovaná však porušila své povinnosti ze smlouvy a dotčených dodatků, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, a dostala se do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou i ustanovením § 1931 o. z. zesplatnila oba poskytnuté spotřebitelské úvěry ke dni 5. 8. 2024, čímž jí vznikl nárok na zaplacení dlužné pohledávky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2021, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 120,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 585,94 Kč za období od 15. 5. 2024 do 4. 8. 2024 a kapitalizovaného úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 5. 8. 2024 do 15. 9. 2024, tj. ve výši 323,24 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení dlužné pohledávky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2022, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 486,04 Kč za období od 1. 5. 2024 do 4. 8. 2024 a kapitalizovaného úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2024 do 1. 9. 2024, tj. ve výši 139,43 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 863,41 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalované č. , č. účtu, . Soud tedy žalobě co do zaplacení těchto částek vyhověl24. Pokud se jedná o nárokované úroky z prodlení, smluvní úroky odpovídající úrokům z prodlení k okamžiku prodlení žalované se splácením dluhu po dobu delší než 90 dnů (srov. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), tyto soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. také přiznal, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně tedy má právo na zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 120,38 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení. Soud tedy žalobě i v této části vyhověl.

25. Požadovala-li žalobkyně zaplacení vyjmenovaných úroků z prodlení, smluvních úroků odpovídajícím úrokům z prodlení k okamžiku prodlení žalované se splácením dluhu po dobu delší než 90 dnů (srov. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), ve výši 14,75 % ročně, její žaloba byla v části, v níž výše požadovaných úroků z prodlení, smluvních úroků, převyšovala zákonnou výši, zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrném poměru (v části požadovaných smluvních úroků, úroků z prodlení), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 680 Kč, jež je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 080 Kč a náklady účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení vyhláškou č. 254/2015 Sb., představující paušální náhradu dle § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 2 x 300 Kč za návrh ve věci samé, předžalobní výzvu k plnění.