6 C 393/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Určuje se, že [země] je vlastníkem nemovitých věci v katastrálním území a obci [obec], a to pozemků p. [číslo] lesní pozemek o výměře 148 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 62 m2, p. [číslo] lesní pozemek o výměře 96 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 696 m2, p. [číslo] lesní pozemek o výměře 2529 m2, p. [číslo] lesní pozemek o výměře 323 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 2781 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 3272 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 28 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 2440 m2, p. [číslo] lesní pozemek o výměře 104 m2, p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 20 m2, p. [číslo] lesní pozemek o výměře 103 m2 a p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 2293 m2, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k.ú. a [územní celek], okres [okres].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí v katastrálním území a obci [obec] tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen sporné pozemky). Svoji žalobu odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je v současné době zapsán jako vlastník sporných pozemků žalovaný, avšak žalobce se domnívá, že neoprávněně, neboť k přechodu vlastnického práva došlo v 90. letech minulého století bez splnění podmínek daných zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalobce tak má za to, že určovací žaloba je jediným možným prostředkem, jak lze dosáhnout souladu mezi právním a faktickým stavem. Žalobce dále uvádí, že nabyl vlastnické právo na základě ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, který nabyl účinnosti ke dni 9. 6. 1948. Žalovaná obec však nesplnila podmínku faktického hospodaření s těmito nemovitostmi, neboť to byla a doposud je Česká republika, respektive její právní předchůdci, kdo pozemky spravoval a obhospodařoval. Nadto původní pozemky netvořily ani k datu 31. 12. 1949 historický majetek obce. Dle žalobce jsou sporné pozemky lesními cestami, které tvoří funkční celek s okolními lesními pozemky (lesy) ve vlastnictví České republiky, když bez nich by nebylo možné tyto lesy užívat a efektivně obhospodařovat. Žádná z těchto lesních cest se nenachází v intravilánu obce. Pro případ, že by se žalovaný dovolával vydržení, ať již řádného či mimořádného, je žalobce přesvědčen, že pro užití tohoto institutu nejsou splněny zákonné podmínky.

2. Žalovaný nárok neuznal. V prvé řadě namítal nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce. Dále má za to, že žalobce nemá na určovací žalobě naléhavý právní zájem. Žalovaný dále namítal, že Česká republika není jediným vlastníkem veškerých lesních pozemků (lesů) v dotčeném území, kdy dalším vlastníkem je např. [právnická osoba] [anonymizováno]. Rovněž žalovaný uváděl, že nikdy nebránil žalobci ani komukoliv jinému v přístupu na sporné pozemky. Taktéž z [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] se dle žalovaného podává, že polovina pozemků není v katastru nemovitostí vedená jako pozemek určený k plnění funkcí lesa. Z provedených šetření ze strany žalovaného vyplynulo, že sporné pozemky byly zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec] s tím, že předmět vlastnictví patřil státu, ovšem příslušnost hospodařit s nimi měl Městský národní výbor [obec]. Dle jeho názoru i názoru odborné literatury pak veřejný statek patřil vždy obci. Dále žalovaný vznesl námitku vydržení i námitku mimořádného vydržení. Rovněž uvedl, že nepopírá, že žalobce svévolně předmětné pozemky užíval, aniž by za ně platil jakoukoliv náhradu, a možná tyto i nějakým způsobem udržoval prostřednictvím třetích osob, to však nic nemůže změnit na věci a prolomit vlastnické právo žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku.

5. Předžalobní výzvou ze dne 11. 12. 2018 doručenou dne 13. 12. 2018 vyzval žalobce žalovaného k vydání sporných pozemků. V reakci na tuto předžalobní výzvu žalovaný sdělil žalobci, že je pro něj informace nová a z tohoto důvodu se rada Města Ždánic bude věcí nabývat na svém nejbližším zasedání.

6. Pozemky p. [číslo] p. [číslo] vše v k.ú. [obec] jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro žalovaného. Veškeré tyto pozemky byly až do 31. 12. 1949 zapsány v seznamu I. jako veřejný statek. Pozemky p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] jsou zapsány v kolonce způsob ochrany jako pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pozemky p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo] jsou zapsány v kolonce způsob využití jako ostatní komunikace.

7. Z původního pozemku PK p. [číslo] v k.ú. [obec] vznikl pozemek KN p. [číslo] pozemek KN p. [číslo].

8. Z původního pozemku PK p. [číslo] v k.ú. [obec] vznikl pozemek KN p. [číslo] pozemek KN p. [číslo].

9. Z původního pozemku PK p. [číslo] v k. ú. [obec] vznikl pozemek KN p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo].

10. Z původního pozemku PK p. [číslo] v k.ú. [obec] vznikl pozemek KN p. [číslo] z původního pozemku PK p. [číslo] vznikl pozemek p.č. KN [číslo] a [číslo].

11. Rozhodnutím ministra zemědělství České republiky ze dne 11. 12. 1991, č.j. 6677/91-100 byla založena organizace Lesy České republiky, státní podnik, s účinností ode dne 1. 1. 1992. Rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 29. 9. 1992, č.j. 4404/92-100 došlo k převodu části majetku státního podniku Jihomoravské státní lesy Brno na státní podnik Lesy České republiky Hradec Králové. Rozhodnutím ministra zemědělství České republiky ze dne 27. 10. 1994, č.j. 5391/94-10 pak z části majetku státního podniku přechází ke dni 1. 10. 1992 na státní podnik Lesy České republiky Hradec Králové mimo jiné právo hospodaření k lesnímu půdnímu fondu ve vlastnictví státu a k lesním porostům na něm rostoucím, ke kterému měl právo hospodaření státní podnik Jihomoravské státní lesy Brno. Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 28. 12. 1995, č.j. 4803/95-1000 došlo k zániku státního podniku Jihomoravské státní lesy v Brně sloučením s s.p. Lesy České republiky Hradec Králové.

12. Návrhy ze dne 28. 7. 1993, ze dne 29. 7. 1993 a ze dne 15. 4. 1997 navrhl žalovaný zápis přechodu sporných pozemků z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalovaného.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 5. 2021, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žaloba žalobců a) [příjmení] von [anonymizována dvě slova], b) [anonymizováno]. [příjmení] [jméno] [příjmení] von und zu [anonymizováno] proti žalovaným 1. [země] [anonymizováno] pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2. [země] – [anonymizována dvě slova] úřad, 3. [anonymizováno] České republiky, s.p., 4. [anonymizována dvě slova], s.p., 5. Správa [anonymizováno], státní organizace, 6. [anonymizováno] lesy a statky [anonymizováno], s.p., byla zamítnuta. Předmětem této žaloby bylo vyklizení nemovitých věci uvedených ve výroku předmětného rozsudku a rovněž určení vlastnického práva k těmto nemovitým věcem. Nutno podotknout, že předmětem tohoto řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nebyl spor o vlastnické právo ke sporným pozemkům, které jsou předmětem daného řízení, ale o vlastnické právo k pozemkům, jež sousedí se spornými pozemky. Jedná se zejm. o pozemky evidované na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], kde jako vlastník je zapsána ČR.

14. Ze Smlouvy o provádění těžebních činností č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 17. 1. 2008, jejíž součástí je příloha T3 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba], a.s., [IČO], sídlem [adresa], přičemž tato smlouva byla uzavřena jako dílčí smlouva ke smlouvě o provádění lesnických činností, když předmětem této smlouvy je povinnost [právnická osoba], a.s. poskytovat žalobci služby spočívající v provádění těžebních činností v lese včetně služeb spočívajících ve výrobě sortimentu dříví a plnit další povinnosti převzaté touto smlouvou v rozsahu a za podmínek stanových touto smlouvu. Výkon těžebních činností je vázán na smluvní územní jednotku [anonymizováno], [číslo] na [anonymizováno] [obec]. V příloze T3 se v článku IV. bod 5) uvádí, že při těžbě dřeva se předpokládá, že přibližovací a dopravní síť je v dobrém stavu odpovídajícím běžnému opotřebení. Ovšem sezná-li [právnická osoba] že stav některé z cest je zhoršený, vyzve žalobce k sepsání zápisu zachycujícímu výchozí stav, včetně dohody o časovém harmonogramu provádění činnosti vzájemného podílu na nápravě a úhradě případných škod. V bodě V. této přílohy je pak provedena klasifikace lesních cest.

15. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že katastrální úřad prošetřil zápisy vlastnických práv k předmětným nemovitostem v pozemkové knize pro katastrální území Ždánice a zjistil, že všechny sporné parcely jsou zapsány v seznamu pozemkové knihy I. - veřejný statek. Dále se konstatuje, že sporné pozemky v položce výkazu změn [číslo] 1980 byly zapsány na list vlastnictví [číslo] kde byl vlastníkem Československý stát – Městský národní výbor [obec]. Zápis byl proveden na základě šetření, které v rámci KZEN prováděli pracovníci tehdejšího střediska Geodézie Hodonín, pracoviště Kyjov. Následně v roce 1991 začala probíhat digitalizace katastrálního operátu, nicméně změny při obnově katastrálního operátu neměly za následek změnu vlastnických či jiných práv k dotčeným nemovitostem, pouze došlo ke zpřesnění zobrazení hranic v katastrální mapě. Zápis předmětných parcel na [list vlastnictví] se nezměnil až do zápisu přechodu vlastnického práva z České republiky na [územní celek] dle zákona č. 172/1991 Sb., přičemž tato změna byla provedena na základě několika návrhů žalovaného na zápis přechodu vlastnických práv. Co se týče evidence užívacích vztahů, ty byly v pozemkovém katastru evidovány pomocí pozemnostních archů, když sporné pozemky PK jsou zapsány v pozemnostním archu [číslo] jako„ Veřejný statek ve správě obce (silnice a cesty) [obec]“. Evidence užívacích vztahů byla v katastru nemovitostí ukončena k datu 30. 6. 1996, přičemž dokladování vývoje užívacích vztahů je obtížné, protože listiny se povětšinou nedochovaly. Rovněž Katastrální úřad zjistil, že v položce v.z. [číslo] byla v bývalém pozemkovým katastru zapsána u sporných pozemků PK změna druhu pozemku z původního„ les“ na„ cesta“.

16. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento je od roku 1992 zaměstnancem Státního podniku Lesy České republiky, byl lesním správcem oblasti [obec] a oblast [anonymizováno] patřila pod [ulice] správu [obec]. Je mu tedy známo, co je předmětem řízení a ohledně jakých pozemků se spor vede. Svědek uvedl, že si sice konkrétně nepamatuje přesné datum, kdy zjistili, že sporné pozemky jsou napsané na žalovaného, protože takovýchto případů měli vícero, kdy toto vždy zjistili v průběhu let. Cíleně však nekontrolovali, ani nevyhledávali jednotlivé parcely a nekontrolovali u nich své vlastnické právo. Některé obce, když k tomu byly žalobcem vyzvány, tak bezúplatně pozemky vrátily. Bylo to tak např. u [územní celek] nebo [obec]. V 90. letech tedy postupně začali zjišťovat, že některé pozemky jsou neoprávněně zapsány na obce. Když to zjistili, tak s obcemi začali komunikovat, a to jak osobně, tak i písemně. Jak to bylo v tomto konkrétním případě, však již neví. Uvedl, že veškeré pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, jsou tzv. měkké, tedy nezpevněné lesní cesty, které slouží k lesnímu hospodaření i jako přístupová cesta ke komplexu porostu pro období zakládání lesních porostů, jejich péči a údržbu a následně i těžbu. Pokud je mu známo, žádný ze sporných pozemků není v intravilánu obce. Od roku 1992 práce a údržbu předmětných lesních cest prováděly firmy, které byly vybrány na základě výběrového řízení vždy na určité časové období. Všechny práce pak byly hrazeny žalobcem. Údržba předmětných lesních cest spočívala v tom, že když se poškodily, a to např. použitou technikou nebo povětrnostními podmínkami, tak bylo zapotřebí je upravit. Údržba u těchto měkkých lesních cest byla spíše nárazová. Údržba těchto lesních cest probíhala i v 80. letech minulého století. Okolní lesy podél předmětných sporných lesních cest jsou ve vlastnictví státu, kde Lesy České republiky jsou pověřeny hospodařením. Dle názoru svědka lesní cesty tvoří funkční součást lesa a jsou tedy určeny pro hospodaření s lesem. Dále svědek uvedl, že obec fakticky nehospodařila s předmětným majetkem. Do roku 1991 na předmětných pozemcích hospodařily Jihomoravské státní lesy a od roku [rok] [ulice] správa [obec], tedy Lesy České republiky s.p. Pokud svědek pomine tzv. obecné užívání, které je dáno zákonem o lesích, tak mu není známo, že by obec někdy předmětné sporné pozemky nějak užívala, případně se o ně nějakým způsobem starala. Žalovaný žalobci nijak nekomplikoval užívání sporných pozemků. Žalobce cesty opravoval na své náklady. Nikdy obec k úhradě, respektive refundaci vydaných nákladů nevyzývali.

17. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od roku 1980 pracoval na Katastrálním úřadu, [stát. instituce], nyní je v důchodu, v současné době však opět na katastrálním úřadu pracuje z důvodu záskoku za mateřskou dovolenou. Svědek vysvětlil, že KZEN znamená komplexní zakládání evidence nemovitostí. Uvedl, že od roku 1964 byla vedena nová evidence tzv. evidence nemovitostí, která přebírala jednotlivé zápisy na listy vlastnické. V těch 60. letech byli zváni vlastníci na obecní úřad k jednání, kdy docházelo právě k přepisu z těch pozemkových knih na listy vlastnické a probíhalo šetření za účelem zachycení aktuálního stavu a probrání situace s jednotlivými vlastníky. Každý aktuální stav musel být podložen i listinou, pokud se rozcházel se zápisem v pozemkové knize. Výstup z KZEN se projevil v zápisu na novém listu vlastnickém. Samotný zápis byl jakýsi pracovní materiál. Nepořizoval se z něho žádný výstup. V katastru nemovitostí se do roku 1996 evidovaly i užívací vztahy. V 80. letech u obcí bylo vlastnictví evidováno na LV č.

1. Užívací vztahy byly evidovány na tzv. evidenčním listu, přičemž evidenční list neměl papírovou podobu. Byl to takový soubor. Co se týče veřejných statků, tyto byly zapsány v seznamu I., kdy veřejný statek byl v podstatě majetek státu a u něho probíhalo zhruba od roku 1964 až do roku cca 1984 šetření, kdy si zaměstnanci geodézie zvali státní organizace a probírali s nimi záležitosti onoho veřejného statku, zejména kdo tam vykonává správu. Pokud tam od roku 1964 bylo evidováno vlastnictví státu a nikdo se k tomuto ze státních organizací nepřihlásil, pak se tento majetek zapsal do vlastnictví obce nebo správy tehdejšího Národního výboru, který měl dělat správu nad předmětným majetkem. Středisko geodézie však nemělo oprávnění zkoumat, zda skutečně někdo něco užívá. Neprobíhalo o tom žádné řízení, ani se to nikam neoznamovalo. Svědku je známo, že co se týče sporných pozemků, v evidenci listin byla zapsána jako uživatel obec, přičemž asi v roce 2018 se žalobce na katastrální úřad obrátil s žádostí o opravu chyb v katastru nemovitostí, čemuž však nemohlo být vyhověno.

18. Z doložených mapových zákresů vyplývá, že veškeré předmětné pozemky jsou lesními cestami, v bezprostředním okolí sporných pozemků se nacházejí lesní pozemky ve vlastnictví státu (pozemky p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] – [list vlastnictví]) anebo ostatní plochy ve vlastnictví státu ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] – [list vlastnictví]). Na veškerých těchto pozemcích má právo hospodařit žalobce.

19. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] ze dne 28. 5. 2019, [číslo jednací] soud zjistil, že Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj rozhodl tak, že nesouhlasu navrhovatele Lesy České republiky, s.p. s neprovedením opravy chyby doručenému katastrálnímu úřadu dne 7. 3. 2019 se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 katastrálního zákona.

20. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud věc posoudil následovně:

21. V prvé řadě se soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce. Zde pak soud uzavírá, že žalobce jako státní podnik vystupuje v soudních sporech vždy samostatně dle ustanovení § 2 a § 16 odst. 2 zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, a dále s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů. Žalobce vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka dle zvláštních právních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu. Dle ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že působnost tohoto zákona č. 219/2000 Sb. se nevztahuje na státní podniky založené dle zák. č. 77/1997 Sb. včetně těch, které se považují za založené dle tohoto zákona. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák.č. 289/1995 Sb. se za lesní pozemky považují i lesní cesty a ostatní plochy, jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství.

22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce vznikl na základě shora citovaného rozhodnutí ministra zemědělství ČR za účelem spravování lesního půdního fondu a lesních porostů na něm rostoucích, lesních cest, provozních budov, staveb a jiných pozemků sloužících lesnímu hospodářství, které byly ve vlastnictví nebo v užívání ČR dle zák. č. 61/1977 Sb, o lesích. Daným rozhodnutím přešel na založený podnik majetek i z podniku Jihomoravské státní lesy s.p. Dalšími nabývacími tituly k uvedenému majetku jsou další výše zmiňovaná rozhodnutí (viz bod 11 rozsudku)

23. Dle ustanovení § 11 odst. 1 zák.č. 61/1977 Sb. byly podniky lesního hospodářství oprávněny spravovat lesní půdní fond, který byl ve státním vlastnictví. [ulice] půdní fond byl definován v § 2 a dle odst. 1 písm. b/ do něj patřily i pozemky bez lesních porostů, které sloužily lesnímu hospodářství a byly pro ně nepostradatelné.

24. S přihlédnutím ke specifické povaze hospodaření žalobce s majetkem státu soud dospěl k závěru, že mu tato aktivní legitimace svědčí. Státní podnik je dle citovaných ustanovení výslovně oprávněn zahájit řízení ohledně toho, zda zde existuje či neexistuje vlastnické právo státu k určité věci, a to jak té, která skutečně tvoří jeho majetek, tak té, která tento majetek má domněle tvořit. Obdobně by byl žalobce účastníkem řízení i tehdy, pokud by proti němu jiná osoba zahájila obdobné řízení.

25. Co se týče tvrzeného nedostatku naléhavého právního zájmu, soud je přesvědčen, že tato námitka žalovaného rovněž není přiléhavá. Z rozsáhlé a dlouhodobé judikatury vyšších soudů (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2439/2002 ze dne 25. 2. 2003, sp.zn. 30 Cdo 3378/2009 ze dne 31. 5. 2011) vyplývá, že v případech, kdy je vlastníkem nemovitých věcí veden v katastru nemovitostí někdo jiný, má jejich vlastník právo domáhat se určení vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, a tudíž má naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. na tomto určení práva. V předmětné věci je zřejmé, že žalobce předmětnou určovací žalobou se snaží eliminovat stav ohrožení svých práv a postavení najisto, zda předmětné pozemky jsou skutečně vlastnictvím žalobce či žalovaného.

26. Co se týče samotné otázky, zda žalovaná obec splnila podmínky stanovené k přechodu majetku ve vlastnictví České republiky (Československého státu) do vlastnictví svého, soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Dle ustan. § 1 odst. 1 tohoto zákona, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (a v hlavním městě Praze též na městské části), pokud obce (a v hlavním městě Praze též městské části) s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Dle § 2 odst. 1 téhož zákona, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí a) nezastavěné pozemky, b) pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, c) stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, d) pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí dle odstavců 4 a 5, které obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení § 1.

27. Stručně shrnuto, k přechodu vlastnictví ze státu na obec tak bylo třeba ve smyslu výše citovaných ustanovení zapotřební nejen toho, aby státu vlastnické právo a právo hospodaření tehdejších národních výborů v daném okamžiku vůbec svědčilo, ale též toho, aby obce ke dni účinnosti předmětného zákona č. 172/1991 Sb. s tímto majetkem reálně hospodařily, tj. staraly se o něj s péčí řádného hospodáře.

28. Rovněž přicházel v úvahu přechod vlastnictví v režimu § 2 zákona č. 172/1991 Sb., když by sporné pozemky představovaly tzv. historický majetek obce. Muselo by (v daném případě) jít o nezastavěné pozemky, které žalovaná vlastnila ke dni 31. 12. 1949.

29. V této záležitosti soud uvádí, že žalovaný neprokázal i přes poučení daném mu při jednání dne 5. 4. 2022, že žalovaný s předmětnými pozemky reálně, respektive fakticky hospodařil a staral se o ně s péčí řádného hospodáře. V řízení bylo prokázáno, že předmětné pozemky byly v pozemkových knihách zapsány jako veřejný statek, a to na tzv. seznamu I. a že ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření Místnímu národnímu výboru [obec]. Za podstatné však soud považoval zjištění, kdo předmětné pozemky fakticky obhospodařoval.

30. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že to byl žalobce, kdo se spornými pozemky (na rozdíl od žalovaného) hospodařil. Tento závěr soudu vyplynul z žalobcem předložené smlouvy o provádění těžební činnosti a z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Těmito důkazy bylo prokázáno, že předmětné pozemky byly svěřeny Lesní správě [obec] do péče a konkrétní práce a údržbu na těchto lesních cestách prováděly firmy, které byly žalobcem vybrány na základě výběrového řízení na určité časové období. Rovněž svědek potvrdil, že veškeré práce za údržbu sporných pozemků pak byly žalobcem hrazeny třetím subjektům (subdodavatelům). Tyto důkazy je třeba hodnotit i v kontextu s tím že se jedná o lesní cesty, které přiléhají k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa ve vlastnictví žalobce. Je tedy zjevné, že všechny tyto lesní cesty jsou (a musí být) využívány k obhospodařování lesních pozemků, k těžbě, probírce apod. Naopak žalovaný ničeho ve vztahu k faktickému hospodaření žalovaného s předmětnými pozemky neprokázal, pouze obecně tvrdil, že obyvatelé obce tyto lesní cesty mohou užívat k rekreačním účelům.

31. Z výše uvedeného tedy soud uzavírá, že nebylo prokázáno, že by žalovaný se spornými pozemky fakticky hospodařil, naopak bylo prokázáno, že o tyto se staral a tyto udržoval žalobce.

32. Stejně tak nebylo prokázáno, že by předmětné pozemky byly tzv. historickým majetkem obce, tedy obec by musela sporné pozemky vlastnit ke dni 31.12.1949 a muselo by jít o nezastavěné pozemky. Je třeba uzavřít, že žalovaný nedisponuje žádným nabývacím titulem ke sporným pozemkům. Sporné pozemky, jak již bylo výše uvedeno, byly zapsány na seznamu I. jako veřejný statek bez uvedení vlastníka, kterým byl od účinnosti ústavního zák.č. 150/1948 Sb. (dále jen Ústava) stát. I v době podání návrhu žalovaného o zápis majetku na obec byly sporné pozemky zapsány v katastru nemovitostí jako majetek státu. Dokonce sama obec ve svých návrzích na zápis sporných pozemků do svého vlastnictví uvádí, že se týká nemovitých věcí ve vlastnictví České republiky. Pokud by se nejednalo o majetek ČR, nebyl by ani možný jakýkoliv zápis na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Veřejný statek dle císařského patentu č. 946/1811, obecný občanský zákoník rakouský z 1.6. 1811 je třeba chápat jako statek s obecným užíváním ve prospěch všech. Naproti tomu obecní jmění dle stejného císařského patentu představovalo obecní statek/majetek. Z toho tedy vyplývá, že pokud v rozhodné době byly sporné pozemky vedeny na seznamu veřejného statku, nemohly být zároveň ve vlastnictví žalovaného jako konkrétního vlastníka, a proto nemohly být ani součástí historického majetku obce.

33. Dle ustanovení § 147 Ústavy je národním majetkem rovněž jakýkoliv veřejný statek, který slouží obecnému prospěchu. Ustanovení § 149 Ústavy sice připouštělo existenci tzv. komunálního vlastnictví v rukou svazků lidové správy jakožto protipólu státního vlastnictví, nicméně nezbytnou podmínkou bylo, aby se nejednalo o majetek celostátního významu a aby tento majetek sloužil v převážné míře obyvatelstvu daného správního celku (např. obce). Protože se sporné pozemky nacházely a nachází v lesním komplexu ve vlastnictví státu, je opět zjevné, že neměly sloužit výhradně občanům obce a k plnění potřeb obce, ale naopak k obecnému prospěchu.

34. Co se týče námitky vydržení sporných pozemků žalovanou, k tomu soud uvádí, že předmětný institut je upraven v ustanovení § 1089 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží-je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Dle § 1091 občanského zákoníku je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

35. V této souvislosti soud poukazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2017, sp.zn. 26 Cdo 4759/2016), ve kterém se uvádí, že v případě, že se žalovaná chopila držby pozemku s odkazem na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. v situaci, v níž si musela být vědoma toho, že nebyly splněny veškeré zákonem stanovené podmínky pro přechod tohoto majetku z vlastnictví státu do obecního vlastnictví, přičemž se jednalo konkrétně o podmínku faktického uskutečňování práva hospodaření ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona, nemůže být ani její případný právní omyl hodnocen jako omluvitelný a to nejenom vzhledem k jasné formulaci příslušného ustanovení zákona, ale i vzhledem k ustálenému výkladu dotčeného ustanovení zákona zastávaného judikaturou již od 90. let minulého stolení (viz. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 11. 1996, sp.zn. IV. ÚS 185/96, dále usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 2014, sp.zn. 28 Cdo 4227/2013, ze dne 28. 4. 2015, sp.zn. 28 Cdo 4768/2014, ze dne 12. 4. 2016, č.j. 28 Cdo 4948/2015, popř. ze dne 9. 5. 2016, sp.zn. 28 Cdo 5015/2015). Jak již bylo výše uvedeno, byl to žalobce, kdo cesty využíval, obhospodařoval a udržoval, a to především s ohledem na charakter těchto pozemků definovaných jako lesní cesty, jež jsou obklopeny lesními pozemky patřícími žalobci a zároveň spolu s lesními pozemky tvoří lesní komplex a jsou tedy nezbytnou komunikační spojkou mezi jednotlivými lesními celky. Je tedy evidentní, že žalovaný nemohl být po dobu trvání vydržecí doby v dobré víře, že mu pozemky patří, neboť věděl, že se spornými pozemky ve skutečnosti nehospodaří.

36. Co se týče námitky tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 občanského zákoníku, dle kterého uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Soud pak zároveň odkazuje na přechodné ustanovení § 3066 občanského zákoníku, které dodává, že do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popř. jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jde-li o věc movitou, pěti let jde-li o věc nemovitou.

37. Stručně shrnuto pro mimořádné vydržení je tedy třeba kumulativního splnění dvou podmínek, a to trvání držby na místě prvním a uplynutí stanovené doby na místě druhém. Soud je přesvědčen, že nebyla splněna podmínka uplynutí stanovené doby, když předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 13. 12. 2018, tedy před uplynutím výše uvedené pětileté lhůty.

38. Za významné soud rovněž považuje skutečnost, že předmětné pozemky v k.ú. [obec] tvoří přístupové lesní cesty k lesním celkům ve vlastnictví státu a jsou tudíž nepostradatelnými pozemky pro lesní hospodaření, které žalobce převzal od podniku Jihomoravské státní lesy, s.p., ke dni jeho založení, tj. ke dni 1. 1. 1992. Zároveň pak soud odkazuje na právní úpravu danou v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., kdy za tzv. pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona považovány i zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevěné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. Z provedeného dokazování zejména pak z listinných důkazů, a to mapových zákresů i z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jakožto lesního správce [ulice] správy [obec] pak vyplynula skutečnost, že předmětné pozemky je třeba hodnotit jako nepostradatelné pro lesní hospodaření žalobce. Soud proto považuje námitku žalovaného, že část sporných pozemků není vedena v katastru nemovitostí jako pozemky určené k plnění funkcí lesa, za nepodstatnou a nevýznamnou pro danou věc.

39. Co se týče námitky žalovaného, že tento nikdy nebránil žalobci v přístupu na tyto sporné pozemky, soud ji považuje za zcela irelevantní, nemající na posouzení věci žádný vliv.

40. Soud tak uzavírá, že nebyly splněny podmínky dané v ustanovení § 1 ani § 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a žalovaný je tudíž zapsán jako vlastník sporných nemovitostí v rozporu se skutečným stavem, neboť k přechodu vlastnického práva ze státu na žalovaného fakticky nikdy nedošlo pro nesplnění potřebných podmínek. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě zcela vyhověl a za vlastníka předmětných nemovitostí určil žalobce.

41. Soud další dokazování s ohledem na výše uvedené již neprováděl (ohledání na místě samém -místní šetření), toto z důvodu nadbytečnosti zamítl, když má za to, že provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu s principem ekonomie soudního řízení.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží částka 5 400 Kč představující 300 Kč za každý z 18 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba, sdělení ze dne 25.4.2019, návrh na přerušení řízení ze dne 9.8.2019, návrh na pokračování v řízení ze dne 17.8.2020, vyjádření ze dne 1.4.2021, 5.5.2021, 5.10.2021, 6.1.2022, 4.2.2022, 3.5.2022, 15.6.2022, 8.8.2022, účast na jednáních ve dnech 6.4.2021, 6.1.2022, 5.4.2022, 2.6.2022 a 14.9.2022).

43. Soud neuznal žalobcem účtované náklady za úkony – návrhy žalobce na odročení jednání 2x, účast na jednání u mediátora 17.6.2019, návrh na změnu žalobního petitu a přípravy k jednáním 4x. Především nelze účtovat žalovanému jako úkon žádost žalobce o odročení jednání. Stejně tak žalobní petit měl již být součástí podané žaloby. Požádal-li později žalobce o přivolení k jeho změně, nelze tento úkon počítat na vrub žalovaného. Stejně tak je ze strany žalobce nedoložená účast na jednání s mediátorem a úkony nazvané příprava účasti na jednání.