6 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 888,01 Kč s příslušenstvím

I. Smír účastníků, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku ve výši 33 888,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 235,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 002,69 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 969,96 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a na náhradě náklad řízení odměnu za právní zastoupení ve výši 13 164,80 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to vše v pravidelných splátkách po 1 700 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude usnesení o schválení smíru právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, se neschvaluje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 388,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 235,15 Kč, úrokem ve výši 3 002,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 969,96 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 78,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 888,01 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 18. 5. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s pevným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradou za administrativní činnost a úhradou za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 18. 7. 2022. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 2 500 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 4. 7. 2021. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 13 758,06 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 211,90 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 691,11 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 268,97 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 457,97 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč, úrok ve výši 3 002,69 Kč za období od 19. 7. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 235,15 Kč (za dobu od prodlení do 11. 7. 2023). S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 13 758,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 969,96 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne 22. 12. 2023 žalobkyně navrhla soudu ke schválení soudní smír podepsaný oběma účastníky ve znění, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku ve výši 33 888,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 235,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 002,69 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 969,96 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a na náhradě náklad řízení odměnu za právní zastoupení ve výši 13 164,80 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to vše v pravidelných splátkách po 1 700 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude usnesení o schválení smíru právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 5. 2021 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že pokud zákazník řádně včas nesplní povinnost uhradit splátku ani ve 30denní lhůtě po výzvě věřitele, stanou se dosud neuhrazená část celkové výše úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru i náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené lhůty. V případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil dne 19. 5. 2021 částku 2 000 Kč a dne 4. 7. 2021 částku 500 Kč (transakční historie).

5. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do 30. 4. 2023 s příjmem ve výši 12 997 Kč. Dále deklaroval měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, a srážky ze mzdy výši 2 948 Kč. Dle žádosti žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodinných příslušníků a nemá veden osobní bankovní účet. K žádosti předložil výplatní pásku za měsíc duben 2021 a pracovní smlouvu (žádost o úvěr), které žalobkyně předložila soudu. Z těchto dokladů vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, od 7. 4. 2021 do 30. 4. 2023. V pracovní smlouvě byla sjednána tříměsíční zkušební doba. Čistý příjem žalovaného za měsíc duben 2021 činil 12 997 Kč, přičemž z tohoto příjmu byly provedeny srážky na celkem 4 přednostní pohledávky. (výplatní páska, pracovní smlouva).

6. Smlouvou ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 8. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou následujícího dne (předžalobní upomínka, podací lístek).

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Dle věty první odst. 2 tohoto ustanovení, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s pevným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé neuhrazené jistiny včetně sjednaných poplatků a úroků. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

16. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalovaného k žádosti o úvěr nechala předložit výplatní pásku a pracovní smlouvu. Z uvedených listin předložených žalobkyní však nelze učinit závěr, že by právní žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uváděla, že ze žalovaným doložených dokladů měla právní předchůdkyně ověřeno, že žalovaný byl zaměstnán s čistým celkovým měsíčním příjmem ve výši 12 297 Kč, přičemž výše jeho výdajů činila 7 808 Kč. Z těchto dokladů vyplývá, že žalovaný skutečně byl zaměstnán na dobu určitou, přičemž se aktuálně nacházel ve zkušební době sjednaného pracovního poměru, jeho čistý příjem za měsíc duben 2021, tj. za první měsíc aktuálního zaměstnání, činil 12 297 Kč. Z výplatní pásky pak je zcela jasně zřejmé, že žalovanému byly prováděny srážky na celkem 4 přednostní pohledávky ve výši 4 000 Kč, když ostatně sám žalovaný v žádosti o úvěr uváděl i srážky ze mzdy ve výši 2 948 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto tyto skutečnosti dále neověřovala ani nežádala od žalovaného doklady k jejich objasnění. Výdaje žalovaného na bydlení, jídlo a další osobní náklady žalovaného pak právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zřejmě ověřovány vůbec, a tato pouze převzala jejich výši ze žádosti o úvěr, přičemž je soudu z jeho předchozí rozhodovací činnosti známo, že údaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč se v žádostech o úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně objevují opakovaně až pravidelně. Žalobkyně sice uvedla, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisu z účtu žalovaného, žádný výpis z účtu však soudu nepředložila, nadto je toto tvrzení v přímém rozporu se žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že osobní bankovní účet veden nemá. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytoval úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyně vůbec nezohlednila zjevné srážky ze mzdy žalovaného na přednostní pohledávky, přestože je toto patrné z doložených dokladů i sdělení žalovaného, a kdy žádným způsobem neověřovala celkovou výši výdajů žalovaného, lze jen stěží dospět k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně žádné pochybnosti a za úplné a řádné znalosti jeho majetkových poměrů i splátkového zatížení jej posoudila jako úvěruschopného. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu přitom musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.

18. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.

19. Výrokem I. tohoto rozsudku soud rozhodl tak, že navrhovaný soudní smír neschválil, když bylo prokázáno, že předmětem smíru má být plnění z absolutně neplatné smlouvy, přičemž je z textu soudního smíru možné usuzovat, že žalovaný o této skutečnosti nebyl při uzavírání smíru informován. Ve smyslu ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř., soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

20. Jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný však již na jistinu uhradil částku 2 500 Kč, soud jej proto výrokem II. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 12 500 Kč.

21. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

22. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 12 500 Kč představující žalovanému poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Soud podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.

23. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.