6 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno Lošanem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 793 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 193 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 600 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 301 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 25 793 Kč s tím, že se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 21. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 23 000 Kč. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla prokázána tzv. KYC metodou, kdy žalobkyně vypočetla hodnotu hashovací funkce, která jedinečně identifikuje návrh smlouvy a výsledek následně odeslala formou SMS na telefonní číslo žalované , tel. číslo, Žalovaná pak vyjádřila vůli uzavřít smlouvu tím, že do připraveného pole vyplnila zaslaný kód, čímž byla smlouva podepsána. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou částku splatit na základě vystaveného vyúčtování vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich čerpání. Žalovaná za dobu trvání úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 70 292 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že mimo údajů sdělených žalovanou bylo vyžádáno potvrzení o příjmu, žalobkyně vycházela také ze sociodemografických dat, kdy byl posouzen věk žalované, adresa, typ bydlení, zdroj příjmů a počet vyživovacích povinností. Bonita žalované byla dále prověřována na základě informací získaných od poskytovatele služby informování o platebním účtu, čímž žalobkyně získala přehled o transakcích na bankovním účtu žalované za poslední měsíc před uzavřením smlouvy, tj. příjmech i výdajích, dále pak také lustrací osoby žalované v insolvenčních rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registrech BRKI a NRKI. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a z toho důvodu žalobkyně úvěr ke dni 13. 7. 2023 zesplatnila. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 24 193 Kč a poplatků ve výši 1 600 Kč.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 9. 1. 2024, č. j. EPR 247327/2023-5, proti kterému žalovaná dne 12. 2. 2024 podala odpor. Žalovaná sdělila, že žaloba je nedůvodná a navrhovala její zamítnutí. Dále uváděla, že smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2023 neuzavřela, ale má za to, že ji uzavřela její dcera , jméno FO, , a to bez jejího vědomí. Dcera žalované tak již učinila v minulosti ve více případech, když žalovaná cca 2 roky zpět dceři neprozřetelně umožnila pořídit kopie svého občanského průkazu. Z toho důvodu žalovaná také podala trestní oznámení.

3. Soud nařídil jednání a ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, , právnická osoba, podmínek , právnická osoba, , platných od 6. 10. 2022 a , Anonymizováno, karetního schématu, soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 21. 3. 2023 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 23 000 Kč. Úvěrový limit měl být žalovanou čerpán na základě poskytnuté , Anonymizováno, . Poskytnutý revolvingový úvěr, tj. celkovou vyčerpanou částku včetně poplatků dle Ceníku, se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, a to na základě žalobkyní vystaveného vyúčtování. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalované hradit žalobkyni náklady na vymáhání pohledávky dle Ceníku. Dle Ceníku (znění platné od 6. 10. 2022) činil poplatek za upomínku 5 dnů po splatnosti a 10, 15, 20, 25 a 30 dnů po splatnosti 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Podmínky pro používání , Anonymizováno, . Dle čl. 6. 2 smluvních podmínek úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, a to v případě prodlení žalované se splácením jakékoliv platby po dobu delší než 30 dní.

5. Ze žalobkyní předložených fotografií vyplývá, že žalobkyni byly při uzavírání smlouvy poskytnuty fotografie přední i zadní strany občanského průkazu č. , tel. číslo, patřícího žalované. Údaje na dokladu jsou na pořízených fotografiích zcela čitelné. Z fotografie přední strany občanského průkazu také vyplývá, že tento byl vydán dne 19. 9. 2022. Dále pak byla žalobkyni zaslána „selfie“ fotografie zachycující žalovanou držící uvedený občanský průkaz.

6. Z potvrzení , právnická osoba, . má soud za zjištěné, že SMS ze dne 21.3.2023 zaslaná na tel. č. , tel. číslo, byla dle údajů operátora na uvedené číslo skutečně doručena za účelem sdělení kódu pro podepsání smlouvy.

7. Z výstupu z datového zdroje , Anonymizováno, soud zjistil, že žalované byla dne 16. 3. 2023 vyplacena na účet mzda ve výši 18 600 Kč a dále dne 9. 3. 2023 vdovský důchod ve výši 13 178 Kč.

8. Z detailu lustrace žalované v NRKI vyplývá, že ke dni 21. 3. 2023 bylo na žalovanou evidováno celkem , hodnota, úvěrových smluv, z toho 9 z nich předčasně ukončených, a jeden existující spotřebitelský úvěr se zbývající jistotou 847 763 Kč, a měsíční splátkou ve výši 10 568 Kč. Celková zůstatková hodnota k úhradě evidovaná na žalovanou činila 1 221 445 Kč. V evidenci jsou dále evidovány odmítnutá žádost žalované o revolvingový úvěr ze dne 27. 5. 2022 a 14. 1. 2023 a dále odmítnutá žádost o spotřební úvěr ze dne 7. 10. 2022, odmítnuté žádosti o osobní úvěr ze dne 7. 10. 2022 a 8. 2. 2023 a odmítnutá žádost o hypotéku ze dne 18. 12. 2022.

9. Dle výpisu transakcí i rozšířené transakční historie bylo zjištěno, že za dobu od 21. 3. 2022 do 17. 7. 2023 bylo na revolvingovém úvěru čerpáno celkem 70 292 Kč. Na pohledávku žalobkyně byly provedeny celkem , hodnota, úhrady, dne 23. 3. 2022 částka 100 Kč, dne 1. 4. 2023 částka 22 999 Kč a dne 3. 4. 2023 částka 23 000 Kč. Žalované byly dále v průběhu čerpání také naúčtovány sankce v celkové výši 1 600 Kč, a to nejprve den 25. 5. 2023 sankce ve výši 100 Kč, a dále ve dnech 30. 5. 2023, 4. 6. 2023, 9. 6. 2023, 14. 6. 2023 a 19. 6. 2023 sankce po 300 Kč.

10. Dopisem ze dne 13. 7. 2023 oznámila žalobkyně žalované, že z důvodu prodlení s plněním závazků ze smlouvy došlo k pozastavení všech služeb a k okamžitému zesplatnění dluhu. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 25 793 Kč do 8 dnů od odeslání výzvy s tím, že částka sestává z vyčerpané částky ve výši 24 193 Kč a poplatků ve výši 1 600 Kč. K této výzvě žalobkyně předložila také část podacího archu, datum zaslání výzvy z ní však nevyplývá.

11. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky dále vyzvána předžalobní výzvou 29. 8. 2023 odeslanou dne 30.8. 2023 a dále předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2023, dle potvrzení podání odeslanou následujícího dne.

12. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za plně dostatečný pro rozhodnutí o podané žalobě. Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, navržený žalovanou, neboť skutkový stav byl ve věci dostatečně objasněn a další dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné.

13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

20. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku. když žalovaná smlouvu podepsala zadáním jedinečného autorizačního kódu, který jí byl po prokázání totožnosti zaslán na jí uvedené telefonní číslo. Jiným právním předpisem, tak jak je uvedeno v ustanovení § 561 odst. 1 o. z., je přitom myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 „k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“. Zadání unikátního SMS kódu v chráněném webovém prostředí právního předchůdce žalobkyně lze přitom považovat za jiný typ elektronického podpisu. V souladu se závěry ustálené judikatury i rozhodovací praxe soudů pak vyplývá, že pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, neshledal soud důvod, který by bránil její aplikaci i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně pak postup uzavření smlouvy podrobně popsala. Totožnost žalované byla předtím ověřena prostřednictvím fotografií přední i zadní strany občanského průkazu a dále její fotografie s občanským průkazem.

22. K námitce žalované, že smlouvu nejspíše uzavřela její dcera , jméno FO, bez jejího vědomí pak soud konstatuje, že toto tvrzení se jeví jako účelové a vysoce nepravděpodobné, když i pokud by dcera žalované skutečně pořídila kopie přední i zadní strany občanského průkazu žalované, není zřejmé, z jakého důvodu či za jakým účelem by pak žalovaná dceři navíc ještě poskytla fotografii své osoby, kde sama uváděný občanský průkaz drží tak, aby byl na fotografii seznatelný a čitelný. Nadto je z pořízené fotografie přední strany občanského průkazu i „selfie“ fotografie zcela zřetelné, že se jedná o tentýž občanský průkaz, a to průkaz vydaný dne 19. 9. 2022, tedy o průkaz, který byl vydán zhruba 7 měsíců poté, co mělo dle tvrzení žalované dojít k pořízení kopií občanského průkazu její dcerou. Proto v uvedeném kontextu neobstojí námitka žalované, že neví, komu patří telefonní číslo , tel. číslo, které bylo používáno ke komunikaci dne 21.3.2023.

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze tedy uzavřít, že předmětnou smlouvu o úvěru se žalobkyní uzavřela právě žalovaná. Na základě uvedené smlouvy pak byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 23 000 Kč k čerpání prostřednictvím , Anonymizováno, , a žalovaná se zavázala splatit vyčerpané prostředky ve lhůtě do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, a to na základě žalobkyní vystaveného vyúčtování. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení celé neuhrazené jistiny včetně sankcí za vymáhání.

24. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

25. V neposlední řadě soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne 5. 12. 2022, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

26. Dle tvrzení žalobkyně tato při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů sdělených žalovanou, bylo vyžádáno potvrzení o příjmu, současně žalobkyně vzala v potaz také sociodemografická data, kdy byl posouzen věk žalované, adresa, typ bydlení, zdroj příjmů a počet vyživovacích povinností. Bonita žalované byla dále prověřována na základě informací získaných od poskytovatele služby informování o platebním účtu, čímž žalobkyně získala přehled o transakcích na bankovním účtu žalované za poslední měsíc před uzavřením smlouvy, tj. příjmech i výdajích, dále pak také lustrací osoby žalované v insolvenčních rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registrech BRKI a NRKI. K těmto tvrzeným šetřením však žalobkyně předložila pouze detail lustrace v NRKI a výstup z datového zdroje , Anonymizováno, , z nichž však vyplývá pouze skutečnost, že žalobkyně byla osobou zaměstnanou, pobírající vdovský důchod, čerpající úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 847 763 Kč, a splátkami ve výši 10 568 Kč, přičemž předchozích 9 úvěrových produktů žalované bylo předčasně ukončeno. Dále si žalobkyně dle svých tvrzení ověřovala, zda není vedeno insolvenční řízení na majetek žalované. Lze tak konstatovat, že žalobkyně sice zkoumala příjmy žalované, za situace, kdy však z provedených šetření vyplývalo, že již 9 předchozích úvěrových produktů žalované bylo předčasně ukončeno, a žalovaná v posledních 12 měsících předcházejících uzavírání předmětné smlouvy celkem 6 krát žádala o poskytnutí úvěru či hypotéky, přičemž všechny tyto žádosti byly věřiteli odmítnuty, nezachovala potřebnou dávku opatrnosti, když nežádala od žalované další doklady či informace k její úvěruschopnosti. Co se pak týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně zkoumány vůbec.

27. Přístup žalobkyně ke zkoumání příjmové i výdajové stránky žalované i její celkové úvěruschopnosti lze tak označit za zcela laxní a nedostatečný. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Je to přitom poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

28. Lze tak konstatovat, že žalobkyně nedostála povinnosti obezřetnosti a odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalované, a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 70 292 Kč, a je tak povinna takto čerpané prostředky vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byly poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaná na poskytnutou jistinu uhradila celkem 46 099 Kč, k úhradě tak zbývá 24 193 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 301 Kč, přičemž tato částka představuje 88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 94 % a úspěchu žalované v rozsahu 6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 032 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a účast na jednání soudu dne 23.5.2024) a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. za každý z uvedených úkonů a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady ve výši 2 49,60 Kč. Celkem by tedy náklady žalobkyně činily 12 841,60 Kč, po odečtení jejího neúspěchu představují shora uvedenou částku po zaokrouhlení 11 301 Kč.

30. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 12. 4. 2024 a dne 2. 5. 2024, kterými žalobkyně doplňovala svá tvrzení a označovala důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.