6 C 55/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z exekuce

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, jsou vyloučeny následující movité věci zapsané v příloze protokolu ze dne 29. 1. 2024 o soupisu movitých věcí:- položka 23 , Anonymizováno- položka 32 , Anonymizováno- položka 36 , AnonymizovánoII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši 12 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu České republice-Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci a) a b) se svou žalobou domáhali vyloučení z exekuce vedené soudním exekutorem , jméno FO, , Exekuční úřad , adresa, , sp.zn. , spisová značka, , movité věci zapsané v příloze k protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 29. ledna 2024, a to položky č. 23, , Anonymizováno, , položky č. 32 , Anonymizováno, a položky č. 36 , Anonymizováno, . Svoji žalobu odůvodnili tím, že dne 29. 1. 2024 byl v rámci exekučního řízení proveden soupis movitých věcí v bydlišti žalobců, přičemž do soupisu byly pojaty výše označené movité věci, ačkoliv vlastníkem movitých věcí jsou žalobci. Žalobci uvedené věci pořídili ze svých prostředků a nacházely se v části, kterou sami výlučně obývají. Povinný se v domě, kde exekuce probíhala, nezdržuje, nebydlí tam, nemá tam žádné své věci. Vlastníkem domu, kde exekuce probíhala, je žalobkyně b).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že podání žaloby nebylo jediným možným krokem žalobců, pokud by se žalobci obrátili po zamítnutí jejich návrhu soudním exekutorem přímo na žalovanou, jakožto oprávněnou, a předložili-li by jí k posouzení relevantní důkazy k prokázání svého vlastnického práva k předmětným movitým věcem, žalovaná by souhlasila s vyškrtnutím těchto věcí ze soupisu exekutora. K podání žaloby by tak vůbec nemuselo dojít. Dle názoru žalované je žaloba založena na výpovědích svědků, které však nejsou primárně dostačujícím objektivním důkazem. Žalovaná je přesvědčena, že jako takový lze za důkaz přijmout pouze například daňový doklad, výpis z bankovnictví o platbě a podobně. Dále je žalovaná přesvědčena, že v případě neúspěchu žalované ve věci, pak by neměla být žalované stanovena povinnost platit žalobci náklady řízení, neboť žalovaná nenese zavinění za existenci předmětného řízení, do sporu se dostala bez zavinění a pokud soud dospěje k názoru, že k vyloučení věcí dojde, odmítá v plném rozsahu jakoukoliv povinnost na nesení nákladů řízení.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Dne 29. 1. 2024 byl sepsán protokol o soupisu movitých věcí povinného , jméno FO, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. soudu , spisová značka, , jehož součástí byla i příloha protokolu o soupisu movitých věcí, kde pod položkou č. 23 je vedena , Anonymizováno, , pod položkou 32 je veden , Anonymizováno, a pod položkou 36 , Anonymizováno, .

5. Z opisu notářského zápisu ze dne 21. 3. 2001, sepsaného u notářky , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, má soud za zjištěné, že dárkyně , jméno FO, darovací smlouvou darovala žalobkyni b) jako obdarované nemovitosti v katastrálním území a obci , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, – dům č. p. , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . p.č., hodnota, , dále pozemek , Anonymizováno, . p.č. , hodnota, , garáž na , Anonymizováno, . p.č. , hodnota, a pozemek , Anonymizováno, . p.č. , hodnota, a p.č. , Anonymizováno, .

6. Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem Exekutorského úřadu , adresa, , ze dne 19. 2. 2024, č.j. , spisová značka, , má soud za zjištěné, že bylo rozhodnuto o návrhu žalobců a) a b) na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu, které byly pojaty do soupisu, jenž je přílohou protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 29. 1. 2024 následovně: Položky pod čísly 2, 7, 9, 12, 13, 17, 18, 21, 22, 24, 25, 27, 28, 29, 30, 33 a 35 se ze soupisu vyškrtávají. Dále návrh na vyškrtnutí položek pod čísly 15, 16, 19, 20, 23, 31, 32, 34 a 36 se zamítá.

7. Ze zvukového a obrazového záznamu o provedení exekuce ze dne 29. ledna 2024 má soud za zjištěné, že povinný , jméno FO, se v domě, kde exekuce probíhala, v době provádění soupisu zdržoval a bydlel a dále že , Anonymizováno, se nachází v prvním patře předmětného domu v chodbě před kuchyní.

8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, pak soud zjistil, že žalobci jsou její rodiče, povinný je její bratr, tomuto je 33 let, je svobodný, dle tvrzení svědkyně u jejích rodičů nemá trvalé bydliště, neví, kde bydlí, není s ním v pravidelném kontaktu. Dále uvedla, že její bratr v domě rodičů zhruba 15 roků nebydlí. , Anonymizováno, je umístěna v chodbě v druhém patře u jejich rodičů, kteří v době, kdy se přestěhovali do tohoto domu v roce 2000, si postupně kupovali nábytek, kdy pořídili i tuto , Anonymizováno, . , Anonymizováno, získali spolu s koupí sklepa v , adresa, . , adresa, dle názoru svědkyně je umístěna u rodičů v zahradním domku, pokud ví, získali ji od známého. Dále uvedla, že jediný, kdo věci do domácnosti kupoval, byli její rodiče, případně ona, její bratr peníze nikdy neměl. Pokud tam měl její bratr nějaké věci, bylo to především oblečení. Když se od rodičů stěhoval, vzal si, co potřeboval, zůstal tam zbytek jeho oblečení.

9. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně b) je jeho sestra, žalobce a) je jeho švagr. Povinného , jméno FO, viděl asi před měsícem u své sestry u nich doma, krátce velmi obecně spolu pohovořili. Zda bydlí u žalobců, neví. Babička mu však říkala, že někde pracuje. Předtím povinného viděl na rodinné oslavě. K žalobcům svědek jezdívá dvakrát ročně, jejich syna , jméno FO, tam nepotkává. Dále uvedl, že , Anonymizováno, je v chodbě, má za to, že vlastníci jsou žalobci, sám svědek tam s nimi před 15 lety bydlel. V tu dobu měl povinný , adresa, cca 15 roků, tudíž je jasné, že tu , Anonymizováno, nemohl pořizovat on, ale že si ji pořizovali žalobci, kteří si to patro v tu dobu vybavovali. Něco také platila jeho matka. Co se týče , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , o tomto mu není ničeho známo. , Anonymizováno, tam před těmi 15 lety asi byla, je to už velmi dávno, přesně si data nepamatuje.

10. Z výslechu svědka , jméno FO, má soud za zjištěné, že žalobci jsou jeho bývalí sousedé, se kterými měl přátelský vztah. Žalobcům prodával vinohrad , Anonymizováno, , což je katastrální území , adresa, , někdy v roce 2010–2011. K tomu jim přidal , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , různé nádoby, bečky a podobně. Součástí toho vinohradu byl i sklep. , jméno FO, byl značky , Anonymizováno, , u , Anonymizováno, si značku nevybavuje, ale byla , Anonymizováno, . Obě věci dával žalobcům a obě věci, když je dával žalobcům, byly 2–3 roky staré. , Anonymizováno, je velká plastová nádoba, u které je ventilátor, pohon od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Je zhruba na , Anonymizováno, .

11. Dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen o.s.ř.) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

12. Shora citovaným ustanovením je upravována tzv. vylučovací žaloba, kdy jde o nástroj obrany osob odlišných od povinného proti postižení jejich majetku výkonem rozhodnutí. Osobou oprávněnou k podání žaloby jsou mimo jiné osoby, které k majetku, který byl postižen výkonem rozhodnutí, mají právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Nejčastěji jde o právo vlastnické.

13. Místní příslušnost je upravena ustanovením § 88 písm. e) o.s.ř., aktivně legitimovaným je osoba (osoby), jejíž majetek byl výkonem rozhodnutí postižen a pasivně legitimovaným, tedy žalovaným, je oprávněný z řízení o výkon rozhodnutí. Povinný účastníkem vylučovacího řízení není.

14. Soud uvádí, že k tomu, aby žalobci mohli být ve věci úspěšní, museli prokázat své vlastnické právo k věcem, jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí se domáhají. Z provedeného dokazování soudu vyplynulo, že si žalobci tuto povinnost splnili. Zejména z výslechu svědka , jméno FO, a svědka , jméno FO, vyplynulo, že co se týče , Anonymizováno, , tuto si žalobci pořídili v době, kdy povinnému bylo cca 15 roků, tedy v době, kdy zcela logicky si samotnou , Anonymizováno, nemohl pořídit. Naopak žalobci si v tu dobu zařizovali bydlení v prvním patře domu, za tím účelem si kupovali nábytek, mimo jiné i onu , Anonymizováno, , která se také nachází v chodbě v prvním patře domu před kuchyní. Co se týče zbylých věcí, zde pak svědek , jméno FO, potvrdil, že obě věci, a to , Anonymizováno, i , Anonymizováno, , daroval žalobcům spolu s prodejem vinohradu zhruba v letech 2010–2011.

15. Z dalších důkazů pak vyplynulo, že , Anonymizováno, se skutečně nachází v prvním patře domu, v části, kterou obývají žalobci, v chodbě před vstupem do kuchyně, a že je žalobci užívána. Naopak bylo prokázáno, že povinný se v době provádění soupisu movitých věcí v domě nejenže zdržoval, ale bydlel tam (viz CD – zvukově-obrazový záznam z prováděné exekuce). V této části proto soud tvrzení žalobců považuje za nepravdivé, vyvrácené, a tudíž v této části považuje výpověď svědkyně , jméno FO, za nepravdivou a její výpověď za nevěrohodnou.

16. K otázce dokazování vlastnického práva žalobců k věcem zapsaným do protokolu o soupisu movitých věcí pak soud uvádí, že k prokázání vlastnického práva může sloužit jakýkoliv důkaz, který je způsobilým toto vlastnické právo prokázat. Nelze tak souhlasit s názorem žalovaného, že vlastnické právo k věci prokazuje pouze předložený daňový doklad, bankovní výpis o provedené platbě a podobně.

17. Vzhledem k výše uvedenému, zejména pak s přihlédnutím ke svědeckým výpovědím dvou věrohodných svědků (svědek , jméno FO, a svědek , jméno FO, ), je tedy soud přesvědčen, že žalobci unesli břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně svého vlastnického práva ke třem shora označeným věcem, tudíž soud v souladu s ustanovením § 267 o. s. ř. žalobě vyhověl.

18. Co se týče nákladů řízení, zde pak soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého to byli žalobci, kteří byli ve věci zcela úspěšní, proto jim přísluší proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, že by žalované neměla být stanovena povinnost hradit žalobcům vzniklé náklady řízení, když ustanovení § 150 o.s.ř. je ustanovením mimořádným, sloužícím ke zmírnění nepřiměřené tvrdosti. Z tohoto důvodu je třeba s ním i takovýmto způsobem zacházet tak, aby nedošlo k jeho nadužívání. Důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení dle § 150 o.s.ř. musí být zvláštního zřetele hodné. V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. , spisová značka, se uvádí, že pokud soud aplikuje výjimečné ustanovení § 150 o. s. ř. a nepřizná úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení, musí své rozhodnutí vždy odůvodnit. V následujícím přehledu pak jsou uvedeny příklady mimořádných důvodů, kdy se v prvé řadě jedná o případy iudicium duplex, kde mohou podat žalobu obě strany, dále morální důvody, zdravotní důvody, nepříznivá sociální situace nastalá bez přičinění účastníka, vzorné chování účastníka v průběhu řízení a podobně. Soud uvádí, že žádný konkrétní důvod, proč by neměla být zavázána k úhradě nákladů řízení, ze strany žalované nezazněl, natož aby byl hodný zvláštního zřetele. Naopak soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že se jedná o řízení sporné, mohla žalovaná předmětnému řízení předejít, a to tím, že by se s žalobci dohodla, případně souhlasila s vyškrtnutím movitých věcí ze soupisu movitých věcí a k předmětnému řízení a vzniku nákladů řízení vůbec dojít nemuselo.

19. Z těchto důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a dále z odměny za zastoupení účastníků advokátem ve výši 9 600 Kč (čtyři úkony právních služeb - převzetí věci, sepis žaloby a účast při dvou jednáních soudu) dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), ve spojení s § 12 odst. 4 a.t. (tarifní hodnota věci 10 000 Kč při zastupování dvou osob). Odměna za jeden úkon u každého z žalobců činila 1 500 Kč a byla vždy ponížena o 20 %. Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč, dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. Celkem tedy náklady řízení činí částku 12 800 Kč, kterou je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.

20. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát dle výsledku řízení proti účastníku právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci zaplatil svědečné ve výši 3 815 Kč, a dále Exekutorský úřad za poskytnuté důkazy uplatnil hotové výdaje ve výši 185 Kč, z tohoto důvodu je proto žalovaná povinna státu tyto vzniklé náklady řízení zaplatit.