6 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 98 973,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 98 973,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 65 386,89 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 586,66 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 18,92 % ročně z částky 65 386,89 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,9 % ročně z částky 33 586,66 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 386,89 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými 84 měsíčními splátkami po 3 261 Kč do datum, přičemž výše poslední splátky činila 3 208 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru bylo od dlužníka požadováno uvedení příjmů a výdajů. Dále byla provedena lustrace v registru databáze dlužníků, insolvenčním rejstříku a prověřen pohyb na bankovním účtu žalovaného za dobu od datum do datum. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr k datu datum zesplatnila. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 236 655 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni datum. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 65 386,89 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 586,66 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými 84 měsíčními splátkami po 1 244 Kč do datum, přičemž výše poslední splátky činila 1 162 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru bylo od dlužníka požadováno uvedení příjmů a výdajů. Dále byla provedena lustrace v registru databáze dlužníků, insolvenčním rejstříku a prověřen pohyb na bankovním účtu žalovaného za dobu od datum do datum. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr k datu datum zesplatnila. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 80 300 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni datum. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 33 586,66 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 18,92% ročně z dosud neuhrazené jistiny úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 84 měsíčními splátkami po 3 261 Kč do datum (smlouva o úvěru vedeného na účtu č. bankovní účet ze dne datum, příkaz k úhradě ze dne datum). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého závazku a právní předchůdkyní žalobkyně proto přistoupila k rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu k datu datum. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, popřípadě rodinných příslušníků a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného z pracovního poměru představoval částku 16 142 Kč měsíčně a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného pak představovaly splátky úvěrů ve výši 1 917 Kč. Žalovaný nebyl k datu datum evidován v insolvenčním rejstříku a občanský průkaz žalovaného nebyl rovněž nalezen v databázi neplatných dokladů (žádost o úvěr ze dne datum, výstup z insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky ze dne datum). Z historického výpisu z účtu č. bankovní účet ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši přijatých plateb na tomto účtu za dobu od datum do datum.

5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dále dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 23, 90 % ročně z dosud neuhrazené jistiny úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 84 měsíčními splátkami po 1 244 Kč do datum (smlouva o úvěru vedeného na účtu č. bankovní účet ze dne datum, příkaz k úhradě ze dne datum). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého závazku a právní předchůdkyní žalobkyně proto přistoupila k rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu k datu datum. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, popřípadě rodinných příslušníků a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného z pracovního poměru představoval částku 18 514 Kč měsíčně a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného pak představovaly splátky úvěrů ve výši 3 261 Kč. Žalovaný nebyl k datu datum evidován v insolvenčním rejstříku a občanský průkaz žalovaného nebyl rovněž nalezen v databázi neplatných dokladů (žádost o úvěr ze dne datum, výstup z insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky ze dne datum). Z historického výpisu z účtu č. bankovní účet ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši přijatých plateb na tomto účtu za dobu od datum do datum.

6. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána (předžalobní upomínka ze dne datum, doklad o podání ze dne datum).

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.), který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

8. Soud vycházel rovněž ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

11. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

13. Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

14. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

16. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném po datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 30. 11. 2016, neboť k uzavření smluv došlo datum a datum.

19. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila žádosti o úvěr, ve kterých žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů na splátky úvěru, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení při uzavření úvěrové smlouvy, mimo historického výpisu výše příjmů žalovaného za dobu od datum do datum. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalovaného z jím předložených listin.

20. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřených smluv o úvěru částku celkem ve výši 200 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho jsou smlouvy dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. Podle § 39 obč. zák. a § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouvy odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. Žalobkyně tak má nárok na jistinu 200 000 Kč, kdy po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky ve výši 316 955 Kč dospěl soud k závěru, že dlužná částka byla žalovaným zcela uhrazena již před odesláním předžalobní upomínky ze dne datum.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.