6 C 71/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 626,70 Kč

I. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 626,70 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 13. 9. 2021, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 759,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž žalovanému poskytla úvěrový limit ve výši 100 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal celkem ve výši 226 634,10 Kč a zavázal se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 18 861,68 Kč (snížené o platbu ve výši 12 840 Kč), smluvní pokuty ve výši 502,40 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pojistného ve výši 479,04 Kč a úroku z úvěru ve výši 3 316 Kč. Žalobkyně dále požaduje rovněž zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 443,12 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně následně vzala svůj návrh částečně zpět co do zaplacení částky 23 759,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 0,88 Kč, uhrazené žalovaným dne 13. 9. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 9. 2021, [číslo jednací], bylo řízení částečně zastaveno co do částky 23 759,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 0,88 Kč a v řízení bylo dále pokračováno pro zaplacení úroku z prodlení ve výši 626,70 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 13. 9. 2021.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 12. 2006 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěr [číslo]. Na základě ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 100 000 Kč a kreditní kartu k jeho čerpání. Žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, jež byly stanoveny ve smlouvě ve výši 5 % dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky. Úroková sazba byla stanovena ve smlouvě ve výši 21,36 % ročně. V obchodních podmínkách bylo stanoveno, že v případě, že se klient dostane do prodlení s úhradou dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší, než tři měsíce, má banka právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit bance poplatky za poskytované služby, jejichž výše byla stanovena ve smlouvě. Dle smlouvy banka účtovala žalovanému poplatek za odeslání výpisu ve výši 36 Kč a roční poplatek za vedení karty 150 Kč. V úvěrové smlouvě nebyla smluvní pokuta sjednána.

5. Dle přehledu transakcí žalovaný čerpal úvěr průběžně v celkové výši 226 634,10 Kč. Trvale do prodlení se splácením úvěru se dle přehledu transakcí žalovaný dostal v říjnu 2020. Ke dni 18. 3. 2021 se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 31 701,68 Kč, smluvní pokuty ve výši 502,40 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pojistného ve výši 479,04 Kč a úroku ve výši 3 316 Kč.

6. Dopisem ze dne 26. 3. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 30. 4. 2021.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 22. 12. 2006 (dále jen "obch. zák.") a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen "obč. zák."). Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

9. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

10. Podle ustanovení § 265 obch. zák., výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

11. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

13. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Podle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

15. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy po dobu více než jedenácti let od uzavření smlouvy čerpal prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky celkem ve výši 226 634 Kč a zavázal se splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úroky z úvěru, sjednanými v souladu s § 502 odst. 1 obch. zák. Stanovení sazby úroku z úvěru, určené nikoliv konkrétní výší, ale způsobem jejího určení, je přípustné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1000/2004). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy podáním ze dne 26. 3. 2021. Dle hl. 3, odst. 5.2 úvěrových podmínek byl žalovaný v takovém případě povinen na výzvu žalobkyně úvěr splatit. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku včas a od 1. 5. 2021 je tedy v prodlení. Soud pokládá nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 31 701,68 Kč, snížený o úhradu ve výši 12 840 Kč, za prokázaný. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení dle § 365 obch. zák., ve spojení s § 369 obch. zák. a § 517 obč. zák. Žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení z částky 19 940,72 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 3 316 Kč.

16. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně uhradil na jistinu před podáním žaloby celkem částku 12 840 Kč, která byla započtena na úhradu jistiny a dále po podání žaloby dne 13. 9. 2021 celkem částku 23 760 Kč, která byla započtena jak na úhradu jistiny ve výši 22 177,68 Kč, pojistného ve výši 479,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,88 Kč, tak smluvní pokuty ve výši 502,40 Kč a poplatků za vymáhací proces ve výši 600 Kč.

17. V rámci spotřebitelských smluv musejí být ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně součástí spotřebitelské smlouvy samotné a jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele text dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl věřitel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V dané věci nebyla ujednání o smluvní pokutě a nákladech na vymáhání součástí smlouvy o úvěru, nýbrž skryta v úvěrových podmínkách, sepsána malým písmem a nepřehledně a odporují tak zásadám poctivosti. Z tohoto důvodu není návrh žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 502,40 Kč a nákladů na vymáhání 600 Kč, včetně požadovaného úroku z prodlení z částky 1 102,40 Kč za dobu od 1. 5. 2021, důvodný. Z vyjádření žalobkyně současně vyplývá, že úrok z prodlení za dobu od 1. 5. 2021 představuje částku 626,70 Kč a byl tedy platbou žalovaného ze dne 13. 9. 2021 uhrazen. Soud tedy návrh žalobkyně v této zbývající části zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější a její neúspěch se týkal pouze nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 218 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 818 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.