6 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 509 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 601 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 110 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 741,82 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Libora Chovance, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 110 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou prostředky komunikace na dálku prostřednictvím klientské zóny dne 14. 10. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž dle smlouvy měla být žalované vyplacena část finančních prostředků ve výši 32 000 Kč a částka 8 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úroky v měsíčních splátkách po 1 730 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila bonitu žalované na základě jí sdělených informací, porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů, a prověřením osoby žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších registrech. Žalobkyně pak současně poukazovala na skutečnost, že žalovaná řádně uhradila 13 splátek Následně pak žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy a nedodržela sjednaný splátkový kalendář, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2023. Ke dni podání žaloby zůstala žalovaná v prodlení s uhrazením celkem 7 splátek v celkové výši 12 110 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z této částky, a to ode dne 28. 10. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 10. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně v elektronicky provozovaném klientském účtu právní předchůdkyně žalobkyně, a následným zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 32 000 Kč bude vyplacena přímo na účet žalované a konečně částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit poskytnutý úvěr včetně úroků, to v celkové výši 74 088 Kč, a to splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč, zahrnujících jistinu, platby doplňkové služby a úrok ve výši 23 %. Přílohou č. 2 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla sjednána doplňková služba „PODPORA“. Za službu „PODPORA“ byl sjednán měsíční poplatek ve výši 701 Kč. Uvedená služba v sobě zahrnovala a) možnost odkladu 3 splátek ročně vždy o měsíc po termínu splatnosti, b) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu závažného onemocnění nebo hospitalizace a c) možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců při nezaviněné ztrátě zaměstnání. Dle detailů pohybu byla verifikační platba ve výši 1 Kč uhrazena dne 14. 10. 2021 a dne 15. 10. 2021 byla na účet žalované poukázána částka ve výši 32 000 Kč.

4. Z listiny označené jako předsmluvní informace jsou patrny základní informace o úvěru, a sice výše jistiny 40 000 Kč, roční úroková sazba 23,00 %, RPSN 38,71 %, výše splátky 1 029 Kč (bez služby PODPORA) i celková částka k uhrazení 74 088 Kč, jakož i tabulka umoření, z níž vyplývá poměr, v jakém byla do každé splátky zahrnuta jistina, úrok a doplňkové služby.

5. Dopisy ze dne 20. 2. 2023 (zaslaným téhož dne) a 5. 3. 2023 (zaslaným téhož dne) vyzvána k úhradě dlužné splátky (splatné dne 15. 2. 2023) ve výši 1730 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou v celkové výši 12 110 Kč postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 17. 10. 2023. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2023, dle podacího lístku odeslanou téhož dne, vyzvána k úhradě dlužných splátek v celkové výši 12 110 Kč, a to do 27. 10. 2023.

6. Dle přílohy č. 1 smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, když vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána s průměrným příjmem ve výši 27 071 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, jiné měsíční výdaje žalovaná dle svého tvrzení nemá. V části jednorázových finančních závazků žalované byla uvedena částka 5 000 Kč věřiteli , Anonymizováno, . V části „výsledky lustrací“ bylo uvedeno, že žalovaná nemá žádný záznam v systémech SOLUS, AML a AML/CTF, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku ani v databázi odcizených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Dále byly doloženy taktéž výsledky těchto lustrací výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru SOLUS, výpisem z insolvenčního rejstříku a z rejstříku zahájených exekucí, vždy bez jakéhokoliv záznamu na osobu žalované. Současně byla předložena také výplatní páska žalované za měsíc červenec 2021, z níž vyplývá mzda žalované v daném měsíci ve výši 37 996 Kč, a dále výpisy z účtu žalované za měsíce červenec, srpen a září 2021, z nichž vyplývá příjem žalované za zaměstnání. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dále kopie občanského a řidičského průkazu žalované.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 14. 10. 2021. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl sjednán úvěrový limit ve výši 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky jednorázově vrátit spolu s úroky ve sjednaných splátkách. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila pouze 13 splátek po 1 730 Kč, a dále 1 Kč v podobě verifikační platby, tj. celkem 22 491 Kč.

16. Jelikož žalovaná v daném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Dle tvrzení žalobkyně vycházela její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti z informací sdělených žalovanou, z předložených dokladů a lustrace žalované v registru SOLUS a dále z porovnání příjmů a výdajů žalované. Z uvedených tvrzení a listin předložených žalobkyní však nelze učinit závěr, že by schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla řádně zkoumána. Co se týče příjmové stránky žalované, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalované ze zaměstnání prostřednictvím doloženého výplatního lístku za červenec 2021 a výpisu z účtu za měsíce 7-9/2021, z nichž je patrná mzda zaslaná na tento účet ze strany zaměstnavatele žalované. Žalobkyni však také muselo být z těchto výpisů zřejmé, že žalovaná má po všechny 3 měsíce téměř nulový zůstatek na účtu, když suma jejích výdajů každý měsíc buď převyšuje sumu jejích příjmů, popř. se jí rovná. S ohledem na skutečnost, kdy sama žalobkyně soudu sdělila informaci o tom, že jí je známa skutečnost (tj. velmi pravděpodobně byla známa i právní předchůdkyni), že ke konci roku 2019 žalovaná úspěšně prošla oddlužením, za současného zohlednění poznatků vyplývajících z doložených výpisů má soud za to, že v souladu s požadavkem náležité obezřetnosti by se dalo očekávat, že právní předchůdkyně žalobkyně zejména s ohledem na platební a dluhovou minulost žalované bude od této žádat doložení dalších dokladů, což se však zřejmě nestalo.

18. Za zcela nedostatečné je pak nutné považovat zkoumání a ověřování výdajů žalované. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje žalované pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně, aniž by tyto blíže ověřovala. Nadto se tato částka jako náklad na bydlení státní či obecní, včetně nákladů s bydlením spojených jeví jako zcela nereálná a nepředstavitelná. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených „čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Současně nelze pominout, jak soud ostatně již podotknul výše, skutečnost patrnou z výpisů z účtů žalované, tj. že její měsíční výdaje převyšují sumu měsíčních příjmů. Bylo oprávněním a v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně po žalované žádat osvětlení výdajů i doložení dokladů, které s nimi souvisí, a to zejména s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Je to přitom poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Této povinnosti se pak nemůže zprostit pouhým přenesením zodpovědnosti na spotřebitele v podobě vyplněného dotazníku a spoléháním se na pravdivost těchto údajů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

19. Soud tedy uzavírá, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyla vynaložena řádná a náležitá péče na zkoumání úvěruschopnosti žalované, tato byla zkoumána spíše formálně, a soudu tak nezbylo než smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v této výši, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 o. z. Dle sdělení a provedeného dokazování žalobkyně žalovaná uhradila celkem 13 splátek po 1 730 Kč, a dále pak verifikační platbu ve výši 1 Kč, tj. celkem 22 491 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 9 509 Kč, představující rozdíl mezi částkou žalované poskytnutou a dosud nesplacenou jistinou. Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

20. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 9 509 Kč představující žalované poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soud podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 741,82 Kč, přičemž tato částka představuje 57,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 110 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 6 560 Kč a žalobkyně má nárok na 57,04 % z nich, tedy na 3 741,82 Kč (výrok III.). Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 26. 4. 2024, kterými žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.