10 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Milenou Heřmanovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalovaného b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalovaného oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva <b>I. Žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že manželé [celé jméno žalobce], [rodné číslo], a [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo], oba bytem [adresa], [obec] jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí] [příjmení], se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 31 600 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2021 domáhají určení, že jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] blíže uvedeného ve výroku rozhodnutí. Uvedli, že dne 23. 4. 1992 uzavřeli žalobci se žalovaným výměnnou smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem v [katastrální uzemí] [příjmení], konkrétně k části pozemku parc. [číslo] o výměře 2 975 m2 (označené v poznámce geometrického plánu [číslo] písmenem a), na žalobce a převod vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] o výměře 838 m2 (označené v poznámce geometrického plánu [číslo] písmenem b) ,a k části pozemku parc. [číslo] o výměře 1 987 m2 (označené v poznámce písmenem e) na žalovaného. K zápisu práva do výkazu změn došlo ke dni 24. 2. 1993. Žalobci již několik měsíců komunikují s katastrálním pracovištěm v [obec] a zjišťují informace o minulosti. Žalobci zjistili, že k datu podpisu výměnné smlouvy ve skutečnosti žalovaný nebyl vlastníkem. Žalovanému nikdy nesvědčilo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] který měl výměnou smlouvou převést na žalobce. Nesprávnost smlouvy spatřovali v geometrickém plánu a v uvedených výměrách pozemků. Tvrdili, že žalovaný uvedl žalobce v omyl a neoprávněně se prostřednictvím výměnné smlouvy obohatil, neboť katastrální úřad na základě výměnné smlouvy zapsal vlastnické právo ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí a žalovaný od roku 1993 užívá část pozemku parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] pozemek [číslo], které byly předmětem výměnné smlouvy (dnes v souhrnu pozemek parc. [číslo] v kat. ú. [obec] u [obec]). Tvrdili, že prostřednictvím výměnné smlouvy nedošlo ke směně pozemků mezi žalobci a žalovaným, ale pouze ke zdánlivému převodu vlastnického práva na žalovaného. Žalobci v souladu s požadavky ustanovení § 80 o. s. ř. sdělují, že na předmětu žaloby mají naléhavý právní zájem, neboť i v současné době nejsou v příslušném katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku parc. [číslo]. 2 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrzení žalobců označil za nepravdivé a účelové. Pokud jde o pozemek [parcelní číslo] v [obec], který žalovaný vložil do směny, byl žalovaný přesvědčen o svém vlastnictví od 10. 11. 1987, kdy mu byl pozemek darován jeho rodiči. Tento pozemek však byl v držení právních předchůdců žalovaného, jeho rodičů, od roku 1966. Předchozí vlastnictví dokládá žalovaný výpisem z pozemkové knihy, podle níž byl pozemek ve vlastnictví jeho předků nejméně od 21. 9. 1929. I v tomto případě šlo o smlouvu postupní, vlastnictví tedy bude v rodině ještě starší. Pozdější zápisy prokazují, že žalovaný je vlastníkem směňovaného pozemku dodnes, má ho řádně uvedený ve svém vlastnickém listě. Přečíslování je provedeno geometrickým plánem a popsáno v článku II. smlouvy. Geometrické plány nemají žádné vady, geometrické plány jsou součástí obou popisovaných smluv. 3 Soud se především zabýval otázkou, zda žalobci mají na určení právního vztahu naléhavý právní zájem dle § 80 písmeno c) o. s. ř. Žalobci odůvodňují svůj požadavek na určení právního vztahu skutečností, že se domáhají svého vlastnického práva, když mají nepochybně na tom naléhavý právní zájem, protože bez soudního rozhodnutí nemohou dosáhnout nápravy tohoto stavu. 4 Dle § 80 písmeno c) o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Navrhuje-li žalobce určení svého výlučného vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení naléhavý právní zájem má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí ČR. Tímto způsobem by mělo být dosaženo shody mezi stavem právním a zapsaným do katastru nemovitostí pro případ, že by mezi takovýmto stavem byl rozpor. Soud proto dospěl k závěru, že na požadovaném určení vlastnictví mají žalobci naléhavý právní zájem. 5 Žaloba není důvodná. 6 Soud vycházel především z listinných důkazů. Provedeným řízením soud vzal za prokázané následující skutečnosti významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci: 7 Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí] [příjmení], v katastru nemovitostí. Soud vzal za prokázané, že žalovaný spornou část pozemku užíval nepřetržitě od roku 1992 bez jakýchkoliv pochybností o tom, že mu vlastnické právo náleží. O uzavření smlouvy není pochyb, byla uzavřena ve formě notářského zápisu a téhož dne registrována. Žalovaný tedy od 23. 4. 1992 žil s vědomím, že je vlastníkem předmětného pozemku, když notář smlouvu registroval a informoval účastníky smlouvy, že se stala platnou. Změny vlastnictví byly na základě tohoto notářského zápisu řádně provedeny v tehdejší evidenci nemovitostí. Po dobu téměř 30 let nebylo žádných pochybností o správnosti zápisu a o vlastnictví žalovaného ke spornému pozemku na základě směnné smlouvy ze dne 23. 4. 1992, stejně jako nebylo pochybností o vlastnictví, které získali na základě směnné smlouvy žalobci. Právem se tedy žalovaný od 23. 4. 1992 domníval, že je vlastníkem sporného pozemku, byl v dobré víře, že je vlastníkem předmětného pozemku. Žalovaný disponoval v době uzavření smlouvy nabývacím titulem, byl původně vlastníkem pozemku na základě darovací smlouvy ze dne 10. 11. 1987 pořízené ve formě notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] v [obec] (č. l. 57 spisu). Je to prokázáno obsahem notářského zápisu z téhož dne [anonymizována dvě slova] v [obec] (č. l. 57). Přečíslování je provedeno geometrickým plánem a popsáno v článku II. smlouvy. Geometrické plány nemají žádné vady, geometrické plány jsou součástí obou popisovaných smluv. 8 Soud vzal za prokázané obsahem rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec] [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka] (č. l. 79 spisu), jako rozhodnutí odvolacího orgánu věcně a místně příslušného, tyto rozhodné skutkové okolnosti: 9 Katastrálnímu úřadu byla doručena 4 podání se žádostí o opravu chyby v katastrálním operátu. Jednalo se o podání [celé jméno žalobce] a podání [jméno] [příjmení]. Všechny tyto požadavky byly shledány jako nedůvodné a byly zamítnuty. Konkrétně dne 27. 1. 2021 bylo katastrálnímu úřadu doručeno podání [jméno] [příjmení] a ze dne 25. 1. 2021, obsahující doplnění upřesnění k nesouhlasu s neprovedením opravy. V podání [celé jméno žalobce] uvedl, že k pozemkům [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] neexistuje nabývací titul, neboť původní pozemky propadly v padesátých letech dvacátého století státu a chybějící výměra pro nynější pozemky Ing. Jiřího Zikla byla tak odebrána z pozemků zapsaných na LV [číslo]. V dalším obsahu podání [celé jméno žalobce] v zásadě namítal nesprávnou evidenci pozemků, které vznikly z původních pozemků [anonymizováno] [číslo] patrně stavební [číslo]. Tvrdil, že zde v devadesátých letech vznikly nesrovnalosti v evidenci katastru nemovitostí, zčásti v důsledku vzniku nové parc. [číslo] v zásadě dle podatele tato parcela vznikla z původního pozemku [anonymizováno] [číslo] který byl v roce 1990 ve vlastnictví jeho rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří následně část tohoto pozemku převáděli dále mimo jiné jemu a jeho sestře [jméno] [příjmení]. Toto je uvedeno na 3. straně citovaného rozhodnutí. Zjištění a závěry odvolacího orgánu jsou pak uvedeny na 5. straně rozhodnutí, kde podrobně vysvětluje své závěry ve vztahu k jednotlivým podáním zejména k citovaným námitkám, které jsou totožné s tvrzením žalobců v žalobě v souzené věci 10 C 134/2021 (viz č. l. 83 a následující spisu). Ohledně pozemku týkajícího se [celé jméno žalovaného] toto rozhodnutí výslovně uvádí, že žádnou chybu při vedení a obnově katastru neshledal. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec], včetně rozhodnutí [stát. instituce] [stát. instituce] ze dne 16. 9. 2021, [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno]. 10 Další důkazy nebyly navrhovány a ani ze řízení potřeba provedení dalších důkazů nevyplynula. 11 Lze tedy učinit tento skutkový závěr: 12 Účastníci uzavřeli dne 23. 4. 1992 ve formě notářského zápisu směnnou smlouvu, označenou jako výměnná smlouva, kterou převedl žalovaný žalobcům část pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 975 m2 a žalobci žalovanému část pozemku [číslo] o výměře 838 m2 a část pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 987 m2, celkem tedy 2 825 m2. Geometrický plán připojený ke smlouvě tuto směnu popisuje, vyznačuje a dokumentuje. O uzavření smlouvy není pochyb, byla uzavřena ve formě notářského zápisu a téhož dne registrována státním [anonymizováno] [číslo]. Změny vlastnictví byly řádně provedeny v evidenci nemovitostí dne 24. 2. 993 (viz také č. l. 119 spisu). Žalovaný disponoval v době uzavření smlouvy nabývacím titulem, byl původně vlastníkem pozemku [parcelní číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 10. 11. 1987, pořízené ve formě notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Soud vzal za prokázané, že žalovaný spornou část pozemku užíval nepřetržitě od roku 1992 bez jakýchkoliv pochybností o tom, že mu vlastnické právo náleží. O uzavření smlouvy nebylo pochyb, byla uzavřena ve formě notářského zápisu a téhož dne registrována. Změny vlastnictví byly na základě tohoto notářského zápisu řádně provedeny v tehdejší evidenci nemovitostí. Přečíslování je provedeno geometrickým plánem a popsáno v článku II. smlouvy. Geometrické plány nemají žádné vady, geometrické plány jsou součástí obou popisovaných smluv. Po dobu téměř 30 let nebylo žádných pochybností o správnosti zápisu a o vlastnictví žalovaného ke spornému pozemku na základě směnné smlouvy ze dne 23. 4. 1992, stejně jako nebylo pochybností o vlastnictví, které získali na základě směnné smlouvy žalobci. Právem se tedy žalovaný od 23. 4. 1992 domníval, že je vlastníkem sporného pozemku, byl v dobré víře, že je vlastníkem předmětného pozemku. Následné žádosti žalobců, resp. jejich příbuzných, z roku 2020 o opravu údajných chyb v katastrálním operátu byly pravomocně zamítnuty věcně a místně příslušným orgánem. 13 Pokud žalobci vznášeli námitky proti dobré víře žalovaného tvrzením, že žalovaný měl znalost místních poměrů a znal genezi vztahů vlastníků v dané lokalitě, pak toto tvrzení jednak není zcela konkrétní a jednak taková znalost místní situace mezi účastníky musela být vzájemná. Žalobci, jak je patrno z obsahu spisu, rovněž měli znalost místních poměrů a znali genezi vztahů vlastníků v dané lokalitě. Pokud žalobci zpochybňovali dobrou víru gramatickým výkladem smlouvy, pak toto jejich tvrzení je rovněž nekonkrétní, neuvádějí, jaké části smlouvy konkrétně toto mají prokazovat a ani z jejího obsahu nic takového není patrno. To by se však rovněž týkalo obou účastníků a muselo by se týkat i té části smlouvy, která označovala pozemky nabyté dle výměnné smlouvy samotnými žalobci. Tyto vztahy mezi účastníky dle smluvního ujednání musí být vzájemné a nelze se dovolávat případné neplatnosti pouze jednostranně. Pokud by byla, jak se snažili žalobci prokazovat, smlouva absolutně neplatná či zdánlivá, pak by byla neplatná či zdánlivá celá, a to i ve vztahu k pozemkům, které podle smlouvy nabyli žalobci. Žalobci se však tímto způsobem nechovají, svou část nabytých pozemků převedli na dceru, zatímco ohledně části smlouvy týkající se žalovaného se dovolávají údajné neplatnosti a nesouhlasí s jejich převodem na syna žalovaného. 14 Žalobci, přestože byli soudem řádně poučeni dle § 118 a o. s. ř., nepředložili žádný důkaz o tom, že by pozemek tehdy označený jako [číslo] byl v době uzavření smlouvy v jejich vlastnictví. Vše je pouze jejich tvrzení. Žalobci rovněž nepředložili žádný spolehlivý důkaz o údajně nesprávném zápisu v katastrálním operátu, který dovozují z výměr pozemků. Vše je pouze důkazně nepodloženými úvahami, jejich nesprávnost posoudil a podrobně odůvodnil věcně místně příslušný správní orgán ve svém pravomocném rozhodnutí shora uvedeném. 15 Z dalších povedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci. Zejména soud nečinil žádné skutkové závěry z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobců. Je tomu tak ze dvou důvodů. Jednak z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že uvedená svědkyně před svým svědeckým výslechem opakovaně nahlížela do soudního spisu, žádala o opisy listin ze spisu, včetně záznamu na CD z předchozího soudního jednání. Byla tedy o obsahu spisu před svým svědeckým výslechem podrobně informována. Toto vše zpochybňuje její výpověď jako svědkyně, když je zřejmé, že její výpověď těmito skutečnostmi mohla být výrazně ovlivněna. Dalším důvodem je, že stejné úvahy a závěry ve vztahu k výměře pozemků a geometrickému plánu, které svědkyně ve své výpovědi uvedla, byly opakovaně předmětem šetření a rozhodnutí věcně a místně příslušného správního orgánu, tak jak je shora uvedeno, a byly jako nedůvodné zamítnuty. Přitom měl správní orgán k dispozici i stejné listiny, které žalobci rovněž předkládali v tomto soudním řízení. Kromě toho nelze přehlédnout, že jde o dceru účastníků, která má na věci osobní zájem, protože pozemek získaný žalobci předmětnou výměnou smlouvou převedli žalobci následně na tuto svědkyni, svoji dceru. Ta se také netají svoji snahou pomoci rodičům ve sporu. 16 Stejně tak soud nečinil žádné další závěry ze spisu ze spisu 0 Nc 8107/2021 zdejšího soudu, ohledně předběžného opatření týkajícího se dispozice se sporným pozemkem. Tento návrh byl zamítnut a všechny tam uvedené listiny byly následně předloženy i v průběhu řízení ve věci samé 10 C 134/2021. 17 Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, takto: 18 Navrhují–li žalobci určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení naléhavý právní zájem má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí ČR (§ 7 zákona č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). Tímto způsobem by mělo být dosaženo shody mezi stavem právním a zapsaným do katastru nemovitostí pro případ, že by mezi takovýmto stavem byl rozpor. Soud proto dospěl k závěru, že na požadovaném určení vlastnictví mají žalobci naléhavý právní zájem. 19 Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval jednak podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), neboť předmětem řízení je vlastnické právo dle směnné smlouvy z roku 1992 a její registrace státním notářstvím, tj. přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz § 3028 odst. 2 o. z.), jednak podle ustanovení části první hlavy I. („nového“) občanského zákoníku, neboť tato ustanovení se použijí i na práva a povinnosti, která posuzují podle dosavadních právních předpisů (§ 3030 o. z.). 20 Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. vázal převod vlastnictví k nemovitostem na registraci smluv státním notářstvím, přičemž tento postup se nevztahoval na převody nemovitostí do socialistického vlastnictví. Zápis vlastnického práva do evidence nemovitostí měl evidenční charakter. Podle § 47 obč. zák. č. 40/1964 Sb. v původním znění platilo, že jestliže se účastníci v předepsané formě shodli na obsahu smlouvy a k jejímu vzniku bylo třeba ještě rozhodnutí příslušného orgánu, byli svými projevy vázáni až do tohoto rozhodnutí. Bylo-li rozhodnutí záporné, ke smlouvě nedošlo. Novela občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (zákon č. 131/1982 Sb.) tuto konstrukci změnila a pro příště byla na rozhodnutí příslušného orgánu, včetně registrace státním notářstvím vázána účinnost smlouvy, nikoli její vznik. Nově zařazený odstavec 3 stanovil, že pokud nedošlo na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, platilo, že účastníci od smlouvy odstoupili. Předchozí stav byl v podstatě praktickou realizací novely občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. - zákona č. 264/1992 Sb. a na něj navazujících katastrálních předpisů. 21 Podle § 1105 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. 22 Okresní soud učinil právní závěr, že žalovaný je na základě výměnné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 23. 4. 1992, registrované [anonymizována dvě slova] v [obec] téhož dne, vlastníkem sporné nemovitosti uvedené ve výroku rozhodnutí. Vlastnické právo ke spornému pozemku vzniklo žalovanému na základě uzavřené směnné smlouvy a řízení o registraci směnné smlouvy státním notářstvím dle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalovaný disponoval v době uzavření smlouvy nabývacím titulem, byl původně vlastníkem pozemku na základě darovací smlouvy ze dne 10. 11. 1987. Podle § 39 tehdy platného občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. V posuzované věci žádné skutečnosti dle § 39 tehdy platného občanského zákoníku, případně jiných ustanovení tohoto zákona, které by platnost této smlouvy zpochybnily, či by z nich měly činit úkon zdánlivý, jak tvrdili žalobci, nebyly prokázány, ani nevyšly v řízení najevo. Naopak, žalovanému se podařilo tvrdit a prokázat oprávněnou držbu žalovaného po zákonem stanovenou dobu 10 let. Žalovaný měl pozemek nejen zapsaný v příslušném registru, ale také jej fakticky držel a užíval, jako vlastník se choval. Pro posouzení věci je zásadní, že po dobu téměř 30 let nebylo žádných pochybností o správnosti zápisu a o vlastnictví žalovaného ke spornému pozemku na základě směnné smlouvy ze dne 23. 4. 1992, stejně jako nebylo pochybností o vlastnictví, které získali na základě výměnné smlouvy žalobci. Následné žádosti z roku 2020 o opravu údajných chyb v katastrálním operátu byly pravomocně zamítnuty. Žalovaný byl tedy po dobu téměř 30 let v dobré víře, že mu sporný pozemek vlastnicky náleží. 23 Podle § 134 tehdy platného občanského zákoníku: (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. 24 Postup soudu při zkoumání splnění podmínek vydržení dle § 134 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku upravuje ustálená judikatura, konkrétně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000. Je-li držitel v se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) některého z účastníků. 25 Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. 26 V souzené věci od uzavření výměnné smlouvy a její registrace státním notářstvím se právem tedy žalovaný od 23. 4. 1992 domníval, že je vlastníkem sporného pozemku a právem mohl mít důvěru v rozhodnutí státního orgánu, za situace kdy po dobu téměř 30 let nebyly k jeho řádnému vlastnictví žádné pochybnosti. 27 Soud tedy učinil právní závěr, že žalovaný byl v dobré víře dle § 134 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku, že je vlastníkem předmětného pozemku. Byl v dobré víře v rozhodnutí státního orgánu i v řádný nabývací titul. Desetiletá vydržecí doba začala běžet od 23. 4. 1992 a skončila uplynutím 10 let, tedy dnem 23. 4. 2002. K tomuto datu tedy žalovaný splnil zákonné podmínky pro vydržení vlastnictví ke spornému pozemku dle § 134 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku. Právem se tedy žalovaný od 23. 4. 1992 domníval, že je vlastníkem sporného pozemku a byl v dobré víře, že je vlastníkem předmětného pozemku podle dosavadních právních předpisů (§ 3030 o. z.). Tato vydržecí doba nadále pokračovala dle tehdy platného občanského zákoníku a následně podle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dobu celkem téměř 30, let až do roku 2020, kdy začali žalobci předmětnou výměnnou smlouvu zpochybňovat. 28 Již z tohoto důvodu musela být žaloba zamítnuta. Tento důvod je pro zamítnutí žaloby zcela postačující a zcela jednoznačný, bez jakýchkoliv pochybností. 29 Žalobci se nemohli dovolávat ani žádného právního omylu. Pro takový případ je nutné přihlédnout ke všem okolnostem případu Mýlící se osoba by mohla při vynaložení přiměřené pozornosti a seznámení se s obsahem smlouvy, včetně připojeného geometrického plánu, údajnému omylu zabránit. Je na účastnících každého právního úkonu, aby jeho uzavření věnovali přiměřenou pozornost, kterou lze na nich požadovat. Mýlící se osoba by tedy mohla při vynaložení přiměřené pozornosti, kterou lze požadovat, takovému omylu zabránit. Tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Tvrzení žalobců, že měli v době uzavření smlouvy k žalovanému plnou důvěru, na tom nemůže nic změnit. 30 Podle § 6 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/1992 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 31 Podle § 6 odst. 2 nového občanského zákoníku č. 89/1992 Sb. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 32 Podle § 8 nového občanského zákoníku č. 89/1992 Sb. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 33 To tedy znamená, že žalobci, i kdyby byly jejich námitky pravdivě, což se neprokázalo, by nemohli těžit z případného protiprávního stavu, tak jak požadují, tedy jednostranně. Je tomu tak proto, že pokud by byla smlouva neplatná, případně jak tvrdí žalobci zdánlivá, pak by se to týkalo celé smlouvy, tedy ve vztahu k oběma stranám smluvního ujednání. Nemohli by tedy žalobci dosáhnout jednostranného určení ve vztahu k pozemkům, které získali výměnnou smlouvou od žalovaného, aniž by se toto vztahovalo rovněž na pozemky, které získali výměnou smlouvou žalobci. Je pravdou, že i žalobci, stejně jako žalovaný, byli účastníky právního vztahu. Tato skutečnost svědčí o tom, že se nemohou případné neplatnosti domáhat jednostranně, neboť v takovém případě by se mohlo jednat i o zneužití práva dle § 8 nového občanského zákoníku. Právem žalovaný namítá, že to byli právě žalobci, kteří svůj pozemek získaný výměnnou smlouvou převedli na dceru. Na druhé straně však žalobci dle obsahu žaloby brání, aby totéž učinil žalovaný a aby svůj pozemek získaný směnnou smlouvou převedl na syna. 34 Ze všech těchto důvodů soud proto žalobu na určení vlastnického práva zamítl. 35 O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud neshledal podmínky pro výjimečné použití § 150 o. s. ř., neshledal důvody pro výjimečné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníku. 36 Náklady žalovaného spočívají v nákladech právního zastoupení žalovaného. Dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Jde o 9 úkonů právní služby dle § 7 a § 9 odst. 4) písm. b) advokátního tarifu jako práv k nemovité věci, částkou po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, odvolání proti předběžnému opatření z 19. 5. 2021, sepis vyjádření z 2. 7. 2021, projednání věci s klientem 19. 1. 2022, vyjádření z 24. 2. 2022, dvě jednání soudu, vyjádření z 2. 5. 2022, závěrečný návrh), dále 9 x po 300 Kč paušální poplatek na úhradu režie dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna činí 27 900 Kč a 2 700 Kč, tedy 30 600 Kč. Žalovaný také vynaložil částku 1 000 Kč za soudní poplatek z odvolání proti předběžnému opatření. Celkem tak představují náklady řízení žalovaného 31 600 Kč.