10 C 152/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Heřmanové a přísedících Mgr. Jany Kocábové a Jiřího Kvapila ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 20 623,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 623,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 1. 10. 2020 do zaplacení, vše do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 18 520,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.</b> 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku rozhodnutí. V žalobě uvedl, že žalovaný byl podle pracovní smlouvy zaměstnancem žalobce. Žalovaný v rámci výkonu práce manipuloval se zbožím v [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo]. Dne 12. 12. 2019 v ranních hodinách žalovaný rozbil paletovým vozíkem skleněné posuvné dveře, jak vyplývá z protokolu o mimořádné události vyhotoveného bezpečnostní agenturou ze dne 12. 12. 2019. Škoda byla provozovatelem centra, společností [právnická osoba], uplatněna po provozovateli rychlého občerstvení, [právnická osoba] s.r.o. dopisem ze dne 19. 2. 2020 [právnická osoba] kontaktovala žalobce, jelikož škoda byla způsobena žalovaným, který byl zaměstnancem žalobce. Následně společnost [právnická osoba] vyzvala dopisem ze dne 28. 2. 2020 společnost [právnická osoba], aby škodu přefakturovala na žalobce. Jednalo se o fakturu [číslo] ze dne 28. 2. 2020 na částku 20 623,60 Kč. Náklady na opravu vyplývají z faktur servisních společností, kdy [právnická osoba] alumatic, spol. s r.o. vystavila provozovateli centra dne 29. 1. 2020 fakturu č. 2020 na částku 18 010 Kč za výměnu skla a [právnická osoba], s.r.o. vystavila dne 24. 1. 2020 fakturu č. 2020 [číslo] na částku 2 613,60 Kč vč. DPH za grafickou úpravu skla. Žalovaný byl vyzván žalobcem k náhradě škody dopisem ze dne 27. 3. 2020 a následně předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne 17. 7. 2020. Celková výše škody činí 20 623,60 Kč. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. Vedle jistiny nárokuje žalobce touto žalobou i úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši za každý den prodlení ode dne následujícího po uplynutí 7 dní ode dne doručení předžalobní výzvy k plnění až do zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že mezi ním a žalobcem byla dne 25. 9. 2019 uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalovaný pro žalobce prováděl činnost na pozici řidič vnitrostátní nákladní dopravy. Namítal však, že žalovaný nebyl žalobcem řádně proškolen a poučen v zacházení s paletovým vozíkem. Na základě této skutečnosti se žalovaný domnívá, že za škodu nemůže odpovídat.

3. Provedeným řízením soud vzal za prokázané následující skutečnosti významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci:

4. Mezi účastníky není sporu, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 (dále jen jako„ smlouva“). Náplň práce byla dle čl. 1 Smlouvy stanovena jako„ řidič vnitrostátní nákladní dopravy nad 3,5 t a dle potřeby se bude aktivně podílet na nakládce a vykládce za použití ručně vedeného elektrického nebo mechanického paletového vozíku.“ Dále není sporu, že jako zaměstnanec žalobce dne 12. 12. 2019 v ranních hodinách žalovaný rozbil paletovým vozíkem skleněné posuvné dveře a že tím vznikla žalobci škoda. Není ani sporu o tom, že žalobcem byl vyzván k úhradě ve výši žalované částky. Dále není sporu o tom, že žalobce uvedenou částku jako náhradu škody poškozenému uhradil. [příjmení] je výše průměrného hrubého výdělku žalovaného, která činila částku 37 000 Kč měsíčně. 5. [příjmení] zůstalo, zda byl žalovaný jako zaměstnanec žalobcem jako zaměstnavatelem řádně proškolen a poučen v zacházení s paletovým vozíkem a zda na základě této skutečnosti žalovaný za škodu odpovídá.

6. Ke sporným skutečnostem bylo provedeno dokazování a účastníci byli také řádně poučeni o koncentraci řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. (viz protokol o jednání), v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4616/2010. Řízení je proto koncentrováno ke dni 14. 12. 2021.

7. Obsahem pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 (č. l. 30 spisu) je prokázáno, že se jednalo o práci na hlavní pracovní poměr s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Výše mzdy žalovaného byla stanovena mzdovým výměrem ze dne 25. 9. 2019, který zaměstnanec převzal 25. 9. 2019. Jak ze mzdového výměru vyplývá, mzda byla stanovena výpočtem na základě počtu odpracovaných hodin a dalších parametrů. Žalovaný se také v pracovní smlouvě zavázal, že uzavře pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání. Tento svůj smluvní závazek však zjevně nesplnil, resp. neprokázal ani netvrdil, že by tento závazek splnil.

8. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný jako zaměstnanec absolvoval u zaměstnavatele vstupní školení BOZP. Je to prokázáno ze Záznamu o vstupním školení ze dne 1. 10. 2019, opatřeného vlastnoručním podpisem žalovaného (č. l. 37 spisu). Dále není sporu o tom, že žalovaný měl řidičské oprávnění a k práci s vozíkem byl také zaškolován postupně ostatními řidiči. Je to zřejmé z jeho pracovní smlouvy a je to prokázáno i obsahem záznamu o jízdách žalovaného s ostatními řidiči v období od nástupu do práce po uzavření pracovní smlouvy (č. l. 48 spisu).

9. Potvrzením účetního oddělení, jako listinným důkazem, je prokázáno, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného činil v rozhodném období 37 476 Kč. Je to patrno i z výplatních pásek žalovaného za měsíce X. - XII. 2021.

10. Protože škoda byla způsobena zaměstnancem s plným pracovním úvazkem, jehož průměrný měsíční výdělek činil 37 476 Kč, čtyřapůl násobek průměrného měsíčního výdělku jako zákonné omezení stanovené § 257 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, by činil částku 168 642 Kč. Protože výše požadované náhrady škody je 20 623,60 Kč, je patrné, že škoda může být uhrazena v plné výši. Nad rámec výše uvedeného je nepochybné, že se žalovaný v čl. 13 pracovní smlouvy zavázal uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání, a neposkytl součinnost k úhradě škody prostřednictvím pojišťovny. Pojistku zjevně neuzavřel.

11. Vznik škody je pak prokázán listinnými důkazy: protokol o mimořádné události ze dne 12. 12. 2019, objednávka ze dne 8. 1. 2020, protokol o servisním zásahu ze dne 18. 12. 2019, faktura [anonymizována tři slova] s [anonymizováno] ze dne 29. 1. 2020, faktura [právnická osoba] ze dne 24. 1. 2020, uplatnění nároku na náhradu škody po spol. [právnická osoba] společností [právnická osoba] ze dne 19. 2. 2020, odpověď na Uplatnění nároku na náhradu škody [právnická osoba] s.r.o. Celkem škoda 20 623,60 Kč.

12. Z ostatních provedených důkazů již nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci. Další důkazy nebyly navrhovány, (případně od nich účastníci v průběhu řízení ustoupili) a ani z řízení potřeba provedení dalších důkazů nevyplynula.

13. Žalovaný byl řádně poučen o tom, že je jeho povinností tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a navrhnout k jejich prokázání důkazy. Nesplnění těchto povinností znamená neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, což se může projevit na výsledku sporu. Konkrétně byl poučen o tom, že je třeba v rámci své vysvětlovací povinnosti uvést svoji skutkovou verzi a konkrétně uvést, v čem spatřuje nedostatečnost proškolení, na kterém založil svoji procesní obranu. Žalovaný však svoji skutkovou verzi ohledně námitek, týkajících se okolností průběhu proškolení, které podepsal a ohledně svých námitek proti průběhu zaškolování konkrétními řidiči dle konkrétních záznamů jízd, vůbec neuvedl. Jeho námitky jsou pouze obecného formálního charakteru, bez konkrétní aplikace na předmět sporu, zřejmě v důsledku nedostatku informací ze strany zástupce. Takovou procesní obranu shledal soud jako nedostatečnou. Naopak žalobci se podařilo rozhodné skutkové okolnosti nejen tvrdit, ale i prokázat.

14. Z výše vyjmenovaných skutečností soud učinil tento skutkový závěr:

15. Žalovaný byl zaměstnancem žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019. Náplň práce byla dle čl. 1 smlouvy stanovena jako„ řidič vnitrostátní nákladní dopravy nad 3,5 t a dle potřeby se bude aktivně podílet na nakládce a vykládce za použití ručně vedeného elektrického nebo mechanického paletového vozíku“. Žalovaný jako zaměstnanec žalobce dne 12. 12. 2019 v ranních hodinách rozbil paletovým vozíkem skleněné posuvné dveře, a tím vznikla žalobci škoda. Žalovaný v rámci výkonu práce manipuloval se zbožím v [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo]. Dne 12. 12. 2019 v ranních hodinách žalovaný rozbil paletovým vozíkem skleněné posuvné dveře, jak vyplývá z protokolu o mimořádné události vyhotoveného bezpečnostní agenturou ze dne 12. 12. 2019. Škoda byla provozovatelem centra, společností [právnická osoba], uplatněna po provozovateli rychlého občerstvení, [právnická osoba] s.r.o. dopisem ze dne 19. 2. 2020 [právnická osoba] kontaktovala žalobce, protože škoda byla způsobena žalovaným, který byl zaměstnancem žalobce. Následně společnost [právnická osoba] vyzvala dopisem ze dne 28. 2. 2020 společnost [právnická osoba], aby škodu přefakturovala na žalobce. Jednalo se o fakturu [číslo] ze dne 28. 2. 2020 na částku 20 623,60 Kč. Náklady na opravu vyplývají z faktur servisních společností, kdy [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vystavila provozovateli centra dne 29. 1. 2020 fakturu č. 2020 na částku 18 010 Kč za výměnu skla a [právnická osoba], s.r.o. vystavila dne 24. 1. 2020 fakturu č. 2020 [číslo] na částku 2 613,60 Kč vč. DPH za grafickou úpravu skla. Žalobce tuto škodu uhradil, jak je prokázáno výpisem z účtu (č. l. 18 spisu). Žalovaný byl vyzván žalobcem k náhradě škody dopisem ze dne 27. 3. 2020 a následně předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne 17. 7. 2020. Celková výše škody činí 20 623,60 Kč. Mezi porušením povinnosti žalovaným při manipulaci s vozíkem, když této činnosti nevěnoval dostatečnou pozornost, jak dle pracovní smlouvy měl a mohl a vznikem škody, je příčinná souvislost, když není pochyb o tom, že jeho nepozornost při manipulaci s vozíkem byla jedinou příčinou rozbití skleněných posuvných dveří, o čemž svědčí zápis bezpečnostní agentury. Jednalo se přinejmenším o vědomou nedbalost ze strany žalovaného.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil takto:

17. Soud věc právně posoudil podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve znění účinném ke dni 12. 12. 2019.

18. Podle § 250 zákoníku práce (1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

19. Ustanovení § 250 zákoníku práce upravuje právní úpravu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Způsobí-li tedy zaměstnanec zaviněným porušením svých povinností při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním škodu zaměstnavateli nebo třetí osobě, nelze aplikovat obecnou právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu je nezbytné, aby byly kumulativně splněny následující předpoklady: - porušení právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vznik škody - příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením právních povinností - zavinění zaměstnance 20. Obsah pojmu„ plnění pracovních úkolů“ je definován v ust. § 273 zák. práce a činnosti v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů zase definuje ust. § 274 zák. práce. Pokud okolnosti vzniku škody nemají souvislost s plněním pracovních úkolů, pak nelze aplikovat právní úpravu odpovědnosti zaměstnance za škodu dle zákoníku práce, což ovšem nevylučuje aplikaci jiného druhu právní odpovědnosti.

21. Neodmyslitelným předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je právě vznik škody. Pojem škody je v daném případě vykládán pouze v jeho užším významu, tedy coby majetková újma poškozeného (viz § 249 odst. 1 zák. práce) vyjádřitelná v penězích. Ust. § 257 zák. práce rozlišuje mezi škodou skutečnou a ušlým ziskem, kdy dle okolností vzniku škody může zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci buď pouze skutečnou škodu, nebo i náhradu ušlého zisku.

22. Z dikce ustanovení je dále zřejmé, že stejně jako v případě obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku je i v případě vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu v pracovním právu nutné, aby mezi vzniklou škodou a zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů bylo možné dovodit příčinnou souvislost, tzv. kauzální nexus. Jinými slovy je nezbytné, aby škoda byla způsobena právě v důsledku porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů zaviněného zaměstnancem, a nikoliv v důsledku jiné okolnosti. Posouzení této otázky je považováno za otázku skutkovou a nikoliv právní.

23. Zaměstnanec odpovídá pouze za škodu, kterou zavinil, tedy je dán vnitřní vztah zaměstnance, který porušil povinnost při plnění pracovních úkolů vzhledem k následku tohoto porušení. Tento vnitřní vztah může mít formu úmyslu, nebo nedbalosti, přičemž s každou z těchto forem jsou spojeny jiné následky (viz § 257 zák. práce). K odst. 2 24. V praxi může dojít k situaci, kdy na vzniku škody mají v důsledku porušení svých povinností podíl jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Ustanovení poskytuje obecný návod pro řešení těchto situací, které jsou přirozeně předmětem sporů. Ustanovení zakotvuje poměrné omezení odpovědnosti zaměstnance za škodu v míře, ve které ji způsobil zaměstnavatel. V posuzované věci však žádný důvod k omezení odpovědnosti zaměstnance shledán nebyl, jak je patrno ze shora uvedených skutkových zjištění. K odst. 3 25. Zatížení důkazním břemenem v případě, že se zaměstnavatel domáhá náhrady škody na zaměstnanci, musí unést zaměstnavatel.

26. Zaměstnanec, který při výkonu svého zaměstnání způsobí porušením povinnosti z pracovního poměru škodu cizímu podniku nebo jiné třetí osobě, odpovídá jen svému zaměstnavateli (NS 4 Cz 48/60, R 46/1960)

27. Z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním nevybočuje taková činnost pracovníka, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kritéria nemají ovšem stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů (NS 6 Cz 89/68, R 65/1969).

28. V posuzované věci není naprosto žádných pochybností o tom, že při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů. Ostatně popis této pracovní činnosti je přímo uveden v pracovní smlouvě žalovaného.

29. Zavinění lze charakterizovat jako psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). (NS 21 Cdo 1111/2001, SJ [číslo] str. 794)

30. Má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst. 3 zákoníku práce, tak se může stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy - řečeno jinak - prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (21 Cdo 4238/2014).

31. V posuzované věci se jedná o zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění), žalovaný věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Nevěnoval činnosti, kterou vykonával dostatečnou pozornost.

32. S ohledem na všechny uvedené okolnosti jsou tedy splněny zákonné podmínky pro odpovědnost za škodu dle § 250 zákoníku práce: porušení povinnosti, škoda, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou i zavinění.

33. Výše škody činí žalovanou částku 20 623,60 Kč. Protože škoda byla způsobena zaměstnancem s plným pracovním úvazkem, jehož průměrný měsíční výdělek činil 37 476 Kč, čtyřapůl násobek průměrného měsíčního výdělku jako zákonné omezení stanovené § 257 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce by činilo částku 168 642 Kč. Protože výše požadované náhrady škody je 20 623,60 Kč, je patrné, že škoda může být uhrazena žalovaným v plné výši.

34. Lze tedy učinit tento právní závěr.

35. Žalovaný jako zaměstnanec způsobil žalobci jako zaměstnavateli v rámci výkonu práce při manipulaci se zbožím v [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo] dne 12. 12. 2019 škodu, když rozbil paletovým vozíkem skleněné posuvné dveře. Žalobce na výzvu poškozeného škodu uhradil ve výši 20 623,60 Kč třetí osobě. Mezi porušením povinnosti žalovaného a škodou je příčinná souvislost. Žalovaný byl při nástupu do zaměstnání proškolen o BOZ, což stvrdil svým podpisem. Měl řidičské oprávnění a v souladu se zápisy jízd byl po nástupu do zaměstnání fakticky proškolen o provádění konkrétní manipulace s vozíkem. Ze strany žalovaného se při manipulaci s vozíkem jednalo o zavinění ve formě nedbalosti, když nevěnoval vykonávané činnosti dostatečnou pozornost, kterou měl a mohl. Jednalo se nedbalostní zavinění, vědomou nedbalost, protože jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Průměrný měsíční výdělek žalovaného činil 37 476 Kč, výše škody tedy nepřekračuje 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku jako zákonné omezení stanovené § 257 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

36. Ze všech těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

37. Vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, dle § 142 odst. 1 a § 142a občanského soudního řádu, mu soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plném rozsahu. Nebyly shledány důvody pro výjimečné použití ustanovení § 150 o. s. ř.

38. Náklady tvoří náklady zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek 826 Kč. Soud o určení výše odměny za zastoupení advokátem rozhodl podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle ust. § 7 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 940 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení 6 úkonů právní služby -) převzetí věci (1 úkon) -) kvalifikovaná předžalobní výzva (1 úkon) -) příprava a podání žaloby (1 úkon) -) vyjádření ze 7. 7. 2021 (0,5 úkon) -) vyjádření ke stanovisku žalovaného z 19. 8. 2021 (0,5 úkon) -) zastoupení při jednání dne 14. 12. 2021 (2 úkony) Dále žalobce žádal náhradu hotových výdajů, spočívající v cestě právního zástupce ze sídla advokáta v [obec] k soudu v [obec] a zpět (2x 110 Km vozem [příjmení] [příjmení] s kombinovanou spotřebou 5,7 l [číslo] km, při ceně nafty 30,6 Kč bez DPH), v celkové výši 1 183,50 Kč (dle vyhlášky [číslo] 2021 o cestovních náhradách).

39. Advokát žalobce předložil osvědčení o své registraci plátce daně z přidané hodnoty. Soud proto podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu přiznal i DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tj. 3 071 Kč.

40. Celkové náklady pak činí 18 520,50 Kč.