10 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 085 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 28. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení nákladů vynaložených na uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky ve výši 14 085 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč za období od 4. 8. 2024 do 27. 3. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 28. 3. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 28. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 7. 2025 po žalované domáhal zaplacení částky 29 085 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 27. 5. 2024. Žalobce poskytuje zápůjčky prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaná prvně seznámila s nabídkou na uzavření smlouvy a zvolila výši a splatnost zápůjčky, následně vyplnila formulářovou žádost o poskytnutí zápůjčky, do níž zadala své osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Současně potvrdila, že se seznámila se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou její nedílnou součástí, a že s nimi souhlasí. Totožnost žalované byla ověřena tak, že žalobce od ní v žádosti o uzavření smlouvy vyžádal sken dokladu totožnosti s fotografií a zároveň provedl kontrolu prostřednictvím ověřovací korunové platby, na základě níž došlo k identifikaci majitele bankovního účtu, který musí být totožný s klientem. Smlouva byla následně žalovanou podepsána elektronicky zadáním PINu, který jí žalobce zaslal na jí uvedené telefonní číslo. Poté žalobce obratem Smlouvu o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek odeslal žalované na jí uvedenou e-mailovou adresu. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že si před uzavřením smlouvy vyžádal od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, kdy upozornil na to, že žalovaná je dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) povinna poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace, případně nahlédnutím do relevantních databází, aniž by tyto blíže konkretizoval. Žalobce žalovanou poskytnuté informace a dokumenty vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalované, na základě tohoto prověření došel žalobce k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce tvrdí, že dne 27. 5. 2024 poskytl žalované na její účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve 3měsíčních splátkách, přičemž datum poslední splátky bylo stanoveno na den 3. 8. 2024. Žalovaná však dle tvrzení žalobce smluvní závazky řádně a včas nehradila, a to ani po předchozích písemných výzvách žalobce ze dne 30. 6. 2024, 11. 7. 2024, 30. 7. 2024 a 8. 8. 2024, za něž žalobce v souladu se smlouvou o zápůjčce požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 000 Kč. Nad rámec uvedeného žalobce po žalované požaduje uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 5 085 Kč vzniklé součtem denních sazeb ve výši 0,1 % z dlužné částky 15 000 Kč od 4. 8. 2024 do 9. 7. 2025, a to s odkazem na čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce, jakož i zákonné úroky z prodlení od 4. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a byla ji zaslána i předžalobní výzva ze dne 19. 3. 2025. Žalobce dále uvedl, že v případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požaduje vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobce a žalovanou dne 27. 5. 2024 distančním způsobem soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout peněžitou částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 8 000 Kč, kdy první splátka byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka byla splatná šedesátý druhý den od poskytnutí zápůjčky a třetí splátky devadesátý třetí den od poskytnutí zápůjčky. Žalobce poskytl žalované na účet č. , č. účtu, celkem částku 15 000 Kč, a to v platbě dne 27. 5. 2024, což vyplývá z výpisu z bankovního účtu ze dne 31. 6. 2024. Žalovaná úvěr nesplácela, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, z tohoto důvodu žalobce přistoupil ke zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 7. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Uvedené vyplývá z upomínky ze dne 30. 6. 2024, ze dne 11. 7. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě ze dne 30. 7. 2024 a z opakované výzvy k úhradě ze dne 8. 8. 2024. Žalovaná poskytnutou finanční částku žalobci nevrátila, a to ani po uvedených upomínkách a předžalobní upomínce, což vyplývá z výzvy ze dne 19. 3. 2025 ve spojení s podacím lístkem.

5. Ze smlouvy o úvěru a z všeobecných obchodních podmínek ve spojení s tvrzením žalobce, jakož i z vyjádření žalobce ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalované, žalobce neprokázal, že by zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalované, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalované, například výdaji žalované na bydlení či na její další dluhy. Žalobce tvrdí, že vycházel před poskytnutím finančních prostředků žalované z údajů uvedených žalovanou a údajů uvedených v relevantních databázích, tento postup však dále blíže nespecifikuje, adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalobce neprokázal.

6. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 27. 5. 2024 s žalovanou distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, na základě které dne 27. 5. 2024 poskytl žalované peněžitou částku ve výši 15 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce jako podnikatel totiž s žalovanou jako spotřebitelem uzavřel smlouvou o zápůjčce, ač žalovaná před uzavřením smlouvy řádně nedoložila svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalované, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalované. K žádosti o zápůjčku nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o zápůjčku, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, tvrzenou lustraci v relevantních databázích nikterak neprokázal. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalované. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaná žalobci na dlužné částce ničeho neuhradila.

7. Žaloba je částečně důvodná.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

13. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

14. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobci nevrátila, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila o částku 15 000 Kč a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce převzala celkem částku 15 000 Kč a ničeho nevrátila. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 15 000 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalované však vycházel z předpokladu, že žalovaná byla schopna jistinu vrátit na výzvu žalobce. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 19. 3. 2025 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do tří dnů od doručení výzvy. Žalované tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla dne 24. 3. 2025, nejpozději dne 27. 3. 2025 měla dluh zaplatit a od 28. 3. 2025 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 28. 3. 2025. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (29 085 Kč mínus 15 000 Kč = 14 085 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 28. 3. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný v rozsahu přiznané částky 15 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšnou v rozsahu zamítnuté částky 14 085 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 29 085 Kč tak byl žalobce procesně úspěšným ve výši 51,57 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované činí 48,43 % (po zaokrouhlení). Lze uzavřít, že ve věci měli oba účastníci prakticky stejný úspěch, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.