10 C 238/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Hnátnickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení dědice zůstavitele <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že závěť zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum], posledně bytem [adresa žalovaného], pořízená formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok], sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] je neplatná, se zamítá.</b> <b>II. Určuje se, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], posledně bytem [adresa žalovaného], dle závěti pořízené formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok], sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum].</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně podala dne 20. 8. 2021 žalobu na určení, že závěť zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], posledně bytem [adresa žalovaného], zemřelého dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“), pořízená formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok], sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] je neplatná a dále určení, že je dědičkou po zůstaviteli dle závěti pořízené formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok], sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum]. V žalobě zejména uvedla, že v řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že zůstavitel postupně zanechal dvě pořízení pro případ smrti – závěť a prohlášení o vydědění ze dne [datum] a závěť a prohlášení o vydědění ze dne [datum]. Obě závěti byly pořízeny formou notářského zápisu sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V řízení o pozůstalosti vznesla žalobkyně námitku neplatnosti závěti z roku 2018, neboť v době sepsání této závěti nebyl zůstavitel ve stavu, ve kterém si plně uvědomoval následky svého jednání, a to z důvodu pokročilého stádia Alzheimerovy choroby a stařecké demence. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2021 č. j. 34 D 770/2020-85 byla žalobkyně odkázána k podání žaloby na určení, že je dědičkou zůstavitele podle závěti z roku 2007. Žalobkyně popsala zdravotní stav zůstavitele, který byl patrný z lékařských zpráv. Zůstavitel v době pořízení závěti v roce 2018 trpěl pokročilým stádiem Alzheimerovy nemoci a dále měl diagnostikovanou též stařeckou demenci. Jeho rozpoznávací schopnosti byly v důsledku choroby omezeny do té míry, že nerozeznával členy vlastní rodiny, neorientoval se v místě a čase a nebyl fyziologicky schopen rozpoznat důsledky svého jednání. Žalobkyně má proto za to, že závěť je absolutně neplatná, když zůstavitel nemohl být schopen posoudit následky tak složitého právního jednání, jako je sepis pořízení pro případ smrti. Ze všech těchto důvodů se domáhá určení neplatnosti závěti z roku 2018, určení, že je dědičkou podle závěti z roku 2007 a náhrady nákladů řízení. 2 Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Zejména uvedla, že ačkoliv zůstavitel v době pořízení druhé závěti v roce 2018 skutečně trpěl Alzheimerovou chorobou, nebyl v takovém stavu, aby nevnímal své okolí a zejména aby si nebyl vědom způsobu, jakým se k němu chová žalobkyně. Žalobkyně v průběhu dědického řízení tvrdila, že se o zůstavitele, svého otce, pravidelně a téměř na denní bázi starala. S tímto bohužel nelze v žádném případě souhlasit. Kontakt žalobkyně se zůstavitelem byl nestandardně řídký, pravidelně ho žalobkyně navštěvovala pouze při příležitosti narozenin, o Vánocích a případně ještě jednou v měsíci únoru, telefonický kontakt navazovala přibližně jednou měsíčně. Tato nízká četnost návštěv žalobkyně vedla zůstavitele k přesvědčení, že o něj již dcera nejeví řádný zájem a z toho důvodu přistoupil ke změně závěti. Žalobkyně svá tvrzení opírá o obecné definice a články, kterými se snaží prokázat zdravotní stav zůstavitele v době sepsání druhé závěti, přitom notář si v průběhu dědického řízení vyžádal stanovisko od Oblastní nemocnice [obec], tedy nemocnice, kde byl zůstavitel léčen, která na základě zdravotní dokumentace zůstavitele sdělila, že byl pořízení druhé závěti schopen. Nadto má žalovaná za to, že pokud by na tom byl zůstavitel tak špatně, jak se snaží předestřít žalobkyně, pak by jistě nebyl schopen dostavit se k notáři a sám před ním učinit závěť bez toho, aby si zmíněný notář povšiml, že takového právního jednání zůstavitel není schopen. Navrhla proto, aby žaloba byla zamítnuta a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3 Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] komentoval zdravotní stav zůstavitele tak, že podle zdravotnické dokumentace trpěl zůstavitel mimo jiné blíže neurčenou demencí, opakovaně byla uváděna Alzheimerova nemoc, dále fronto-temporální a smíšená demence. V neurologické zprávě z dubna 2017 jsou popisovány progredující četné poruchy paměti včetně obtíží s vybavením některých členů rodiny a emoční labilita. Pacient v té době i v následujících letech užíval medikaci (memantin), která je indikována u pacientů se středně těžkou demencí. Při středně těžké demenci pacienti obvykle selhávají v základních kognitivních činnostech, jako jsou např. sčítání a odečítání jedno až dvojciferných čísel, zapamatování a vybavení malého počtu jednoduchých slov, správné určení aktuálního data nebo místa. V následujících letech docházelo k postupnému zhoršování stavu až na úroveň těžké demence s potřebou dohledu druhé osoby, později se ztrátou kontaktu s okolím a neschopností samostatného příjmu potravy. 4 Z lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení] ze dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že dle manželky zůstavitel asi od roku 2013 má poruchy krátkodobé paměti, zapomíná, neví, kam si některé věci uložil, hledá je, nepamatuje si některé členy rodiny, méně se zajímá o okolní dění, méně se zapojuje do společenského hovoru, stav se postupně horší. Diagnostický souhrn – smíšená demence s progresí od roku 2013, akcentace emoční labilitou 10/16. 5 Ze zprávy [anonymizováno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2019 vyplynulo, že v této době již zůstavitel potřeboval pomoc i se základními úkony – při oblékání, hygieně, jídle. Bez spontánní aktivity během dne, problémy s vyjadřováním, moc nemluví, pouze jednotlivá slova, nedokončí větu, nevytvoří větu, nepoznává manželku. Diagnostický souhrn – Alzheimerova nemoc s demencí těžkého stupně na kognitivech, v čase progredující, nutnost dohledu druhé osoby. 6 Ze sdělení [anonymizováno] [příjmení] ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] z Oblastní nemocnice [obec] sdělila notáři, který vede pozůstalostní řízení po zůstaviteli, že z dostupné dokumentace [právnická osoba] o zdravotním stavu zůstavitele, vyplývá, že byl ke dni 15. 2. 2018 schopen právního jednání a pořídit závěť. 7 Z lékařských potvrzení [anonymizováno] [příjmení], praktického lékaře zůstavitele, bylo zjištěno, že tento lékař vystavoval v letech 2016, 2017 a 2018 zůstaviteli potvrzení o způsobilosti k řízení motorových vozidel, vždy s pozitivním výsledkem, tedy, že zůstavitel byl způsobilý řídit motorová vozidla. 8 Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], soud zjistil, že při vyšetření 18. 11. 2019 dle manželky nevěděl, kdo je, nepoznával ji, objektivní nález – pacient se středně těžkou poruchou kognice, ztížená komunikace, závěr – těžká forma demence. 9 Z dokladů z [anonymizována tři slova] soud zjistil, že zůstavitel si dne 21. 5. 2018 žádal o založení [anonymizováno] účtu, vytvořil podpisový vzor a podepsal dokument o jeho osobních údajích. 10 Ze SMS zpráv mezi žalobkyní a žalovanou v časovém období od 13. 9. 2017 do 6. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně byla s žalovanou v kontaktu, zajímala se o zdravotní stav zůstavitele, ze zpráv také vyplývá, že se účastnice domlouvaly na návštěvách, vídaly se, žalovaná také popisovala ve zprávách zdravotní stav zůstavitele, například ve zprávě ze dne 25. 5. 2018 žalovaná žalobkyni na dotaz, zda se nechtějí účastnit obřadu napsala, že děkuje za nabídku, ale taťka by to nezvládl – už celý týden není v pohodě. 11 Z výslechu [anonymizováno] [příjmení], která zůstavitele vyšetřovala na neurologii a zároveň se jedná o dceru žalované, soud zjistil, že podle jejího názoru byl zůstavitel schopen v únoru 2018 právně jednat, ačkoliv již v té době trpěl smíšenou demencí, jejíž příznaky se poprvé objevily někdy v roce 2014. Ke zhoršení jeho zdravotního stavu došlo až na podzim 2018 Nemoc se zpočátku projevovala problémy s krátkodobou pamětí, nemohl najít věci, případně nepoznal členy rodiny, které delší dobu neviděl. Užíval léky, které jsou určeny k léčbě středně těžké demence, neboť na léky na lehkou demenci špatně reagoval. Zůstavitel často mluvil o tom, že nechce, aby dcery měly celou chatu, že si přeje, aby část měla i maminka. Svědkyně dělala zůstaviteli test [právnická osoba], který je orientačním testem, na základě tohoto testu byla u zůstavitele zjištěna středně těžká demence. Tento test však není citlivý na rozhodovací schopnosti pacienta. Nález CT a zjištění těžké atrofie mozku může mít vliv na rozhodovací schopnosti pacienta, ale také nemusí, vypovídá o stavu mozku. Zůstavitel trpěl smíšenou demencí již v dubnu 2017. Svědkyně byla se zůstavitelem v častém kontaktu, neboť se jako rodina scházeli, často mluvil o tom, že chce sepsat závěť a věděl, oč se jedná, dále se bavili i o jiných různých věcech, zajímal se o děti svědkyně, o jejich studium, volný čas, probírali sport a bavili se i o tom, jak trávili volný čas s maminkou. Měli spolu blízký vztah. 12 Ze závěrů znaleckého posudku bylo zjištěno, že podle názoru znalce, který vycházel z obsahu spisu a veškeré zdravotnické dokumentace zůstavitele, trpěl zůstavitel v době podpisu závěti středně těžkou demencí nejspíše smíšeného typu při Alzheimerově chorobě, přičemž se jedná o trvalou chorobu, která není vyléčitelná. Uvedenou diagnózu potvrdil i další progresivní průběh tohoto duševního onemocnění až do smrti zůstavitele dne 7. 5. 2020. Zůstavitel nebyl dne 15. 2. 2018 schopen hájit svá práva a zájmy, nebyl schopen právního úkonu podpisu závěti, nebyl schopen se o sebe samostatně postarat, jeho zdravotní stav vyžadoval trvalou ošetřovatelskou péči. Uvedená duševní porucha snižovala ke dni 15. 2. 2018 jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací v závažné, forenzně významné míře. Tato porucha omezovala jeho schopnost rozhodovat se. V rozhodném období nebyl zůstavitel schopen hospodařit s majetkem jakékoli hodnoty a rozhodovat o něm. Mohl být schopen porozumět termínu závěť, ale nemohl být schopen chápat obsah takového dokumentu a nemohl být schopen hodnotit důsledky rozhodnutí uvedených v závěti. Znalec následně při svém výslechu setrval na svých závěrech a vysvětlil, že dle zdravotnické dokumentace trpěl zůstavitel již od roku 2014 rozvojem demence, která se v první fázi projevovala zvláště poruchami paměti, ale 5 let od prvních projevů je dlouhá doba, aby stále trval ten původní stav, tedy, že by zůstavitel stále trpěl jen nějakými drobnými krátkodobými poruchami paměti. I léčba odpovídala tomu, že problémy zůstavitele byly závažnější, když byl léčen kognitivy. Svědkyně – [anonymizováno] [příjmení], která ho kvalifikovaně vyšetřovala, zjistila, že v roce 2018 bez pochyby trpěl středně těžkým stupněm demence. Ta demence byla především neurodegenerativní, protože ze zdravotní dokumentace nevyplývalo, že by zůstavitel trpěl nějakými cévními mozkovými příhodami, nebo jinou událostí, která by signalizovala větší podíl vaskulární demence, cévní demence. Jednalo se tedy zřejmě o neurodegenerativní demenci středně těžkého typu, navíc u člověka, u kterého byla zjištěna CT vyšetřením mozku těžká atrofizace, těžká atrofie flontálního čelního a spánkového tempolárního laloku, přičemž ten flontální lalok je velmi důležitý právě pro rozhodovací tzv. exekutivní funkce. To znamená, že člověk, který trpí takovou demencí s těžkou atrofizací mozku, má bez pochyby nějaké potíže [anonymizováno] [celé jméno znalce] také upozornil na to, že pokud je u člověka zjištěna středně těžká demence v řízení o svéprávnosti, pak jako znalec nikdy nedoporučuje, aby takový člověk zacházel s majetkem nějaké vyšší hodnoty, protože právě u lidí se středně těžkou demencí není problém v tom, že by nepochopili, že podepisují závěť, ale velmi těžko odhadují, co to znamená, ať již nyní nebo do budoucna, co to znamená pro lidi v rodině, kterých se týká závěť apod. Zkrátka neumí pochopit důsledky svého jednání. 13 Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaná jsou obě dědičkami po zůstaviteli, který pořídil dvě závěti, jednu v roce 2007 a druhou v roce 2018. Žalobkyně s druhou závětí nesouhlasila, považuje ji za neplatnou z důvodu, že zůstavitel v této době již nebyl schopen chápat důsledky svého jednání, jeho rozhodovací schopnosti byly ovlivněny duševní nemocí, kterou trpěl, konkrétně Alzheimerovou chorobou a středně těžkou demencí. Žalovaná s tímto tvrzením nesouhlasila a měla za to, že zůstavitel v době pořízení druhé závěti mohl právně jednat, neboť ho jeho nemoc v rozhodování zásadně neovlivňovala. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že zůstavitel pořídil dvě závěti, ani to, že žalobkyni bylo v rámci pozůstalostního řízení uloženo, aby podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele dle závěti z roku 2007, ani to, že žaloba byla podána ve lhůtě. Sporná byla skutečnost, zda byl zůstavitel schopen pořízení závěti s ohledem na svůj zdravotní stav, přičemž soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že zůstavitel nebyl v roce 2018 již schopen rozhodovat o svém majetku, neboť jeho rozhodovací schopnosti byly v důsledku duševní choroby podstatně sníženy. 14 Protože soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn provedenými důkazy, další navrhované důkazy již neprováděl. Výslech notářské kandidátky soud považoval za nadbytečný zejména s ohledem na časový odstup od pořízení závěti a také z důvodu, že notářská kandidátka s právnickým vzděláním nemá erudici na to posuzovat zdravotní stav osob činící právní jednání. Co se týká návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, zde soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro nařízení revizního znaleckého posudku, neboť soud nemá pochybnosti o správnosti posudku a posudek není ani nejasný ani neúplný. Soudní znalec [příjmení] [celé jméno znalce] své závěry při soudním jednání přesvědčivě vysvětlil a soud proto neshledal žádný důvod pro zadání revizního znaleckého posudku. 15 Usnesením ze dne 30. 6. 2021 č. j. 34 D 770/2020-85 byla žalobkyně odkázána k podání žaloby proti žalované na určení, že je dědičkou zůstavitele [jméno] [příjmení] podle závěti ze dne 24. 4. 2007. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala jednak určení, že závět z 15. 2. 2018 je neplatná a dále určení, že je dědičkou dle závěti ze dne 24. 4. 2007. 16 Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 17 Dle ustálené judikatury platí, že je-li posouzení právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1021/2009, 26 Cdo 635/2003 a 33 Cdo 1734/2013). 18 Žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neplatnosti závěti spatřovala v tom, že zůstavitel sepsal dvě závěti, přičemž by mělo být určeno, že ta pozdější je neplatná. Soud však s ohledem na ustálenou judikaturu dospěl k závěru, že na tom žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, neboť otázka platnosti závěti je řešena v rámci řízení o určení dědického práva jako otázka předběžná. I v pozůstalostním řízení byla odkázána pouze k podání žaloby na určení svého dědického práva nikoli na určení neplatnosti později pořízené závěti. Proto soud tomuto požadavku na určení neplatnosti závěti nemohl vyhovět a žalobu tak v tomto bodě zamítl. 19 Co se týká požadavku na určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele dle závěti pořízené v roce 2007, zde soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pochyby o platnosti závěti později pořízené byly důvodné. 20 Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 21 Ke způsobu prokazování, zda plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 173/13 dospěl k následujícímu závěru„ Ústavní soud shledává důkazní standard„ zcela jednoznačného skutkového závěru“ a„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé nového občanského zákoníku (§ 38 odst. 2 původního občanského zákoníku), musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. Pokud je důkazní standard požadovaný pro prokázání určité skutečnosti tvrzené žalobcem, jako jednou stranou řízení, zcela nepřiměřeně vysoký, tak v důsledku je i důkazní břemeno kladené na tohoto účastníka řízení zjevně nepřiměřené a dochází k porušení jeho práva na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny“ 22 V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel v době sepisu pozdější závěti již nebyl s vysokou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě schopen porozumět důsledkům právního jednání, neboť trpěl středně těžkou demencí a Alzheimerovou chorobou. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a také v jejich vzájemných souvislostech. Zejména má za to, že závěry znaleckého posudku jsou podpořeny i jednotlivými lékařskými zprávami, ze kterých také znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel. Již v lékařské zprávě z roku 2017 je uvedeno, že problémy zůstavitele se začaly objevovat již v roce 2013. Znalec přesvědčivě vysvětlil, že v případě takovéto nemoci – demence, dochází k postupnému zhoršování a 5 let od prvních příznaků do sepisu závěti je dlouhá doba, za kterou nemoc musela postoupit. To i s ohledem na zjištění atrofie mozku, přičemž znalec osvětlil, jaký vliv na rozhodovací schopnosti zjištěná atrofizace mozku musela mít. Svědkyně [příjmení] [příjmení], která zůstavitele vyšetřovala jako neuroložka, neprováděla žádné testy ani žádná vyšetření, která by byla zaměřena na jeho rozhodovací schopnosti, ale provedeným testem [právnická osoba] byla zjištěna středně těžká demence. Nelze také přehlédnout, že [anonymizováno] [příjmení] je dcerou žalované. Se zůstavitelem byla v kontaktu i mimo lékařské prostředí, dle jejího tvrzení spolu měli dobrý vztah. Soud však při hodnocení její výpovědi shledal rozpor mezi jejím tvrzením, že zůstavitel byl komunikativní, při návštěvách se spolu bavili o všem možném, často hovořil o tom, že chce změnit závěť a zajímal se o studium jejich dětí, o jejich volný čas apod. Naproti tomu již v lékařské zprávě, kterou vystavila dne 28. 4. 2017, je uvedeno, že se zůstavitel méně zajímá o okolní dění, méně se zapojuje do společenského hovoru. Závěry soudem ustanoveného znalce jsou také ve shodě se zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který na základě dostupné zdravotnické dokumentace uvedl, že zůstavitel užíval od roku 2017 medikaci, která je indikována pacientům se středně těžkou demencí. Při středně těžké demenci pacienti obvykle selhávají v základních kognitivních činnostech, jako jsou například sčítání a odečítání jedno až dvouciferných čísel, zapamatování a vybavení si malého počtu jednoduchých slov, správné určení aktuálního data nebo místa, kde se pacient nachází. Sdělení [anonymizováno] [příjmení], která uvedla k dotazu notáře, že zůstavitel byl schopen ke dni 15. 2. 2018 právního jednání, nepodporuje žádný jiný důkaz, [anonymizováno] [příjmení] neuvedla, jaká část zdravotnické dokumentace jí byla dostupná, vůbec nespecifikovala, z čeho při svém závěru vycházela, zůstavitele pravděpodobně nikdy z psychiatrického hlediska nevyšetřovala a i soudní znalec uvedl, že pokud by jí byly dostupné lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení] ze dne 28. 4. 2017 a 4. 3. 2018, nemohla by se pozitivně vyjádřit ke schopnosti zůstavitele při inkriminovaném právním jednání. Znalec se také vyjádřil k lékařským zprávám [anonymizováno] [příjmení], který zůstaviteli vystavoval lékařské posudky o způsobilosti k řízení motorových vozidel, zejména zjistil, že praktický lékař zůstavitele nebyl o jeho pokročilé demenci informován, lékařské zprávy z [příjmení] [jméno] neměl ve své zdravotnické dokumentaci založeny. Znalec také vysvětlil, že u osob s demencí to nemusí být při běžném jednání, při běžné lékařské prohlídce, evidentní, pokud člověka stiženého i středně těžkou demencí nezačne lékař testovat. Proto soud dospěl k závěru, že ani v bance, kde si byl zůstavitel ještě v době po sepisu závěti zařizovat poštovní účet, nemuselo být poznat, že zůstavitel není schopen právního jednání a není to tedy důkaz vypovídající o jeho schopnosti právně jednat. Naopak další lékařské zprávy i z pozdější doby, zejména zpráva [anonymizováno] [příjmení] z 20. 6. 2019 a [anonymizováno] [příjmení] z 18. 11. 2019, potvrzují tvrzení znalce o neurodegenerativní formě nemoci, která se postupně zhoršovala a v červnu 2019 již [anonymizováno] [příjmení] diagnostikovala těžký stupeň demence, což potvrdila i [anonymizováno] [příjmení] ve zprávě z listopadu 2019. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud shledal, že zůstavitel nebyl schopen v únoru 2018 zcela domyslet důsledky svého právního jednání, když prokazatelně trpěl takovou formou duševní choroby, která měla zásadní vliv na jeho rozhodovací schopnosti. 23 S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele podle závěti ze dne 24. 4. 2007, neboť bylo prokázáno, že zůstavitelovy rozhodovací schopnosti byly v době pořízení druhé závěti již podstatně ovlivněny duševní poruchou a nebyl tak schopen právně jednat. 24 O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., a protože žalobkyně uplatnila v řízení dva nároky a úspěšná byla pouze s jedním, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.