10 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokátky proti žalovaného: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 2. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení nákladů vynaložených na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 7 040 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč za období od 4. 8. 2024 do 1. 5. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 250 Kč za období od 2. 5. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 10 000 Kč za období od 2. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 454,2 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 17 040 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 4. 7. 2024. Žalobce poskytuje zápůjčky prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, na které se žalovaný prvně seznámil s nabídkou na uzavření smlouvy a zvolil výši a splatnost zápůjčky, následně vyplnil formulářovou žádost o poskytnutí zápůjčky, do níž zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Současně potvrdil, že se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou její nedílnou součástí, a že s nimi souhlasí. Totožnost žalovaného byla ověřena tak, že žalobce od něho v žádosti o uzavření smlouvy vyžádal sken dokladu totožnosti s fotografií a zároveň provedl kontrolu prostřednictvím ověřovací korunové platby, na základě níž došlo k identifikaci majitele bankovního účtu, který musí být totožný s klientem. Smlouva byla následně žalovaným podepsána elektronicky zadáním PINu, který mu žalobce zaslal na telefonní číslo , tel. číslo, . Poté žalobce obratem Smlouvu o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek odeslal žalovanému jím uvedenou e-mailovou adresu. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že si před uzavřením smlouvy vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, kdy upozornil na to, že žalovaný je dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace, případně nahlédnutím do relevantních databází, aniž by tyto blíže konkretizoval. Žalobce žalovaným poskytnuté informace a dokumenty vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalovaného, na základě tohoto prověření došel žalobce k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce tvrdí, že dne 4. 7. 2024 poskytl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, sestávající se z částky 7 000 Kč poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 7. 2024 a částky 3 000 Kč poskytnuté na základě dodatku ke smlouvě o zápůjčce ze dne 4. 7. 2024. Žalovaný se za poskytnutí úvěru a jeho dalšího navýšení zavázal uhradit poplatek v celkové výši 3 250 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 3. 8. 2024. Žalovaný však dle tvrzení žalobce smluvní závazky řádně a včas nehradil, a to ani po předchozích písemných výzvách žalobce ze dne 10. 8. 2024, 17. 8. 2024, 24. 8. 2024, 2. 9. 2024 a dne 17. 9. 2024, za něž žalobce v souladu se smlouvou o zápůjčce požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč. Nad rámec uvedeného žalobce po žalované požaduje uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 3 790 Kč vzniklé součtem denních sazeb ve výši 0,1 % z dlužné částky 10 000 Kč od 4. 8. 2024 do 18. 8. 2025, a to s odkazem na čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce, jakož i zákonné úroky z prodlení od 4. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl upomínána k úhradě dluhu a byla mu zaslána i předžalobní výzva ze dne 24. 4. 2025. Žalobce dále uvedl, že v případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požaduje vrácení jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobce a žalovaným dne 4. 7. 2024 distančním způsobem soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout peněžitou částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 275 Kč nejpozději do 3. 8. 2024. Žalobce poskytl dne 4. 7. 2024 žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč, což vyplývá z výpisu z bankovního účtu ze dne 31. 7. 2024.

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřeného mezi žalobcem a žalovaným dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že žalobce se dodatečně zavázal poskytnout žalovanému peněžitou částku 3 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 975 Kč nejpozději do 3. 8. 2024. Žalobce poskytl dne 4. 7. 2024 žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 3 000 Kč, což vyplývá z výpisu z bankovního účtu ze dne 31. 7. 2024.

6. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas a dne 4. 8. 2024 se dostal do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobcem k okamžité úhradě dlužné částky, což vyplývá z upomínky ze dne 10. 8. 2024, 17. 8. 2024, opakované výzvy k úhradě ze dne 24. 8. 2024, 2. 9. 2024 a 17. 9. 2024. Žalovaný poskytnutou finanční částku žalobci nevrátil, a to ani po uvedených upomínkách a předžalobní upomínce, což vyplývá z výzvy ze dne 24. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem.

7. Ze smlouvy o úvěru a z všeobecných obchodních podmínek ve spojení s tvrzením žalobce, jakož i z vyjádření žalobce ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalovaného, žalobce neprokázal, že by zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného, že by se jakkoli zabýval pravidelnými výdaji žalovaného, například výdaji žalovaného na bydlení či na jeho další dluhy. Žalobce tvrdí, že vycházel před poskytnutím finančních prostředků žalovaného z údajů uvedených žalovaným a údajů uvedených v relevantních databázích, tento postup však blíže nespecifikuje, adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalobce neprokázal.

8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 4. 7. 2024 s žalovaným distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, na základě které dne 4. 7. 2024 poskytl žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžitou částku ve výši 7 000 Kč a na základě dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřeném mezi žalobcem a žalovaným dne 4. 7. 2024 poskytl žalobce žalovanému na výše uvedený bankovní účet dodatečně částku 3 000 Kč, celkovou částku ve výši 10 000 Kč poskytl žalobce žalovanému, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce jako podnikatel totiž s žalovaným jako spotřebitelem uzavřel smlouvou o zápůjčce, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného. K žádosti o zápůjčku nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o zápůjčku, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, tvrzenou lustraci v relevantních databázích nikterak neprokázal. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný žalobci na dlužné částce ani po zaslání předžalobní výzvy ničeho neuhradila.

9. Žaloba je částečně důvodná.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

17. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobci nevrátil, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce převzal celkem částku 10 000 Kč a ničeho nevrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 10 000 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 24. 4. 2025 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do tří dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 28. 4. 2025, nejpozději dne 1. 5. 2025 měl dluh zaplatit a od 2. 5. 2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 2. 5. 2025. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

19. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl (17 040 Kč mínus 10 000 Kč = 7 040 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 2. 5. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch 58,69 %, má proto právo na náhradu 17,37 % nákladů řízení (58,69 minus 43,31) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotových výdajů bylo připočteno 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tj. částka 315 Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 615 Kč, z toho 17,37 % činí 454,2 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Při určení lhůty k plnění ve výroku I. a III. soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.