Okresní soud v Hradci Králové · Rozsudek

10 C 24/2026

č. j. 10 C 24/2026-13

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-04-14 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSHK:2026:10.C.24.2026.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A . IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B Anonymizováno . sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 178,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 198 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 198 Kč za období od 21. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku ve výši 1 480,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 198 Kč za období od 10. 5. 2024 do 20. 10. 2025 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 18 198 Kč za období od 21. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 732,62 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 178,34 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 3. 2023 mezi jeho právním předchůdcem – , právnická osoba, ., IČO , IČO, - a žalovaným. Žalobce tvrdil, že je aktivně legitimován z titulu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025 mezi ním a jeho právním předchůdcem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byl právním předchůdcem žalobce na základě výše uvedené úvěrové smlouvy poskytnut revolvingový úvěr. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný úvěrové splátky nesplácel řádně a včas. Pro porušení smluvních povinností ze strany žalovaného právní předchůdce žalobce ke dni 9. 5. 2024 odstoupil od úvěrové smlouvy a přistoupil k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný byl před podáním žaloby právním předchůdcem žalobce i žalobcem vyzván k plnění, i přesto však žalovaný právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho neuhradil. Žalobce proto uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 22 178,34 Kč sestávající se z jistiny ve výši 18 198 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a smluvního úroku ve výši 1 480,34 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 5. 3. 2023 soud zjistil, že úvěrový vztah byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým rámcem ve výši 18 198 Kč a disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v jedenácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 816 Kč se splatností vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. První měsíční splátka byla splatná ke dni 15. 4. 2023. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 19,48 %. Součástí úvěrové smlouvy bylo dále ujednání smluvních stran o smluvních sankcích v případě porušení smluvních povinností. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy je též sazebník (viz úvěrová smlouva č. , hodnota, ).

4. Z listiny označené jako „rozklad splátek – výpis“ soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku ve výši 18 198 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas dostal se do prodlení s úhradou pravidelných sjednaných měsíčních splátek. Žalovaný na úvěr neuhradil právnímu předchůdci žalobce ničeho.

5. Z listiny označené jako „odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“ ze dne 9. 4. 2024 ve spojení s podacím archem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce v důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného odstoupil od smlouvy a přistoupil k zesplatnění celého úvěr včetně příslušenstvím, o čemž byl žalovaný informován.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou mezi sebou uzavřeli dne 28. 5. 2025 právní předchůdce žalobce a žalobce soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno, to vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025, jakož i z upomínky ze dne 23. 6. 2025, kterou byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky.

7. Žalovaný poskytnutou finanční částku právnímu předchůdci ani žalobci nevrátil, a to ani po uvedených upomínkách a předžalobní upomínce, což vyplývá z předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 ve spojení s podacím archem.

8. Soud ze smlouvy o úvěru a jejích nedílných příloh zjistil, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neprovedl dostatečné posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce jakkoli podrobněji zkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného ani že by se zabýval jeho pravidelnými výdaji, zejména náklady na bydlení či závazky z dalších dluhů. K otázce bližšího posouzení úvěruschopnosti ze strany svého právního předchůdce se pak žalobce v žalobě nikterak nevyjadřuje. Z úvěrové smlouvy včetně jejích příloh soud dále zjistil, že obsahuje pouze rámcové vymezení postupu při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr, které je společné pro všechny typy těchto smluv, aniž by bylo zřejmé, že k individuálnímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci skutečně došlo. V části páté bodu 3 úvěrové smlouvy je pouze uvedena povinnost žalovaného poskytovat pravdivé údaje a nic nezamlčet, aniž by z této části či z jiných dokumentů vyplývalo, že právní předchůdce žalobce provedl vlastní ověření těchto údajů. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru vycházel výlučně z údajů uvedených žalovaným, aniž by provedl adekvátní prověření jeho úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany svého právního předchůdce žalobce nikterak netvrdil a neprokázal.

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce dne 5. 3. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 18 198 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalovaného. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, naopak z úvěrové smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, kdy ověřování údajů uvedených žalovaným ani nahlížení do relevantních databází právní předchůdce žalobce ani žalobce nikterak neprokázal. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce měl jako věřitel zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k jeho pravidelným dlouhodobým příjmům. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho neuhradil.

10. Žaloba je částečně důvodná.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právními předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

16. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.

17. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

18. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nevrátil, na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 18 198 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal celkem částku 18 198 Kč a ničeho nevrátil. Soud proto mu uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 18 198 Kč. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobce. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 10. 10. 2025, přičemž za tímto účelem poskytl žalovanému lhůtu do 20. 10. 2025, nejpozději dne 20. 10. 2025 měl žalovaný žalobci dluh zaplatit a od 21. 10. 2025 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 21. 10. 2025.

20. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl (22 178,34 Kč mínus 18 198 Kč = 3 980,34 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 21. 10. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení.

21. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch 82,05 %, má proto právo na náhradu 64,1 % nákladů řízení (82,05 mínus 17,95). Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotových výdajů bylo připočteno 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tj. částka 315 Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 888 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 703 Kč, z toho 64,1 % činí 1 732,62 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Při určení lhůty k plnění ve výroku I. a III. soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.