10 C 267/2018

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Hnátnickou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 979 668 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 414 868 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni1. 100 687,50 Kč za období květen až prosinec 2015 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 687,50 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení,2. 161 580 Kč za období leden až prosinec 2016 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 161 580 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení,3. 162 708 Kč za období leden až prosinec 2017 spolu se zákonným úrokem z prodlení- ve výši 8,05 % ročně z částky 81 354 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,05 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,05 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,05 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 10. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,05 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,05 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení,- ve výši 8,50 % ročně z částky 13 559 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení,4. 55 592 Kč za období leden až duben 2018 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně- z částky 13 898 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení,- z částky 13 898 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení,- z částky 13 898 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení,- z částky 13 898 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení,to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 71 733,50 Kč s příslušenstvím zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 5 679 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 568 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 979 668 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí, které byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , Anonymizováno, , Anonymizováno, a obec , adresa, (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo „nemovité věci“). Žalovaný je po rozvodu manželství užíval bez souhlasu žalobkyně a za toto užívání ničeho nehradil. Žalobkyně proto svůj nárok vyčíslila ve výši obvyklého nájemného za užívání nemovitých věcí jako celku.

2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil a zejména namítal, že v nemovitosti bydlel spolu s dcerami, dále že on sám užíval pouze jednu místnost, ve které měl kancelář jako jednatel společnosti , právnická osoba, ., která měla v nemovité věci sídlo. A poslední rok v nemovitosti přebýval pouze občas, neboť zakoupil nemovitost mimo Hradec Králové, ve které přebýval. Namítal také, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a z opatrnosti vznesl též námitku promlčení.

3. Okresní soud nejprve uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 326 556 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Tento závěr okresní soud odůvodnil zejména tím, že předmětné nemovitosti užíval žalovaný spolu se dvěma dcerami účastníků, které nemovitost užívaly s vědomím a souhlasem žalobkyně, proto okresní soud uzavřel, že majetek žalobkyně se nezvětšil o sumu odpovídající 1/3 obvyklého nájemného, které by mohla po žalovaném požadovat. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožnil a rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která vychází ze zásady, že bezdůvodné obohacení více osob, spočívající v užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání konkrétní části, jim zakládá solidární odpovědnost poskytnout za užívání peněžitou náhradu a věřitel je oprávněn požadovat splnění povinnosti po kterékoli z nich.

4. Po doplnění dokazování dle pokynu odvolacího soudu okresní soud následně žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku spolu s příslušenstvím. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i odvolacím soudem, který jej pouze částečně změnil, a to tak že žaloba byla co do částky 12 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 6. 2017 do zaplacení za květen 2015 zamítnuta. V tomto rozsahu rozsudek nabyl právní moci dne 11. 10. 2022. K dovolání žalovaného rozhodoval Nejvyšší soud, který rozsudek odvolacího soudu zrušil, přičemž vyslovil názor, že pokud žalovaný neměl v rozhodném období k dispozici celý dům jen pro sebe a svoji potřebu, nýbrž jej spolu s ním užívaly také dcery účastníků, kterým svědčil k užívání domu právní důvod založený na jejich rodinně-právním vztahu k žalobkyni, výši obvyklého nájemného, jež má žalovaný zaplatit žalobkyni jako peněžitou náhradu za prospěch, který na její úkor získal, je třeba určit pouze z rozsahu, v jakém dotčenou nemovitost v dané době skutečně využíval, neboť v dané věci nejde o případ tzv. plurality subjektů na straně bezdůvodně obohacených. O prospěch odvislý od rozsahu, v jakém užívaly dům v rozhodném období dcery účastníků, žalovaného platební povinnost rozšířit nelze, neboť již nejde o prospěch, který pro sebe jeho protiprávním užíváním získal. S ohledem na tento právní názor Nejvyššího soudu, kterým jsou soudy nižšího stupně vázány, odvolací soud věc zrušil a vrátil k dalšímu řízení, neboť okresní soud se v předchozím řízení nezabýval otázkou, v jakém rozsahu žalovaný dům skutečně užíval.

5. Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke změně v obsazení soudu, byl při jednání zopakován průběh předchozího řízení, obsah přednesů a stručně bylo vyloženo, jaké důkazy byly ve věci provedeny. Dále byly zopakovány některé důkazy, které soud považoval za důležité pro vyřešení otázky rozsahu užívání předmětné nemovité věci.

6. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci byli manžely od 21. 9. 1990 a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2014 č. j. 8 C 3/2014-21, který nabyl právní moci 3. 2. 2015. Žalovaný po rozvodu manželství nevyklidil nemovité věci, které byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně a tyto užíval až do pravomocného rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo nemovité věci vyklidit. O povinnosti vyklidit nemovité věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2017 č. j. 17 C 260/2016-89 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2018 č. j. 21 Co 316/2017-206. V tomto řízení byla vyřešena otázka vlastnického práva tak, že výlučným vlastníkem je právě žalobkyně.

7. Soud vyřešil námitku promlčení tak, že nárok není promlčen. Žalovaný námitku promlčení řádně nezdůvodnil, žaloba byla podána soudu dne 30. 4. 2018, přičemž bylo žádáno plnění za období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018, žaloba tedy byla podána do tří let od požadovaného plnění, tedy v obecně zákonem stanovené promlčecí lhůtě.

8. Z výpovědí dcer soud zjistil, že nemovitost užívaly jako rodina, žalovaný užíval svou ložnici, v garáži měl své věci a společné prostory užívali všichni společně. Žalovaný v nemovitosti přespával, pral, vařil, staral se o domácnost a z nemovitosti se fakticky vystěhoval až po rozhodnutí soudu, v červnu 2018. Dcery také vypověděly, že si nejsou vědomy toho, že by v nemovitosti netekla pitná voda, naopak uvedly, že vodu užívali všichni k vaření, ony ji i pily. K sídlu společnosti , právnická osoba, . sdělily, že byla na plotě cedulka s jejím názvem, ale podle nich tam žádná faktická činnost této společnosti neprobíhala, nechodili tam zákazníci, k věcem uskladněným v garáži nebyly schopny říct, zda byly otce či firmy , právnická osoba, .

9. Z čestného prohlášení dcery , Anonymizováno, soud zjistil, že nemovitost užívali všichni jako rodina. Žádná obchodní společnost zde nevykonávala žádnou obchodní činnost, nebyl zde uskladněn žádný materiál, zboží, nedocházeli sem žádní zákazníci či obchodní partneři. V domě nebyl vyčleněn žádný prostor pro podnikatelskou činnost a není jí známo, že by společnost , právnická osoba, . vykonávala v domě jakoukoli podnikatelskou činnost.

10. Ze zprávy Úřadu práce soud zjistil, že v době od 1. 4. 2015 do 30. 6. 2015 žalovaný pobíral příspěvek na bydlení. K žádosti o tento příspěvek přiložil žalovaný nájemní smlouvu, ve které specifikoval předmět nájmu – rodinný dům na adrese , adresa, , s tím, že se jedná o rodinný dům o celkové výměře podlahové plochy 216 m2 (obývací pokoj 70 m2, kuchyň 20 m2, koupelna 1 16 m2, koupelna 2 10 m2, WC 3 m2, zádveří a předsíní 28 m2, ložnice 20 m2, dětské pokoje 1 24 m2, a 2 25 m2, dílna-garáž 60 m2). Nájemní smlouva byla žalobkyní označena za falsifikát, který použil žalovaný pouze pro účely získání příspěvku na bydlení. Účastníci však učinili nespornými výměry, které byly v nájemní smlouvě uvedeny.

11. Ze souhlasu s umístěním sídla společnosti a z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . soud zjistil, že na základě tohoto souhlasu i smlouvy bylo v nemovitosti sídlo společnosti. Ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že smlouva byla uzavřena pouze za účelem zapsání sídla společnosti do nemovitosti. Z výkazů zisku a ztrát společnosti soud zjistil, že společnost nevykazovala žádné zisky ani ztráty, všechny položky byly nulové. Ze sdělení žalovaného jako jednatele společnosti ze dne 10. 7. 2020, které bylo zasláno Krajskému soudu v Hradci Králové, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . od roku 2009 nevyvíjela žádnou činnosti a podávala nulové daňové přiznání.

12. Z mailové komunikace mezi účastníky, potažmo mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný nemovitost užíval, když v mailech opakovaně uváděl, že se z nemovitosti vystěhuje, jen to bude trvat apod.

13. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že výše obvyklého nájemného činí 110 Kč za m2 za měsíc, což celkem činilo 29 480 Kč měsíčně za celou nemovitost. Znalcem byla při výpočtu zohledněna též míra inflace a pro každý rok byla vypočtena výše obvyklého nájemného tak, že v roce 2015 činil obvyklý nájem 27 890 Kč, v roce 2016 činil 27 974 Kč, v roce 2017 28 170 Kč a v roce 2018 28 874 Kč. Celkem za žalované období činila výše obvyklého nájemného 1 012 344 Kč.

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí byla žalobkyně a žalovaný je v rozhodném období užíval bez právního důvodu a bez souhlasu žalobkyně, bydlel zde společně se dvěma dcerami účastníků, a za toto užívání neplatil žalobkyni žádnou úhradu. Jako nedůvodné byly posouzeny námitky žalovaného, který tvrdil, že mu svědčilo užívací právo na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2012, kterou měla uzavřít žalobkyně coby pronajímatel se společností , právnická osoba, ., jejímž byl žalovaný jediným společníkem i jednatelem. Jednak bylo zjištěno, že společnost v předmětném období již nevyvíjela žádnou činnost, jednak ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že nájemní smlouva byla uzavřena pouze za účelem zápisu sídla společnosti do obchodního rejstříku. Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2022 č. j. 26 Co 141/2022-476 dospěl k závěru, že předmětná nájemní smlouva je nicotným právním úkonem, neboť ani jedna smluvní strana od počátku neměla vůli nájemní smlouvu uzavřít. Žalovaný tak nemohl užívat nemovitost na základě uvedené nájemní smlouvy, neboť zde od počátku chyběla vůle smluvních stran takovou smlouvu uzavřít, a proto nájemní smlouva vůbec nevznikla. O tom, že žalovaný nemovitost užíval, jako fyzická osoba svědčí i to, že žalovaný čerpal příspěvek na bydlení, přičemž k žádosti o jeho přiznání předložil fiktivní nájemní smlouvu s žalobkyní. Soud nepřisvědčil ani námitce žalovaného, že uplatnění nároku ze strany žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že nemovitost byla zrekonstruována za doby trvání manželství, bude, resp. byla zohledněna v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Odvolací soud ve výše citovaném rozhodnutí dospěl též k závěru, že není důvodu, proč by se žalobkyně nemohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalovaným. Žalobkyně jej opakovaně vyzývala k vyklizení předmětných nemovitostí, čemuž se žalovaný svévolně bránil a žalobkyně tak svou vlastní nemovitost nemohla užívat. Neobstojí ani argument žalovaného, že nebylo prokázáno, že se vůči žalobkyni dopustil nějaké formy tzv. domácího násilí. Po žalobkyni nemůže být spravedlivě požadováno, aby sdílela svou vlastní nemovitost s žalovaným.

15. Co se týká rozsahu užívání nemovitosti žalovaným, soud učinil tento skutkový závěr. Z výpovědí dcer, čestného prohlášení dcery , Anonymizováno, a současně i z tvrzení žalovaného, který opakovaně uváděl, že v nemovitosti pral, uklízel, vařil, spal atd., soud uzavřel, že žalovaný výlučně sám užíval ložnici a garáž, ve které měl uskladněné věci, přičemž žalovaný ničím neprokázal, že by se jednalo o věci ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., nadto jak bylo uvedeno výše, společnosti , právnická osoba, . nesvědčilo právo nemovitosti užívat na základě předložené nájemní smlouvy, neboť ta byla shledána jako nicotný právní úkon, neboť zde nebyla vůle stran smlouvu uzavřít. Společně pak užívali obývací pokoj, kuchyň, koupelny, WC. Z nájemní smlouvy, kterou žalovaný předložil Úřadu práce pro účely čerpání příspěvku na bydlení, soud zjistil výměry jednotlivých prostor v nemovitosti, které zároveň účastníci učinili při jednání nespornými. Soud tak pro účely výpočtu bezdůvodného obohacení vycházel z toho, že žalovaný výlučně sám užíval ložnici a garáž o celkové výměře 80 m2 a společně s dcerami ostatní prostory o výměře 147 m2. Co se týká tvrzení žalovaného, že v nemovitosti žili s dcerami i jejich partneři, tak toto tvrzení považuje soud za nové a uplatněné až po koncentraci řízení. Žalovaný po celou dobu řízení nenamítal, že v nemovitosti žili i partneři dcer a že by to mělo být zohledněno ve výpočtu obvyklého nájemného. K tomuto tvrzení pak nebyly označeny ani důkazy, na základě kterých by bylo možné prokázat, v jakém rozsahu, v jakém období zde žili i partneři dcer. Soud proto v tomto dalším řízení již k tomuto novému tvrzení nepřihlédl a vycházel z toho, že nemovitou věci užíval bez právního důvodu žalovaný a na základě souhlasu žalobkyně také jejich dvě dcery.

16. Žalobkyně v návaznosti na závěry dovolacího soudu vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 414 868 Kč. Žalovaný se zpětvzetím vyslovil souhlas.

17. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odst. 2 věta první). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné (odst. 3 věta první).

18. Protože žalobkyně vzala návrh částečně zpět a žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasil, soud řízení co do částky 414 868 Kč s příslušenstvím, zastavil (výrok I).

19. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Dle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když užíval nemovité věci v jejím výlučném vlastnictví a za toto užívání ji neposkytoval žádné protiplnění, je tak povinen nahradit žalobkyni obvyklou cenu nájemného za užívání nemovité věci ve zjištěném rozsahu.

22. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení s ohledem na rozsah užívání ze strany žalovaného, soud vyšel z vypracovaného znaleckého posudku, který kromě celkové ceny obvyklého nájemného za užívání nemovité věci stanovil i cenu za 1 m2, a to 110 Kč. Soud tedy přepočítal obvyklé nájemné s ohledem na rozsah užívání, jak jej zjistil. Žalovaný dle učiněného závěru užíval výlučně ložnici a garáž, ve které měl uskladněné své věci. Tyto dvě místnosti mají celkem 80 m2, nájemné za jejich užívání tedy činí 8 800 Kč (80 x 110 = 8 800 Kč). Společně s dcerami pak žalovaný užíval obývací pokoj, kuchyň, koupelny, WC, zádveří a předsíň o celkové výměře 147 m2, nájemné za užívání těchto prostor tedy činí 16 170 Kč (147 x 110 = 16 170 Kč), protože je užívaly tři osoby, cena pro žalovaného činí 5 390 Kč (16 170/3 = 5 390 Kč). Obvyklé nájemné za užívání nemovitosti ve výše specifikovaném rozsahu tak činilo v roce 2019 14 190 Kč. Tuto výši obvyklého nájemného soud přepočítal pro jednotlivá období podle znaleckého posudku s ohledem na míru inflace. Pro rok 2018 činilo obvyklé nájemné 13 898 Kč (míra inflace 2,1 %, 14 190/1,021 = 13 898 Kč), pro rok 2017 činilo obvyklé nájemné 13 559 Kč (míra inflace 2,5 %, 13 898/1,025 = 13 559 Kč), pro rok 2016 činilo obvyklé nájemné 13 465 Kč (míra inflace 0,7 %, 13 559/1,007 = 13 465 Kč) a pro rok 2015 byla výše obvyklého nájemného 13 425 Kč (míra inflace 0,3 %, 13 465/1,003 = 13 425 Kč). Nárok je požadován za období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018 s tím, že co do částky 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 6. 2017 do zaplacení za květen 2015 byla žaloba pravomocně zamítnuta krajským soudem. Odvolací soud zohlednil tu skutečnost, že v květnu 2015 byla nemovitost bez dodávek pitné vody, nicméně od června 2015 již byla voda zajištěna, byť ze studny. V tomto tedy shledal soud zčásti důvodnou námitku žalovaného, že by výše bezdůvodného obohacení měla být snížena z důvodu snížení kvality bydlení, protože nemovitost neměla zajištěn nepřerušený přívod pitné vody. Za použití volné úvahy tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanému náleží sleva za užívání nemovitosti za měsíc květen 2015 ve výši jedné poloviny obvyklého nájemného. Tento právní závěr odvolacího soudu okresní soud v tomto novém rozhodnutí zohlednil a při výpočtu bezdůvodného obohacení z něj vycházel. Za rok 2015 tedy činí výše bezdůvodného obohacení 100 687,50 Kč [květen 2015 – 6 712,50 Kč (13 425/2 = 6 712,50 Kč), červen až prosinec 2015 – 93 975 Kč (7 x 13 425 Kč = 93 975 Kč)]. Za rok 2016 činí výše bezdůvodného obohacení 161 580 Kč (12 x 13 465 = 161 580 Kč). Za rok 2017 je výše bezdůvodného obohacení 162 708 Kč (12 x 13 559 = 162 708 Kč). Za rok 2018 činí bezdůvodné obohacení 55 592 Kč (leden až duben, 4 x 13 898 = 55 592 Kč). Úroky z prodlení požadovala žalobkyně od doby, kdy žalovaného vyzvala k placení 25 000 Kč měsíčně, což bylo v květnu 2017. Požadavek na úhradu úroků z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniklého do této výzvy od 1. 7. 2017 je důvodný, následně po této výzvě se žalovaný dostával do prodlení s platbami za jednotlivé měsíce. Výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem 480 566,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným ve výrokové části (výrok II).

23. Ve zbylém rozsahu co do částky 71 733,50 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok III).

24. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala zaplacení celkem 979 668 Kč s příslušenstvím, co do částky 414 868 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení tak bylo v této části zastaveno z důvodu právě na straně žalobkyně, neboť ke zpětvzetí došlo v důsledku právního názoru Nejvyššího soudu, nikoli proto, že by žalovaný v tomto rozsahu plnil. A co do výše 84 233,50 Kč byla žaloba zamítnuta (co do výše 12 500 Kč rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2022 č. j. 26 Co 141/2022-476). Žalobkyně tak byla co do výše 499 101,50 Kč neúspěšná a co do výše 480 566,50 Kč úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu věci je tak u obou účastníků téměř stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O nákladech státu soud rozhodl v souladu s § 148 o. s. ř., s ohledem na poměr úspěchu ve věci soud rozdělil náklady státu spočívající v zaplaceném znalečném na půl. Za vypracování znaleckého posudku bylo uhrazeno znalečné ve výši 11 858 Kč, 500 Kč bylo pokryto zálohou žalovaného, 11 358 Kč bylo zaplaceno z prostředků soudu. Náklady České republiky proto činí celkem 11 358 Kč a každý z účastníků má povinnost zaplatit polovinu, tedy 5 679 Kč. Protože však žalovaný byl v předmětném řízení osvobozen v rozsahu 90 % od soudních poplatků, uložil mu soud zaplacení 10 %, tedy 568 Kč (výroky V a VI).