10 C 350/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Milenou Heřmanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený: údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , advokát sídlem: adresa o zaplacení částky 222 800 Kč s příslušenstvím a o vydání věci <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 222.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen vydat žalobci vozidlo Peugeot 308, [registrační značka], VIN kód vozidla [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 258 254 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.</b> Žalobce se žalobou došlou k soudu dne 19. 11. 2019 domáhal náhrady škody, kterou mu způsobil žalobce, když dne 20. 12. 2018 převzal jeho vozidlo uvedené ve výroku rozhodnutí do opravy. O vozidlo však v době svěření do opravy řádně nepečoval. V době svěření vozidla do péče demontoval okapnice a provedl demontáž hlavy válců motoru. Pozdějším pasivním jednáním žalovaného, který ponechal vozidlo žalobce stát venku v areálu žalovaného bez okapnic s rozdělaným motorem demontované hlavy válců, čímž do motoru zatékalo, došlo k nevratnému poškozování motoru. Žalovaný ponechal vozidlo tak, že na vozidlo působily povětrnostní podmínky a vozidlo nijak nezabezpečil. Tím zcela poškodil motor vozidla, který podlehl korozi. To vyplývá i ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Povětrnostní vlivy dále pokračují, čímž hrozí vznik další škody. Domáhá se proto vydání vozidla, které mu žalovaný odmítl vydat. Příčinou škody na vozidle je nevhodné skladování vozidla v servisu, když jeho nevhodným skladováním došlo k poškození motoru. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že se jedná o dva právní důvody, jednak odpovědnost za vady díla, kdy k poškození motoru mělo dojít v důsledku nesprávně provedené opravy vozidla a jednak odpovědnost za převzatou věc, když k poškození motoru mělo dojít v důsledku nevhodného skladování, respektive uschování motoru během opravy v době od 20. 12. 2018. V případě odpovědnosti za vady namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce. Když sporoval skutečnost, zda k převodu vlastnictví došlo již 28. 10. 2018 nebo až zápisem do registru vozidel v prosinci 2018. K poškození během skladování namítal, že poškození motoru není následkem vady díla prováděného žalovaným. Namítal, že na převzatém vozidle nevznikla žádná další škoda po 20. 12. 2018. Škoda tedy nevznikla podle jeho mínění ani z titulu provedené opravy vozidla od 29. 10. 2018 do 18. 12. 2018 ani z titulu odpovědnosti za převzatou věc v důsledku nevhodného uschování motoru během opravy v době od 20. 12. 2018 do současné doby. Za nedůvodný považoval i požadavek na vydání vozidla, protože uplatnil zadržovací právo dle § 1395 obč. zák. na zaplacení ceny díla vyúčtovaného fakturou za diagnostiku závady spočívající v důsledku přehřátí motoru na základě zakázky ze dne 20. 12. 2018. Tedy účelně vynaložené náklady na zjištění závady na vozidle. K opravě této závady pak nedošlo. <b>Provedeným řízením vzal soud za prokázané následující skutečnosti významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci.</b> Soud vyšel ze zjištění, že předmětem sporu je požadavek žalobce na náhradu škody v důsledku nevhodného uschování vozidla, které bylo žalovanému svěřeno k provedení záruční opravy době od 20. 12. 2018, kdy žalobce uplatnil požadavek na opravu předmětného vozidla v rámci reklamace provedené opravy, do současné doby. To vyplývá z obsahu žaloby včetně jejího doplnění a takto je žalobcem vymezen předmět řízení. Dále vyšel ze zjištění, že v té době již nepochybně byl žalobce vlastníkem předmětného vozidla na základě smlouvy uzavřené po ukončení leasingu dne 28. 10. 2018 a zápisu převodu do registru vozidel dne 19. 12. 2018. To vyplývá z listinných důkazů, jak z uzavřené kupní smlouvy, tak i ze zápisu do registru vozidel. Jedná se o movitou věc, pro kterou neplatí tzv. intabulační princip a vlastnictví, proto vzniká dnem uzavření smlouvy. Zápis do registru vozidel má pouze evidenční charakter a nemění nic na datu vzniku vlastnického práva. Kromě toho mezi účastníky není sporu a výpovědí žalobce i svědka [celé jméno žalobce] je prokázáno, že žalobce a jeho otec chodili do provozovny žalobce společně a společně se žalovaným jednali. Vznesená námitka nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce není důvodná. Předmětem sporu pak bylo, zda jsou splněny předpoklady pro náhradu škody dle občanského zákoníku z titulu odpovědnosti odborného servisu za převzatou věc. To je porušení povinnosti, škoda, příčinná souvislost mezi porušením povinností a škodou. Pro případ, že by se nejednalo o objektivní odpovědnost odborného servisu, například pro žalovaným namítaný nedostatek aktivní legitimace žalobce, bylo třeba prokázat také předpoklady obecné odpovědnosti v souladu s obecnými principy náhrady škody dle § 2 844 a násl. občanského zákoníku, tedy i zavinění, když žalovaný by musel prokázat, že škodu nezavinil. Soud dospěl k závěru, že předpoklady odpovědnosti za škody jsou splněny. Ze strany žalovaného došlo k porušení povinnosti při řádné péči o převzatou věc, když převzal předmětné vozidlo k vyřízení reklamace provedené opravy - vady startování motoru, dne 20. 12. 2018, jak prokázáno obsahem zakázkového listu. Ostatně o převzetí vozidla na základě reklamace vady-špatného startování vozidla, není mezi účastníky sporu. Konkrétně stav předmětného vozidla a způsob jakým jej žalovaný uskladnil, je prokázán výpovědí svědka [příjmení], zdokumentován fotografiemi a šetřením provedeným rovněž znalcem [příjmení] [příjmení], který stav vozidla viděl, zdokumentoval a zjistil rovněž závažné poškození motoru v důsledku vlivu povětrnostních podmínek, jak je prokázáno znaleckým posudkem i výslechem znalce. Stejně tak poškození motoru v důsledku vlivu povětrnostních podmínek vyplývá i z výpovědi svědka [celé jméno žalobce] staršího, otce žalobce. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení], / č. l. 227 spisu/ profesí automechanika, je prokázáno, že předmětné vozidlo viděl ve stavu rozdělané a zaparkované na odstavném místě 30. 4. 2019. Vozidlo bylo na parkovacím místě. Byla tam kapota, avšak uvnitř pod kapotou byl motor, který nebyl zakrytý, což znamenalo, že nebylo zabráněno vlhkosti nebo vodě, která následně zatekla do motoru a poškodila ho. Blok motoru byl nezakrytý a byly rezaté části válce a v nich voda. Hlava válců byla demontovaná, byla v dílně. V autě zůstal pouze polomotor - blok motoru s převodovkou. Motor byl rozdělán, nebyla na něm hlava válců, ani na něm nebyl kryt motoru. Blok motoru, tzn. válce s písty, byl otevřený a do nich mohla, nebo tekla voda. Válce byly dosti zkorodované. Voda se dostala do klikového hřídele, do vany motoru, kde napáchala větší škody. Jedná se neadekvátní způsob uchovávání vozidla, které se má opravovat. Minimálně bylo třeba zabezpečit, aby do motoru nevnikla voda, nebo nebyla vzdušná vlhkost. Vozidlo mělo být uchováno tak, aby do motoru nezasahovaly povětrnostní podmínky - vlhkost, prach, voda. Svědek tedy vozidlo viděl ve stavu, kdy motor byl zkorodovaný povětrnostními podmínkami. Porušení povinnosti při řádné péči o převzatou věc je prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem tohoto znalce. Znalec výstižně při svém výslechu vysvětlil / č. l. 295 spisu/, že v principu v daném případě vznikly následně škody tři. Jedna byla nehodou, která byla opravovávána žalovanou stranou jaksi v rámci povinného ručení. Druhé poškození pravděpodobně, nikoliv prokazatelně, vzniklo tím, že motor byl provozován v režimu bez chladicí kapaliny a třetí nejzávažnější poškození vzniklo tím, že motor byl demontován, uveden do naprosto nesprávného stavu a takto byl uložen v nevyhovujících podmínkách po dobu několika let. Jak je uvedeno ve znaleckém posudku, škoda první měla být odstraněna, k té se neměl vyjadřovat. Škoda přehřátím, na základě stavu motoru, tak jak byl zaznamenán předcházejícími znalci, znalcem a expertem, kteří nezávisle na sobě zkoumali stav toho vozidla a zdokumentovali ho, včetně fotografické dokumentace, tak škoda na motoru vzniklá provozem bez chladicí kapaliny, byla nevýrazná, opravitelná v rámci běžných oprav. Šlo o rozsah poškození těsnění pod hlavou válců. Škoda zapříčiněná nevhodným přístupem k vozidlu, je téměř fatální. Pokud jde o výši škody, znalec ze všech šetření, které provedl, ze spisové dokumentace, prohlídky vozidla i studiem předcházejících posudků, dospěl k závěru, že první škoda, která byla vlastně reklamována, tak se dala opravit řádově náklady ve výši 10 000 – 20 0000 Kč. Kdežto ta škoda vzniklá nevhodným přístupem k vozidlu, ta škodní událost i nadále trvá a samozřejmě ceny náhradních dílů rostou, ceny práce rostou, takže ta škoda stále stoupá. Nicméně v době, kdy to bylo řešeno předcházejícími kolegy, činila 228 000 Kč až 236 000 Kč. Znalec jí označil ještě o nějakých 20 % - 30 % výš., pokud jde o rozsah poškození v důsledku této události. Obsahem tohoto posudku je prokázána i škoda na motoru vozidla způsobená vlivem působení povětrnostních podmínek a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou. Z obsahu jeho znaleckého posudku je nepochybné, že žalovaný ponechal vozidlo po jeho svěření do opravy ve stavu, kdy demontoval okapnice a provedl demontáž válců hlavy motoru a ponechal vozidlo stát v areálu žalovaného, čímž bylo vystaveno povětrnostním vlivům a docházelo k zatékání do motoru a tím jeho postupnému poškozování. Dále vzal soud za prokázané, že popsaným jednání žalovaného došlo ke škodě na motoru, která je nevratná a k jejíž opravě je třeba výměny motoru. Je to prokázáno výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jeho výslechem je dále prokázáno, že taková oprava si vyžádá částky ve výši nejméně 222 800 Kč, tedy je prokázána výše škody. Předchozí závada spočívající v nevhodném převozu vozidla a v důsledku toho přehřátí motoru měla na poškození vozidla pouze výrazně nižší vliv, náklady na její opravu by si vyžádaly 10 000 - 20 000 Kč a nejednalo se o zásadní důvod, který by si vyžádal výměnu motoru. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného shora uvedené a škodou vyplývá rovněž ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a zejména pak z výslechu znalce. Znalec přesvědčivě vysvětlil a technicky odůvodnil, jak poté, kdy žalovaný demontoval okapnice a provedl demontáž válců hlavy motoru a ponechal vozidlo stát v areálu žalovaného, ke škodě došlo. Vozidlo bylo vystaveno povětrnostním vlivům a docházelo k zatékání do motoru a tím jeho postupnému poškozování. Jde o znalce z příslušného znaleckého oboru strojírenství, specializace posuzování stavu motorových vozidel. Znalec také spolehlivě vysvětlil a zdokumentoval fotografií, kterou do posudku přiložil, že motor byl uložen bez hlavy motoru. Hlava motoru, jako taková, při konstrukci je považována jako nosný prvek. Dokonce moderní způsoby výroby motorů jsou takové, že nejdříve se namontuje hlava motoru a jako celek se obrábí vnitřní plochy motorů, aby byly co nejmenší výrobní odchylky, a teprve potom se přistupuje k dalším operacím. Takže, jestliže byl motor uložen bez hlavy motoru, tak už to samo o sobě prostě vede k zatěžování bloku motoru jiným způsobem, než bylo určeno konstruktorem. Ve spodní části je klíč. Tím, že byla dementována hlava motoru, tak byl odstraněn jeden ze silentbloků, na kterém ten motor ležel a byl nahrazen, ten svorník, který je zrovna vedle toho křivého válce, byl zatěžován nikoliv prostým tahem, ale byl zatěžován fáčením. I to mohlo vést v rámci setin milimetrů k deformaci vnitřní plochy válce, k deformaci bloku. K odlišnému zatěžování, tím klíčem, docházelo dva roky. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že když jsem se podíval do posudků do fotodokumentace, tak znalec [příjmení] nafotil rezavé plochy válce. Když k tomu motoru přišel znalec [příjmení], tak koroze byla odstraněna viditelně smirkovým papírem a byla nanesena ochranná vrstva vazelíny. Takže pokud hovoříme o setinách milimetrů, tak tím, že vezme šmirgl papír a začne to brousit, setiny milimetrů, odstraní to. Takže z tohoto titulu nepřikročil k měření deformaci, event. deformací válců, resp. bloku motoru, protože v mezidobí nastalo několik vlivů, které toto měření znehodnotí. Z tohoto důvodu zejména pak soud vycházel z měření a hodnocení znalce [příjmení] [příjmení], neboť znalecký posudek [titul]. [anonymizováno] vycházel z měření a hodnot, které prováděl až 5. 1. 2022 tedy poté, kdy došlo k broušení rezavých částí motoru a očištění prostoru chemikálií, jak je prokázáno fotodokumentace, na kterou znalec [příjmení] [příjmení] poukazuje. Znalec [titul]. [anonymizováno] tedy vycházel ze vstupních parametrů již upravených popsaným způsobem a námitky žalobce proti tomuto posudku soud proto shledal jako důvodné. To se týká i měření ovality tímto znalcem provedené. Znalec [příjmení] [příjmení] pak vycházel i z obsahu všech předchozích znaleckých posudků. Tedy i znalce [příjmení] a znalce [příjmení]. Vycházel i ze stavu vozidla popsaného v řízení slyšenými svědky, tedy včetně svědka [příjmení] a svědka [příjmení]. Soud připomíná, že i znalec [titul]. [anonymizováno] připustil, že rovněž nesprávné skladování vozidla mělo na způsobení škody vliv. Je tedy prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost autorizovaného odborného servisu řádně pečovat o svěřené vozidlo a je tedy dána jeho objektivní odpovědnost za škodu způsobenou špatným skladováním vozidla, špatné péče o převzaté vozidlo. Na žalovaném bylo, pokud namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce v době převzetí vozidla do péče, aby prokázal, že škodu nezavinil. Takový důkaz je významný ve vztahu k naplnění podmínek obecné odpovědnosti za škodu. Takový důkaz se však žalovanému nezdařil, ač byl o tom řádně poučen dle § 118 a/ o. s. ř.. Není pochyb o tom, že žalovaný ponechal vozidlo s vymontovanou hlavou válců, a že podléhalo povětrnostním vlivům v důsledku svého skladování. Je to prokázáno rovněž obsahem znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Ani znalecký posudek [titul]. [jméno] [příjmení] není důkazem o tom, že by tomu tak nebylo, ale i z něho je patrno, že povětrnostním vlivům vozidlo podléhalo, a že nesprávné uskladnění vozidla mělo vliv na způsobení škody. Poškození vozidla z důvodu nesprávného skladování pak potvrdil i znalec [příjmení]. Soud nevzal za prokázané, že by nesprávná manipulace žalobce s vozidlem při dopravě vozidla do servisu byla důvodem, pro který by bylo nutno přistoupit k opravě motoru tak zásadním způsobem, že by musel být vyměněn. To nevyplynulo ani výslovně z posudku [titul] [anonymizováno]. Naopak posudek [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně prokazuje, že k zásadnímu poškození motoru, došlo nevhodným skladováním vozidla. Protože na vozidle za stále stejných podmínek hrozí vznik další škody, jak vyplývá ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], právem se žalobce domáhá, aby došlo k předcházení vzniku dalších škod tím, že bude vozidlo žalobci vydáno, a že toto právo je právem silnějším, než žalovaným tvrzené zadržovací právo, které odůvodňuje tím, že mu žalobce neuhradil náklady za diagnostiku vozidla ve výši 16 238 Kč (když oprava závady provedena nebyla), a to i kdyby tento požadavek byl důvodný, což se však neprokázalo. Lze tedy po skutkové stránce uzavřít, že žalovaný převzal od žalobce předmětné vozidlo k vyřízení reklamace dříve provedené opravy - vady startování motoru, dne 20. 12. 2018, jak je prokázáno obsahem zakázkového listu. Ostatně o převzetí vozidla na základě reklamace- vady špatného startování vozidla, není mezi účastníky sporu. Není ani sporu, že žalovaný provedl diagnostiku vozidla a situaci vyhodnotil tak, že se nejedná o vadu dříve provedené opravy a vadu lze odstranit pouze na náklady vlastníka vozidla. Žalobce však s provedením takové opravy na jeho vlastní náklady nesouhlasil. Oprava proto provedena žalovaným nebyla. Žalovaný však vyúčtoval žalobci náklady na diagnostiku vady ve výši ve výši více než 16 000 Kč, o čemž rovněž není mezi účastníky sporu, a je to prokázáno i obsahem faktury. Přestože žalovaný opravu vady neprovedl, vozidlo žalovanému zadržel, když odmítl uhradit náklady za diagnostiku reklamované vady, o čemž rovněž není mezi účastníky sporu. Písemně mu však zadržení vozidla neoznámil. Žalovaný tedy ponechal vozidlo po jeho svěření do opravy reklamované vady ve stavu, kdy demontoval okapnice a provedl demontáž válců hlavy motoru a ponechal vozidlo stát v areálu žalovaného, čímž bylo vystaveno povětrnostním vlivům a docházelo k zatékání do motoru a tím jeho postupnému poškozování. Popsaným jednáním žalovaného došlo ke škodě na motoru, která je nevratná a k jejíž opravě je třeba výměny motoru. Je to prokázáno výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jeho výslechem je dále prokázáno, že taková oprava si vyžádá částky ve výši nejméně 222 800 Kč, tedy je prokázána výše škody. Předchozí závada spočívající v nevhodném převozu vozidla a v důsledku toho přehřátí motoru měla na poškození vozidla pouze výrazně nižší vliv, náklady na její opravu by si vyžádaly 10 000 - 20 000 Kč a nejednalo se o zásadní důvod, který by si vyžádal výměnu motoru. Zásadním důvodem, který si vyžaduje výměnu motoru, je proto špatné skladování vozidla žalovaným. K dalším námitkám žalovaného: Další důkazy nebyly prováděny, konkrétně nebyl prováděn žalovaným navržený další znalecký posudek /např. revizní/. S ohledem na žalovaným prokazatelně provedené následné přebroušení zrezivělých částí motoru, by takový posudek již neměl odpovídající vypovídací hodnotu. <b>Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil takto:</b> Podle § 1397 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 2Sb./dále jen občanský zákoník kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu. Protože o převzetí vozidla byl sepsán písemný zakázkový list, bylo třeba také písemné formy oznámení o zadržení vozidla a jeho důvodu. To se však v posuzované věci nestalo. Podle § 1397 odst. 2 občanského zákoníku věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1. Podle 2944 občanského zákoníku každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak/škoda na převzaté věci/. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu, zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2900 občanského zákoníku vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle rozhodnutí NS 25 Cdo 3662/2018 o porušení obecné prevenční povinnosti, zakotvené v dřívějším § 415 obč. zák., lze uvažovat pouze v případě neexistence konkrétní právní úpravy vztahující se na jednání (činnost), jehož protiprávnost se posuzuje. Pokud byl dodržen postup stanovený speciálním právním předpisem, je použití dřívějšího § 415 obč. zák. vyloučeno. Podle § 2 913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2 913 odst. 2 občanského zákoníku povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Ustanovení sleduje dva účely. Předně působí preventivně na toho, kdo přebírá věc do detence. Stíhá ho mj. povinnost nakládat s věcí řádně, s náležitou péčí tak, aby věc nebyla poškozena, ztracena či zničena. Přechází na něj nebezpečí škody na věci, neboť druhá strana odevzdáním ztrácí možnost věc sama chránit a očekává, že bude zajištěna náležitá péče o věc. Druhý a hlavní účel spočívá v zakotvení práva na náhradu škody tomu, kdo věc odevzdal jinému. Sankce dopadá na škůdce bez zřetele na jeho zavinění. Tím, že dlužník svěří svoji věc jinému, projevuje mu svoji důvěru. Jeví se spravedlivým a přiměřeným, aby měl věřitel dostatečně účinné právní záruky, že případná škoda bude nahrazena. Hlavní konkurenční pravidlo se nachází v § 2913 – škoda na věci je zpravidla následkem porušení smluvní povinnosti. Pravidla se textově liší v liberačních důvodech, jejichž funkční zaměření je však podobné. Komentované pravidlo umožňuje liberaci v případě, že by škoda vznikla i jinak, § 2913 pak v případě nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky. Takovou překážkou je též zpravidla vnější či vnitřní příčina. Nutno však přiznat, že se liberační důvody ne vždy zcela překrývají a v konkurenci těchto pravidel je třeba přisvědčit tomu, že § 2944 je speciálním vůči § 2913. Další konkurence vyplývá z § 1976. Kdo se ocitne v prodlení s vyzvednutím věci, nese nepříznivé následky: na věřitele přechází nebezpečí škody na věci, ať již vznikne z jakékoli příčiny (pokud ji nezpůsobí dlužník). Ustanovení § 1976 vylučuje aplikaci § 2944 O takový případ se však posuzované věci nejedná. Nutno též připomenout, že práva z vad vylučují v rozsahu své úpravy povinnost hradit škodu, pokud by směřovala k témuž výsledku (§ 1925). V rámci náhrady škody nelze požadovat náhradu škody, která spočívá ve vadném plnění. A to ani v případě, že práva vyplývající z vad již zanikla či jsou nevymahatelná. Právo na náhradu škody lze uplatnit, došlo-li ke škodě bez souvislosti s vadou plnění (např. vlastník, který předá své hodinky k opravě, bude mít jak právo na náhradu škody z důvodu jejich poškrábání, tak právo na přiměřené snížení ceny, opravy z důvodu vadné opravy strojku hodinek). Kumulativní uplatnění práv je přípustné i v případě, že škoda je sice důsledkem vady, ale není totožná s újmou, k jejíž nápravě směřují práva z vad (Knap, 1989, s. 451). V posuzované věci se však o žádné kumulativní uplatnění náhrady nejedná. Předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody jsou za takové situace: Základním předpokladem je existence závazku věřitele a dlužníka (Knap, 1989, s. 450). Pouhá liberalita (přátelská úsluha) nepostačuje, neboť zde není úmysl stran vázat se. Nezáleží na právním důvodu vzniku závazku. Nejčastěji jde o smluvní závazek, např. o smlouvu o dílo, smlouvu o úschově či komisionářskou smlouvu uzavřenou za účelem prodeje určité věci apod. Může jít též o smlouvu nepojmenovanou. Vyloučeny nejsou ani závazky vzniklé na základě jiných právních skutečností, např. předání věci dlužníkovi za účelem náhrady škody uvedením do předešlého stavu, předání věci k vyřízení reklamace apod. Odevzdat věc jinému nemusí pouze její vlastník – není tedy důležité, kdo je vlastníkem věci, ale kdo je stranou závazku. Věc může předat i detentor nebo držitel. Podstatné je, že se tato osoba stane stranou závazku (Rc 29/66). Práva a povinnosti totiž mohou vznikat pouze stranám závazku. Vlastník věci stojící vně právního vztahu se nemůže domáhat náhrady škody dle § 2944. Pokud by přesto vlastník věci chtěl osobně uplatňovat právo dle § 2944, musel by s věřitelem uzavřít smlouvu o postoupení pohledávky nebo smlouvu o zastoupení. Není-li věřitelem, může se vlastník domáhat náhrady škody též dle obecné úpravy § 2910. Není-li závazku pro neplatnost smlouvy, aplikuje se § 2993. Shodně se řeší případ, dojde-li ke škodě na věci až po odstoupení od smlouvy. Věřitel se může domáhat vrácení předané věci. Byla-li tato věc zničena, poškozena či ztracena, může věřitel požadovat peněžitou náhradu. k náhradě škody dle § 2944. Dlužník odpovídá i za veškeré součásti a příslušenství věci, kterou převzal. Na pojem„ převzetí“ (a párový pojem„ odevzdání“) se nahlíží ve smyslu právním, ne faktickém. K odevzdání a převzetí může dojít různými způsoby – jednoduchou tradicí (předáním z ruky do ruky) nebo symbolickou tradicí. Je-li dlužník již z jiného důvodu detentorem věci, nemusí mu být znovu odevzdávána. K odevzdání a převzetí dochází i v případě, ve kterém vlastník prodá věc a zároveň uzavře smlouvu o úpravě věci s jejím novým vlastníkem. Věc není fakticky odevzdána, § 2944 se přesto aplikuje. Škodná událost musí nastat v období od převzetí věci do jejího opětovného vydání, resp. do doby, kdy věc měla být věřitelem opět převzata. Není rozhodné, zda k události došlo při činnosti prováděné přímo na převzaté věci – např. její čištění, opravě apod., nebo při činnosti jiné – např. při skladování věci, při její přepravě apod. (Rc 2/87). Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s událostí. Zákoník uvádí tři případy škody – poškození, ztrátu a zničení. Za poškození věci považujeme snížení jejích užitných vlastností, přičemž nezáleží na způsobu poškození (Rc 37/78) – mechanicky, chemicky apod. (Rc 2/87). Ztráta je případ, kdy dlužník nemůže věc vydat, neboť neví, kde se věc nachází nebo zda vůbec ještě existuje. Zničení věci označuje případ, že dlužník ví, že věc již neexistuje ve své funkční podobě, že přestala být věcí v právním slova smyslu. Za škodu se považuje i to, když dlužník po provedené opravě věci nevydá věřiteli vyměněnou součást věci, pokud mezi nimi nebylo jiné dohody. Třeba vycházet z toho, že i tato vyměněná součást je nadále ve vlastnictví věřitele a ten ji může upotřebit jiným způsobem. Povinnost k náhradě škody vzniká bez ohledu na zavinění. Nevyžaduje se, a tudíž se ani nezjišťuje zavinění odpovědné osoby. Liberačním důvodem je skutečnost, že by ke škodě došlo i jinak (shodné liberační pravidlo najdeme v § 2191 odst. 2, § 2624 a v § 2946). Tedy případ, že by ke škodě došlo i bez předání věci do dlužníkovy detence. Nestačí pouhá možnost vzniku téže škody i jinak, ale je třeba, aby ke stejné škodě muselo nutně dojít (Rc 12/89). Ke škodě může vést vnitřní (skrytá) nebo vnější (zjevná) příčina liberační důvody lze smluvně modifikovat, dosavadní judikatura je překonaná (NS 25 Cdo 2109/2003). Vnitřní příčina spočívá v přirozené povaze věci. Skrytá vlastnost může vést např. k samovznícení, ke zkažení pro nezjistitelnou plíseň apod. Liberující význam má jenom za předpokladu, že nebyla pro dlužníka seznatelná (obecně známá či zjevná), že vzniku škody nešlo zabránit ani řádným opatrováním. Podle rozhodnutí NS 25 Cdo 1090/2004 (C 3435): Za poškození, ztrátu nebo zničení věci, kterou převzal ke splnění svého závazku, odpovídá zhotovitel díla vlastníku věci, který není objednatelem, podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu. <b>Lze tedy učinit tento právní závěr:</b> Žalobce jako vlastník věci a objednatel služby reklamace vady-špatné startování vozidla, předal žalovanému a žalovaný převzal od žalobce předmětné vozidlo k vyřízení reklamace dříve provedené opravy - vady startování motoru, dne 20. 12. 2018. Je to prokázáno obsahem zakázkového listu. Podle 2944 občanského zákoníku žalovaný převzal věc, která má být předmětem jeho závazku. Převzal tedy odpovědnost za jeho poškození nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak/škoda na převzaté věci/. Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost řádné péče o převzaté vozidlo, protože vozidlo po sejmutí hlavy válce nevhodně uskladnil a vystavil tak motor vozidla ho nepříznivým povětrnostním podmínkám Tím způsobil žalobci spočívající škodu spočívající v totální devastaci motoru, za kterou odpovídá dle § 2 994 občanského zákoníku. Mezi tímto porušením povinnosti a škodou je příčinná souvislost, jak je prokázáno obsahem znaleckého posudku/ dle zjištěného skutkového stavu. Tím jsou naplněny předpoklady náhrady škody dle citovaného právního ustanovení. I kdyby tomu tak nebylo, např. pro to, že by žalovaný v době sjednání opravy nebyl vlastníkem vozidla, odpovídal by žalovaný za škodu vlastníkovi vozidla dle obecných ustanovení o náhradě škody dle § 2897 občanského zákoníku a zavinění žalovaného by spočívalo ve vědomé nedbalosti při uskladnění vozidla, když jako odborný servis musel vědět, nebo z okolností předpokládat, že škodu může způsobit a bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Výše škody je prokázána ze znaleckého posudku shora citovaného. K námitce žalovaného, ohledně výše škody, že by se žalovaný výměnou motoru, resp. přiznáním žalované částky v plné výši, bezdůvodně obohatil, soud opětovně připomíná závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], s tím, že by částka za výměnu motoru byla řádově ještě o 20 – 30 % vyšší, a právem se tedy žalobce dovolává i judikatury Ústavního soudu ve vztahu ke spravedlivému řešení sporu, konkrétně US II 2221 /07. Žalovaný převzal od žalobce předmětné vozidlo k vyřízení reklamace dříve provedené opravy - vady startování motoru, dne 20. 12. 2018. Je to prokázáno obsahem zakázkového listu- tedy písemně. Podle § 1397 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 2Sb. kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu. Bylo tedy dle § 1 397 k zadržení vozidla třeba písemné vyrozumění zákazníka, což však žalovaný neučinil. Tím mu nevzniklo právo na zadržení vozidla, které žalovaný provedl pro údajné nezaplacení úhrady za diagnostiku vozidla, provedené v rámci reklamace vady špatného startování vozidla. Žalovaný tuto reklamovanou vadu neodstranil a žalobce si žádnou další opravu vozidla neobjednal ani písemně ani ústně. I kdyby však tomu tak nebylo, žalovaný je povinen vydat předmětné vozidlo v rámci předcházení dalším budoucím škodám na předmětném vozidle dle § 2 900 občanského zákoníku, neboť špatné skladování vozidla neustále pokračuje a jak je prokázáno obsahem znaleckého posudku, pokračováním nevhodného skladování vozidla hrozí další vyšší škody na motoru předmětného vozidla. Ze všech uvedených důvodů bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyhláška č 484/2000 Sb., byla s účinností ke dni 7. 5. 2013 zrušena jako protiústavní nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vyhlášeným ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013). Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 18 úkonů právní služby dle §11 odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednáních soudu v souladu s vyúčtováním žalobce ze dne 12. 5. 2022), a to ve výši dle § 7, bod 5 za použití § 9, odst. 3, písm. a) této vyhlášky, tj. odměnu ve výši po 9 260 Kč za jeden úkon právní služby. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů za 18 úkonů úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Zároveň byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, které žalobci vznikly cestou k ústním jednáním osobním automobilem z místa sídla advokáta žalobce v [obec] do Hradce Králové a zpět, a to náhrady za promeškaný čas na této cestě advokáta žalobce k uvedenému soudnímu jednání a zpět, a to ve výši 4 000 Kč Celkem ve výši 200 Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., opět zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Za tyto cesty byla právnímu zástupce přiznána náhrada hotových výdajů osobním vozidlem zn. Volkswagen Tiguan dle předloženého technického průkazu vozidla dle jeho vyúčtování a to v souladu s § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, za použití § 157 odst. 3 a 4 a § 189 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. v platném znění, ve spojení s platnou vyhláškou. Vzhledem k tomu, že v této částce se jedná o náhradu zjištěných hotových výdajů, nenáleží tato částka zvýšená o DPH. Zároveň soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 13 140 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu za vyhotovené znalecké posudky ve výši 19 200 Kč a 6 655 Kč. Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 258 254 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobci k rukám jeho zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.