10 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Radky Hnátnické a přísedících Věry Ruprichové a Antonína Huška ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 5. 9. 2022

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 5. 9. 2022 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 44 361 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 29. 3. 2023 žalobu, kterou se domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 5. 9. 2022 je neplatné. V žalobě zejména uvedla, že pracovala u žalované na pozici zdravotní sestry, na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2016 ve znění pozdějších dodatků. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 5. 9. 2022 byla žalobkyni osobně doručena výpověď z pracovního poměru, kterou byl s žalobkyní rozvázán pracovní poměr ze strany žalované. Výpověď byla žalobkyni dána z důvodu § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), ačkoli pro ni nebyly splněny předpoklady, zejména z důvodu, že se žalobkyně nestala pro žalovanou nadbytečnou a tím pádem absentuje příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a (neexistující) nadbytečností žalobkyně. Žalobkyně je přesvědčena, že se nadbytečnou nestala, o čemž svědčí i skutečnost, že ještě v průběhu výpovědní doby žalovaná zaměstnala jiného zaměstnance na totožné pracovní pozici. Práce vykonávaná žalobkyní byla pro žalovanou nadále potřebná, to je evidentní i z toho, že její pracovní náplň byla pro žalovanou i nadále vykonávána, a to jak v době pracovní neschopnosti žalobkyně, tak i v době, kdy jí běžela výpovědní lhůta. Pracovní pozice zdravotní sestry nebyla po skočení pracovního poměru žalobkyně obsazena pouhé 3 měsíce, a to pouze formálně, neboť úkoly tvořící pracovní náplň žalobkyně byly nepřetržitě vykonávány. Je těžko představitelné, že by zdravotnické zařízení fungovalo bez zdravotní sestry a obešlo se bez pracovních úkolů, které patří do její pracovní náplně. Dle výpovědi měl pracovní poměr žalobkyně skončit 30. 11. 2022, z důvodu že v této době byla žalobkyně uznána dočasně práce neschopnou byla výpovědní doba prodloužena dle § 53 odst. 2 ZP a pracovní poměr skončil ke dni 31. 1. 2023. Dne 21. 2. 2023 žalobkyně žalované oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž tento stav ke dni podání žaloby přetrvává. Proto navrhla, aby bylo určeno, že výpověď byla neplatná a byly jí přiznány náklady řízení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Zejména uvedla, že má za to, že výpověď z pracovního poměru, kterou dne 5. 9. 2022 doručila žalobkyni, byla oprávněná a zcela v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná výpověď doručila žalobkyni před třetí osobou a dostála všem svým povinnostem vyplývajícím z ukončení pracovního poměru žalobkyně, předala jí veškerou dokumentaci, která se váže ke skončení pracovního poměru a rovněž žalobkyni vyplatila veškeré mzdové nároky, jakož i řádné odstupné. Žalovaná dále uvedla, že dne 1. 8. 2022 byla přijata organizační změna vedena snahou o zvýšení efektivnosti práce u žalované. Pracovní místo žalobkyně zaniklo bez náhrady, o čemž svědčí i přehled zaměstnanců v letech 2022 a 2023, který uvedla. Nová zdravotní sestra nastoupila až po 8 měsících od uplatnění rozvazovacího právního jednání vůči žalobkyni, a to z důvodu, že pro žalovanou vyvstala nová podnikatelská příležitost, a to rozšíření ordinace o dalšího lékaře. Nová zaměstnankyně tedy zajišťovala a obstarávala vše nezbytné, co prakticky a technicky souviselo s rozšířením ordinace žalované. Ze všech těchto důvodů navrhla žalovaná, aby žaloba byla zamítnuta a byly jí přiznány náklady řízení.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a dne 5. 9. 2022 byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru z důvodu její nadbytečnosti podle § 52 písm. c) ZP. Není sporné ani to, že pracovní poměr měl skončit po uplynutí výpovědní doby prodloužené v souladu s § 53 odst. 2 ZP ke dni 31. 1. 2023.

4. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně se domáhala vystavení zápočtového listu, následně poté, co jí bylo sděleno, že se výpovědní doba prodloužila o dočasnou pracovní neschopnost uvedla, že by zbytek výpovědní doby chtěla pracovat, na což jí bylo sděleno, že jí zaměstnavatel určil čerpání zbytku dovolené a následně bude doma pro překážku na straně zaměstnavatele s tím, že za to období jí bude náležet plná náhrada mzdy, tj. ve výši 100 % průměrného výdělku.

5. Z oznámení ze dne 20. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Oznámení bylo odesláno dne 21. 2. 2023 a doručeno 22. 2. 2023, jak vyplývá z předloženého podacího lístku a sledování zásilek.

6. Ze zápisu o rozhodnutí jednatele společnosti učiněného dne 1. 8. 2022 soud zjistil, že jednatel společnosti rozhodl s poukazem na § 52 písm. c) ZP o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce ve společnosti, a to tak, že ruší pracovní místo zdravotní sestry, které je obsazeno paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, .

7. Z předložených e-mailů soud zjistil, že žalovaná žádala o dotaci v rámci programu Dotace na celé specializační vzdělávání u vybraných lékařských oborů, žádost byla podána v březnu 2023, v červenci 2023 pak byla žalované doručena informace o postupu při tvorbě vzdělávacího a finančního plánu. Ze seznamu úspěšných žadatelů v oboru Všeobecné praktické lékařství bylo zjištěno, že žalovaná byla se svou žádostí úspěšná. Z listiny vyhlášení výběrového řízení bylo zjištěno, že žalovaná vypsala dne 27. 6. 2023 výběrové řízení na obsazení jednoho rezidenčního místa v oboru všeobecné praktické lékařství. Z listiny nazvané informace o vybraném rezidentovi soud zjistil, že byl vybrán , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že specializační vzdělávání v rámci dotačního programu započne 1. 12. 2023. Z pracovní smlouvy pak bylo zjištěno, že mezi žalovanou a , tituly před jménem, , jméno FO, byla uzavřena pracovní smlouva dne 2. 11. 2023 s tím, že dnem nástupu do práce je 1. 12. 2023.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že pro pana doktora , jméno FO, (jednatel žalované – pozn. soudu) pracovala od roku 2016 na hlavní pracovní poměr. Několik let pracovala bez pracovní neschopnosti, bez OČR apod. Práci vykonávala zodpovědně a svědomitě, panovala oboustranná spokojenost. V roce 2021 začala mít problémy s páteří, které se stupňovaly, od února 2022 se zdravotní stav zhoršil natolik, že musela podstoupit operace – výměnu plotýnky a operaci krční páteře, následně rehabilitovala, v srpnu jela do lázní a s panem doktorem byla domluvená, že se v září vrátí zpět do práce. Když v září přišla do práce, byla tam jiná sestra, která prováděla odběry a pro ni měl jednatel žalované nachystané dvě formy výpovědi, buď dohodu nebo tu výpověď, kterou nakonec dostala. Náplní její práce byly odběry, administrativa, psaní receptů, práce ohledně domova důchodců (např. vyplňování poukázek na inkontinenci), kartotéka, provedla i revizi kartotéky, jak v papírové, tak i v PC verzi apod. Když byla nemocná chodila na zástup jedna paní důchodkyně a jedna paní na mateřské. Pak tam byl zdravotní bratr, který byl po škole a který v době její pracovní neschopnosti vykonával její práci. Všichni, kteří pro žalovanou pracovali měli stejné vzdělání, vzdělání zdravotní sestry. Stále může vykonávat práci zdravotní sestry, i přes své zdravotní problémy.

9. Z účastnického výslechu jednatele žalované soud zjistil, že v době pracovní neschopnosti žalobkyně musel být zajištěn chod ordinace, proto si našel několik pracovníků, kteří mohli žalobkyni v ordinaci nahradit. Později zjistil, že je toto řešení efektivnější, proto se rozhodl nadále spolupracovat s více zaměstnanci „dohodáři“, když je zajištěn jejich vzájemný zástup a ordinace tak funguje. V průběhu nepřítomnosti žalobkyně i poté co její pracovní poměr skončil, kontinuálně vykonávali její práci jiní pracovníci. Ne všichni mohli dělat vše kvůli zkušenostem a zácviku, ale všechny se snažil vést k samostatnosti a naučit je chodu ordinace. V roce 2022 bylo u žalované zaměstnáno celkem 6 zaměstnanců – žalobkyně na hlavní pracovní poměr a na dohodu o provedení práce 5 zaměstnanců, v roce 2023 pak žalovaná zaměstnávala 4 zaměstnance na dohodu o provedení práce a od května roku 2023 ještě paní , jméno FO, na hlavní pracovní poměr. , jméno FO, fakticky nastoupila od 1. 3. 2023, to pracovala na dohodu o provedení práce, z důvodu plánovaného rozšiřování činnosti, kdy věděl, že bude potřebovat mít zdravotní sestru i pro druhého lékaře, jehož nástup se plánuje, byla s paní , jméno FO, uzavřena klasická pracovní smlouva. Náplň práce sestry , jméno FO, je klasická práce zdravotní sestry, dělá zdravotní úkony, administrativní, hygienické. Práci ji od jejího nástupu přiděloval on, nyní pracuje i pro druhého lékaře. Organizační změnu přijal v srpnu 2022 a připravil pro žalobkyni výpověď. Nabídl ji však i ukončení pracovního poměru dohodou. Než jí byla dána výpověď tak předpokládal, že po lázních opět nastoupí zpět do ordinace. Žalobkyně však v domluvený den nenastoupila, nereagovala na jeho výzvu, tak nepředpokládal, že pro něj bude chtít ještě pracovat. Potvrdil, že mu byl doručen dopis od žalobkyně, že trvá na dalším zaměstnávání, byl tím překvapen, když měl za to, že žalobkyně s výpovědí souhlasí vzhledem k tomu, že převzala veškeré podklady k výpovědi i odstupné.

10. Z výslechu , tituly před jménem, , Anonymizováno, , daňového poradce žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované od roku 2017, předtím již pracovala pro , tituly před jménem, , jméno FO, . V září 2022 jí byla dána výpověď z důvodu nadbytečnosti pro přijatou organizační změnu. Pracovní poměr skončil 31. 1. 2023, neboť výpovědní doba byla prodloužena z důvodu pracovní neschopnosti žalobkyně. Žalobkyni byly předány všechny výstupní dokumenty a bylo jí také vyplaceno odstupné. Na přípravě organizační změny se přímo nepodílel, ale ví, že probíhala. Stejně tak věděl o žádosti o akreditaci, na její přípravě se však nepodílel.

11. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz nahrávkou, dle které mělo být prokázáno tvrzení, že se pan , jméno FO, představoval v telefonu jako zdravotní sestra. Tento důkaz nebyl proveden jednak z důvodu, že nosič s nahrávkou nebyl založen do spisu dříve, aby mohla být provedena jeho kontrola, a jednak z důvodu, že skutečnost, že , jméno FO, vykonával práci zdravotní sestry byla v řízení prokázána i dalšími provedenými důkazy a stranou žalovanou mimo to nebyla sporována.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako zdravotní sestra, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Po dlouhodobé pracovní neschopnosti byla dne 5. 9. 2022 žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZP, výpovědní doba běžela až do 31. 1. 2023, neboť byla prodloužena o pracovní neschopnost žalobkyně. Žalobkyně po skončení pracovního poměru, konkrétně podáním ze dne 20. 2. 2023, doručeným žalované 22. 2. 2023, oznámila, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 52 písm. c) ZP a § 72 ZP.

14. Podle § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů – stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Dle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

15. Soud v první řadě konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě, když pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 1. 2023 a žaloba byla podána dne 29. 3. 2023. Soud se tedy zabýval podmínkami pro dání výpovědi podle § 52 písm. c) ZP.

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2441/2020 konstatoval, že o rozhodnutí o organizačních změnách jde tehdy, jestliže sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž zaměstnavatel zamýšlí regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. Jestliže organizační rozhodnutí bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu), pak byl splněn hmotněprávní předpoklad pro dání výpovědi, i kdyby bylo později zjištěno, že přijatá organizační změna není účinná. Avšak v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle a že tedy zaměstnavatel ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně přijato nebylo. Při zkoumání, co zaměstnavatel opravdu sledoval je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti. Přijetí jiného zaměstnance na tutéž pracovní pozici pak je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. V takovém případě nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným. Jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným druh práce sjednaný pracovní smlouvou propuštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající kupř. pouze v jeho osobě nebo v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 psím. c). Platnost výpovědi je třeba posuzovat v okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo takové právní jednání učiněno. Pro závěr o nepřijetí organizačního opatření bude zpravidla svědčit přijetí nového zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (případně obsazení tohoto místa některým ze stávajících zaměstnanců). Ve všech takových případech je však podstatné, že tyto jiné cíle sledoval zaměstnavatel již v době, kdy pro výpověď z pracovního poměru rozhodné organizační opatření přijal a výpověď z pracovního poměru doručil zaměstnanci.

17. Soud věc posoudil zejména ve světle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že na organizační změnu, na základě které byla žalobkyni dána výpověď pro nadbytečnost, musí být nahlíženo tak, že nebyla přijata, neboť jí byl sledován jiný než tvrzený cíl. Žalobkyně pracovala u žalované jako zdravotní sestra, v době její nepřítomnosti jí vždy někdo zastupoval, pracovní úkoly, které plnila, nikdy nepřestaly být pro žalovanou, jakožto zdravotnické zařízení, potřebné. Zejména z účastnických výpovědí soud zjistil, že výpověď následovala po dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně, ve které byla v důsledku operace páteře. Po celou dobu její nepřítomnosti vykonávaly její práci jiné osoby, které pracovaly pro žalovanou na základě dohody o provedení práce. Ze sdělení jednatele žalované vyplynulo, že toto řešení pro něj bylo efektivnější, neboť tyto osoby se vzájemně zastupovaly a práci žalobkyně zastaly. Z důvodu zajištění plynulého chodu ordinace se rozhodl, že takto bude pokračovat a žalobkyni oznámil, že ji nadále zaměstnávat nebude, nabídl ji dohodu o ukončení pracovního poměru, a pro případ, že dohodu nepodepíše, měl již nachystanou i výpověď pro nadbytečnost z důvodu organizační změny. Samotná organizační změna je formulována tak, že již z ní je zřejmé, že má dojít k propuštění konkrétní zaměstnankyně, tedy žalobkyně. Zároveň však její pracovní úkoly, tedy pracovní úkoly zdravotní sestry, nadále plnily jiné osoby. Místo zdravotní sestry tedy nikdy fakticky zrušeno nebylo, ani nemohlo být, vzhledem k tomu, že se jedná o zdravotnické zařízení, bylo však fakticky obsazeno vícero zaměstnanci na dohodu o provedení práce a již ne žalobkyní, která byla jedinou zaměstnankyní na hlavní pracovní poměr. O účelovosti organizační změny svědčí i to, že ta měla být sice přijata již 1. 8. 2022, ale zároveň jednatel žalované počítal s tím, že žalobkyně po lázních ještě do práce nastoupí, jak byli domluveni, když na 1. 9. již neměl záskoky, což sám při své výpovědi uvedl. Nelze přehlédnout rozpor mezi výpovědí jednatele žalované a mezi tvrzeními v řízení, kdy na jednu stranu je tvrzeno, že organizační změna byla přijata již 1. 8. 2022, na druhou stranu však jednatel žalované uvádí, že počítal s nástupem žalobkyně do práce 1. 9. 2022, což potvrzuje i sama žalobkyně. Vše naznačuje, že o skončení jejího pracovního poměru bylo v podstatě rozhodnuto, až poté, co 1. 9. 2022 nepřišla do práce. Toto vše spíše potvrzuje, že organizační změna vůbec přijata nebyla. Co se týká nástupu nové zdravotní sestry, paní , jméno FO, , s ohledem na to, že okolnosti dání výpovědi musí být posuzovány k okamžiku, kdy bylo toto právní jednání učiněno, má soud za to, že nástup této nové sestry je v delším časovém odstupu ode dne, kdy byla výpověď žalobkyni dána, proto soud nespatřuje přímou souvislost mezi skončením pracovního poměru žalobkyně a nástupem této nové zdravotní sestry. Podstatné zůstává, že náplň práce zdravotní sestry zůstala stále potřebná pro žalovanou a po celou dobu ji kontinuálně někdo vykonával, což vylučuje to, aby se žalobkyně stala pro žalovanou nadbytečnou.

18. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro dání výpovědi žalobkyni, když na organizační změnu musí být pohlíženo, jako by nebyla přijata a nebyl tedy naplněn výpovědní důvod § 52 písm. c) ZP, proto soud rozhodl, že výpověď je neplatná.

19. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalované soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za 10 úkonů po 2 500 Kč (10 x 2 500 Kč = 25 000 Kč) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a s § 7 bodem 5 AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 4x vyjádření, 3x účast na soudním jednání, z toho jednou přesahující 2 hodiny) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (10 x 300 Kč = 3 000 Kč). Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání, kterou vykonal zástupce žalobkyně osobním vozidlem při průměrné spotřebě 5 l/100 km. Cesta z pracoviště zástupce žalobkyně z , adresa, a zpět činí 233,8 km, cena pohonné hmoty činila v roce 2023 41,20 Kč za litr a v roce 2024 38,20 Kč za litr a sazba základní náhrady byla v roce 2023 5,20 Kč za km a v roce 2024 5,60 Kč za km. V roce 2023 cestu vykonal zástupce žalobkyně 1x na jednání konané 2. 11. 2023, cestovné činilo 1 697 Kč a v roce 2024 vykonal zástupce žalobkyně cestu 2x na jednání konané 11. 1. 2024 a 18. 4. 2024, v tomto roce činilo cestovné 1 756 Kč, celkem tedy cestovné činí 5 209 Kč. Advokátovi žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT, celkem 6 započatých půlhodin na jednu cestu tam i zpět, tedy 600 Kč x 3 = 1 800 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. DPH z odměny a hotových výdajů činí 7 352 Kč. Celkem náklady řízení činí 44 361 Kč.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

21. Podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moc rozsudku.