10 C 382/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Milenou Heřmanovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa , obec ; zastoupený opatrovníkem územní celek sídlem adresa o zaplacení 36 161,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 661,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroky z prodlení ve výši 1 370,92 Kč, kapitalizovaného úroky ve výši 2 204,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 921,62 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a úroky ve výši 15 % ročně z částky 14 703,42 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 36 161,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu jako celek zamítnout s tím, že v době uzavření smlouvy nebyl žalovaný způsobilý právně jednat. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel – společnost x [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr pravidelně splácet spolu s poplatky. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 30 912 Kč. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnosti zaplatit věřiteli pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby proto žalovaný dlužil žalovanou částku 36 161,99 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 14 703,42 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,20 Kč, poplatků ve výši 10 490,37 Kč, a částky ve výši 9 750 Kč jako smluvní pokuty a příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 921,62 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 370,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 204,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 703,42 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci celkem částku shora uvedenou a nadále trvá prodlení žalovaného. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 8. 1. 2015, soud zjistil, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tedy 31. 8. 2017, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že mj. nebyl způsobilý nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 300 Kč, a zavazovat se k plnění, jehož hodnota přesahuje částku 300 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>Podle § 55 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) platí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.</i> <i>Podle § 57 odst. 1 o.z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.</i> <i>Podle § 65 odst. 1 o.z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 2993 o.z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> Z předložených důkazů učinil soud právní závěr, že žalovaný uzavřel dne 31. 8. 2017 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které přijal peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a zavázal se vrátit částku 30 912 Kč, žalovaný tak jednal v rozsahu, ve kterém nebyl způsobilý jednat (viz rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č.j. [číslo jednací]). Vzhledem k výše uvedenému, je předmětná smlouva o úvěru neplatná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 12 500 Kč, když již částku ve výši 4 500 Kč žalovaný zaplatil (17 000 – 4 500). Výrokem I. soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 12 500 Kč. Ve zbylé části včetně příslušenství s ohledem na zjištěný skutkový stav a zdravotní stav žalovaného soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci méně než poloviční úspěch. Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.