10 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16 310 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 4. 2025 mezi původním věřitelem - společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) – a žalovanou. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 7. 2025 postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO 1892843 (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), která ji postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 7. 2025 žalobkyni. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že původní věřitel poskytl žalované na základě výše uvedené úvěrové smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na její účet č. , č. účtu, , a žalovaná se zavázala jej vrátit společně s příslušnými poplatky a úroky. Žalovaná však poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatky do data splatnosti neuhradila, čímž porušila svůj závazek a dne 3. 5. 2025 se dostala do prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2025 k plnění, žalovaná však žalobkyni ani jejím právním předchůdcům ničeho neuhradila. V návaznosti na uvedené žalobkyně po žalované požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutý úvěr ve výši 3 600 Kč, úroku ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 410 Kč a zákonného úroku z prodlení. V závěru žaloby žalobkyně uvedla, že pakliže by soud dospěl k závěru, že tato neprokázala uzavření úvěrové smlouvy či že úvěrová smlouva není platnou, pak navrhuje, aby soud její nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nikterak nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 4. 2025 mezi původním věřitelem a žalovanou, která prodlužovala splatnost předchozího spotřebitelského úvěru, který byl žalované poskytnut původním věřitelem úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ve spojení s předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku ve výši 13 900 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 300 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč splatit do 2. 5. 2025. Úvěrová smlouva obsahovala přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 36,5 % ročně, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 5 395,58 %. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání smluvních stran o smluvních pokutách a sankcích za porušení smluvních povinností. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V záhlaví úvěrové smlouvy bylo uvedeno číslo bankovního účtu žalované - , č. účtu, .Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že původní věřitel se zabýval příjmy a výdaji žalované pro účely posouzení její úvěruschopnosti.Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 7. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne 20. 7. 2025 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 11/25 ze dne 24. 7. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na právního předchůdce žalobkyně, jenž ji následně postoupil na žalobkyni.Z předžalobní výzvy ze dne 14. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím do 7 dnů od jejího doručení. Výzva byla žalované odeslána dne 27. 8. 2025, což vyplývá z podacího lístku. Žalovaná původnímu věřiteli, právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni ničeho neuhradila.Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel uzavřel dne 2. 4. 2025 s žalovanou distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která prodlužovala splatnost předchozího spotřebitelského úvěru, který byl žalované poskytnut původním věřitelem úvěrovou smlouvou č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované převodem na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky a poplatky. V úvěrové smlouvě byla sjednána pevná roční zápůjční úroková sazba ve výši 36,5 % ročně a RPSN činilo 5395,58 %. Celková dlužná částka byla splatná do 2. 5. 2025. Žalovaná úvěr s příslušenstvím ke dni splatnosti řádně a včas nesplatila a dne 3. 5. 2025 se dostala do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena právnímu předchůdci žalobkyně, jenž ji postoupil žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku s příslušenstvím neuhradila.Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Hmotněprávní posouzení věci vychází především z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání úvěrové smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel rovněž z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Po právním zhodnocení zjištěného skutkového vztahu soud došel k závěru, že původní věřitel a žalovaná jako spotřebitel uzavřeli platnou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Před uzavřením smlouvy původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel v souladu s úvěrovou smlouvou poskytl žalované sjednaný úvěr. Žalovaná porušila závazek ze smlouvy, když poskytnutý úvěr s příslušenstvím neuhradila řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalovaná v průběhu řízení nijak neprokázala, že by dlužnou částku či její část uhradila, a nevyvrátila tak tvrzení žalobkyně o existenci a výši dluhu, žalovaná byla nadto řádně poučena o možnosti vyjádření, kterou však nevyužila, soud proto uzavřel, že povinnost žalované k zaplacení žalované částky ve výši 16 310 Kč trvá a nárok žalobkyně je důvodný. Dlužná částka představuje souhrn dosud nesplacené jistiny úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru, úroku a smluvní pokuty, kterou soud posoudil dle ustanovení § 2048 a násl. o. z. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele na právního předchůdce žalobkyně a následně na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. Co se týká příslušenství, soud posoudil nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 10 000 Kč (jistiny) od 3. 5. 2025 (tj. od prodlení žalované se splácením dlužné částky) do zaplacení, přičemž výše tohoto úroku odpovídá zákonnému rámci. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobě v plném rozsahu vyhověl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Žalobkyně náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení podle § 14b označené vyhlášky. Podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 400 Kč. Advokátka žalobkyně učinila v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění, odměna advokátky proto dosahuje částky 1 200 Kč (tj. 400 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 815 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč jsou splatné k rukám advokátky žalobkyně podle § 149 o. s. ř. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.