10 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 51 624,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 300 Kč za období od 6. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu žalobkyní uplatněného nároku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 634,06 Kč s příslušenstvím, dále částky 989,98 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 6. 2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 300 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni 16. 10. 2025 úvěrovou smlouvu vypověděla a žalovaný se ke dni 17. 10. 2025 dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“ a „Klidné spaní“ a smluvní pokuty. Žalovaný i přes předžalobní výzvu na dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 17. 6. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 24 300 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím vrátit v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy. První denní splátka byla splatná dne 17. 7. 2025, celková splatnost úvěru byla stanovena na 9. 12. 2026. Všechny platby měly být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Smlouva obsahovala přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,883 %, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 308,35 % a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil dvě volitelné doplňkové služby, a to službu „Presto“ za 165 Kč a službu „Klidné spaní“ za 109,80 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.

4. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 35 366 Kč, který uvedl sám žalovaný. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 22 860 Kč, výdaje na bydlení 10 800 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a zbytné výdaje 6 200 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti jsou 3 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem činil 6 500 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.

5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne 17. 6. 2025 žalovanému částku ve výši 24 300 Kč, a to na bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě.

6. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni odeslání 91 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 53 094,04 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení poskytnuté částky do 3 dnů od jejího doručení. Výzva byla zaslána žalovanému dne 30. 1. 2026, což vyplývá z podacího lístku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

8. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 17. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 6. 2025 částku ve výši 24 300 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 0,883 % denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby, které si při sjednání úvěru aktivoval, konkrétně službu „Presto“ za 165 Kč, službu „Klidné spaní“ za 109,80 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 17. 7. 2025. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, načež žalobkyně přistoupila ke dni 16. 10. 2025 k výpovědi úvěrové smlouvy a ke zesplatnění celého dluhu, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a dostal se tak do prodlení. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.

10. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

11. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel také z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z.

12. Soud po zhodnocení uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že tato je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577, § 580 a § 588 o. z., a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 0,883 % denně, tj. více jak 320 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 1 308,35 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby („Presto“, „Klidné spaní“), představuje nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již v rozporu s dobrými mravy. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

13. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 0,883 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 320 %, a RPSN ve výši 1 308,35 %, představují extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů.Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy převzal celkem částku ve výši 24 300 Kč, a z této částky žalovaný neuhradil ničeho. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o. z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 24 300 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobkyně. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když předžalobní výzva ze dne 28. 1. 2026, byla žalobkyní odeslána dne 30. 1. 2026. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 2. 2. 2026. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu do 3 dnů od doručení výzvy, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím, 6. 2. 2026, do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

16. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (51 624,04 Kč mínus 24 300 Kč = 27 324,04 Kč), neboť při absolutní neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného (52,93 %) převážil úspěch žalobkyně (47,07 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).