10 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 60 492,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 790 Kč se zákonný úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 790 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu žalobkyní uplatněného nároku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 4. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 60 492,82 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce – společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) – uzavřel s žalovanou dne 11. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „úvěrová smlouva), jejíž nedílnou součást tvořily Smluvní podmínky o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v úvěrové smlouvě v souvislosti s úvěrem zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně též poplatek ve výši 28 697 Kč, sestávající se z částky 21 722 Kč představující kapitalizované úroky za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěrové smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, částky ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a částky ve výši 5 475 Kč za službu komfortního a flexibilního splacení. Právním předchůdcem poskytnutý úvěr spolu s poplatkem se žalovaná zavázala splatit ve 21 měsíčních splátkách ve výši 2 605 Kč, a to v hotovosti. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 11. 3. 2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní povinnosti, žalobkyně uvedla, že poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 28. 8. 2023. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni jejím právním předchůdcem postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Od uzavření úvěrové smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 5 210 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila na dlužnou částku ničeho. Na základě výše uvedeného tak žalobkyně po žalované požaduje úhradu částky 60 492,82 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 23 256,27 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 24 236,55 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 13 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 739,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 736,47 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 256,27 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 256,27 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně před poskytnutím úvěru žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobkyně pak dále upozornila na to, že právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání, v opačném případě by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel poskytl žalované jako klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 26 000 Kč. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 28 697 Kč, který se sestával z úroku ve výši 21 722 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částky 5 475 Kč za službu komfortního (2 792 Kč) a flexibilního (2 683 Kč) splácení. Celková dlužná částka činila 54 697 Kč. Ve smlouvě sjednaná roční úroková sazba činila 76 %, roční procentní sazba nákladů za spotřebitelský úvěr činila 118,01 %. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit formou 21 měsíčních splátek, které byly splatné vždy ke konci splátkového období, výše splátek kromě té poslední činila 2 605 Kč, výše poslední splátky činila 2 597 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž by byla žalovaná v prodlení.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 6. 2023 soud zjistil, že žalovanou požadovaná výše spotřebitelského úvěru činila 39 000 Kč s měsíční splatností ve formě 21 splátek. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, že má základní vzdělání, je rozvedená, bydlí v nájmu, účelem spotřebitelského úvěru je úhrada neočekávaných výdajů. Žalovaná dále sdělila, že nevyživuje žádnou osobu a není majitelem auta. Jako zdroj příjmů-finančních prostředků žalovaná uvedla invalidní důchod. Žalovanou uvedený pravidelný měsíční příjem činil 8 146 Kč, další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla ve výši 4 500 Kč, celkem tedy žalovanou uvedené příjmy činily částku 12 646 Kč. Žalovanou odhadované běžné měsíční výdaje činily částku 5 000 Kč, interní splátky PF pak činily 3 153 Kč. Žalovaná uvedla, že nečerpala spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Čistý příjem žalované jako žadatelky o spotřebitelský úvěr měl být právním předchůdcem žalobkyně ověřován ze složenek a výměr důchodů, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

5. Z tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 5 210 Kč, a to platbou ze dne 12. 7. 2023 ve výši 1 400 Kč, platbou ze dne 9. 8. 2023 ve výši 3 300 Kč, platbou ze dne 28. 8. 2023 ve výši 510 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznamu postoupených pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději o 31. 1. 2026, žalovaná však dlužnou částku ke dni podání žaloby neuhradila v plné výši.

8. Z úvěrové smlouvy ve spojení se zákaznickou kartou a tvrzením žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně nikterak neprokázala, že by se její právní předchůdce blíže zabýval pravidelnými měsíční příjmy a výdaji žalované, například výdaji žalované na bydlení či na její další dluhy, a to nad rozsah žalovanou poskytnutých údajů. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce vycházel před poskytnutím finančních prostředků žalované pouze z údajů uvedených žalovanou, když tato byla právním předchůdcem žalobkyně dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva). Žalobkyně ve vztahu k povinnosti svého právního předchůdce přezkoumat úvěruschopnost žalované před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru předložila toliko zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr, v níž bylo uvedeno, že čistý příjem žalované měl být ověřován ze složenek a výměr důchodů, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. V žádosti však nebyl uveden žádný ověřovaný dokument, na základě něhož měl právní předchůdce žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalované. Ani sama žalobkyně tyto dokumenty, které měly být jejím právním předchůdcem vyžádány od žalované za účelem ověření jí sdělených údajů, nedoložila. Žádost byla ze strany žalované vyplněna ve stejný den jako byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru ověřil údaje žalovanou uvedené v žádosti tak působí nevěrohodně. Z žalobkyní k žalobě přiložených listin nevyplývá adekvátní ověřování příjmů ani výdajů žalované. V tomto směru žalobkyně nesplnila důkazní povinnost a nezbývá než konstatovat, že adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru tak, jak si to žádá ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ze strany svého právního předchůdce neprokázala.

9. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 11. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve 21 měsíčních splátkách. Poslední splátka byla splatná dne 11. 3. 2025. Sjednaná ročně úroková sazba činila 76 %. Účastníci si pro případ prodlení s úhradou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž by byla žalovaná v prodlení. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena jejím právním předchůdcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila pouze částku 5 210 Kč.

10. Žaloba je částečně důvodná.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

16. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Nad to nelze nepřihlédnout k výši sjednané roční úrokové sazby ve výši 76 %, kterou lze považovat za rozpornou s dobrými mravy dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Důsledkem výše uvedeného a nesplnění zákonné povinnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala celkem částku 26 000 Kč, přičemž na tuto částku vrátila částku 5 210 Kč. Na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatila o částku 20 790 Kč a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalované však vycházel z předpokladu, že žalovaná byla schopna jistinu vrátit na výzvu žalobkyně. Žalobkyně žalovanou vyzvala ke splnění dluhu výzvou ze dne 16. 1. 2026 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb. Lhůtu pro splnění dluhu žalobkyně žalované poskytla do 31. 1. 2026, nejpozději do tohoto data měla žalovaná žalobkyni dlužnou částku uhradit, od 1. 2. 2026 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 1. 2. 2026. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 1. 2. 2026, kdy žalovaná nebyla v prodlení.

19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla úspěšnější žalovaná. Žalobkyně měla ve věci úspěch v poměru 34,37 % ku úspěchu žalované, která se ubránila v řízení co do 65,63 %. Nárok na náhradu nákladů řízení by tak vznikl žalované, které však žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).