10 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Milenou Heřmanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, kterou se žalobce domáhal zaplacení další částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou doručenou zdejšímu soudu (návrhem na vydání elektr. platebního rozkazu vedeným pod sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný dne 22. 2. 2021 v [obec] použil k přepravě hromadnou dopravu provozovanou [anonymizováno] podnikem [územní celek], a.s., a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobce pak dne 7. 10. 2021 uzavřel s [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti: O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný skutečně cestoval v [obec] dne 22. 2. 2021 linkou [číslo] hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., a v době 14:55 hod. se nemohl na zastávce„ Pyrám“ přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem, což vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 byla pohledávka v celkové výši 1 520 Kč postoupena na žalobce. Ze soudní evidence bylo zjištěno, že pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného, který v tomto řízení vystupoval v procesním postavení posuzovaného. Řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 22. 7. 2016. Z rozsudku ze dne 18. 4. 2017 bylo zjištěno, že soud omezil posuzovaného, tedy žalovaného, ve svéprávnosti mimo jiné tak, že po dobu 5 let není schopen samostatně činit právní jednání, jehož majetková hodnota přesahuje 500 Kč, nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč a uzavírat smlouvy, jejichž jednotlivá plnění přesahují 500 Kč. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že zdravotní stav žalovaného posuzovala znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která ve znaleckém posudku uzavřela, že posuzovaný trpí duševní poruchou – lehkou mentální retardací s poruchami chování. Jedná se o trvalou duševní poruchu a nenávratnou, bez možnosti zlepšení. Rozpoznávací i ovládací schopnosti vyšetřovaného jsou zachovalé či nepodstatně snížené. Posuzovaný je schopen rozhodovat se jen v jednoduchých a běžných záležitostech a je schopen projevit svá přání. Posuzovanému hrozí jeho právním jednáním závažná újma. Je schopen porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy s finančním plněním do výše maximálně 500 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Podle § 55 odst. 1, 2 o.z. lze přistoupit k omezení svéprávnosti, hrozila-li by posuzovanému závažná újma. Podle § 57 odst. 1 o.z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Podle § 581 o.z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 576 o.z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznali-li by strana neplatnost včas. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud uzavřel, že žalovaný i přes duševní poruchu platně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, neboť jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k jednoduchým a běžným záležitostem života zůstaly jen nepodstatně snížené. Způsobilost žalovaného k nastoupení přepravy v městské hromadné dopravě a k povědomí o povinnosti zaplatit dopravci cenu, tj. v daném případě jízdné ve výši 20 Kč, nebyla duševní poruchou dotčena. Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné nezaplatil, rozhodl soud výrokem pod bodem I. o uložení povinnosti zaplatit žalobci dlužnou částku včetně úroku z prodlení, který soud přiznal dle § 1970 o.z. a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud uzavřel, že vzhledem k rozsahu omezení svéprávnosti se žalovaný již nemohl platně účastnit smluvních přepravních podmínek pro přepravu ve vozidlech městské hromadné dopravy v [obec] v části, v níž byla stanovena povinnost cestujícího zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v případě jízdy bez platného jízdního dokladu. Tento následek právního jednání nebyl žalovaný schopen relevantně posoudit, neboť jeho způsobilost (schopnost rozpoznávací) byla limitována částkou 500 Kč. Vzhledem k oddělitelnosti tohoto ujednání od ostatní části přepravní smlouvy soud rozhodl výrokem pod bodem II. tak, že žaloba byla ve zbylé části zamítnuta. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Lhůta k plnění výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř.