11 C 273/2013

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného, původního účastníka, žalované a žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody <b>I. Prvý žalovaný a druhý žalovaný jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 20 979,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 378 246,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit prvému žalovanému 89,48 % nákladů řízení ve výši 1 610,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce je povinen nahradit druhému žalovanému 89,48 % nákladů řízení ve výši 232 583,57 Kč, k rukám právního zástupce druhého žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. Žalobce je povinen nahradit státu 94,74 % nákladů řízení ve výši 104 208 Kč na účet České republiky - Okresního soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>VI. Prvý žalovaný je povinen nahradit státu 2,63 % nákladů řízení ve výši 3 281,50 Kč na účet České republiky - Okresního soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>VII. Druhý žalovaný je povinen nahradit státu 2,63 % nákladů řízení ve výši 3 281,50 Kč na účet České republiky - Okresního soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1 Žalobce tvrdil, že dne 22. 7. 2011 došlo na jezu [část obce] v [obec] na 18,168 km řeky Metuje k vzestupu hladiny řeky přes jez tak, že se voda přelila přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] na pravém běhu řeky ve vlastnictví žalobce a strhla opěrnou zeď tohoto pozemku do odtokového koryta řeky, čímž došlo k sesutí zeminy z pozemku žalobce a k poškození porostu a zábradlí na něm. Za tuto škodu odpovídají žalovaní, neboť jejímu vzniku jako provozovatelé jezu měli zabránit, avšak neučinili tak. 2 Žalobou ze dne 19. 7. 2013 žalobce požadoval tuto škodu nahradit uvedením v předešlý stav s ponecháním možnosti žalovaným se této povinnosti zprostit společným a nerozdílným zaplacením částky 3 298 208,10 Kč, představující náklady na uvedení opěrné zdi a pozemku žalobce v předešlý stav, vyčíslené v projektu rekonstrukce z června 2013 vypracovaném společností [právnická osoba], jíž byl žalobce jednatelem a ředitelem. Podáním ze dne 9. 7. 2014 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal po žalovaných, aby společně a nerozdílně uhradili částku ve výši stanovené podle znaleckého posudku. Podáním ze dne 13. 8. 2014 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal zaplacení částky 50 000 Kč, a usnesením ze dne 11. 11. 2014, v právní moci dne 18. 11. 2014, soud tuto změnu žaloby připustil. Podáním ze dne 30. 4. 2019 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal zaplacení částky 399 225,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení usnesení o změně žaloby do zaplacení, přičemž tato částka představuje náklady na uvedení pozemku v předešlý stav vyčíslené v projektu rekonstrukce z června 2013, avšak bez nákladů na uvedení opěrné zdi v předešlý stav. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, v které nabylo právní moci dne 20. 6. 2019, soud tuto změnu žaloby připustil. 3 Žalovaní shodně navrhli žalobu zamítnout, neboť neporušili žádnou povinnost stanovenou vodním zákonem ani schváleným manipulačním řádem pro jez [část obce]. K ucpání jezu došlo neodvratitelnou událostí, které nemohli zabránit. 4 Mezitímním rozsudkem ze dne 12. 4. 2017 soud žalobě co do základu vyhověl. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2017 byl tento rozsudek zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, v němž bylo okresnímu soudu uloženo, aby jednoznačně uvedl, podle jakých ustanovení postupoval a rozhodl, zda podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), anebo podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák. 5 Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odst. 3 odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. 6 Okresní soud v řízení vycházel z dostupné judikatury týkající se náhrady škody způsobené provozováním vodních děl. 7 V prvé řadě jde o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1661/2012, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že„ …právní úprava v § 420a obč. zák. jako podmínku odpovědnosti nezakotvuje dosahování zisku při provozní činnosti, byť obvykle se jedná o činnost prováděnou za účelem zisku; jde tedy v tomto smyslu o okolnost zcela nerozhodnou. Rozhodující je charakter činnosti a to, zda vykazuje prvky provozní povahy, především jistou technologickou náročnost, která je nejčastěji potenciálním zdrojem rizik. Za provozní činnost je třeba považovat provozování vodního díla spojené s udržováním určité výšky hladiny vodního toku.“. K tomu je nezbytné uvést, že toto usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3000/13, ale nikoliv z důvodu nesprávnosti citovaného závěru Nejvyššího soudu. Konkrétně Ústavní soud uzavřel, že„ pokud dovolací soud v projednávané věci dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce v části věnující se povaze provozní činnosti zásadní právní význam, nelze podle Ústavního soudu v tomto názoru spatřovat nic protiústavního.“. 8 Dále jde o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, sp. zn. 6 Cdo 52/94, ve kterém Vrchní soud v Praze uzavřel, že„ za provoz zvlášť nebezpečný se považuje takový provoz, s jehož realizací je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod. Jde zejména o provozy, kde dochází k využívání těch přírodních sil, pro něž je typické, že i při zachování veškeré potřebné péče a s využitím všech poznatků vědy a techniky nejsou plně ovladatelné a kontrolovatelné, takže z procesu jejich využití hrozí pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku škod. Provozem je i sama faktická existence zařízení, které vyvíjí vliv na okolí. Zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou tedy být ta zařízení využívající přírodní síly, jejichž provozování má za určitých konkrétních okolností vedlejší škodlivé účinky, pokud tyto účinky nejsou plně ovladatelné člověkem a je s nimi spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy. Vedle provozů, které jsou zvlášť nebezpečné absolutně, tj. vždy a za všech okolností, může být zvlášť nebezpečným i takový konkrétní provoz, který sice obecně vzato (obvykle) zvlášť nebezpečný není, avšak v daných podmínkách není plně ovladatelný z hlediska následků, které může vyvolat, a je tak zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku vážných škod ve svém okolí. Zvýšené riziko vzniku škod může spočívat i v konkrétních podmínkách, za nichž je takový provoz realizován. Tatáž přírodní síla v určitých podmínkách může totiž být ovladatelná při relativně nízkém riziku, zatímco v jiných podmínkách může být ovladatelná při vysokém stupni nebezpečí vyvolání újmy. Přitom provoz může mít charakter provozu zvlášť nebezpečného i jen z hlediska relativního vztahu, např. ve vztahu k porostům a zemědělské výrobě na pozemcích ve svém okolí, pokud ovšem nejde jen o ojedinělé způsobení určité újmy v daném místě. Provozem ve smyslu § 432 obč. zák. může být i faktická existence zařízení - pevného jezu, sloužícího ke vzdouvání vody v toku v nadjezí za účelem jejího odběru. Názor dovolatele, že provoz pevného jezu spočívá pouze v údržbě jeho stavební části, popř. v manipulaci se štěrkovou propustí, proto neobstojí. Povahu provozu zvlášť nebezpečného má tedy zařízení, které vyvolává škodlivé vedlejší účinky přírodní síly tímto zařízením využívané, jestliže tyto účinky v daných podmínkách vzhledem k jeho umístění nejsou plně ovladatelné a je s nimi spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání vážné újmy v jeho okolí. Provoz předmětného jezu, který využívá přírodní sílu (tok řeky Olše) k odběru vody pro potřeby Třineckých železáren, má - jak vyplývá ze skutkových zjištění - také účinky spočívající v tom, že se zanáší dno koryta řeky v nadjezí, čímž se zvyšuje niveleta dna řeky a to má za následek zvyšování vzdutí vodní hladiny. Při vyšších průtocích vody v řece v důsledku toho dochází k vybřežení vody z toku v nadjezí, k němuž by jinak - nebýt provozu jezu - nedocházelo; ve vztahu k pozemkům žalobkyně to znamená, že jsou zaplavovány již při "vodě asi sedmileté", zatímco jinak by byly zaplaveny až při "vodě asi dvacetileté". Vzhledem k tomu, že jez není opatřen žádným zařízením, kterým by bylo možno ovlivnit průtok při vyšších stavech vody, nejsou tyto vedlejší účinky v posuzovaném případě plně ovladatelné; v důsledku provozu předmětného jezu tak dochází po dlouhou dobu opakovaně ke škodám na pozemcích nacházejících se nad jezem, které by jinak nenastávaly.“ 9 Z výše uvedeného je zřejmé, že udržování vodní hladiny prostřednictvím jezu je provozní činností, nebude-li z konkrétních okolností zjištěno, že jde o provoz zvlášť nebezpečný. Podle tohoto závěru okresní soud vedl své dokazování a právní hodnocení. 10 Žalovaní jsou provozovateli jezu, protože: a) z manipulačního řádu pro jez [část obce] soud zjistil, že jako vlastník pevného jezu se stavidly a štěrkové propusti je uvedena Česká republika a jako vlastník malé vodní elektrárny (dále jen„ MVE“) a jalové propusti žalovaný 2. Právo hospodařit s tímto majetkem státu je uvedeno pro žalovaného 1, jako manipulant na vodním díle je uveden žalovaný 2; b) z rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ze dne 8. 1. 2002 soud zjistil, že žalovanému 1 bylo uděleno povolení k nakládání s vodami prostřednictvím jezu [část obce]. Rozhodnutím Městského úřadu Nové město nad Metují ze dne 27. 6. 2007 bylo toto povolení prodlouženo do 31. 12. 2027. Z rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ze dne 7. 10. 2002 soud zjistil, že žalovanému 2 bylo uděleno povolení k dalšímu trvání vodního díla (MVE), povolení k nakládání s vodami prostřednictvím jalové propusti na jezu [část obce] do 31. 12. 2027; c) z výpisu z obchodního rejstříku pro žalovaného 1 soud zjistil, že předmětem jeho činnosti je mimo jiné výkon správy povodí, kterou se rozumí správa významných vodních toků, činnosti spojené se zjišťováním a hodnocením stavu povrchových a podzemních vod, v územní působnosti Státního podniku Povodí Labe a další činnosti, které vykonávají správci povodí podle vodního zákona. 11 Skutečnost, že došlo ke škodní události na jezu [část obce], a jakým způsobem byly odstraňovány její následky, byla prokázána interním sdělením žalovaného 1 ze dne 26. 7. 2011, podle kterého dne 22. 7. 2011 v 6:45 hod. provedli pracovníci žalovaného 1 ([příjmení], [příjmení]) kontrolu jezu a zjistili, že na jezu bylo velké množství pláví a o konstrukci jezu byl opřený strom o průměru cca 50 cm a délce 10 m. Do této chvíle nedošlo k žádné manipulaci, voda přetékala na levém břehu přes zdi na místní pozemky a na pravém břehu kolem objektu MVE a přilehlé budovy přes pozemek žalobce do odpadu z MVE. [příjmení] vody dosahovala cca 110 – 120 cm nad stavidlo jalové propusti. Na základě toho došlo k poškození levobřežní zdi odpadu z MVE cca 20 m včetně plotu a sesuvu materiálu za zdí. Pracovníci žalovaného 1 zahájili manipulaci na štěrkové propusti a stavidlech jezu, čímž došlo k poklesu hladiny. Žalovaný 2 byl o události upozorněn cca v 6:50 – 7:00 hod., na jez přijel v 7:45 hod. [příjmení] byl odstraněn z konstrukce jezu do 10:00 hod. 12 Vlastnictví jednotlivých pozemků, jichž se škodní událost týkala, bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí tak, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (zahrada) vlastní žalobce a pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (odtokový kanál) vlastní [právnická osoba] [právnická osoba] Že součástí posledně jmenovaného pozemku je poškozená opěrná zeď bylo zjištěno z rozhodnutí Ministra životního prostředí ČR ze dne 20. 11. 1995 a zápisu z 11. 12. 1995. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] žalobce v mezidobí prodal společnosti [právnická osoba] na základě kupní smlouvy ze dne 6. 3. 2020. V článku III odst. 11 této kupní smlouvy se strany dohodly, že v předmětném soudním řízení bude pokračovat prodávající, tedy žalobce, na vlastní náklady a odpovědnost, přičemž veškerá práva i povinnosti vyplývající z řízení, resp. Rozhodnutí soudu, dopadají na osobu prodávajícího, tedy žalobce, když v případě úspěchu ve věci si ponechá žalobce jako prodávající celou vymoženou částku včetně nákladů řízení. Z tohoto důvodu nedošlo k zániku aktivní legitimace žalobce a není dán prostor pro postup dle § 107a o.s.ř. 13 Pokud se týká příčinné souvislosti mezi provozní činností a vznikem škody, pak soud vycházel především z doplňku [číslo] znaleckého posudku z oboru vodního hospodářství (ve spisu na čísle listu 371 a násl., zejména pak zákres situace ve spisu na čísle listu 384), ve kterém je vysvětleno a graficky znázorněno, že voda přes pozemek žalobce tekla maximálně ve výšce 10 cm, nijak výraznou rychlostí – velmi malým průtokem, který nemohl mít sám o sobě tak devastující účinky na pozemek a zeď, pokud by bylo vše v řádném stavu. Tento závěr je zcela v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru stavebnictví, specializace spolehlivost konstrukcí, statika a vady a poruchy stavebních konstrukcí (ve spisu na čísle listu 599 a násl. včetně doplňující informace ve spisu na čísle listu 635), podle kterého na zřízení opěrné zdi a stržení části pozemku se prakticky 100 % podílel havarijní stav této opěrné zdi, která byla daleko za hranicí své životnosti a nebyla prováděna její řádná údržba. Před jejím zřícením na ni zapůsobil zvětšený zemní tlak způsobený saturací pozemku vodou z předchozích dešťových srážek a vodou přetékající přes pozemek. 14 Soud hodnotil tyto znalecké závěry jako úplné a podložené logickými postupy, jejichž správnost nebyla v řízení vyvrácena, a proto z nich vycházel. Vzhledem k tomu, že nebylo možné blíže prokázat, nakolik se na zřícení opěrné zdi a stržení části pozemku žalobce podílela voda přetékající přes jez, soud tento podíl určil na základě své úvahy podle § 136 o.s.ř. vycházející z citovaných znaleckých posudků na 5 %, což je také podíl společné a nerozdílné odpovědnosti žalovaných za škodu způsobenou žalobci jejich provozní činností podle § 420a odst. 1 obč. zák. 15 Škodu způsobenou žalobci představují náklady na uvedení jeho pozemku v předešlý stav. Náklady na uvedení opěrné zdi v předešlý stav nelze přičítat, neboť tato zeď je ve vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba] 16 Znaleckým posudkem z oborů ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, a stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské (ve spisu na čísle listu 646 a násl.) bylo prokázáno, že náklady na uvedení pozemku žalobce v předešlý stav vyčíslené v projektu rekonstrukce z června 2013 vypracovaném společností [právnická osoba] jsou správné, s výhradou toho, že položky [číslo] z oddílu technické prvky (pozn. ve znaleckém posudku je chybně uveden oddíl demolice – vegetace) nejsou třeba, neboť lze použít materiál pro zásyp z původního výkopku. Oproti názoru znalce má však soud za to, že není na místě cenu snižovat o 20 %, neboť v mezidobí došlo k nárůstu ceny prací a materiálu oproti roku 2013. 17 Znaleckým posudkem z oboru ochrana přírody, specializace dendrologie, a jeho doplňkem bylo prokázáno, že z dřevin uvedených v části„ vegetační prvky - stromy“ projektu rekonstrukce se na pozemku nachází pouze pařez vrby a z fotografií předložených žalobcem bylo možné dále identifikovat okrasnou hrušeň. Náklad na pořízení stejných stromů znalec ocenil na 2 x 52 920 Kč oproti žalobcem vyčísleným 66 150 Kč a 25 515 Kč. Pozůstatky jiných stromů znalec na pozemku nenalezl, soud je proto do výše škody nezahrnul. 18 Znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace trvalé porosty, zeleň zahrad, parků, včetně škod na porostech, oboru zemědělství, odvětví ovocnářství a zahradnictví, specializace okrasné rostliny, zakládání a údržba zahradních úprav, zdravotní stav dřevin, a oboru ochrana přírody, odvětví ochrana přírody, specializace dendrologie, bylo prokázáno, že náklady vyčíslené žalobcem ohledně ostatních vegetačních prvků mají být o 3 397,20 Kč nižší, než byly vyčísleny žalobcem. 19 Náklady na uvedení pozemku žalobce v předešlý stav tak činí 419 585,30 Kč (náklady specifikované žalobcem v rozpočtu ve spisu na čísle listu 705 - 706 bez započítání položek„ technické prvky – dodávka zeminy pro zásyp“,„ vegetační prvky – amenlachier, kolkwitzia“ a částky 3 397,20 Kč – celkem 346 764,70 Kč + DPH 21 %). Z toho 5 % činí 20 979,30 Kč. 20 Z dalších důkazů soud zjistil následující podstatné skutečnosti: 21 Z protokolu z Vodoprávního dozoru konaného dne 31. 1. 2011 soud zjistil, že je zaznamenáno, že jalová propust, hrazení na jezu i štěrková propust jsou zahrazeny a zcela zamrzlé, a že provozovatel MVE nevyhražoval jalovou propust a neodstraňoval ledy tak, jak má uloženo v manipulačním řádu. 22 Z fotografie (ve spisu na čísle listu 98) soud zjistil, že žalobce žalovanému 2 na dveře MVE připevnil oznámení, že dne 18. 3. 2011 byl žalovanému 2 na základě soudního rozhodnutí omezen přístup do prostor MVE, a v případě potřeby žalovaného 2 vstoupit do těchto prostor z důvodu nutnosti obsluhy jezu jej žalobce vyzval, nechť jej kontaktuje na uvedeném telefonním čísle. 23 Ze znaleckého posudku z oboru vodní hospodářství (ve spisu na čísle listu 221 a násl.) soud zjistil, že již 4 měsíce před škodní událostí byl žalovanému 2 zamezen vstup do MVE, tedy do horní i dolní částí strojovny. Nemohl se tak dostat k elektrorozvaděči a nemohl řádně – zejména v noci a za trvalé nepřítomnosti kontaktní osoby – obsluhovat soustrojí MVE ani vodního díla. Všechny pohony na jezu jsou elektrické a ruční zálohování neumožňuje jednomu člověku dostatečně rychlou manipulaci. Tento problém byl zčásti řešen po škodní události provizorními vývody elektrické energie, aniž by však byl vyřešen přístup do strojovny k rozvaděčům a k samotným turbínám a generátorům. Manipulace se stavidly nebo čištění česlí je proto možná jen za přístupu do strojovny MVE, kde je rozvaděč s ovládacími prvky. Od škodní události do zpracování znaleckého posudku v roce 2015 byl jez trvale otevřen a prakticky nefunkční. Průtok v noci na 22. 7. 2011 byl běžně zvládnutelný bez mimořádných opatření. V odpadním kanále nebyl žádný průtok, protože MVE nebyla v provozu. Je běžné, že v letních měsících voda nese velké množství pláví. 24 Z vyjádření znalce k námitkám žalobce (ve spisu na čísle listu 300) soud zjistil, že v případě výpadku kteréhokoli jističe nebo poruchy stykače se stává neovladatelným celý systém. 25 Z výslechu znalce (ve spisu na čísle listu 316 – 319) soud zjistil, že jalová a štěrková propust byly zavřeny, a otevřeny byly zaměstnanci žalovaného 2 až po škodní události. Na místě nebylo žádné funkční automatické zařízení, které by při zvyšující se hladině zdvihalo jalovou propust nebo které by tento vzestup hlásilo na mobil žalovaného 2. 26 Z výslechu znalce (ve spisu na čísle listu 438) soud zjistil, že by dost pravděpodobně k celé události nedošlo, kdyby hladinová automatika fungovala. 27 Z doplňku znaleckého posudku z oboru vodní hospodářství (ve spisu na čísle listu 592) soud zjistil, že k zabránění přetečení vody na pozemek žalobce by postačila alespoň částečně otevřená jalová propust nebo alespoň částečně otevřená štěrková propust. 28 Z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení] soud zjistil, že na jez jeli proto, že byly větší srážky; žádné konkrétní hlášení o problému tomu nepředcházelo. Na místě ihned vyhradili štěrkovou propust, která je ovládána přes elektřinu – tlačítko bylo funkční. Tím došlo k okamžitému poklesu hladiny a během 15 minut se voda vrátila do koryta. [příjmení] propust nebyla vyhrazena vůbec nebo byla vyhrazena jen zčásti. 29 Z výše uvedených důkazů je především zřejmé, že jez [část obce] byl ovladatelný. Ze skutkového hlediska jde o situaci odlišnou, než ve shora popsaném rozsudku Vrchního soudu v Praze, a proto soud vycházel ze závěru, že se nejednalo o provoz zvlášť nebezpečný, ale o provoz„ prostý“. Odpovědnosti nahradit žalobci společně a nerozdílně výše uvedenou škodu by se tak žalovaní mohli zprostit, pouze pokud by bylo ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. prokázáno, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. 30 V dané věci je událostí, která způsobila škodu, přetečení vody na pozemek žalobce, nikoliv samotný pád stromu do řeky. Žalovaní nejméně 4 měsíce před škodní událostí věděli, že žalovaný 2 nemá přístup do prostor MVE k rozvaděči s ovládacími prvky jezu. Před škodní událostí nezajistili, aby byly propusti ovládány automaticky při vzestupu hladiny. Přesto nechali jez zcela zahrazený a spoléhali se na hlášení o vzestupu hladiny ze stanice na řece nad jezem. Při provozu vodního díla je však třeba počítat s vlivy přírody, které můžou být nahodilé a které nelze vždy dopředu odhadnout. Pád stromu do vodního koryta je typickým příkladem tohoto vlivu. Jde o událost nepředvídatelnou, avšak představitelnou. Stejně, jako nanesení velkého množství pláví nebo přívalový déšť. V případech, kdy provozovatel nemůže okamžitě zasáhnout a hladinu řeky regulovat na místě, je nezbytné, aby zajistil eliminaci nebo alespoň minimalizaci škod. V projednávané věci žalovaným nic nebránilo tomu, aby na jez umístili funkční automatické ovládání propustí, nebo aby jez nechali zcela otevřený, jak to ostatně udělali po škodní události a zůstalo to tak po další nejméně 4 roky. Jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku z oboru vodní hospodářství, v projednávané věci by postačilo alespoň částečné otevření některé z propustí, a ke škodě by nedošlo. Žalovaní tedy mohli škodu odvrátit, a proto se nemohou odpovědnosti za ni zprostit. Škoda nebyla ani způsobena vlastním jednáním/opomenutím žalobce, neboť ten provozovatelem jezu nebyl a žádné povinnosti neměl. 31 Soud proto žalobě výrokem I. co do částky 20 979,30 Kč vyhověl a co do zbytku žalované částky ji výrokem II. zamítl. 32 Výrok III. vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch prvého žalovaného ve věci je 94,74 %, úspěch žalobce 5,26 %. Soud proto přiznal prvému žalovanému 89,48 % nákladů řízení, které tvoří 6 x paušální náhrada po 300 Kč dle § 1, 2 a 3, písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., 6 úkonů po 300 Kč, celkem 1 800 Kč (jednání 5. 11. 2015, 26. 10. 2016, 7. 3. 2017, 12. 4. 2017, odvolání proti rozsudku dne 24. 5. 2017, účast na jednání), celkem 1 800 Kč, z toho 89,48 % činí částku 1 610,64 Kč. 33 Výrok IV. vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch druhého žalovaného ve věci je 94,74 %, úspěch žalobce 5,26 %. Soud proto přiznal druhému žalovanému 89,48 % nákladů řízení, které tvoří: a) sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 3 298 208,10 Kč částku 21 500 Kč za jeden právní úkon dle § 7, bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 6 úkonů (převzetí a příprava, nahlížení do spisu, 3 x sepis vyjádření, účast na jednání), kdy celkem tedy činí náhrada 129 000 Kč. Po změně žaloby činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč částku 3 100 Kč za jeden právní úkon, tj. za 15 úkonů (6 x jednání soudu, 5x sepis vyjádření, blanketní odvolání, odvolání, 2 x účast na místním šetření), tj. 46 500 Kč. Po změně žaloby činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 399 225,38 Kč částku 9 900 Kč za jeden právní úkon, advokát poskytl žalovanému 3 úkony (sepis vyjádření, závěrečný návrh, účast na jednání), tj. za 3 úkony právní služby po změně žaloby 29 700 Kč Celkem tedy soud přiznal odměnu ve výši 205 200 Kč. b) náhrada hotových výdajů advokáta 24 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 7 200 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. c) náhrada za promeškaný čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem ve výši 800 Kč, podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. d) cestovné ve výši 748,84 Kč za 2 x cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět e) DPH ve výši 21 % ve výši 45 979,26 Kč Celkem činí náklady řízení druhého žalovaného 259 928 Kč. Z toho 89,48 % činí částku 232 583,57 Kč. 34 Výrok V. vychází z § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť neúspěch žalobce ve věci je 94,74 %, a žalobce je tak povinen zaplatit státu 94,74 % nákladů, které stát platil, a jimiž je znalečné v celkové výši 124 771 Kč (ve spisu na číslech listu 284, 324, 327, 395, 424, 443, 663, 678, 742, 764, 802 a 833). Z toho 94,74 % činí částku 118 208 Kč, přičemž co do zaplacení částky 14 000 Kč je náhrada nákladů řízení již pokryta žalobcem zaplacenou zálohou. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové, číslo účtu [číslo], [variabilní symbol]. 35 Výroky VI. a VII. vychází z § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť neúspěch obou žalovaných ve věci je 5,26 %, a žalovaní jsou tak povinni zaplatit státu 5,26 % nákladů, které stát platil, tedy každý jednou polovinou (2,63 %), což představuje z částky 124 771 Kč každý po 3 281,50 Kč, přičemž co do zaplacení této částky je náhrada nákladů řízení pokryta žalovanými již zaplacenými zálohami.