12 C 202/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14 565 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 736 Kč s úrokem 0,1 % denně od 11. 2. 2018 do zaplacení a úrok 0,1 % denně z částky 32 895 Kč od 9. 1. 2018 do 10. 6. 2020 spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 829 Kč s úrokem 0,1 % denně od 11. 2. 2018 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 10 480 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.</b> Žalobce se domáhal zaplacení částku 14 565 Kč s tím, že 13 736 Kč představuje dlužné nájemné od 1. 1. do 22. 1. 2018, 605 Kč dluh za elektřinu a 224 Kč dluh za vodu včetně DPH. Tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 25. 8. 2017 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem byl nájem skladových prostorů na parcele č. st. [číslo], jejíž součástí byla stavba bez č. p. nebo ev. č., zemědělská stavba, zapsáno pro [územní celek], k. ú. [část obce]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal platit nájemné 21 100 Kč + DPH měsíčně na základě vystavovaných daňových dokladů. Dále se zavázal hradit náklady za spotřebovanou elektrickou energii, teplo, vodné a stočné a další žalobcem coby pronajímatelem poskytované služby a média. Taktéž převzal závazek platit 500 Kč měsíčně za ostrahu objektu uskutečňovanou prostřednictvím instalovaného kamerového systému a dále 500 Kč měsíčně za údržbu komunikace. Žalovaný dlužil nájemné za měsíc 12/2017 vyfakturované fakturou [číslo] ze dne 19. 12. 2017 znějící na 32 895 Kč se splatností 8. 1. 2018. Tuto částku zaplatil po zaslané předžalobní upomínce a vzájemném jednání dne 10. 6. 2020. Za období od 1. 1. 2018 do 22. 1. 2018 žalovaný dluží nájemné 13 736 Kč vč. DPH, 605 Kč za elektrickou energii a 224 Kč vč. DPH stočné a vodné. Dluh za leden 2018 žalobce vyfakturoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 31. 1. 2018 se splatností dne 10. 2. 2018, která zůstala nezaplacená. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Bránil se tím, že nájemní smlouvu s žalobcem uzavřel 15. 11. 2017. Žaloba postrádá důkazy k prokázání správnosti fakturace za elektřinu a vodu. Nesouhlasil s požadavkem na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 x 1 200 Kč, protože fakturu [číslo] před podáním žaloby zaplatil. Žalobce vzal před zahájením jednání žalobu v části 605 Kč a 224 Kč, celkem 829 Kč s požadovaným úrokem 0,1 % denně od 11. 2. 2018 do zaplacení zpět a soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že žalovaný nezaplatil žalobci nájemné v uvedené výši za období od 1. 1. 2018 do 22. 1. 2018, které žalobce vyfakturoval fakturou [číslo] ze dne 31. 1. 2018 se splatností dne 10. 2. 2018. Tento závěr soud opírá o nájemní smlouvu z 15. 11. 2017. Žalovaný dlužil nájemné za měsíc 12/2017 vyfakturované fakturou [číslo] ze dne 19. 12. 2017 znějící na 32 895 Kč se splatností 8. 1. 2018. Tuto částku zaplatil po zaslané předžalobní upomínce a vzájemném jednání dne 10. 6. 2020 Smlouva obsahuje ujednání o úroku 0,1% denně v případě dluhu na nájemném a souvisejících platbách. Žalobce se tak po žalovaném důvodně domáhá zaplacení nájemného. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2217 a násl. o. z. Úroky z prodlení mají oporu v ust. § 1968 o. z. a § 1970 tohoto předpisu. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Soud žalobci přisoudil požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 200 Kč, a to jako náklady na uplatnění pohledávek z obou dlužných faktur. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že tento nárok náleží jen v případě jeho uplatnění u soudu. Žalovaný se v obou případech ocitl v prodlení s úhradou nájemného a souvisejících plateb dle nájemní smlouvy. Ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011 ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, jejíž pravidla implementovala Česká republika právě přijetím nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyplývá, že smyslem zaplacení částky 1 200 Kč je náhrada nákladů spojených s vymáháním, které vznikly věřiteli v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady patří mimo jiné i interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem. Rozhodující proto není uplatnění pohledávky u soudu, ale postačí, že žalobce splatnou a neuhrazenou pohledávku za měsíc 12/2017 vyfakturovanou fakturou [číslo] uplatnil u žalovaného předžalobní upomínkou. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a částečné zastavení řízení zavinil zpětvzetím jen v poměrně nepatrné části. Vzniklo mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří odměna advokáta po 1700 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu sepis žaloby a účast advokáta u jednání soudu, s tím související náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč, 21% DPH a soudní poplatek 800 Kč (§ 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996Sb., advokátního tarifu). Žalobce je osvobozen od soudních poplatků, a proto poplatková povinnost přešla na žalovaného (2 odst. 3 zákona č. 549/1991Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).