12 C 215/2018

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Plhala a přísedících Mgr. Jany Hladíkové a Mgr. Kateřiny Nixové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce Insolvenční správce dlužníka právnická osoba sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru <b>I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci dopisem ze dne 3. 9. 2018 je neplatné, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 27 104 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.</b> 1. Žalobce se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovaným dopisem ze dne 3. 9. 2018 je neplatné.

2. Tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“) a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Tímtéž usnesením byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. Žalovaný byl zaměstnán u dlužníka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1994, ve znění dodatků ze dne 2. 3. 1997, 29. 4. 2000, 1. 2. 2003, 20. 11. 2006 a 1. 10. 2007 na pracovní pozici vedoucí řízení výroby.

3. Dne 4. 9. 2018 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 9. 2018 ze strany žalovaného dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k tomuto datu (dále jen„ ZP“). Žalovaný je doposud společníkem dlužníka s obchodním podílem ve výši 1/6, dále byl od 30. 6. 1992 do 8. 12 2017 jednatelem dlužníka, přičemž od roku 2011 byl jediným jednatelem dlužníka. Dále žalovaný sepsal insolvenční návrh, který podal jménem dlužníka dne 7. 11. 2018 a o měsíc později na valné hromadě odstoupil z funkce jednatele. Během insolvenčního řízení dlužník částečně vykonával výdělečnou činnost a zaměstnával 9 zaměstnanců včetně žalovaného. V insolvenčním řízení je žalobce jako insolvenční správce povinen uspokojovat pohledávky za majetkovou podstatou či postavené na roveň poměrně a z tohoto důvodu nebyla hrazena mzda všem zaměstnancům řádně a včas, a to cca od května 2018, avšak doposud žalobce hradil alespoň částečně mzdy většině zaměstnanců.

4. Žalobce se dohodl se všemi zaměstnanci na ukončení pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z důvodu nadbytečnosti, ačkoliv i tito zaměstnanci měli možnost postupovat dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP, tedy okamžitě zrušit pracovní poměr pro nezaplacení mzdy. Žalobce navštívil dne 31. 8. 2018 žalovaného v sídle společnosti a navrhl mu ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovaný si vzal čas na rozmyšlenou s tím, že se žalobci ohledně uzavření dohody ozve. Nicméně obratem dne 4. 9. 2018 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru.

5. Žalobce namítal absolutní neplatnost okamžitého zrušení pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný jako společník, jednatel i zaměstnanec dlužníka vzhledem ke skutečnosti, že jako jednatel podal insolvenční návrh jménem dlužníka, musel vědět o hospodářské situaci dlužníka na rozdíl od běžného zaměstnance, a tedy věděl, v jaké se dlužník nalézá situaci, že již nemá finanční prostředky na úhradu svých pohledávek. Na ukončení pracovního poměru se mohl dohodnout s insolvenčním správcem mnohem dříve, avšak toto neučinil a v době, kdy za ním přišel insolvenční správce s tím, že se domluví na ukončení pracovního poměru, tak obratem insolvenčnímu správci zaslal okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce tyto okolnosti hodnotil tak, že postup žalovaného je zjevně nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, vzhledem ke skutečnosti, že jako bývalý jednatel společnosti nese odpovědnost za úpadek dlužníka.

6. Okamžité zrušení je také v rozporu s ust. § 6 o. z., s principem poctivosti, kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Výše uvedeným jednáním chtěl žalovaný neoprávněně získat finanční prospěch, jelikož standardnímu zaměstnanci by měla příslušet od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců dle ust. § 56 odst. 2 ZP. Jednání žalovaného je nepoctivé, jelikož žalovaný nebyl klasickým řadovým zaměstnancem, jelikož byl do prosince 2017 jednatelem dlužníka a doposud je společníkem dlužníka. Žalovaný velice dobře znal dlužníkovu hospodářskou situaci, na které jako jednatel společnosti nese svůj podíl, a věděl, že dlužník vzhledem ke svým finančním těžkostem nebude moci hradit mzdy zaměstnancům, jelikož na něj byl prohlášen konkurs.

7. Žalobce poukázal na ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP a dovozoval, že zaměstnanec má možnost pracovní poměr okamžitě ukončit, aniž by musel setrvávat v nejistotě, zda zaměstnavatel bude do budoucna své finanční povinnosti vůči němu plnit. Smyslem citovaného ustanovení je ochrana zaměstnance. Avšak v tomto případě nelze argumentovat nejistotou, žalovaný se v žádné nejistotě nenalézal, jelikož podával insolvenční návrh za dlužníka jako jeho jednatel, kterým byl po dobu 25 let. Je zřejmé, že měl o hospodářské situaci dlužníka velice detailní přehled a již v listopadu 2017 věděl, že dlužník je v platební neschopnosti.

8. V průběhu času došlo mezi stranami ke konsensu, že je možno den 4. 9. 2018 skutečně označit za den ukončení pracovního poměru a není sporu ani v tom, že by žalobce doplatil žalovanému mzdové nároky do konce srpna 2018, stejně jako všem ostatním bývalým zaměstnancům dlužníka [právnická osoba] Toto umožňuje stav majetkové podstaty dlužníka a zejména i pravidla poměrného uspokojování zapodstatových a pracovněprávních pohledávek dlužníka. Žalobce je dále připraven deklarovat ukončení pracovního poměru dohodou z organizačních důvodů, takže včetně řádného odstupného (stejně jako v případě okamžitého zrušení pracovního poměru). Jediným sporným bodem dohody o narovnání je důvod ukončení pracovního poměru, kdy žalovaný iracionálně setrvává na důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, ačkoliv mu to ničeho dalšího fakticky nepřináší. Ve výše uvedeném duchu žalobce několikrát vyzval žalovaného k uzavření dohody o narovnání (mimosoudní dohody či soudního smíru), kde by vše výše uvedené bylo deklarováno a důvodem ukončení pracovního poměru by byla dohoda z organizačních důvodů (rušení zaměstnavatele – konkurs). Nicméně žalovaný prostřednictvím svého zástupce již odmítl ve věci konstruktivně jednat. Je to jistě škoda, když insolvenční řízení se chýlí ke konci a majetková podstata již neočekává žádné příjmy, ba naopak.

9. Žalobce doplnil, že s ohledem na ust. § 59 až 62 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích (dále jen ZOK) lze pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců (§ 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona („ InsZ“)), kteří jsou zároveň členy statutárního orgánu, uspokojit z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka pouze za předpokladu, že pracovní smlouva (jiná pracovněprávní dohoda), resp. mzda (jiné plnění) poskytovaná na základě této smlouvy, byla odsouhlasena tím, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce (tedy valnou hromadou). V daném případě tato smlouva schválena valnou hromadou nebyla, takže žalovaný neměl na jakékoliv plnění vyplývající z pracovněprávního vztahu nárok a nemohl tedy platně ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalovaný porušil své povinnosti dané mu ust. § 98 InsZ a v návaznosti na ust. § 99 InsZ a 62 ZOK by měl naopak prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, vydat do majetkové podstaty.

10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že skutečně zaslal žalobci dne 3. 9. 2018 okamžité zrušení pracovního poměru, a to z důvodu nevyplacené mzdy. Žalobce mu nevyplatil mzdu za měsíc červen 2018, a to nejpozději ke dni splatnosti, tj. ke dni 31. 7. 2018. Dlužná mzda nebyla vyplacena ani do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti, tj. do 15. 8. 2018 Vedle mzdy za červen 2018 dluží žalobce žalovanému mzdu za měsíce červenec, srpen a část září 2018. Bránil se tím, že argumenty žalobce nejsou způsobilé odůvodnit neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaný považoval zahájení tohoto soudního sporu za plýtvání prostředky majetkové podstaty a nikoli péči řádného hospodáře, ke které je insolvenční správce povinen. K tomu dochází zejména proto, že žalobce napadá ukončení pracovního poměru žalovaného ke dni 4. 9. 2018 okamžitým zrušením a zároveň v žalobě uvádí, že má za to, že pracovní poměr skončil ke dni 4. 9. 2018 dohodou. Soudní spor byl tedy žalobcem zahájen kvůli způsobu ukončení pracovního poměru a kvůli cca 4 dnům existence zaměstnaneckého poměru.

11. Žalovaný učinil nesporným, že je společníkem dlužníka, a to v rozsahu 1/6 a 9/162. Uvedl, že společník není statutární orgán, jednání dlužníka nijak neovlivňuje a ani k tomu nemá zákonné prostředky. Žalobce z této majetkové účasti žalovaného rovněž dovozuje, že žalovanému byla známa majetková situace dlužníka, což však není správný závěr.

12. Žalovaný byl jednatelem dlužníka. Z funkce jednatele odstoupil dne 8. 11. 2017 (kdy bylo jeho odstoupení doručeno dlužníkovi), jeho funkce jednatele tedy zanikla v souladu s ust. § 59 odst. 5 ZOK uplynutím jednoho měsíce od doručení oznámení dlužníkovi tj. zanikla 8. 12. 2017. Po dobu od 30. 6. 1992 do 30. 4. 2011 jménem společnosti jednali dva jednatelé dlužníka, a to žalovaný a [příjmení] [příjmení]. Po dobu od 9. 12. 1994 do 30. 4. 2011 dokonce tři jednatelé, a to žalovaný, [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl jediným jednatelem v období od 1. 5. 2011 do 8. 12. 2017.

13. Žalovaný řádně sepsal a včasně podal dlužnický insolvenční návrh na dlužníka, a to včas a v souladu se svou zákonnou povinností. Žalovaný jej za dlužníka podal v okamžiku, kdy se majetková situace dlužníka stala nepřehlednou. Došlo k tomu, že v krátké době uplatnili pohledávky někteří věřitelé (jde o věřitele popřené jak dlužníkem, tak i insolvenčním správcem – důvodem popření je promlčení přihlášených pohledávek) a souběžně s tím došlo i k tomu, že účetní a současně daňová poradkyně dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odmítla dlužníka informovat o aktuální majetkové situaci a odmítla mu vydat jeho účetnictví. Žalovaný si byl vědom toho, že tato osoba je příbuzensky spřízněna s věřiteli, kteří uplatňovali promlčené pohledávky, a pojal podezření, že jednání účetní a věřitelů je účelové. Žalovaný podal na [anonymizováno] [příjmení] trestní oznámení a stížnost na komoru daňových poradců. Žalovaný tedy podal insolvenční návrh v okamžiku, kdy neměl žádnou zákonnou možnost získat účetnictví dlužníka (s výjimkou reivindikační žaloby, jejíž efekt v krátkém čase nebylo možno očekávat).

14. Žalobce se nedohodl na ukončení pracovního poměru se všemi zaměstnanci s tím, že pracovní poměr některých zaměstnanců byl ukončen výpovědí, někteří zaměstnanci byli převedeni jako součást podniku na nového zaměstnavatele (jejich pracovní poměr byl zachován) a o zbývajících dvou zaměstnancích nemá informaci.

15. Žalovaný učinil nesporným, že žalobce nabídl žalovanému ukončení pracovního poměru dohodou, když mu dne 31. 8. 2018 předložil dva obsahově různé výtisky dohody o ukončení pracovního poměru s tím, ať si žalovaný jeden vybere a ten hned podepíše. Oba výtisky měly shodné to, že pracovní poměr měl končit ke dni 31. 8. 2018 Ani v jedné z dohod nebyla řešena výplata dlužné mzdy (již fakticky splatná mzda za měsíce červen a červenec 2018 a nesplatná mzda za měsíc srpen 2018). Žalovaný žalobci sdělil, že žádá možnost obsah listin konzultovat s právníkem. Na to mu bylo žalobcem sděleno, aby jednu z dohod podepsal a zaslal žalobci doporučeně poštou a již se na pracovišti nezdržoval. Žalovaný se tedy z pracoviště vzdálil. Po bližším prostudování obou dohod došel žalovaný k závěru, že ani jedna z nich není v souladu se skutečností a nemůže ji tedy podepsat. Nadto by musel tuto dohodu antidatovat, což je v rozporu se zákonem. Žalovaný měl zákonnou možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a tedy ji využil. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že žalobce jako zaměstnavatel měl a mohl ukončení pracovního poměru se žalovaným jako zaměstnancem řešit již dříve a nikoli po něm požadovat okamžitý podpis dohody (nadto sepsané ve variantách), a to vše za situace, kdy některým zaměstnancům výpovědi zaměstnavatele koncem srpna 2018 předal, a tedy je po výpovědní dobu v zaměstnání ponechal. Někteří zaměstnanci patrně v rámci smlouvy o prodeji části podniku z 31. 8. 2018 přešli k novému zaměstnavateli.

16. Žalovaný odmítl, že by okamžité zrušení odporovalo dobrým mravům. Měl za to, že jej nikdo nemůže nutit k podpisu dohody o ukončení pracovního poměru, když to učinit nechce. Žalobce se dovolává dobrých mravů žalovaným za situace, kdy sám dobré mravy porušuje, a to tím, že žalovanému dosud dlužné mzdy nejméně za měsíce červen, červenec, srpen a část září 2018 nevyplatil, nesdělil mu, zda má za to, že pracovní poměr trvá a zároveň mu záměrně nevydal zápočtový a evidenční list. Žalovaný se tedy nemohl řádně registrovat na úřadu práce a nepobírá tedy podporu v nezaměstnanosti.

17. Soud vzal za prokázané, že shora označeným usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. Žalovaný byl zaměstnán u dlužníka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1994, ve znění dodatků ze dne 2. 3. 1997, 29. 4. 2000, 1. 2. 2003, 20. 11. 2006 a 1. 10. 2007 na pracovní pozici vedoucí řízení výroby. Žalovaný je doposud společníkem dlužníka s obchodním podílem ve výši 1/6 a 1/162 a od 30. 6. 1992 do 8. 12 2017 byl jediným jednatelem dlužníka. Žalovaný sepsal insolvenční návrh, který podal jménem dlužníka dne 7. 11. 2018 a o měsíc později na valné hromadě odstoupil z funkce jednatele. Během insolvenčního řízení dlužník částečně vykonával výdělečnou činnost a zaměstnával 9 zaměstnanců včetně žalovaného. Dne 4. 9. 2018 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 9. 2018 ze strany žalovaného dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP z důvodu nevyplacené mzdy žalovanému za měsíc červen 2018 ani 15. 8. 2018 Tyto závěry soud opírá o shodná tvrzení stran sporu a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], pracovní smlouvu ze dne 1. 4. 1994 ve znění jejích dodatků, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 9. 2018, výpisy z obchodního rejstříku a insolvenční návrh.

18. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1 zák. práce).

19. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá ochrany.

20. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZP je skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Žádnou jinou podmínku pro naplnění tohoto důvodu výpovědi zákon nestanoví. Využití práva okamžitě zrušit pracovní poměr, které umožňuje zákonné ustanovení, při naplnění důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru vylučuje protiprávnost takového postupu. Jestliže však zaměstnanec koná v mezích svého práva, ale prostřednictvím realizace chování jinak právem dovoleného sleduje poškození zaměstnavatele, jedná se sice o výkon práva, ale o výkon práva závadný, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu. Za zneužití výkonu práva tedy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012 a z poslední doby v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1815/2018).

21. Ve smyslu těchto závěrů by jednání žalovaného bylo možné považovat za zjevné zneužití práva (a tedy za výkon práva v rozporu s dobrými mravy) ve smyslu ustanovení § 8 o. z. pouze tehdy, kdyby bylo„ vedeno přímým úmyslem“ způsobit žalobci újmu.

22. Soud souhlasí s žalovaným, že žalobcem popsané jednání žalovaného nelze považovat za zjevné zneužití práva z důvodů, které zcela přiléhavě žalovaný popisuje.

23. Úmysl způsobit žalobci újmu nelze dovozovat z toho, že žalovanému jako společníkovi a jednateli dlužníka byla známa majetková situace dlužníka ani z toho, že neuzavřel dohodu o skončení pracovního poměru. Podání insolvenčního návrhu na dlužníka představovalo zákonnou povinnost jednatele a o oprávněnosti takového úkonu svědčí usnesení o prohlášení konkurzu. Je-li žalobce přesvědčen, že by žalovaný měl prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, vydat do majetkové podstaty (ust. § 59 až 62 ZOK, § 169 odst. 1 písm. a), § 98 a 99 InsZ, je na něm, aby toto domnělé právo uplatnil způsobem předepsaným právními předpisy. Z hlediska ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP a § 8 o. z. jsou tato tvrzení bezvýznamná.

24. Soud proto žalobu zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný v řízení uspěl a vynaložil celkem 27 104 Kč. Jedná se o odměnu po 2 500 Kč za převzetí zastoupení 11. 9. 2018, sepis vyjádření k žalobě, poradu s žalovaným přesahující 1h 1. 10. 2019, jednání s protistranou dne 20. 11. 2019, sestavení dohody o narovnání, návrhu na schválení soudního smíru, poradu s žalovaným přesahující 1h 6. 3. 2020 a 9. 9. 2020. S tím spojených 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH (§ 9 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů).