13 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 28 343,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 511 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 511 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 13 832,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 289,63 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 816,35 Kč, se zákonným úrokem z částky 14 868,89 Kč od 22. 10. 2024 do 15. 1. 2025 a zákonným úrokem z částky 357,89 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 28 343,48 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 1. 2023, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky v 65 týdenních splátkách po 489 Kč, poslední splátka 449 Kč (celkem 31 745 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 4. 2024. Žalovaný nehradil řádně a včas, když na dluh uhradil pouze 489 Kč dne 6. 2. 2023. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 s účinností ke dni 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 14 868,89 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 289,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 816,35 Kč, zákonných úroků z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení a sjednaných úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a potvrzením o přijetí mzdy.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 26. 1. 2023, na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 9 563 Kč, dále uhradit poplatky ve výši 3 277 Kč a 1 500 Kč (poplatek za zpracování úvěru, za flexibilní splácení atp.), a to v pravidelných 65týdenních splátkách po 489 Kč, poslední splátka činila 449 Kč. Úrok tedy odpovídá částce 95,6 % a RPSN odpovídá částce 162,48 % (viz smlouva). Původní věřitel žalovanému poskytl 15 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil 489 Kč (viz tabulka umoření dluhu). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz předžalobní výzva z 31. 12. 2024 včetně oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pohledávku uhradil částku 1 000 Kč, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 95,6 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Soud k uvedenému dodává, že smluvní ujednání sice obsahují výši úroku co do částky 9 563 Kč, soud ovšem do úroku počítal všechny poplatky, které byl žalovaný povinen žalobkyni hradit, když tyto poplatky považuje za skrytý úrok. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v lednu 2023 celkem 10,20 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než devítinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 13násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023 sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 14 511 Kč, když žalovaný na dluh již hradil 489 Kč (15 000 Kč mínus 489 Kč, tj. 14 511 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 31. 12. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 3. 1. 2025 (neděle). Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu do 15. 1. 2025, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím od 16. 1. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (28 343,48 kč mínus 14 511 Kč = 13 832,48 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 14 511 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 13 832,48 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 28 343,48 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 49 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované činí 51 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalovaného činí 2 %, což je úspěch pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.