13 C 148/2025

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 18. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnůod právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení- částky 15 168 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 154,58 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 3 791,05 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 11 779 Kč od 2. 10. 2024do 15. 10. 2025,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 779,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 20 698 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a sjednaným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným , spisová značkasmlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 4. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s částkou 15 168 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně a za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, a to v 65týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 20. 7. 2023. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, když na dluh uhradil částku 9 470 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, zákonného úroku, obchodního úroku 15 % a poplatků. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 21. 4. 2022, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, s částkou 15 168 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně a za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, RPSN 167,56 % a to v 65týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 20. 7. 2023. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, když na dluh uhradil částku 9 470 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr nehradil řádně a včas, neboť dosud uhradil pouze 9 470 Kč, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou 31. 12. 2024 s tím, že mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení dlužné částky do 15. 1. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 31. 12. 2024.Žalobkyně dále doložila zákaznickou kartu klienta, ve které je uvedeno, že žalovaný pracoval jako dělník a jeho mzda činí 16 830 Kč, dále má další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč. Výdaje žalovaný odhadl v částce 3 000 Kč měsíčně.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 101 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto jednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v dubnu roku 2022 celkem 8,41 % ročně. K uvedenému soud poznamenává, že ke sjednanému úroku ve výši 9 817 Kč , spisová značkapřipočetl částku poplatků, neboť tyto poplatky nemají žádný hospodářský účel, tj. nejsou odměnou za službu žalovanému. Dle soudu se tak jedná o skrytý úrok, který je třeba posuzovat jako celek. V daném případě byla úroková sazba více než dvanáctinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli pětinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 530 Kč, když z poskytnuté částky 15 000 Kč již splatil 9 470 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 31. 7. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 3. 1. 2025. Listina obsahovala výzvu k úhradě dluhu do 15. 1. 2025, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, proto se dostal se dnem 16. 1. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (29 113 – 14 900= 14 213 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla v této věci více než z poloviny neúspěšná (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 15 168 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku), kdy náhradu nákladů řízení však nežádal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.