13 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO ; sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s odůvodněním, že se dne 5. 5. 2020 při použití hromadné dopravy provozované žalobcem žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Ze Záznamu o provedené přepravní kontrole číslo ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že na lince č. 15/584 hromadné dopravy použil žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, hromadnou dopravu provozovanou žalobcem dne 5. 5. 2020 v 6:40 hodin a na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, tedy smluvní pokutu. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle ustanovení § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 2550 až § 2554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 občanského zákoníku, kdy na základě této smlouvy vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podrobnosti realizace přepravy jsou upraveny zákonem č. 111/94 Sb. v platném znění ustanovení § 18a odst. 2 citovaného zákona, resp. zákonem č. 266/94 Sb. v platném znění, přepravním řádem a smluvními přepravními podmínkami, § 37 zákona č. 266/94 Sb. a dále vyhláškou č. 175/2000 Sb. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce, je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Provedeným dokazováním tedy bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný vzhledem k tomu, že se dne 5. 5. 2020 při použití hromadné dopravy provozované žalobcem nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, porušil shora citovaný zákon. S ohledem na výše uvedené bylo tedy žalobě v celém rozsahu vyhověno, když výše přirážky nepřesahuje částku 1 500 Kč a jízdné činí 20 Kč. Soud tedy přiznal žalobci jízdné a příslušenství pohledávky, protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil přirážku k jízdnému, je nárok žalobce důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) požadovaný v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení představují náklady za dva úkony – sepis žaloby a předžalobní výzvy po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 600 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.