13 C 223/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 26 178,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 12 178,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 091,57 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 158,53 Kč, smluvním úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do 19. 2. 2024, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 26 178,84 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (celkem 29 224 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 12. 2022. Žalovaná nehradila řádně a včas, když na dluh uhradila pouze 1 000 Kč při podpisu smlouvy. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč, smluvního úroku vyčísleného ke dni 5. 12. 2021 v částce 7 651 Kč, poplatků za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní splácení ve výši 1 467,84, pojištění ve výši 1 560 Kč, dále kapitalizovaných obchodních úroků od 6. 12. 2021 do 27. 9. 2023 (do postoupení pohledávky) a úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a potvrzením o přijetí mzdy.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2021 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 6. 12. 2021, na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 7 651 Kč, dále uhradit poplatky ve výši 6 534 Kč (poplatek za pojištění, za zpracování úvěru, za flexibilní splácení atp.), a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 562 Kč. Úrok tedy odpovídá částce 88 % a RPSN odpovídá částce 177 % (viz smlouva). Původní věřitel žalované poskytl 15 000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr hradila 1 000 Kč (viz tabulka umoření dluhu). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (viz společné prohlášení o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023, oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 2. 2024. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na pohledávku uhradila částku 1 000 Kč, když žalovaná v řízení tuto skutečnost nesporovala, respektive se nevyjádřila.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 88 % p. a. s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Soud k uvedenému dodává, že smluvní ujednání sice obsahují výši úroku 88 %, soud ovšem do úroku počítal všechny poplatky, které byla žalovaná povinna žalobkyni hradit, když tyto poplatky považuje za skrytý úrok. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v prosinci roku 2021 celkem 10,34 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než třináctinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 13násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ustanovení § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 14 000 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 1 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 16. 2. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 19. 2. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím od 20. 2. 2024 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (26 178,84 - 14 000 = 12 178,84 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 14 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšnou v rozsahu zamítnuté částky 12 178,84 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 26 178,84 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 53 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované činí 47 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalobkyně činí 6 %, což je úspěch pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.