13 C 254/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 17 525,73 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 865,03 Kč a co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 693,27 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky ve výši 1 832,46 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 832,46 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 517,78 Kč a zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 832,46 Kč od 7. 12. 2023 do 16. 1. 2024, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 811 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 17 525,73 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, . IČ: , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (celkem 27 888 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 0,1 % za každý den prodlení se splátkou. Žalovaná na úvěr nehradila řádně a včas, když uhradila pouze první splátku ve výši 2 999,99 Kč. Úvěr se stal splatným ke dni 6. 2. 2023, tj. splatností poslední předepsané splátky. Ode dne následujícího po zesplatnění vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo po žalované požadovat jistinu ve výši 13 832,46 Kč, úrok s poplatky ve výši 11 055,55 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků (ve výši 7 000 Kč) Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, zápůjčního úroku ve výši 660,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 300 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru v částce 1 780,46 Kč, inkasního poplatku v částce 2 314,29 Kč, dalšího zápůjčního úroku ve výši 809,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 693,27 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a na základě sdělených příjmů a výdajů.Podáním ze dne 11. 12. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 865,03 Kč a smluvních pokut ve výši 3 693,27 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Soud k návrhu žalobkyně řízení výrokem

I. částečně zastavil, a to dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2021 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, . IČ: , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 6. 12. 2021, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěru a poplatkem za inkaso plateb v celkové částce 27 888 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. RPSN odpovídá 272 % (viz smlouva). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má příjem 10 856 Kč a výdaje 9 854 Kč, použitelný příjem tak činí 1 002 Kč (viz žádost klienta). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů oznámením odeslaným dne 3. 1. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení včetně potvrzení o odeslání ze dne 3. 1. 2024). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na pohledávku uhradila 2 999,99 Kč, když žalovaná v řízení tuto skutečnost nesporovala, respektive se nevyjádřila.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 115 % p. a. s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v prosinci roku 2021 cca 10 % ročně. K uvedenému soud poznamenává, že do úrokové sazby započítal i poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a poplatek za inkaso plateb, neboť tyto poplatky neplní žádnou reálnou funkci, jsou tak skrytým zápůjčním úrokem. O uvedeném svědčí i výše RPSN, která dle smlouvy dosahuje 272 %. V daném případě byla úroková sazba více než desetinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli desetinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 o. z.Dále soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor postupu žalobkyně s povinnostmi danými dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedla, zejména podrobně nezjišťovala a neověřovala skutečné příjmy a výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná uvedla, že její rozdíl mezi příjmem a výdajem činí 1 002 Kč. Z údajů daných žalovanou tak vyplývá, že nemohla splácet měsíční splátky ve výši 1 992 Kč. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých zjištění plynoucích z informací sdělených žalovanou. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ustanovení § 2991 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 12 000 Kč, když z poskytnutých finančních prostředků vrátila 3 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění (oznámení o postoupení s výzvou k plnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla odeslána 3. 1. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 6. 1. 2024. Listina obsahovala výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, proto se dostala dnem následujícím od 16. 1. 2024 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., které soud stanovil od 17. 1. 2024. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem III. zamítl, tj. co do žalované jistiny ve výši 1 832,46 Kč (13 832,46 - 12 000 = 1 832,46) a příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 12 000 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšnou v rozsahu zastaveného řízení, když žalobkyně vzala žalobu zpět, aniž by její postup zavinila žalovaná. Dále byla žalovaná úspěšná co do zamítnuté částky 1 832,46 Kč s příslušenstvím (výrok III. rozsudku). Z celkově žalované částky 17 525,73 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 68 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované byl ve výši 32 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalobkyně činí 36 %. V řízení vznikly žalobkyni náklady tvořené zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování advokátem dle ustanovení § 6, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT”), vypočtenou z tarifní hodnoty ve výši 17 525,73 Kč v sazbě 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), 3 x paušální náhrada výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 252 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Při celkovém procesním úspěchu žalobkyně v rozsahu 36 % činí přiznaná náhrada nákladů řízení částku 811 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.