13 C 277/2021

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO ; sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, IČO ; sídlem adresa žalovaného o zaplacení částky 1 128 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 128 Kč od 3. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové na soudním poplatku částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 128 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni vznikl v souladu s § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, nárok v této výši proti žalovanému jako náhrada nákladů vynaložených žalobkyní za skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Žalobkyně tyto náklady fakturovala žalovanému dne 19. 1. 2021. Faktura se stala splatnou 2. 2. 2020. Žalovaný do dnešního dne i přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Tyto náklady tvoří žalovanou částku, jak dokládá žalobkyně přiloženými důkazy. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Žalobkyně zahájila u žalovaného na provozovně – jméno příjmení, příjmení anonymizována dvě slova, PSČ obec kontrolu, při níž bylo zjištěno 69 kusů výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Tyto výrobky byly následně zajištěny a uskladněny mimo dosah kontrolované osoby v souladu s § 7b odst. 1 a 2 zákona o České obchodní inspekci podle úředního záznamu o zajištění výrobku mimo dosah kontrolované osoby a seznamu zajištěného zboží. Následně bylo přistoupeno k likvidaci výrobků dle protokolu o zničení ze dne 29. 10. 2020. Faktura byla žalovanému vystavena podle vyúčtování nákladů na uskladnění a likvidaci padělků. Podle § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona o České obchodní inspekci je skladování a zničení zajištěných výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, provedeno na náklady kontrolované osoby, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalobkyně fakturou variabilní symbol vystavenou dne 19. 1. 2021 se dnem splatnosti 21. 1. 2020, účtovala žalobci shora uvedené náklady, kdy žalobkyni vznikl v souladu s § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, nárok v této výši proti žalovanému jako náhrada nákladů vynaložených žalobcem za skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Uplatňovaná pohledávka je nárokem soukromoprávním, jak vyplývá z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 33 Cdo 903/2010 ze dne 28. 7. 2011, podle kterého:„ závazkový vztah, jehož obsahem je právo České obchodní inspekce na úhradu nákladů rozboru k ověření jakosti a bezpečnosti výrobků nebo zboží nebo pro účely kontroly, zda nedochází ke klamání spotřebitele, a povinnost kontrolované osoby tyto náklady zaplatit, je vztahem občanskoprávního charakteru, vzniklým na základě skutečnosti uvedené v zákoně č. 64/1986 Sb. (srov. § 489 obč. zák.). Projednání a rozhodnutí sporů z těchto právních vztahů pak náleží do pravomoci soudů (§ 7 odst. 1 o. s. ř.)“ Soud žalobu shledal důvodnou a vyhověl jí s tím, že při hmotněprávním posouzení vyplývá z § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a z § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona o České obchodní inspekci v platném znění. Soud zároveň přiznal žalobkyni i úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jejichž výše je dána nařízením vlády č. 142/97 Sb. v platném znění a splatnost je následující den po stanovené splatnosti faktury - viz § 19 odst. 1, 2, nařízení vlády č. 351/2013. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni však v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok pod bodem III. se opírá o ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb., kdy žalobkyně je ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků a podle výsledků řízení přechází tato povinnost na žalovaného. Výše poplatku je dána sazebníkem soudních poplatků a činí 1 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.