13 C 299/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 73 662,41 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši</b> <b>a) 50 701,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 701,82 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení</b> <b>b) 8 619,30 Kč</b> <b>c) úrok ve výši 20 % ročně z částky 49 303,82 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 142 790 Kč,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších částek ve výši</b> <b>a) 12 408,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 50 701,82 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení</b> <b>b) 1 933,11 Kč</b> <b>c) úroku ve výši 82,29 % ročně z částky 49 303,82 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 142 790 Kč,</b> <b>žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 096,78 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobou podanou k soudu dne 9. 9. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 73 662,41 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10 552,41 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouvy“) uzavřené mezi účastníky dne 11. 11. 2019. V žalobě uvedl, že žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 102,29 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, žalobci vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splátkami dluhu a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.4 smlouvy a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši celkem 61 728,58 Kč (49 303,82 Kč dlužná jistina, 12 408,76 Kč dlužný úrok ke dni zesplatnění). Dále žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, smluvní pokuty ve výši 10 552,41 Kč dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného od [datum] do zaplacení a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně z jistiny 49 303,82 Kč za období od [datum] do zaplacení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaný byl písemně vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2 Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. 3 Soud v dané věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování – z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, vydaného Českou národní bankou, soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení. 4 Ze smlouvy o úvěru [číslo] předsmluvního formuláře ze dne [datum] a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 102,29 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč (celkem 118 992 Kč) splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019, kdy výše RPSN (roční procentní sazby nákladů) byla 166,87 %. Soud dále zjistil, že strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu. 5 Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum], vyplacena částka 50 000 Kč na účet žalovaného. 6 Z hodnocení klienta, prohlášení klienta, oznámení o schválení úvěru – vše ze dne [datum] a potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. 7 Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný zaplatil pouze první splátku ve výši 4 958 Kč a to dne [datum] (tj. 13 dní po splatnosti). 8 Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením dalších splátek a to za měsíce leden 2020 až březen 2020. 9 Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek úvěru, žalobce zesplatnil zbylý úvěr a vyzval žalovaného k úhradě. Dlužná částka činila 63 110 Kč, kdy dle bodu 6.4 smlouvy byla započítána celá dosud nezaplacená jistina úvěru ve výši 49 303,82 Kč a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 408,76 Kč a dále neuhrazené smluvní pokuty ve dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 400 Kč. 10 Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. 11 Na základě těchto skutečností soud zjistil následující stav: 12 Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 102,29 %, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, kdy uhradil pouze první splátku ve výši 4 598 Kč, tím vzniklo žalobci v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč za prodlení se splátkami dluhu a na náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného, který nesplácel ani po opakovaných výzvách žalobce, došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.4 smlouvy a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny ve výši celkem 61 728,58 Kč (49 303,82 Kč dlužná jistina, 12 408,76 Kč dlužný úrok ke dni zesplatnění). Žalobce dále požadoval zaplacení výše uvedené smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného od [datum] do zaplacení dle bodu 6.5, tj. celkem ve výši 10 552,41 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně z jistiny 49 303,82 Kč za období od [datum] do zaplacení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaný byl písemně vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 13 Soud konstatoval, že na uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba vzhledem k postavení žalobce a žalovaného pohlížet jako na spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při uzavírání smlouvy nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti, ale byl v postavení spotřebitele, který vstoupil do právního vztahu se žalující obchodní společností jakožto podnikatelem. Ochrana spotřebitele je řazena mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (srov. článek 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, jak stanovuje článek 6 odst. 1 této směrnice, že nepřiměřené podmínky (zneužívající klauzule)„ nejsou pro spotřebitele závazné“, kdy z judikatury vyplývá, že v tomto případě se jedná o kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje obnovit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz. např. rozhodnutí ESD ze dne [datum], [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno] proti [anonymizována tři slova] SL, C [číslo], bod 36, a rozsudek ze dne [datum], Pannon GSM, C 243/08, Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25). V tomto případě, žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s roční úrokovou sazbou 102,29 %, kdy celková částka, kterou měl žalovaný žalobci uhradit, byla ve výši 118 992 Kč. Dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. Vzhledem k výše uvedenému tedy celkové náklady na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč činily 68 992 Kč. S ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu, podle které v rozporu s dobrými mravy je zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn.

I. ÚS 523/07, nebo nález ze dne [datum], sp. zn.

II. ÚS 3194/18 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), považuje soud závazek žalovaného zaplatit za poskytnutí úvěru 50 000 Kč odměnu 68 992 Kč v hrubém rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., a tedy dle ustanovení § 547 o. z. za neplatné ujednání. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je třeba i bez návrhu účastníků přihlížet. 14 Z veřejně dostupných statistických údajů [obec] národní banky o úrokových sazbách a RPSN korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR za listopad 2019 soud zjistil, že za toto období činila průměrná výše úroků na spotřebu pro domácnosti 8,34 % ročně a RPSN byla ve výši 8,64 %. Dle § 577 o.z.„ Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“. V tomto případě soud konstatoval, že smluvená výše úroku byla neplatná a dle § [číslo] o.z, který stanovil, že:„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.“, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 58/2018-84 ze dne 25. 9. 2018, soud po zvážení přiměřenosti smluvního úroku, konstatoval, že žalobci může náležet právo na úrok ve výši 20 % ročně, který představuje přibližně dvojnásobek v čase obvyklého úroku u úvěrů poskytovaných bankami. 15 Po právní stránce posoudil soud předmětnou věc následovně: 16 Soud žalobu shledal částečně důvodnou s tím, že hmotněprávní posouzení věci vyplývá z § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., kdy účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobce dle této smlouvy poskytl žalovanému úvěr za určitých podmínek, žalovaný tyto podmínky úvěrové smlouvy nedodržel. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jednalo o spotřebitelský úvěr. Soud dle § 1815 o.z. ve spojení s ustanovením § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a příslušnou judikaturou, soud zkoumal z moci úřední přiměřenost smluvených ujednání. Dle § 580 odst. 1 o. z., soud konstatoval, že smluvní ujednání o výši úroku a RPSN bylo v rozporu s dobrými mravy a dle ustanovení § 547 o. z. toto považoval za neplatné ujednání. Dále soud přiznal žalobci částečně i nárok na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení za dobu uvedenou ve skutkovém zjištění, když žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.). V této souvislosti soud odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, č. j. 33 Odo 657/2005, kdy soud přiznal i smluvní úroky a úroky z prodlení vedle sebe. Výše úroků z prodlení vyplývá z § 19 odst. 1, 2 nařízení vlády [číslo]. 17 S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ze strany žalovaného došlo k porušení úvěrové smlouvy, kdy nesplácel žalobci řádně a včas. Soud žalobě částečně vyhověl a proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku ve výši 50 701,82 Kč (skládající se z dlužné jistiny ve výši 49 303,82 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 701,82 Kč, částky ve výši 8 619,30 Kč, jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (tj. z částky 50 701,82 Kč) za každý den prodlení žalovaného od [datum] do zaplacení dle bodu 6.5 (za období od [datum] do [datum], tj. 170 dnů) a smluvního úroku ve výši 20 % z dlužné jistiny. 18 Z výše uvedených důvodů soud výrokem II. zamítnul žalobní návrh v částce 12 408,18 Kč, představující dlužné úroky, částku výši 1 933,11 Kč, představující část smluvní pokuty a úrok ve výši 82,29 % ročně z částky 49 303,82 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 142 790 Kč. 19 O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci jen částečný úspěch. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., Náklady žalobce by tak při plné výši byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 4 060 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH ve výši 15 826,80 Kč a soudním poplatkem ve výši 3 684 Kč Celkem by tak náklady řízení žalobce činily 19 510,80 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobce přiznal soud žalobci oproti žalovanému právo na náhradu 62 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 12 096,70 Kč. 20 Lhůtu k plnění povinností dle výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.